Skip to main content
Internet Archive's 25th Anniversary Logo

Full text of "Božská komedie"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



i,mi,;=db, Google 






Boughtwilhtheincomeof 
THEKELLERFUND 



Bequeathedin Memory of 
JasperNewton Keller 
Betty Scott Henshaw Keller 
Marian MandellKeller 
RalphHenshaw Keller 
CarlTilden Keller. 



h ^ 






/< 



















'/^3^'' 



, \ ,v '^>•í./\^l>■t 



■v ^^^ •• 



i,mi,;=db, Google 



3v)/íyi 



Ví., 



2 •. ř-^j 



i,mi,;=db, Google 



DANTE ALIGHIERl 

BÁSNICKÁ DÍLA 



1'ítliKLADY 



JAROSLAVA VRCHLICKÉHO 



BOŽSKÁ KOMEDIE: 

PEKLO 



V PRAZE 
i J. OTTO KS 



i,mi,;=db, Google 



DANTE ALIQHIERI 
BOŽSKÁ KOMEDIE 



PEKLO 



JAROŠ LAV VRCHLICKY 



v PRAZE 

I J. OTTO K 



i,mi,;=db, Google 



')^ iaO-3Ů.5(l-3) 




i,mi,;=db, Google 



SVÉMU PRVNÍMU VYCHOVATELI 



OTCOVSKÉMU PŘÍTELI 



P. ANTONÍNU KOLÁŘOVI 



přip:5uji tento překlad 



v MALÝ DŮKAZ VDĚČNOSTI A LÁSKY 



i,mi,;=db, Google 



i,mi,;=db, Google 



Slovo k třetímu vydání. 



Vydán( toto reprodnkiije až na některé malé opravy 
formalní druhé yydáni mého překladu, které vySlo 
roka 1889. Hlavně forma terciny jest v textu lépe vyzna- 
čena, jak se to již stalo přidmliém vydáni „Očistce" a „Břýe". 

PoméroĚ rychlý odbyt „Pekla" stvrzuje na novo sfln 
starého predsadka, který v širších kruzích panuje proti 
lektuře ohou ostatních částí veliké skladhy. AvSak ani tento 
líspéch v pomérech našich posud nedovolil, aby k dílu při- 
pojen byl již teď všestranný a obsáhlý komentář, který 
uchystal nás pnut Bantista, pan Jan Blokša. A tak nutno 
omeziti se na výklady stra5né, které jsem převzal z vydání 
druhého. 

Dojde-li k novému vydání též ostatních ěástí Božské ko- 
medie i lyriky Dantovy, přičim'm rád některé změny a opravy 
již uchystané. Nenít tak hned básoického díln, které by vy- 
žadovalo na překladateli tolik stálého úsilí a při númž by 
si moht dáti jen tak hravě absolutorium. 

V Praze, dne 16. září 1896. 



i,mi,;=db, Google 



i,mi,;=db, Google 



PEKLO 



i,mi,;=db, Google 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV PRVNÍ. 



■^^ půl oaěí zemské pouti když se vkroři, 
já octDQl jsem se v tmavém, pustém lese, 
Deb cesta pravá zmizela mi s očí. 

Ten poprati les, raka má so třese; 
tak divoký byl, drsný, v stálém šern, 
Že vzpomínka naň nový strach mi nese! 

Tak hořký, smrt že málem trpúí véru, 

leč, chci-li dobro líčit z jeho středu, 

co sfaleď jsem v jiném, vypovím, též sničru. 

Jak tam jsem přišel, říci nedovedu, 
tak plný spánkn byl jsem v oné chvíli, 
když minul jsem se pravé cesty sledu. 

Lei k páté vršku jak má noha píli, 
tam, tmavý tento údol kde se tratí, 
jímž v srdce mé se tolik bázné chýlí: 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Zfím do vySe, jak vrška bedra £atí 
té bvězdy pttprsk, j^íž záře milá 
vidy bažduu cestou jiné k dli vrátí. 

Ta bázeň má se trocba atiSila 

oa srdce mébo tňní trvající 

tu celoa Qoc, jež tak moe zastrašila. 

A jako ten, kdo z mořské boare břmfcf 
se zachrání, břeh zachytí a v divý 
vln svár se bezdech točí zírající: 

Tak v lítĚk slálý duch mfij pohyblivj' 
se obracel v ten průsinyk, který minul, 
B jímZ nejirošel jiosud nikdo íivý. 

A aradlon chvíli kdyí jsem odpočinul, 
jiel téžce jsem tou strání, pustou oku, 
spád noby pevné že vždy níž se Sinnl. 

Hle, na počátku sráza po mčni bokn 
mnS kropenatý panther v costu vkročil, 
tak štíhlý, lehký a tak pružný v skoku. 

A nezmizel již, co jej zrak můj zočil; 
tak překážet mi začal v cestč mojí, 
íe krok raftj vfcekráte zpét se točil. 

Byl jitra čas a slunce v těcb hvězd roji 
se vznášelo, jež tenkrát již s nim byly 
v ten první den, kdy fidh je v lásce svojí 

Hnul k obébu s krá.snými všemi díly; 
čímž v dobrou nadčj moje bázeň tige, 
když zrak na šelmy pestrou srst se chýlí, 



i,mi,;=db, Google 



Toié jitra časem, sladkoa dobou mó^e: 
však ne tak zcela, bych se nechvěl děsem 
lva náhle zoČiv lesa a pokraje. 

Jak na mne chtěl by skočit s divým plesem, 
nes' hlavu vzhůru v hladu zuřivosti, 
i řekl bych, že zachvěl se vzduch lesem. 

A vlčice, jež žravou hltavostí, 
ač bubeoa, se přetížeoa zdála, 
a Dioohým bídy uastrojlia dosti, 

ilé údy takým ustrnutím jala, 

toí strachem, který z oči jejích září, 

že dospět vršku mysl má se vzdala. 

Jak ten, jenž lakotívé hospodaří, 

když přijde doba, v které prodělává, 

se rmoutí v myšlénkách, čas vzdechy maií; 

Mne zlekala neklidná šelma dravá, 

vstříc jdouc mi, zvolna hnala skoky všemi 

mne nazpét zas, kde slunce amlkává. 

A svahem půdy jak jsem padal k zemi, 

mým očím kdosi objevil se v houšti, 

jeui zdál se chraptit tím, že dlouho němý. 

Jak jej v té velké uviděl jsem poušti: 
„Buď stín, buď ílověk smiluj se v té strasti, 
a£ pomoc tvá mne v bídě neopouští!" 

On děl: „Kdys člověk, teď jsem jeho částí, 
z Lombardská moji rodičové byli, 
a Mantna jich obou byla vlastí. 



i,mi,;=db, Google 



Sab Jnlio jsa zrozeo, v pozdní chvíli 
jsem žil, kdy v kvetu Angnsta moc stála, 
kdy klamní, lživí bozi vévodili. 

Byl básník jsem a zpévn mého chvála 
o s3-nn AnchisovĚ zněla, z Troje 
jenž vytáhl, když hrdá obném vzplála. 

Leč v taký trad naČ vracíš kroky svoje? 
Proč nevstoupíš na vrch té Čarné stránč, 
zkad všeho plesu jdou a tekon zdroje?" — 

„Jak, tys ten Virgil, míej, požehnané 
zkad proudnou řekou výmluvnost se lila?" 
Dím v zbožné úctě v studu sklopiv skráné. 

„Ó druhých pévcd světlo, zdobo milá, 

kéž láska s pílí, která neustává 

v tvé kniby čtení, by rané v prospěch byla! 

Ty's mistr můj, mflj vzor, má chlouba pravá, 
jen tebou vznik' ten zdobný sloh, v němž pěji, 
a kterým pouze moje zkvetla sláva. 

Tu šelmu zříš, zpět nutí mne vztek její. 
O sprosC mne jí, ty moudrý, ona vinou 
jest, tepny mé a žily že se chvějí." — 

„Ty nyní cestou dát se musíš jinou," 

on, vida moje slzy, odpovídá, 

„když opustit chceš poušt tu nehostinnou; 

Neb toto zvíře, jímž tvá vznikla bída, 
zde nepropustí žádné duše živé, 
tak bráni, že jí smrti cestu hlídá. 

D,mi,;=db, Google 



A povahy tak zvrhlé jest a divé, 
že zkojit žravost se mn nepodali, 
vždy po žrádle má větíí hlad než dKve, 

Je mnoho zvfřat, s kterými se páH, 
a víc jich bude, aŽ chrt smělý vpadne 
ma v zápétí, je poraní a zmaří. 

Živ z penéi nebude ni zemé žádné, 
lei láskon, ctnosti a moudrostí skvělý 
zřím, kterak lidu mezi Feltry vládne. 

Tn bídnou Itálii vznese smělý, 

tn, pro kteron Eammilla, panna, mřela, 

Enrial, Tnmus, Nisus krváceli. 

Z mést vypndí tu šelmo jeho střela, 
až v pekla jícen zpět ji zase hodí, 
zkad hnána první závistí v svět spěla. 

V tvou spásu rada má té osvobodí; 

pojď za mnou, sám chci průvodcem tvým býti, 

jenž věčným tebe místem doprovodí. 

Tam oslyšíš skřek zoufatosli zníti, 

tam uzříS v makách duchy z dávných ěasB 

po druhé smrti volati a výti: 

Pak azřfS ty, již v ohni bez zápasu 

dlí stále, doufajíce, spokojeni, 

že, bnď kdy buď, v blažených vejdou spásu: 

VSak chce£-li tam jít, mně kam vchodu není, 
tam duSe hodnéjSi mne ruku dá ti, 
jí odevzdám tě při svém rozloučení; 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Neb císař teo, její poslouchají svatí, 
mnou nepropustí v týn svgj duše žádné, 
neb k jeho fád&m necht<5l jsem se znáti. 

Tam kraluje, afi v celém světě vládne, 

tam jeho město i velký trSn stojí, 

ó blah, na koho volba jeho padne!" — 

Dím: „BásDíku, tím Bohem, v touze svojí, 
jejž nepoznal jsi, prosím usedavě, 
bych tomu zlu i větších nSel rojí. 

Tam veď mne, o čem hovořil jsi právě, 

aC bránu Petra uzřím, i ty, lkaním 

již hynou, které líčil jsi tak tmavé," — 

Tu- on se napřed hnul, já kráčel za ním. 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV DRUHÝ. 



^ii hnědnul vzdnch a den se k sklonti- chýlí 

tma dovolila tvorfiin spočinouti 

od mdloby jich; já jediný jsem pflil 

Se připravit, bych boj raoh' podniknonti 

i s cestou též i se soucitem; boje, 
jež věrně sdělí duch múj z této pouti. 

Musy, velký docbu, zpěvu zdroje. 

jež pstďa's, mysli, co jsem zřel, mé snahy 
teď Setr, af zjevf vznešenost se tvoje! 

1 počal jsem; ,0 pěvČe, vůdce drahý, 
hleď na mou sílu, stačf-li, ídám vřfOe, 
dřív než mna svéříS obtížím té dráhy. 

Ty's pravil, Sylviflv že otec směle 
se odvážil v říš, která duchy hostí, 
ač T smrtelném a křehkém trval tOle. 



,.,Goo>ílc 



A jestli protivník vši nepravosti 
byl nftklonSn mu, tím že uvažoval 
té cest; záměr i vše okolnosti, 

Tq z rozumných, rci, kdo by pochyboval, 
že v empyren chtěl Bůh neskonalý, 
by Řím a říSi jeho vybudoval: 

A Řím a říi se svatým místem staly, 
by sídlili tam — pravdu řefi má praví — 
po větším Petru kteří sledovali. 

Tou poutí, kterou tak tvá píseň slaví, 
on poznal vše, Čím jeho vítězení 
i papežský plášť dostoupily slávy. 

Tam vešla Nádoba tcž vyvolení, 
by posila té víře snesla k zemi, 
jež počátkem jest cesty k vykoupení. 

ProC já tam jdu? Kým dovoleno je mi? 
Já nejsem Aeneášem, Pavlem ani; 
za nehodná jsem sebou jmín i všemi. 

A kdybych šel, mne jímá divné zdání, 
bych k bláznovské se pouti neodvážil: 
ty's moudrý, ríS již, kam se soud mflj sklání." 

Jak ten, jenž nechce, po ěem dí*íve bažil, 
jat jiným plánem ve úmyslu jiném 
hned pouští zcela, oí se dříve snažil: 

Tak rovněž mně na tomto břehn stinném 

milj podnik dlonhé přemítání ruší, 

afi zprvu hotov byl jsem v duchu činném. 

D,mi,;=db, Google 



— „Tož jestli dobře duch tvé slovo toSí," 
stín YelkodnSnébo se ke mné sn^í, 

„jbo zbabělosti spjalo tvoji duši. 

Ta člověka tak mate a tak strajf, 

jej 6ia& vzdaluje, k nimž vzlet jej vodil, 

jak zvíře, když se před přeiadj plaší. 

Bycb této bázn§ tebe osvobodil, 

sl}-£, proč jsem zde, a jaká řeč tam znčla, 

kdyí pro té soucit v srdci nuié se zrodíL 

ytá duše mezi nejistými dlela, 
tak sličná paní když mne zavolala. 
Že prosil jsem, by jen mi poroučela. 

Nad hvězda záře jejích očí plála; 
tak líbezné a vlídné ke mné praví, 
že hlasem andělft řeč jojí hrála: 

— ,0 milá duSe z Mantovy, tvé slávy 
i zpČvn tvého zemé plná jesti 

a bode, dokod běh se nezastaví: 

Hle, tam můj přítel, ne však přítel štéstí, 
na pnstém svahu padl v nebezpečí, 
že zmaten v bázni zpět si cesta klestí. 

Strach mám, zda nekles' v pobloudění větái, 
že pozdě v pomoc jsem mu pospíšila, 
než vyslechla jsem v nebi o nČm řeči. 

Jdi, zdobná řeč tvá by mn sílu vlila, 
spěš, poraď vše. co k jeho \7vaznuti, 
jdi, pomoz mu, abych se potěšila. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Jsem Beatríce, jež té k spěchá nutí; 
jda z místa, kam mne zpátky tonha žene: 
Tě oslovit mne hnalo lásky tinnti. 

Můj duch se s chválou na tS rozpomene, 
až před Pána zas přijdn v nebes luhu.' — 
Td ztichla; já dél z dnSe roztoužené: 

— ,Ty, které pfípoííst lze na zásluhu, 
Ěím předĚí člověk, 6 vSech ctností pam', 
vSe, co objímá nebe menších krnhd: 

Tvflj rozkaz ve mně také vznítil plání, 
£e splnit j^ již opožděním zdá se; 
víc netřeba ti, než své říci přání. 

Leč pověz, Cím to jest, že nezdráhá se 

tvQj duch sestoupit v ton střed, odkud k výši 

již opustil, z míst hrázy touží zase?' — 

— ,Nqž povím, ať tvá zvědavost se ztiSÍ, 
jen v krátce,' — jme se odpověď mi dáti — 
,proé nebojím se vstoupit v tuto říši. 

Neb třeba jest jen věcí těch se báti, 
jež Škodit jiným tají v sobí vlohu: 
však u jiných lze bázně vší se vzdáti. 

Tak stvořena jsem, vĚčný dík buď Boliu, 
že vaše bědy se mne netýkají, 
že bez úhony ohněm jíti mohu. 

Tam s útrpností žena ctná dlí v ráji, 
zří překážky, mnou tebe odesýlá, 
soud tvrdý s výše zmirňuje, ta v taji 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Ku Lacii své přánf vyslovila: 

Ždá pomoci tvĎj věrDý, j&b jsem zhlédla, 

přej, abych jeho tobě pornčila. 

Ta, každé tísng sokyné, se zvedla 

a k místu Sla, kam v údél \é&aé ďá>7 

jsem ku pravěké Racheli si sedla. 

Beatrice, ty plese Boha pravý, 

jdi, pomoz tomu, jenž tak pro tě planul, 

že zhrdnul vším a vSedoí nechal davy. 

Vzdech jeho nářkfl zda tě neovanal? 
Na proada, pfed nímž se i moře stydí, 
smrt nezříš, B kteroa v tuhém boji stanul? 

Tak čile nikdo, věř, nepovstal z lidi, 
by hledal zisk se £kodě vyhýbí^e, 
jak já, krok jejíž řečí ton se f^di: 

I sestoopta jsem s křesla svého, s ráje 

na slova tvého spoléhajíc krása, 

jež tebe ctí, i každého, kdo zná je.' — 

To řkouc svých zářných oěi vlhkou řasu 
odvrátila, £ím daly v pospícháni 
se kroky moje, bych neztratil času. 

Dle jejího jsem k tobě přiSel přání 

a zaplaSil jsem ono zvíře divé, 

jež bránilo ti přímen cestu k stráni. 

Co nyní tedy? K čemu v mysli snivé 
teď prodléváš, nač mužnosti a síly 
tvé srdce nemá málo odvážlivé? 



i,mi,;=db, Google 



Tři světice když mují o té píli 

a v lásce 3 nebe zhlíží k tobé ds zem 

a slovo mé té slibem spá^y sůíí — " 

Jak květ, jeni zavřen, skloněn noci mrazem, 
když ozáří jej zlaté slunce jara, 
se otevře, na stonku vztyčí rázem: 

Tak síla kleslá zas v mém ňadru hárá, 
že dím jak svobodný muž, v toaze větái, 
tak v mysli mojí odvaha plá jará: 

— „ó soucitná, jež tak máí o mne péči! 
Ty laskavý, jenž hned jdeš poslechnouti, 
vše slova pravdy, kf«rá tobě svědčí! 

Ty's touhu novou vlil mně k této pouti 
tak slovem svým, že vfile v duSl mojí 
ptá, dmyst zas první podniknouti. 

Nnz tedy jdi, nás jedno chtění pojí, 

ty vSdce, pane, mistře!" — Nohou ráznou 

po slovech mých on nastoupil pout svoji, 

I vkročím v cestu lesnatou a sráznou. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



ZPÉV TŘETl. 



{Q^JBOii vcházf se domésta véčné strasti, 
mnoQ vchází se v bol, který nemá ránn, 
mnon vchází se do zatraceoců vlasti. 

Hlas spravednosti pohnul svatů Pána; 
moc boží sklenula mé brány stinné 
a s první láskou mondrost svrchovaná. 

■Před vznikem mým nebyly věci jiné, 
jen věčné vyjma, já též vĚínĚ stojím; 
nech nadéje, čí noha sem se Sine! 

Ta slova barvon tmavou očím mojim 

se objevila nad portálem vrjta: 

dím: „Mistře, slov tĚch smyslu já se bojím." 

On, jemnž hrflza pekla není skryta, 

dí: „Každou pochybnost zde nechat sluší, 

zhyů každá podlost, jež tvým srdcem zmítá. 



i,mi,;=db, Google 



Jsme tam, kde děl jsem, snad tvá mysl tuší, 
kde zatracených nzfíS smutné davy, 
jimž zmizelo poznám dobro v duSí." 

Svou mkn vkládá v mou, co toto praví; 
tvář jeho jasná sílila mne v mdlobě — 
a již mne vpustil v tajů jícen tmavý. 

Zde vzdechy, nářky, pláče, tmou jak v brobě 
se ozývaly v bezehvézdném vzduchu, 
íe plá£em vlhly moje oči obČ. 

Tu rfizué řeči znély k mému ucha, 

vzdech bolesti a hněvu drzé láni, 

skřek drsný, rukou tlesk, aŽ désno sluchu, 

Hřmot činily tam, kterj- bez ustání 
ve vzduchu, který nezná barvy, krouží 
jak pískn zméC, jejž vfrný vítr shání. 

Já, jehož skráň se v závrati t&Ú hronží, 
dím: „Mistře, jaký pláč to slySím lkavý? 
A jaký lid zde krutá bolest souží':"' 

A ke mn€ on: „Tak bedně zde Čas tráví 
těch podlé duse, již lhostejní k všemu 
bez hanby Žili jako beze slávy. 

Ti přimíšeni jsou zde k sboru zlému 
tčch anděla, již pouze žili sobě, 
ni vzdorní Bohu, aniž vérní jemu. 

Ráj odmĚnou byt nemob' jejich mdlobě, 
hloub jícná svých jim peklo zapovídá, 
by vinnikům tam nesloužili k zdobě." 



i,mi,;=db, Google 



I dím: „Ó Mistře, pověz, jaká bída 

je k pláíi nutí, v kterém téžce bycoa?" 

„To krátce poslyš," on mně odpovídá. 

„Ni na smrt nemohou mít nad^ linoa, 
jich slepý život tak je v ceně malé, 
že závidí Tšem každou ůúast jinoa. 

Na světě stopy nenechali k chvále, 

k Dim Eoncit, spravednost se nechce znáti. 

Dost o nich slov, ty viz je a pojď dále!" — 

A tu jsem nzřel, maje v před se bráti, 
jak rychlým vírem korouhev se cbvéla, 
jak nechtěla by ani chvilku státi. 

A za DÍ dlouhá řada lidí spěla, 
že nevěřil bych, tolik lidských synů 
že během světa smrt by skosit měla. 

Tvář mnohých známých v davu těchto stínů 
jsem poznal a zvláSC toho mezí nimi, 
jeni zbabělostí zřek' se velkých Éiafl. 

Tn pochopil jsem jasně, mezi zlými 
že octnul jsem se. již se nelíbili 
ni Bohn, ani ďáblu skutky svými. 

I tehdái mrtvi byvie, dokud žili, 
Sli nazí teď, od vos a střočků roje 
v hon itváni a pícháni v každé chvíli. 

Jim přes obličej tekly krve zdroje, 

a a nohou s jich slzami se slily, 

na nichž hmyz hnusný skájel choutky svoje. 



i,mi,;=db, Google 



A jak miy zrak se k jiným věcem chyb', 
u velké řeky lid zřím v davo statném 
i dím: „Mé tonze pozvol, mistfe milý! 

Af zvím kdo jsou, již touíí v kroka chvatném, 

a ku převozu co je nutí valem, 

jak rozeznává zrak mfij v svétle matném?" 

A ke mně on: „Vše poznáS v Čase malém, 
až k Acheronta smutným břehům stočí 
se naSe pou£, ty jediným jsou žalem." 

Tu zastydév se hned jsem sklopil oČi 
ve strachu, řeč má ie mu klidu nedá, 
byl tichý jsem aí k řece; však tu zočí 

Mé oko, z proudu kterak loď se zvedá, 
v ní stařec stál, vlas zbělelo mu stáří, 
i vzkřikl na nás: „Hříšné duŠe, běda! 

Vám nebe dostihnout, se nepodaří, 
já převezu vás k břehům věčné hrůzy, 
v tmy propasti, kde s ledem žár se sváří. 

Ty ale kliď se, mrtví jsou zde druzi, 
ty živá duše, jinde zkoušej štěstí!" — 
Však pozoruje, že se nemám k cbAzi, 

Děl: „Jiná cesta, jiný přístav jesti 
a jiný přívoz k tvému putování, 
loď mnohem lehčí též tě musí nésti." 

A vůdce k němu: „Cfaarone, uech láni, 
tak cht^í tam, kde mohou to, co chtějí, 
zde zbytečué jest daUí vyptávání!" 



\ 



i,mi,;=db, Google 



Ta tvář pj^vozník kalDém dk račeji 
hned zjasnil, na níž rons se vlni zSedlý, 
kde o£i se mn v radých kolách stkvéjí. 

Leč nahé dnSe mdlé, jak jen fao shlédly, 

a jeho drsný rozkaz nslyšely, 

hned zaby skřípaly a strachem bledly. 

Na svoje rodiče, na Boha. klely, 
na místo, čas, na símě svého rodn, 
na zrozeaí své i svftj íivot celý. 

A pak se v pláči brali k tomn brodu 
na bědný břeh, kam každý př^ft musí, 
kdo nepřiveď své srdce s Bohem v shoda. 

A démon Charon, v oCich nhlí kusy, 
jim neostává kývat, je v loď hnáti, 
kdo opozdí se, veslo jeho zkasf. 

Jak pozdě na podzim, kdy zvolna tralí 
se list za listem s uschlé ratolesti, 
až celon zdobu svou strom zemi vrátí: 

Tak zřel jsem k břehu onomu se nésti 
zlý Adama rod, jako klamnou písni 
se na čihadlo ptáci dají svésti. 

Hle, táhnou zvolna ve vln rmotné tfísni 
a než vystoupí na druhý břeh tmavý, 
již nová tlnpa na břehu se tísní. 

„Můj synn," vlídné mistr ke raně jiravl, 
„již v hnévu Boha zemrou zatvrzeni, 
téch z každé země sem se sejdou davy. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



A viicbni k převozu json připravetii, 

neb tak je žene spravedlnost Páně, 

ie strach před zhoaboa v touha po ni mění. 

E té dobrá dole nezabloudí bráně; 
teď pochopíš, proč Cbaron dřív lál tobě, 
a poznái nyní, co jest v jeho baně." 

To dořekl a černá zem v té době 
tak mocně třásla se, že v ustrnutí 
i při vzpomínce chvím se v potn, v mdlobě. 

Zem slzí plna vichr k letu nutí, 

a rudým světlem mihnul se blesk děsoj-, 

že ztuhlo ve mně každé smysln hnutí; 

I padl jsem jak ten, jenž padá ve sny. 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV ČTVRTÝ. 



J^^en T hlavé zdrtila mi bromn rána, 
že vyletěl jsem vzhQru polekaný 
jak osoba, jež náhle zburcována. 

Mé ofi zotaveny na vSe strany 

se obracejí, pevně apírají, 

by poznaly, n jaké dlím teď brány. 

A pravdoa bylo: stál jsem na pokraji 
té propastí tmy, zahynntí, zmaru, 
jež bouři nářků nekonečaj-ch tají. 

Tak tmavá, bczdná, zabalena v páni, 
že, oko když jsem vnořil na dno její, 
▼ tmách rozeznat jsem nemob' žádných tvarů. 

— ,V flvĚt slepý vEtopmež tetnna na peřeji, 

zafíná básník zdéšea, s bledou líci, 

ty pfljdeS drahý vídy, já napřed spfji." 

D,mi,;=db, Google 



Tvář jeho spatřiv barvu střídající: 
„Když ty se lebáS, kterak já mám jíti, 
ty, posila mé mysti klesající?" 

On ke mnš: „Maka zatracencfl nití 
jen barvu Boudta v mé tváři bledé, 
jež barvou bázně tobě zdá se býti. 

Leč pojdtae, pout jest dlouhá, jež nás vede." 
A vstoupil již a nechal, bych Šel za ním 
v krub první, jenž tůň spíná. Y mlze šedé 

Tu do kola, kam jenom ucho skláním, 
ryk nářků nezněl, ale vzdechů chvéní, 
že věčný vzduch se třas' tím tichým lkaním. 

Zde davy trpěly, v5ak bez mučení, 
žen, mužů, dčtf v jedné směsi spolu, 
a byly mnohé, velké, k nesečtení. 

Dí dobrý mistr: „V jakém lkají bolu, 

proč neptal se, ni koho kruh ten hostí? 
Nuž krátce poslyš, dál než půjdem dol&: 

Ti nehfeSili, ale jejich ctnosti 
jim nestačí, neb křestu nepřijati, 
jenž branou je tvé víry k blaženosti. 

Jak sluší se, tak Boha nevzývali, 

neb žili před křesCanstvfm; v tyto stíny 

já patřím sám, tím nedostatkem vzati 

Jsme tento trest, však nebyl to hřích jiný; 
nás mučí pouze tajná tonhá smčlá, 
v ní bez naděje ííjem život líný." — 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Po slovech téch mi bolest v srdci vřela, 
neb lidi zřel jsem převeliké ceny, 
jichi valná tlupa v předpeklf tom dlela. 

qRci, pane, mistře," pt&m se roztoužený, 
neb chtěl jsem býti zjiitén vfron svojí, 
ton, kterúQ každý bind je přemožený, 

„Rci, zdaliž nikdo k blaženosti zdroji 
se odsnd svoa neb cizí snahou vrátil?" 
On pochopiv hned smysl řeči mojí, 

Děl: „Krátký čas, co krok mSj sem se ztratil, 
kdos mocný přiSel ve prSvodn slávy, 
svit vítězství mu božské čelo zlatil. 

Vzal odsud lidí praotce stin tmavý, 

s Ábelem, Noema, MojžiSe dále, 

jenž posloSen v jho zákona spjal davy, 

Pak Abrahama i Davida krále, 
Jakoba s otcem, syny, Ráchel taky, 
pro niž OQ tolik truda snáSel v íale. 

A jiných mnoho vzal v ráj nad oblaky, 

vSak před nimi se odsad nedostala 

ni jedna z dnší, jež tvé vidí zraky." — 

Ponf naše mezi řeči neustala, 
i krájeli jsme dále lesem tiše, 
toi lesem duchQ, jež jsem vina svála. 

A neoHi jsme mnoho krokfi s výie, 
když platí zřel jsem oheň, jehož svitem 
se T polokrnhn jasní stínů říše. 



i,mi,;=db, Google 



Tn poznat moh' jsem, aú v pohledu hbitém, 
jak z dátky v temno mdlý m&j zrak se zvedá, 
že ctným zástupQm zemé ta je bytem. 

— „Ty, jímž Ee chlubí nméní i véda, 
kdo jsou, jimž taká pocta udělena, 
jež s jíDými se pomíchat jim nedá?" 

On odpovídá: „Slávou jejich jména, 
jež jisté posad v lidském zvuĚí žití, 
jim tato milost nebem ndélena." 

A zatím velký hlas jsem slyšel zníti: 
„Buď nejvétšímn z pévcú úcta vzdána, 
zda nezříte stín jeho zpét k nám jití?" 

Jak zhasla ře5 ta tichem zkolébána, 
zřím čtyry velké stíny k nám jít sméle, 
v jich tváři trud ni slast nebyla psána. 

Mftj dobrý mistr přimlouvá mi vřele: 
„Viz onoho, jenž meí má ve pravici 
a*jako kníže druhým kráíí v éele: 

Tot Homér nad básníky kralující, 
Lukán jest zadní, Ovid kráčí třetí, 
Horác jest druhý satirou se stkvící. 

A jedním hlasem, jejž tu slyšeťs zněti, 
mne tito slaví, že jsem roven s nimi, 
a pravdu mají, když mé jméno svétí." 

Tu krásnon Školu zřel jsem zraky svými, 
knížete zpévS nejmocnější síly, 
jenž jako orel letí před druhými. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Kdyi malou spolu hovořili chvílí, 
tn vlídné kyDOuce moe piHvítali, 
nad čímž se vlídné osmál miatr milý. 

A jeSté vétěí poctu p&k mi vzdali, 

neb směl jsem k jejich pFidražit se sbora, 

že iest^m t takém véblasn mne zvali. 

Až k oné záři šli Jsme v rozhovoni 
o věcech, o nichž tam řeč slušná byla, 
jak mlčení zde mně, zemskémn tvoru. 

Tn hradba zámku se nám objevila, 
j^ž sedmero zdí převysokých střeží, 
kol nichž se pěkná říčka otočila. 

Jak i>o pevnině přes ni krok náš Učží 
a sedmero bran s mudrci jsem minnl, 
a T luh jsem přiSel zelený a svéží. 

Tn byli lidé, vážně zrak jich kynul, 

tvář důstojnosti nesla anreoln, 

jich jemné řeči proud se zvolna linul. 

A k jedné straně sestoupli jsme spolu 

na místo vySJí, světla ve záplavě, 

zde bychom vSecky přehledli v tom dolu. 

Tu proti sobě v smaragdové trávf 
jsem spatřil tyto velké duchy v roji, 
což ještě posud k své přičítám slávč. 

Tu Elektra ve tlumu svojich stojí, 
tam Aeneas dlí t Hektoru se chýle 
a dále Caesar s orlím zrakem v zbroji. 

.: Flklo. 3 

D,mi,;=db, Google 



Penthesílea sedla ku ('amille; 
na drobe straně opét Lavinia, 
k níž Latiuos král oseď, k dceii milé. 

Pak Bruta zřím, jenž vyhnal Tarqujnia, 
tam Saladio dlí stranou osamilý; 
hle, Julia, Martia, Cornelia! 

A výše když Jsem pozvedl zrak sničlý, 
tu mistra všech jsem viděl, kteří vfdí 
ve kmliu mudrnův. SvSj obdiv vřelý 

Mu vzdávají, naň každý s úctou hledí. 
a neýblíž jfmu ve mudrcň rodě 
sám se Sokratem mondrý Plato sťiti, 

Demokrit, zbudovat svít na nátiodé; 
s Thaletem Zenona mé oko iiblídá 
a Empedokla s Heraklitem v shodí; 

I znalce přírody Dioskoriila 
i TulHa, Seneku, Galienna, 
Orfea, Lina pak i říuklida. 

Tu zase Ptolomaeus, Avicenn;! 

a s Hippokratem Arerroí^s v da^u, 

ten velký komentátor, jiných jména 

Juž smícím, nemohu dát o nich zprávu, 
mne látka žene, cestu dál mi klestí, 
že v nedostatku slov jen skláním hlavu. 

Na dva se potom zmenšil spolek šusti. 
Z tichého vzduchu vůdce k cestě jiné 
do vzduchu, jenž se chví, mne jal se vésti. 

Tam přišel jsem, kde každé svétlo zhyne. 

D,mi,;=db, Google 



ZPĚV PÁTÝ. 



^^ prvního krnhn pouť se v druhý skláni, 
jenž duším chystá více utrpení, 
na menším raísté trndQ víc a lkáni. 

Tam Minos brozné stojí, zabj cení, 
hned u vchodu se po vší vině pídí 
a soudí podle chvostu otočení. 

Neb duše bědná, sotva že jej vidí, 

se zpovídá a odhah' mu celá, 

a on, který zná viny všechnĚch lidí, 

Zří, v jaký pekel kruh by stoupit měla; 
o tolik stupňfi hlonb ji pošle v muky, 
sv^ chvost kolikrát stočí kotem těla. 

A stále před nim nových duší pluky 
jdou na soud hrozný, řeknou vinu svojí 
a mizí, nález vzavše z jeho ruky. 



i,mi,;=db, Google 



„Ó ty, jení vcházíš k bolesti vSecb zdroji," 
tak Minos křik', ev^ vážný úřad staví, 
když zři, jak blížím k onomu se roji, 

„O viz, co ČÍDÍš, a{ Tstup, jenž k nám hravý 
se býti zdá, tě nezklame v tvé snaze!" 
„Nač tyto křiky?" Vůdce k němu praví; 

„Nač cbceS jej rosit v předepsané dráze? 

tak souzeno tam, kde i vSle ponhá 

jest možností! — Stav otázkám svým hráze." 

A zde již nářků začla řada dloubá; 
já přiiel k místu, kde mi v ucho znělo, 
co v mnohé pláiJe spjaly bol a touha. 

V té hloubi všecko světlo oněmělo; 
jak větry sporné v boji s oceánem 
při děsné bouři odtamtud to hřmělo. 

Ten pekla vichr ve svém letu štvaném 
se nestaví, svým proudem duše chvátí, 
a Btrká jo v svém viru rozpontaném. 

A nad propasti sráz když pak je 8klátí, 
to zaéne nářek, pláč a bi''(Iováni, 
i Dohu zaČDOu rouhat se i láti. 

Tu slyšel jsem, že tomu ku pokání, 

již télem hřešili, jsou odsouzeni, 

jichž rozum v slepých pudů jho se sklání. 

Jak špaéků valné Šiky v potřeseni 

na čilých křídlech táhnou, v smutném dolu, 

tak duchové zlí krouží u víreui 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Teď sera, tetT tam. teď nahoru, teď dolů, 
dí posil}', ni nadéje svU malý 
buď odpočinku, buď menSího bolu. 

Jak zpevní jeřábové táhnou v dáli, 

ve bolném nářkn vzduchem dlouhým pruhem, 

tak stíof zřel jsem, kterak přilétali 

A blížili se v boji a vichry tuhém. 

Dím proto: „Mistfe, kdo jsou, dej ni< zpráva, 

je/ čeroý vzduch bičuje pekla luhem?" 

A na to oq: „Ta první z toho davu, 

o níí chceS zvédét, mnohým rodBm vládla, 

nad mnohé zemS svou roznesla slávu. 

Le<^ do zločinů chlípnosti tak padla, 

že, bý zakryla těžkou svoji vinu, 

bez trestu chlípnost do zákonfi kladla. 

Tof SerairamiB jak se čte, po Ninu 
jež trůn, jsouc jeho žena, nastoupila 
v zemích, kde Sultán teď má domounu. 

Ta drnbá, ta se z lásky usmrtila, 
slib zniSivSi popelu Sicheovu, 
ta třetí chlipná Kleopatra byla. 

Pak Helena, jíž rodu Priamovu 

tak mnoho bédy vzeSlo, Acltill zá ní, 

jenž s láskou válčil až ku svému rowi. 

Pak Paris, Tristan;" tisíc jiných v lkáni 
mné ukazoval a jmenoval jmény, 
jichž život záhy zhasnul v lánky plúní. 



i,mi,;=db, Google 



Jak jmenoval mfij mistr osvíceDý 
vše rytíře a paní dávných zemí, 
div soucitem jsem neb]*! přemožený. 

I poĚal jsem: „O pčvíe, jak rád s tĚmi 
bych promluvil, již přituleni k sobe 
jak lehčím větrem táhnou mezi všemi!" 

A ke maě on: „Až k oné vytokej dobg, 
káy láskou neseni k nám přijdou blíže, 
tou láskou pros je, přijdou jistě k tobě." 

A větru vání jak je sneslo níže, 

hlas pozveill jsem: „O vy duSe štvané, 

ó spějte k nám, když lze vám beii obtíže!" 

Jak touhou hnané holubičky bílé, 

k sladkému hnízdu pevným křídlem spějí 

a letí vzdnchem: v nich tak, v&le vzplane, 

Od tlumu Didony již odcliiuejí, 

a letí k nám, ziým vzduchem jsouce hnány. 

Tak mouně hlasy mojí touhy znějí. 

„Ó vlídný tvore ty a požehnaný, 

jenž navštíviťs nás tmavým vzduchem poutí, 

již skropili jsme svět krví své rány, 

Uy svétS král chtěl milostiv nám slouti, 
za mír tvé duSe chtěli bycliom lkáti, 
když s bídou naší soucit moh' té hnonlil 

Co mluvit chceš, co slyšet, má ac státi: 
my mluvíme i slyšíme, jak chcete, 
teď vboilný čas, neb vítr přestal váti. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Ten kraj, kde zrozena j!-em, naleznete 
u moře tam, kde s družinoa se vtívá, 
by spoJ!inal, proud, který Pádem zvete. 

Tq láska, jež ctné srdce rychle zrývá, 
v Dčm /apldla pro velkou krásu moji 
tak zniiSenou, že k pláči mné to bývá. 

Ta láska, jeí se láskou zas jen skojí, 
mne rovnéž k nírau divuou toiiliou Jala, 
že ještě zde, jak zříš, nás k suUí pojí. 

Ta láska nás v objetí smrti slala; 
jenž zabil nás, jej čeká Kaina zemĚ." 
Tou řečí osud svůj nám orestovala. 

Těcb bědnych dnší pláč uslyšev témě 

já naklonil a svoje sklopil zraky, 

až: ,,0 čem dumáš?" básník pravil ke mné. 

Tu jemu v odvet d«l jsem: .Déda. jaký 
svít sladkých snů a myšlének a clivřtif 
je ivedl v žalný, bolestný krok taký?" 

k mm obrativ se dii jsem \ ro/toii/em 
„(1 Irance'.co' t\e mukj a tve Ik ini 
mne k slzám hnuly v smutncm /ami-lmi 

\Šak rci mi v čase sladkjch '.nů a pUm 
jak doptala \ám tenkrát luska spolu 
žo poznali jste (emni svoje pi ini " 

A na to ona „>em vÉtsuh holil 
nez v čase bíd> ni>slit na s\e stcMi 
to \i tvňj mistr, jenž t* sved sem dílů 



i,mi,;=db, Google 



Leč tak-li tvoje tonha mocná jesti, 
vznik lásky naSÍ znát, jak ten, jenž kvílí 
a spoln mluví, podám tobě zvésti. 

My ku zábavě ětlí jsme v jedné chvíli 

Lancelotu, jak jím láska chvěla, 
bez podezření, my jsme sami byli. 

Nám pří Čteni tvář bledla se a rděln, 
my pohlíželi na se, plamen v oku, 
leč jedno misto přemohlo nás zcela. 

Když fetti jsme, jak v sladké řeči toku 
smích touhy zlíbal svojí kouzelnice; 
on, od mého jenž neustoupí boku, 

Mi zlíbal, celý chvěl se, rty a líce. 
Spis Galeotto byl i kdo jej skládali, 
a onoho dne již jsme neětli více." — 

Co jeden duch tak báji svoji spřádal. 
zas drnbý plakal, až se žalem chvělo 
mé srdce, jak by smrti stín v nč padal; 

1 padl jsem, jak mrtvé padá těio. 



S5{^»»- 



i,mi,;=db, Google 



zpÉv Šestý. 



^^djž vědomí zas přiSlo, jež jsem ztratil, 

hout soucitem nad t£mi pffboznymi, 

oeb smntek všecky smysly ve moč zvrátil: 

Ta v nových mukách s nově muíenjmi 
se potkávám, kde krok mé nohy slané, 
i kam jen zraky obrátím se mdlými. 

Jsem D třetího kruhn, dešté, který kane; 
ó věčné, tížké, kleté proudy chladné, 
vždy stejně padá, nikdy neustane. 

Tu černá voda, kroupy těžkopádné, 
ze vzduchu temnem hustého sníh stéká. 
a země, která toto pije, smrad ne. 

Tn Cerberus, ten divný netvor, čeká 
na každého, kdo vnořen sem, běs dravý, 
dle psího zvyku z trojí tlamy šiěká. 



i,mi,;=db, Google 



Zrak krva\7, vous posliataný, tmaví, 
břich nadmutý má, drápy pracky kryjí, 
tak duchy škrábe, trhá, dře a dáví. 

Ti v chladném dešti jako psové vjjí, 
svou stranou jednou druhé Btřechu strojí, 
a bídni často v úpění se svíjí. 

Červ Gerberus nás uzřev, tlamn svoji 
hned roztáb', tesáky své cenil v zlobě 
a neměl údu, jejž by nevzpjal k boji. 

MBj vQdce roztáhnul své dlaně obě, 
sáli' do země, hrst černé prsti vážil 
a v žravé chřtány ji mu vrh' v též době. 

Jak pes, jenž loudit Štěkáním se snažil, 
se upokojí, žrádlo hlodat sroí-li, 
po jehož zhltnuli co nejvíc bíiíil; 

Tak tlamy Cerbera se skonej Šily, 
jenž tak na duSe štěká zdivočelý, 
že př<!jí si, by raděj bluchy byly. 

Po stínech, ktťré déšť porazil, smělý 
DáS kráčel krok, my kladli zvolna noby 
na jejich prázdno, jež se zdálo těly. 

Tu na zemi všech ležel zástup mnohý. 

Jak ubírali jsme se náhle kolem, 

z nich vsial a seď si jeden přeubohý, 

„u ty, jenž's veden tímto pekla dolem. 

ó poznej mne, zda můžeš v slitování, 

ty's před mou smrtí zrozen!" pravil s bolem. 



i,mi,;=db, Google 



Já k néiua: „Muka tvd i tvoje lkáni', 
tak paměti mé podobu tvon tají, 
že, zdali jsem tě viděl, nevím aoi. 

Leč rci, kdo jsi? ProČ v tomto bědDťm kraji 
jsi maíen trestem, hnusnějších že není, 
aC jiné větší trošty v pekle mají?" 

DĚl: ,V měatě tvém, jeiĚ závisti a líeni 
lak plno jest, žehrnec překypuje, 
jsem trávL Život bájném ve hýření. 

Mé jméno u měšťanů Ciacťo sluje, 
a Že jsem příliš zhřešil hltavosti. 
jak vidíš, dě^( jaé úáy pohlcuje. 

Výak ncyscm smutný sám v té zoiifalosli, 

zde stejná mnka trápí ty vše roje 

pro stejný hřích." A tím již mluvil dosti. 

Já odpovídám: „Ciacco, muky tvoja 
tak hnuly mnon, že ku slzám mne nutí, 
leč rci mi, víS-li, kam až nepokoje 

- V mé obci dojáou, k.im aŽ svárů bnutíV 
Kdo spravedliv jest? M3ř.e?-li -/.vi-^X dáti, 
proč sváří se a ženou v zahynutí V" 

On; „Blouho budou vespolek se rváii 

až do krve, tu bude lesní strana 

s velikou škodou druhou z města hnáti. 

Ta osudem giak budo svrcbuvuná 
po léta tři, až první sf. /as zvodm^ 
tím, jenž kolísá mezi dvěma, liiiúna. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



čas dlouhý bade vznášet Čelo ledně 
a přemoženou tísnit téžkou dlaní, 
nechť tato lká a horlí t muce bédné. 

Dva spravedliví jsou, vSak neslyšáni. 
Pych, závist, lakomství jsou jiskry žhavý, 
j^ vrhly v srdce také rozhárání." 

Tu stesku svého žalný nářek staví. 
Já na to: „Moje zvědavost "je vzňata, 
pfej, af tvá slovo ještě víc mi praví. 

Coí Tegghiaio ctný a Farinata 
a Mosca, Arrigo a Rnsticacci, 
a ti, jichž mysl dobrem byla jata V 

Kde jsoQ, af znám je, a£ tvá Fec mne uíí, 
neb zvédét chci, jaké jim losy kynou, 
zda nebe blaíí je, či peklo mu<;í?'' 

Od: „JeSt^ mezi feméjšíml hynou, 
je zatratily mnohé hříchy různé, 
je uzřfS, tvé-li nohy tam se sšinou. 

Leč ku zemi až navrátíš se luzné, 
ú prosím, obnov památku mou světu, 
víc nereknu a neodpovím." V hrňzné 

Ta Šilhání zrak stočil, jako v letu 
jej na mne upřel a pak padl z přímá 
svou hlavu skloniv v druhých slepých četu. 

MSj vfldce pravil ke mně: „Tady dřímá, 
až dokud jemu v soudu hrozném čase 
ryk trouby andělské v sluch nezahřímá! 



i,mi,;=db,Gooylc 



Tu smutný hrob svdj každý najde zase, 
vSe tvarem svým se odčje i tĚly 
hlas uslyšíc, jenž věčně rozléhá se." 

Tak směsí pustou volným krokem spéli 
jsme v deSti mezi stíny zamyšlení, 

žití pfí5tím naše leĚi znély. 

1 dím; „Zda, mistře, toto utrpení 

po soudu sledním, jak jest, dál mSž' býti, 
zda v menši se či v palčivější změní?" 

On ke mně; „Třeba k tvojí vědě jíti, 
jež dí: Oím vetší dokonalost Živé, 
tím větší blaho tak i bolest cítí. 

A nechC ty roty zatracenců divé 

té pravé výše nikdy nedocílí, 

po soudu budou bll^tší jí než dříve." 

Tak touto cestou kruhem krok náš píli. 

víc mluveno, než ret se ííci zdráhá, 

až k místu, kde se cesta v projiast chýlí, 

Zde Plula, velkého jsme naSli vraha. 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV SEDMÝ. 



^l^ape SataD, pape Satan aleppe-" — 

Již začal Plutus drsným řváti hlasem. 

A mndřec ctný, jenž všecko ví, by v slepé 

Mne sílil bázni, pravil: ^Xetrii žasem, 

tT skály slézti tebe nezastaví. 

byí sebe víc ti brozeoo tím dksem." 

Pak obrátiv se k vzteklé tlamé praví: 
— „Již zticbni přece, ztichni, vlku klely, 
nechí nelítostný vlastní vztek té stráví! 

Jsou příčiny, proé jdeme v tyto svĚty, 
tak chtějí tara, kde Michal hněvem hnutý 
mstil hrdé smilstvo před dávnými lety." 

A Jako plachty lodi vétrem vzduty 
se svinou samy, když byl stěžeii zřícen, 
tak padl k zemi tento netvor krulý. 



i,mi,;=db, Google 



Tak stoupali jsme spolu v čtvrtý jíi;en 
vidy dále oa bieh muk rostoucídi všudy, 
jenž hříchy světa celého je sycen. 

O spraveďnosti Boha! Tyto truily, 
jež vidél jsem, kdo takto naliromuilí? 
l'roč tak nás v zhoubu Htí unie bluHy ? 

Jak na Charybdě kdjž dva proudy řádí 
ve vím bouřlivém se lámajíier 
tak zairacenci stále v rej zde jiádí. 

Zde uvidél jsem lidu mnohem vfce: 
ti ze stran obon rvali se a lkali 
svým prsem těžké bfímé válejíce. 

Tq na se vráželi, tu zpět se hnali, 
se obraceli, druh se hádal s druhem: 
Proč lakotíš? Proč mrháS tak? A v dáli 

Se nesli takto tímto temným kruhem 
ku protivnému bodu z každé strany, 
svůj sprostý nápév řvouce pekla luhem. 

Když každý ukončil, tu jako štvaný 
zas v noTon srážku pádil kroky mdlými. 
Tu já lítostí skorém rozhlodaný 

Jsem děl: „Ó dobrý mistíe, vysvětli mi, 
zda knéží byli, již zde trpí strašné, 
ti po levici 8 vlasy střihanými?" 

On: „VSickni žili v slepotě své vášně, 
neb chovali se v rozdávání darfl 
ti lakotně a ti zas prostopášně. 



i,mi,;=db, Google 



BoM zřejmě štěkají to hlasem zmaru, 
když z obon kruhů k oněm miít^m bfif, 
kde sporná vina rozilělí je v STárti. 

Bez vlasu v týle tito byli knéží 

a mniši, papeži a kardináli, 

v nichž lakota se zmohla bez otěží." 

Já na to: „Mistře, snad by rozeznaly 
T jich davu oči moje mnolié známé, 
jel taký zločin, taká vina káli." 

On ke mně znse: „Zdání tvé té klame, 
jich temný život zde je przní zase, 
že poznáni svit v temnn jim se láme. 

Zde věčně po dvou vrážet budou na se, 
ti z hrobn vstanou se zaCatou pěstí, 
a tito zase v oSkubaném vlase. 

Keb špatně dát i špatné spořit, štěstí 

jim uloupilo nebeské a k hádce 

zde nutí je. Dost o nich dal jsem zvěstí. 

Zde, synu milý, vidět mfižeS v krátce 
tu fraško statků, jimiž Štěstí vládne, 
a pro něž v lidstvu taký spor a práce. 

Neb věř mně, pod měsícem zlato íáiiné, 
co bylo ho a jest, by v míru zdroje 
z těch nezkojilo jedno srdce chladno." 

„Ó mistře," pravím, , pověz ještě, kdo je 
ta Fortuna, o níž jsi děl před chvílí, 
jež světa statky tiskne v spáry svojeV 

D,mi,;=db, Google 



Oq praví oa to: „Lidé pošetilí 
jste, Devčdomi k škodé své i haně, 
tvá pozornost kéž k řeči mé se schýlí! 

Jenž moadroatí v5e předCÍ svrchované. 
On stvořil nebesa, jim vůdce klade, 
že každý z nich kn každé září strané, 

A stejnou méron světlo délí vSade. 

Tak ř«d)telka, v&dkyni a paní 

tými spAsobem dal lesku země mladé. 

By Čas od řaso statky ve střídání 
od roda k roda rozdávala, k vádě 
a zcela proti lidských myslí zdání. 

Ten národ trpí, co jdo drahý k vládě, 
dle toho vždy, jak nález její hrozí, 
jen2 skrytě vládne jako v trávě hádě. 

Svou vĚdoB proti ní jste přenhozí: 
v před ona zírá, soudí v leskn slávy, 
v své ři&i vládne jako drazí bozi. 

A losů jejích rcfj se nezastaví, 
vždy nutností je kn rychlosti hnána 
a téch, jež změna zasáhne, jsou davy. 

To ona jest, jež bývá křižována 
a nejvíc od těch, již ji chválit m^í, 
jí padne v úděl posměch, §kleh a hana. 

To spokojenou ale nezleká ji, 
dál veselá svoo kouli točí v klidu, 
s druhými pratvory jsouc jako v ráji. 



i,mi,;=db, Google 



Vsak sestnpojem ve hrome jší bído, 
již každá hvězda zhasla, která, vzplála, 
když vySel jsem. Jest Čas, ať dále přijdu." 

K druhému kraji kruhem pouC nás hnala 
ku říčce, která s Sumotem se péní 
a vrhá v strouha, kterou vyhlodatn. 

Nad purpnr voda temDějSf se mění 
a v poSmumých vln těchto ve provodu 
jsme drsnou stezkou spěli v zamyšlení. 

A tady Styx jest jméno toho brodu, 

jenž bahno tvoh', když svým spádem skácel 

se k Šedým srázSm, k zatracencS i;odu. 

Já, s hr&zou jenž se ve dívání ztrácel, 
zřím ve kalnži davy pobláceuy, 
ti byh n&zi, v očích vztek burácel. 

Tu doráželi na se muži, ženy 

ne péatí jen, leč prsy, patou, hlavou 

a zuby trhali se jako feny. 

I>í dobrý mistr: „Synu, tyto dravou 
hněv schvátil váSnf a má dn§e toníf. 
bych usvědčit tě mohl zvěstí pravon. 

Tam pod vodon se rovnéž lidé souží, 
roj bublin na vrchu zříi každon chvíli, 
jak oko praví, kamkoliv se vhrouíí. 

A spjatí v bfthné dí: My smntní byli 

ve sladkém vzduchu, v kterém slunce svítí, 

neb líné páry se v nás nhostily. 



i,mi,;=db, Google 



A teď musíme t balme, t smutku dlíti." 
Ten cbrčf stále chřtánem hymnuB ztmělý, 
neb jasně říci nelze jim, co cítí. 

Tak mezi suchým okrajem jsme spěli 
a mezi bahnem, v krahn louže kalné 
na ty, již bláto hltali, jsme zřeli, 

Až dospěU jsme k páté věže valné. 



i,mi,;=db, Google 



2PÉV OSMÝ. 



^^ái pravím: Jakmile Jsme věž tu zlilecUi, 
dřív než jsme přišli blíže k patě její, 
jsme kn cimbuří jejíma zrak zvedli. 

Tu plamínky dva na kraji se chvějí, 
a jiný jim jak na znamení hoří, 
£e Gotva očí v takou dálku spějí. 

Já obrátím si^ ku vší védy moři, 

dím: ^Co to značí? Čemu odvet dává 

ten plameo druhý? Kdo jsou, jií ho tvofíi'" 

On: ,H1eď, tam, kde se pční voda tmavá: 
tv8j i]<'DÍ-H zrak dýmem zamliíenv. 

uzříti rafižeŠ, co se očekává," 

Tak ř.ádný tětivou iíp vymrštěný 

by neprojííděl rychlou vzduchem dráhu, 

jak slunek zřel jsem dělit kalné pěny. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Tak rychle běžel k nám po vody svahu 

jsa jediným jen řízen převozníkem, 

jenž lál: „Přec jednou, lotře, k pekel prahu?" 

— „O Flegie, tváj shon jest marným křikem," 
mftj pravil pán, „nás nepotiostíS déle, 
než močál ten co projedeme mžikem!'' 

Jak nékdo zprávou, že byl zklamán sniéle 
a podveden, v svém nitru hnĚvy cítí, 
chvél Flegias se zlostí na vSem tele. 

Můj vůdce vstoupil, pak za sebon jíti 
mné dovolil; Já vstoupil v flanek malý, 
jení teprv mnou se stížený zdál býti. 

A jakmile jsme oba v Clunku stáli, 
příf stará hlubší vodou prahy táhla, 
neí dnse jiných když s ní v pout se daly. 

A jedem, bařina kol mrtvá, zprablá; 

tu kdosi z vody zvěd' se, kal fao smáčí, 

řka; „Kdo's, jenž před časem knám jedeSznáhla?" 

Já: „Ač jsem přišel, dál zas pout má kráčí; 
leč kdo jsi ty, jenž tak se hyzdíš kalem?" 
Od: „Zříš, jsem ten, jenž naKká zde v pláči." 

Já k QČmn zase: „S blátem svým i íalem 
ty duchu kletý dál ode mne, vari! 
ŇechC poSpinén jsi, poznávám tě valem." 

Ta čluna oběma se chytil spáry. 

Můj moudrý mistr zpět jej strČii v zlobě 

řka: „S druhými psy táhni dál, pse starý!" 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Pak na Šíji mně klad své mce obě, 
v tvář políbil řka: „Ta buď poíflhoáaa, 
ty plamenoý, jež matkon byla tobé! 

Však to je daSe pýchou osedlána, 
zvěst dobroty nezdobí pamět její 
a proto vztekem jest i tady štvána. 

Co jich, již králi být se domýšlejí, 

po sobe zanechcyí povržení, 

jak prasata zde v močále pak tkv^i!" 

A já: „Ó mistře, k svémn potěšení 
bych vidél rád, by stopil se v ty kaly, 
než projedeme ticbé vod těch vření." 

On: „Dříve než břeh objeví se z dáli, 
jak přeješ si, má hned se tobě státi, 
je sluŠno splnit tonhy tvé, jež vzplály." 

A brzy zřel jsem, jak ho začli rváti, 

co zblácených se stran všech k němu spělo, 

že musím Bohu dik a chválu vzdáti. 

„Na Argentibo Filipa!" to hřmělo, 
až Florenfana zuby v divé zlosti 
se v jeho vlastní zatínaly tělo. 

Tam nechali jsme jej; již d něm dosti! 

Leč v moje ucho nářky žalu bily, 

že k předn zrak jsem najijal s ďychtivostí. 

Mflj dobrý mistr pravil; „Synu milý, 
jsme u města, které má jméno Dita, 
v némž velcí měšťané ve množství kvílí." 



i,mi,;=db, Google 



A já: „Ó mistře, pravda díS, mně svítá, 
zřím v ódola, jali meíet řada plane, 
jak z plamene bj vySla, rudě kmitá." 

A od: „Žár věčný, který neustane 
a z nitra plá, tak rudými je Činí, 
tak v dolním pekle zříS je ohsém tkané." 

I vstoupili jsme ve příkopy nyní, 
jež bezútéŠnou zem od jiných dělí, 
zdi z kovu zdtyí Be být, jež ji stíní. 

A ne bez velké zatáčky jsme vjeli 

až k místu, kde náš převozník děl s křikem: 

„Nnž vystupte, zde prfichod v město ztmělý!" 

Já B brány zřel víc než tisíc s rykem 
se sápat na nás, spadlých s nebes .výše: 
„Kdo to, jsa jeStě v těle, smrtelníkem. 

Bez smrti kráčeti smí v mrtvých říŠe?" 
Hně mondrý mistr kynul na znamení, 
že stranou a nimi mluviti chce tiše. 

Tu trochn nstali v svém rozhorlení 

a řekli: „Ty pojď, on a£ sám dál kráčí, 

když v zem tn vstoupil v takém drzém chténí. 

AC sám se vrátí, jeho moc-li staéí, 
tou cestou Sílenou, ty z&staň státi, 
jenž vedl jsi jej v náruč tmám a pláči." 

O fitenáři, zda děs mne nezachvátí 

při prokletých slov těchto děsném zvukn, 

já mnil, že zpit m&j krok sa nenavrátí. 



i,mi,;=db, Google 



„o drahý vfidce, který á&Vs mi fiiIiu 

víc nežli sedmkráte pro litécha, 

mne zacbrániťs vždy t nebezpečí shluku, 

Buď se mnou viz, jsem bez síly a dechu, 

a jestli v další cestč nám se bráni, 

svých krok& stopy oajdéme hned v spěchu." 

Od, jenž mne zaveď v tato místa lkáni, 
děl: „Žádný z técbto nezavře nám dráhu, 
jež nebem určena. PryS ostýchání! 

Jen počkej zde, nadějí dobrých vláhu 
přej umdlenému duchu ku posile, 

já nenechám tě a propasti prahu!" 

Tak zanechal mne — jaká děsná chvíle! — 
můj sladký- otec, „ano" i ^ne" v sporu 
se přely v mojí hlavě pobloudilé. 

Nic z jejich neslyšel jsem rozhovoru, 
však dlouho nestál s nimi a již všici 
do města prchli r}'ch]e v jednom sboru. 

Zíivřeli bránu naši protivníci 

před pánem mým, i zůstali jsme sami: 

on obrátil se ke mně, Ú2as v líci. 

Zrak sklopený, skráň spjatou mySlénkami 
děl s nedůvěry vzdechem v nepokoji: 
„Kdo cestn v ten dSm žalu zavírá mi?'' 

A ke mně: „Hněv můj nelekej tě, v boji 
s tou rotou obstáti chci bez vší mdloby, 
nechf třeba uvnitř k obraně se stroji. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



Xovými nejsoD tyto jejich zloby, 
je strojili n méné tajné brány, 
bez zámka tato stojí od ié doby. 

Tam viděrs ony mrtvé řádky psány. 
Již 9 vrchu svahy pekla k nám so nese 
a bez průvodu kráčí s této strany 

Ten, jímž to mésto pro nás otevře se." 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



ZPĚV DEVÁTÝ. 



"KCjdyž barvu bázné zřel na tváři mojí, 
jež vznikla jeho Dávratem, ta milý 
můj mistr potlačil hned novou svojL 

Jak ten, kdo naslouchá, stál pevnS chvíli, 
neb černým vzduchem v husté mlhy řase 
zrak nadarmo do větSí dálky pili. 

„Zde nutno zvítěziti ve zápase. 

Jak ne — vždyí slíbila," on začal znova, 

„než pomoc přijde, jak mně dlouho zdá se," 

Já pozoroval, kterak svoje slova, 
jež zapoíal, hned novou řeCí skrýval, 
jež sporný smysl s první v sobe chová. 

VSak stejně velký strach mi v hrudi zbýval 
tou řečí, jejímž slov&m zlomkovitým 
jsem horší smysl, než snad měla, vlíval. 



i,mi,;=db, Google 



„Zda k závitkfim té smatoé škeble skrytým 
smí z prvního kdos kruha sestoupiti, 
kde beznaděj jest pouze trestem lítým?" 

Tak ptám se. On: „Jen ziídka smí to býti, 
by daSe n€která sem vejit směla 
tou cestou, kterou nyní já cbci jíti. 

Jest pravda, duše má sem jednou spěla, 
jsonc od £nchtho kruté zaklínána, 
jež stíny nazpět votávala v tfla. 

Mne opustila krátce těla schrána, 

pro ducha byl jiem poslán za zdi skrejši, 

kde krubu JidáSe se klene brána. 

Ten kmh jest nejnižší a nejtemnější 
a ntgvfc vzdálen nebes od obzoru, 
jenž vSe objímá; tož se akonejSi! 

To bahniStě, jež sálá dech^' moru, 
kol obklopuje město pruhem tmavým, 
kam vDÍkuonti nám nolze bez odporu." 

A více řekl, než co tuto pravím; 
neb zcela zrak mflj utkvěl udivený 
na velké věži s cimbuřím kol žhavým. 

Na jednom místě náhle povztyčeny 
tři zkrváceué fúrie zřím v žasu: 
tvář, posaĎky, vše měly jako Ženy. 

Jim visely zelené hydry z pasíi 

a kolem spánkft divokých jak stužky 

zřím cerasty a hady místo vlasů. 



i,mi,;=db, Google 



M3j pr&vodce, junž dobře zoal ty služky 
té královny ve říSi vĚCných stonfi, 
„Vk," pravil, „Erínye, divé drožky! 

. Na levé straně Megeru zříš, onu 
zvem' Alecto, jež pláče u pravice, 
a v stfeda jejich vidíš Tisifonu," 

I ztich'. Ty ňadra nehty dráp^íce 

tak bily se a tak divoce řvaly, 

že za básníka v stracba skryl jsem lícp. 

„Pojď, Meduso! Aí zkamení!" tak lkaly 

a na mne zřely zlostí ve záchvatu; 

j,My na Theseu špatnou pomstu vzaly!" — 

— „Jen obrat se a zavři oři v clivatu, 
neb Gorgo zjeví-li se mezi nimi, 
pak nadíje víí vzdej se kn návratu!" 

Tak mistr dél, mne obrátil a mdlými 
jak dlaněmi bych nemohl zrak skryti, 
mne ještě objímaje zakiyl svými. 

Ty, jehož zdravé srdce všecko cítí, 
jen uvaž zde to přísni^ nauěení. 
jež pod závojem divné básně zní ti! 

Tu vycházel však z kalné vody vření 
tak silný rachot, hrfizyplné řevy, 
že oba břohy pohnuly se v chvění. 

Ne jinak jako vichru divé hnévy, 
jení z proměn tepla vane, až se práší, 
les pustoší a řádí bez úlevy, 



i,mi,;=db,Gooiílc 



A vÉtve trhá, rve, je v dál unáSí 

a brdy t prsSném hávu hřímá v zlobě, 

a v nt€k psatýfe i stáda plaš!. 

I a volnil nmé mistr oči obS 

řka: „Zraku nerv tam k staré obrať pění 

kde nejostř^šf výpar zdá se tobd!" 

Jak z vody žáby prchnou neprodleně 
před hadem zlým, a£ všecky na útékn 
se v bahně na dnu krčí poděšeně: 

Tak víc než tisíc duSí prchat v jeku 
zřím před jediným, který zvolna sklání 
svou suchou nohu nad Stygickou řeku. 

On z tváře hnal si bustě vzduchu vání, 
v před levicí jak oko své byt clonil, 
mdlým zdál se být jen pro to nam^ání. 

Že s nebe jde, svit útěchy se ronil 
mně v duši; obrátím se, mistr kynul, 
bych tiše stanul a se před ním sklonil. 

O jaký hněv se z jeho tváře linul! 

Ku bráně přistoup', jaké zřel jsem divy! 

Ji prutem otevřel, ves odpor minul. 

„O nebe vyvrženci, rode divý," 

tak počal řeě ua prahu muk, „<í rcete, 

kdo taký vzdor a zpupnost ve vás živí V 

Proč oné vSIi uťbes vzdorujem, 

jíž limysl se splní svrchovaně, 

jíž často vzrostly muky vaSe kleté? 



i,mi,;=db, Google 



Co platDO osudu se vzpírat plaoé, 
jen na Cerbera vzpomeňte, jení chlup}' 
až posud nemá na brad€ a chřtáne!" 

Pak zpét Sel kalnou cestou skrz jich tlupy, 

nás nevšiml si ani, kráčel v roji 

svých mySlének, jak ten, kol nĚhoř, knpí 

Se jiaé péče, než o ty, již stoji 

před nim. A my jsme k méstu zabočili 

svatými slovy jeho jako v zbroji. 

Teď bez překážky práh jsme přakroČili; 
však já, který jsem v srdci choval touhy, 
vše poznat, co ty valy otoíiiy. 

Zrak obracel jsem kol a slyšel puubý 
Jen pláč a vzdech, po obou stranách zívá 
pln muk a nářkíí strašlivých kraj dlouhý. 

Jak u Aries, kde Rhona v močál splývá, 

neb jako blííe Póly mezi lady, 

kde konři vlast, jií Qnarnaro oblívá, 

Se vlní hrobů celé, dlouhé řady: 

tak s každé strany hrobQ kolem stálo, 

však mnohem horši byl jich zpSsob tady. 

Neb mezi nimi tolik ohňft plálo, 

z nich každý v hroby s každé strany vniká, 

Že menším žárem železo by tálo. 

A se všech hrobfi byla sňata víka 
a z kaídého šlo tčžké naHkání, 
jak pláč v nich ukrytého mučoníka. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



I dím-. „Ó mistře, v tyto rakve skláni 
kdo json. Že slySím, kterak stále Ikajf 
Te žalaplném, bédDém naříkán! V 

Od ke mnS: „Kacíři v téch rakvídi plf^í 
i s přívrženci sekty své neb strany, 
a víc Jich, než bys mnil, ty hroby tají. 

Zde rovný s rovným leží pochovaný, 

a hroby v m^Sím žhnoa neb větSím paln. 

Pak na právo se etoCil zadumaný. 

Dál skrze moka Šli jame podél valft. 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV DESÁTÝ. 



^k^eď úzkou stezkou spěly naSe hroky 
kol mezi mukami a města zdémi. 
m8j mistr OEtpfed, já za jeho boky. 

— „O valná sílo, jež zlých kruhy těmi 
mne, jak cbceS, vedeš neúmorná, svěží, 
mluv, ukoj moje přání; směry vSemi! 

Ten lid, který zde v těchto hrobech leíi, 
lze vidět jej ? HJe, u všech vyzdvižena 
jsou \Tka, ale žádný, kdo jich střeží." 

On ke mně: „Všecka budon pfiražena, 

až z údolí se vrátí Josafatu 

ti vSickni s těly, v zem jež uložena. 

Po této straně velký liřbitov má tn 
sám Epikur i s velkou školou svojí, 
jenž s tělem učil t<'ž i duše ztrátu. 



i,mi,;=db, Google 



Leč co se tady otázky tkne tvojí, 

máS hned být ukojen v svém přání hravé 

i v tom, jež tv&j ret vyslovit se bojí." 

Já: „Dobrý vůdce, že tak ostýchavě 

ti odhalqja srdce, tím se stává, 

bych struEný byl, jak vybíď jsi mne pravé." 

„ — ó Toskánský, jenž v tato města žhavá 
jsa živ se blížíš v jemné výmluvnosti, 
zde postát dovolí snad tvá pont tmavá. 

Tvé nářečí té prozraznje dosti 
jak syna oné nSlechtilé zemé, 
jíž snad jsem kdys byl k obtíži a zlosti." 

Tak z jedné rakve zní to náhle ke mné, 
i zděsil jsem se tak smutného hlasu. 
Že k v&dci svému pfitisk' jsem se jemně. 

On děl: „Snž obrať se, jffoí tmeS v žasuV 
Hle, Farinata z hrobn zvedá tělo! 
J^ vidét mftže£ celého až k pssn." 

Jii moje oko v jeho okn tkvělo, 
on jak by zhrdal pekla mnkon zcela, 
výš zvedal prsa svá i svoje Čelo. 

A mého mistra ihoed ruka smělá 
mne mezi liroby k něrau strčit pílíi 
,Sfřez ústa svá, co říci by mu chtěla!" 

Tu když japm stál u hrobu jeho chvíli, 
on plaše změřil mne, jak v hněvu divý 
se tázal: „Pověz, kdo tví olei byli?" 

I)*Dt*: P*klo. 



i,mi,;=db, Google 



Já poslechnoDti ve všem žádostivý 

nic netkli jsem, dal jsem vĚe mu zDáti, 

on obo(i zveď trochu zádumfivý. 

Pak dél: „Tri otci mojich byli kati, 

mé straně byli soky ve zápase, 

že dvakrát jsem je musil z mSsta hnáti." 

„Nechť vyhnáni, vždy vrátili se zase," 

já odpovídám, „ale strana vaSe 

to umĚní tak neznala, jak zdá se." — 

Stín druhý z hrobu povstal, bez rubáse 
jsem vidSl jej až k bradě, z hrobn půdy 
zdát na kolena zvedati se plaše. 

Jak zvěd se v hrobě, zíral kolem vSudy, 
lef. ztišiv zcela svoje roztoužem', 
zda se mnou někoho by nezřel tudy, 

Děl v pláči: „Jnstli ducba vyšší chtění 

té dol& v tento slepý žalář slalo, 

kde jest mSj syn a rci, proČ s tebou není?' 

Díra: ^Vólí vyšší, jak díš, se to stalo 
jenž tam mne čeká, ten mi podal ruky, 
váš Quido pro nebo mé) úcty málo." 

Neb slova jebo i druh jeho muky 
mi duly uhodnouti jeho jméno, 
íe plnými jsem odpovědí! zvuky. 

Tu vztyčil se: „Co tebou vysloveno? 

Že měl? Což nežije? Což nemSž' v sladký 

svit jeho oko víc být pohrouženo?" 



i,mi,;=db, Google 



A Yida, s odpovídí že čas krátký 

já prodléTám. neí hodlám ji mu dáti, 
kles' v žharý hrob a nepřiiel víc zpátky. 

Leč onen zpopný, k vůli némož státi 

jsem zůstal tam, ten tvář neinněnil vzdorem, 

šu aeskloDÍl ni bok, dál jal se láti 

Zas pokračitje tímto rozhovorem: 
„Že orném' to Spatně znali, raní 
mne straSIivČjěím nad to tožé morem. 

LeC ne vznítí se padesátkrát ani 

tvář paní, která vládne v zdejSim brada, 

sám víS, to oméní jak Šíji sklání. 

Edyi uzřít světa sladkého cbceS vnadu, 
rci, proti mému rodu proč tak mstivý 
je lid ten v kaidém zákonu a řádu? 

Boj, jení zkrvácet n Arbie nivy. 
Čími orace ta plní naše chrámy, 
to zavinil a bitvy zápas divý. 

I zatřás' hlavou těžkou mySlénkami: 
„Sám neučinil jsem to, bez příčiny 
jsem s druhy také nešel v zápas s vámi. 

Yšak sám já, když chtěl tomu každý jiný, 
jsem odporoval přímou tváří smělý, 
by Florencie padla v zříceniny." — 

nÓ vaSe símě k míru dojít chce-li, 

tož jeden uzel," — zdál jsem, — „rozvažte mi, 

jenž pevně spoutal úsudek m&j celý. 

■... ,.,Goo>ílc 



Ty předvídáte jistě, co na zemí 

se bShem ĚA&a (mám-li pr&vda) stane, 

leč přítomnost vám tajna s věcmi vSemií" — 

— „Jak slabé oko, co mu v dálce tane, 
zři, rovněž my, co v dalekn jest, zříme, 
ten svil k náJn přece z vftle Boha skane. 

Leč co je n nás blíž, to nevidíme, 
bez cizí zprávy zvěsti vší jsme prosti 
a nic jest, co o stavn lidí víme. 

Ty pochopíš, že naje vědomosti 
nám mrtvými se stanoa od té chvíle, 
kdy uzavře se brána budoucnosti." 

Jak stiíen vinou dim, se k němu chýle: 
„Tož řekni tomu, který klesl k zemi, 
syn jeho posud žije v plné síle. 

A s odpovědí jest-li byl jsem némý, 

tím stalo se, íe v pochybností mdlobě 
již trval jsem, jež rozluštili jste mi." 

Již nazpátek mne volal mistr k sobě; 
i prosím ducha, by řek' v spěchu, spolu 
kdo ještě s ním v tam odpočívá hrobě. 

— „Víc nežli s tisíci v tom ležím dolu,*" 
děl, „uvnitř leží také Fridrich druhý 

i Kardinál. O druhých mlčím v bolu. 

I skryl se v rov; já zpátky v jiekla luhy 
jsem popošel ku básníkovi, ale 
ten hovor zdál se zlověstný a tuhý. 

D,mi,;=db, Google 



On kráčel Tpřed a kdyí tak 31i jsme dále, 
on tázal se mne: „Proč jsi zamySleDýmř" 
A jeho přání vyhOTěl jsem v mále. 

„Svým ostříhej to dncbem roztouženým, 

co's proti sobě slyšel," mudrc drahý 

děl: „Pozor dej teď!" s prstem pozdviženým. 

„Až jednou uzřj£ oné paprsk bJahý, 

jejimnž vše jest otevřeno okn, 

jí zjeví se ti tvého žití dráhyl" — 

Pak na levo smér obrátil svých kroků: 
Zdi opustivše 51i jsme stezkou tiSe, 
jež vedla středem v údol ve hluboku. 

Jenž smrady svoje dýcbal až k nám výie. 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV JEDENÁCTÝ. 



t^^a \7s0keh0 břehu srázném lemu, 

jení z rozbitých skal v kruh íněl zbudovaný, 

Jsme doSli k davu více přiSsrnémn. 

Zde zarazil náa puch tak neslýchaaý 
z dna rokle jdoucí, že za rakve tmavé 
jsme víko vešli, jsouce bez ochrany. 

Tu nápis Četl zrak mŮj v barvé žhavé: 
Jest papeže mi Anastasa chovat, 
jejž drubdy Fotiu svedl a cesty pravé, 

„Teď zvolna dlužno dolů sestupovat, 
by smysl uvyknul se témto párám; 
jich smrad nebude víc pak pozorovat." 

Tak mistr mi)j. Já nesméle j^ kárám: 

„Ó najdi něco, aby chvíle hbité 

jsme neztratili!" On: „Zříš, já se starám. 



i,mi,;=db, Google 



Můj syna, y středu skalin téchto skryté" 

— hneó začal řeč — „tři menSí DfOdeS kmby 

jak ty, z nichž vyleVá, rovnéž stupňovité. 

V nich zatracenc&T různé najdeš druhy; 
by pohled na ně zkojil pud r tvé hrudi, 
slyě, jak a proS zde spjati jsou v trest tuhý. 

Cíl zloby každé, je£ záSf nebes budí, 
jest bezpráví, za kterj^m Člověk slídí, 
když jiné ná^ilíin neb klamem trudí. 

A klam že bývá vlastní vinou lidí, 
víc Bůh jej tresiie, proto nejnfž ztmélý 
tvůj Šejdíře zrak v mukách vStSích vid!. 

Jest násilníků pln kruh první celý; 
leč trojí můž' byt násilí v své zlobě, 
tož na tří menSí kruhy on se dělí. 

Lze proti Boha, bližním n a sobě 
být násilným; buď na tele £i jméni, 
jak nyní zřejmý důvod podám tobě. 

Na bližním násilí jest poranění 
neb vražda, násilím na statku jeho 
jest loupeí, ztroskot nebo vypálení. 

Tož vrahy, tvůrce poranění zlého 
a lupiče, kruh tento první hostí, 
zde v různých tlnpách zkoušejí zla všeho. 

Násilím člověk života se sprostí 

neb statku svého; v druhém kruhu rojf 

neb zmítají se marné ve lítosti. 



i,mi,;=db, Google 



Kdo vzali život sobě s vášní v boji, 
kdo bron své jměni híáaé prorarb&H 
a místo plesa jen se pláiem kojí. 

A proti Božství ná-silaictvim vzpláli, 
kdo v srdci svém Je popf'e]i a tnpí, 
a dary pKrody kdo pohrdali: 

yeniífao kruhu pod pečetí úpí 
Sodoma, Kahors, tak zds každý zmírá, 
kdo Bohem zhrdá a rouhání kupí. 

Klam dále, každé svědomí jeuž týní, 
mdž' na tom. kdo nám věří, spáchán býti, 
i na tom, od nčhož nám není víra 

A tímto klamem, zdá se, v nic se řítí 
jen svazek lásky, přírody to Činu; 
lze v druhém kruhu zahnízděny zříli 

1 pokrytství', lesC í hadačství vinn 
i faleš, simooii i zla jiná, 
kaplíře, zloděje a rovnou špínu. 

A oním ss zas láska zapomíná 

od přírody i ta, jež s ní se spřádá, 

jíž bližší důvěra se zapoííná. 

Tož, v nejužší kruh kde se peklo skládá, 
ve středu světa Dis má sídlo stinné, 
tam věčným trestem hyne každá zrada." 

A já: „Ó mistře, velmi jasně plyne 

tvůj rozhovor a dobře rozeznává 

tu propast i ten lid, který tam hyne, 



i,mi,;=db, Google 



Leč pověz, ti, jež vichrft žene vřava 
ti, dé§( jei Šlehá, ti v blátivém kalu, 
jichž Bpnmé Jáni ee ta v jedno stkává. 

Čím to, že oejaOQ v odoid městé palu, 
Mji Bůh jest na né rozhněván? Když není, 
tož rci, a&6 úpí v takovém zde Žala?" — 

Od ke mně: „V jakém dnch tvůj poblonzoéní 
víc nežli jindy těká, aneb klíčí 
teď jiným směrem tvoje přemýSlení? 

Zda zapomnél jsi, jakým slovem líčí 
v své Ethice tvAj mistr zbožňovaný 
tři náklonnosti, jež se nebi pfífí: 

Nemírnost, zloba a Sílmstvím Štvaný 
pud zvířecí a proč z nich nemirností 
mífi aražen, mííl tresce Svrchovaný? 

A když nvážíš tento výrok dosti 

si pripomena, kteří oni byli, 

jež vrchní část před mčstem Dita hostí; 

Ta jasnfi uzříS, proČ je oddélity 

od těchto soudy Boba, íe je dáví 

ve menších trestech též hnév menií síly." 

,0 Slánce, jti mi zjasi^uješ zrak tmavý, 
tvé rozluitčnf tak moa mysl kojí, 
že pochybnost jak vědění mne baví. 

Leě trochn nazpět obraf mysl svoji, 
kde dél's. Že lichva arátkon jest Boha, 
ten Qzel rozvaž mně, ó světla zdroji!" 



i,mi,;=db, Google 



Dél: „Mudrctvím Čí zabývá se vloba, 
ten pozná hned, že příroda se line, 
(jak dí ne jedna, ale stránka mnohá), 

Z Božího ducha, že z děl jeho plyne, 
a mysl když do Fysiky tvé zfcia, 
po málo listech nezří pravdy jiné, 

Le5 uméní že vaSe, moudrost celá, 

jak žák za mistrem v sled jim následuje, 

jak vnučka jeho, af si co chce délá. 

A tfmto dvojím, snad se pamatuje 
tv6j duch na Genesis, se človék živí, 
T před lidstvo jde a dál se udržíme; 

Leč jinou cestou lichvář lakotivý 
jda zhrdá přírodou i Žačkou j^f, 
a v jiné doufá skolebán v blud lživý. 

Však za mnou dál, mé kroky dále spějí. 
Vůz celý leží směrem Caura v dáli 
a Ryby se již na obzoru chvéjí, 

Tam teprv cesta vede pí-es ty skály." 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV DVANÁCTÝ. 



^fi^de sestoupli jsme, břeh byl skalinatý 
a hrůza tak pro toho, jenž zde, zela, 
že ktddf zrak by\ Ktrnnl désem jatý. 

Jak ona skalná troska, která ^ela 
tam a Trídentu střemhlav do Adiíe, 
bmf podemletím, bnď že zem se chvSIa; 

Neb od TrSka, zkad Báňala se níže, 
až ka rovinS tak jest kolmá skála, 
Že slézti dolů oelze bez obtíže: 

Tak naSe cesta s tesů téch se dala, 
ta hle, kde trčel zbořený val tmavý, 
na rý£t jeho hanba Knty stála. 

Počata druhdy z nastrojené krávy. 
Jak Epatfil nás ten netvor, koosal sebe 
jak ten, její vzteká vnitřní oheú tráví. 



i,mi,;=db, Google 



M3j madřec k němn: „Soad tě hrůza střebe, 
mníi, z Athén vévoda Že krok sem stifí, 
jení na světe tam kdysi zabil tebe? 

Pryč, netvore, neb ten k vĚĚnéma pláJi 
tvou sestrou naveden jsa nepřichází; 
by poznal vaše tresty, on sem kráEÍ. 

A jako býk se ntrhne, když srazí 
jej smrtící ráz k zemi, v pfed se řítí. 
jít nem&že, jen sem tam sebou hází: 

Na Minotaura tak nám bylo zKti. 

V tom vQdce: „Obraf ku stezce krok smůly, 

neb dokud zuih', dobře m&žeS sjíti." 

A tak jsme dále morem trosek spěli 
po úzké stezce dále přes kameny, 
jež novou tíží kroků mých se chvély. 

Já v dámách kráfel On: „Snad zamySleoý 
jsi nad těinito troskami, jeí chrání 
ten zvířecí vztek mnon te<r zkonejSený? 

Věz tedy, když jsem poprv v pekel plání 
se spustil, tyto skály v tmavém luhu 
zde nezdrceny e pyšnou stály skrání. 

Leč krátce před tím, dobřc-li mSj druhu 
si vzpomínám, než Ten přišel, jenž Ditu 
vzal velkou kořisC z hořejSího kruhu, 

Ten hrůzný dol se v takém zatřás' chvitu, 

že zdálo se mi, jak by Vesmír vznítil 

se láskou, v kterémž, jak mní mnohý, citu 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



SvĚt Často v chsos zvrácen, jak ji cítil: 
a teokrát roméž hřbet té staré skály 
jak zde i jinde v ruina se zi^til. 

Le6 apH v údol zrak, hle, jak se volí 

k Dám krve prond, v kterém se každý vaH, 

kdo násilím bližního svého Sáli." 

Ó hltavoati, vzteku, vám se zdaří 
být ostaem, dokavad jsme krátce živi, 
a věčnost nás pak takon lázní daří! 

Tn Široký zřím v kmfan příkop křivý, 
ten objímá té plané okruh celý, 
jak ndal diiv mi vůdce spolehlivý. 

A mezi ním a skalní stěnou jeli 
Kentauři řadou v Šípů břitkých zbroji, 
jak na světě kdjž na lov druhily spéli. 

Jak nzřeli nás, ihned každý stojí. 
tři o i tlupy se oddělili s luky, 
a s ^ipy vybranými k nám se rojí. 

A jeden křičel z dálky: „V jaké muky 

sem přicházíte po tom strmém srázu, 

tam odtud mluvte, neb šíp pustím z ruky.'' 

Děl miítr jemu: „Odpověď dám v rázu 
tam Chironovi blíž u břehu kraje; 
tvá prudká mysl vždy strojila zká/.ii. 

To Nesaus jest," děl, mne se dotikajl^ 
„jenž mřel pro Bejaniru, knlsnou paní, 
sám ze sebe svou pomstu ntkávajo. 

D,mi,;=db, Google 



z nich prostřední, jen! k prsoum oko sklání, 

jest Chiron, Achillea péstonn milý, 

pak Folas, strašlivý tak v hnéva vzplánj. 

Po tisících kol příkopů jich pílí, 

a po doSfch, jež z krve víc se vzpjaly, 

než dovolí jich vina, ruče střílí." 

My k Čilč zvéři blížili se z dáli, 
vzal Chiron ěíp a vrabem nazdvih^je 
TOQS strká za své Čelisti a balí. 

A hlaboká svá ústa odhaluje 

di k soudrahúm: „Ten, vzadu jenž se tají, 

jak Haho tkne se, vše se pohybuje. 

To noby mrtvých tady nedfilají." 

Můj vůdce dobrý, jenž mu k ůadrům sahá, 

kde oboje se tĚla dotýkají, 

dí: „Ovšem žíJe a mnou jemu dráha 

má ukázána býti mezi stíny, 

sem nutnost vedla jej, ne choutky snaha. 

Od zpěvů Halleluja do hlubiny 
jež seSla, lířad nový svčřila mi: 
on není lupič, já nejsem duch viny; 

LeC silou tou, jež krok m&j skalinami 
zde vodí, prosím, jednoho k té pouti 
dej z tvého davu, aí jde vůdcem a námi. 

A( ukáže, kde brod lze proniknouti 

a toho na hřbet vloží ku ocliranč, 

neb není duch, jenž vzduchem moh' by plouti." 



i,mi,;=db, Google 



Tu ChiroD k pravé skláněje se straně 
děl k Nassovi: „Zpět jdi a chraň je bdělý 
před jiných dayy, jestli vrazíS na ně." 

Tak 5 jistým průvodem jsme dále spěli 

po zátoky té krvorudé lemn, 

zkad uvařených hlasné nářky 2Dély. 

Zde lid jsem spatřil, až k oboěí Bvému 
tkvěl v krvi: „Tyrani hle. Kentaur praví, 
již zvykli krvi a loupeni vSemn. 

Zde s Alexandrem Dyonis lká dravý • 
nad zločiny, jichí nelze odpustiti, 
když Sicílii tížil v dnech své správy. 

Tam čelo můžeS s černým vlasem zKti, 
to Ezzelín, a druhé s plavým vlasem, 
to z Este Obizzo, jichž v skutku v iiti 

Syn zbSjník zabil." K básníkovi s žasem 

já obrátil se, leč on ke mně pravil: 

„Ten buď zde prvním tobě, druhý já jsem." 

Pak trochu dále na své pouti stavil 
se Kentaur u lidu, jejž pouze k chřtánu 
ten řeřavý proud vím loho trávil. 

Pak ukázal stín skrytý vjeduu stranu: 
„Ten v srdce, nad Temží jež posud slaví, 
ve 13ně Boha smrtelnou vboď ránu." 

Pak jiné zřel jsem, kteří z proudu hlavy 
i s celým trupem \fšň povznáSeli, 
a mnohé znal jsem mezi těmi davy. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



A mělíí vždy a mčlíí byl ten ztmSlý 
proud krve, pouze noby všem pokrýval, 
ai ta byl brod, kde přcgíti jjme měli. 

„Jak vidéVs" — s retů Kentanrovýcfa splýval 
teď hovor, — „že jest mélíí bahno kalné 
na straně té, chci, abys véřil, pnval 

Že tam dno tvoří hlubšf víc a. valné, 
až s oním místem kruhem se zas spoji, 
kde tyranstvi lká věčně v bědě žalná; 

Neb spravedlnost boíská muky strojí 

tam Attilovi, jení byl biěem světa, 

a s Pyrrbem Sextovi, a v palném zdroji 

Tam slzy nutí těm po věčná léta, 

již po silnicích tolik loupežili, 

tož Riniem Pazzo i z Corneta." — 

Zpět obrátiv se brodem spěl touž chvílí. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



ZPÉV TŘINÁCTÝ. 



^^^^edospěl Neesos k břeha drahé strany 
a v tmavý les jií další poa( nás vede, 
jenž stexkon Žádnou nebyl znamenaný. 

Ne listí zelená, led barvy hnědé, 

ne hladká sn£t, leE drsná se tn sklání, 

ne na ní plod, leč ostny s jedem šedé. 

UonšC taká nemBŽ' divé zvěři ani 
být vlastí, která a Ceciny zdroje 
a Corneta se vzdělaných niv stnuií. 

Jen Harpyje to staví hnízdo svoje, 
jež bodoucích škod zvéstujíce b^i 
kdys zahnaly od Strofad syny Troje. 

Ty velká křídla, tvář, krk lidské mají, 
spár na nohou, hřích opeřený; v iale 
na podivných těch stromech děsně stkají. 



i,mi,;=db, Google 



M^ dobrý mistr: „Nežli stoupíš dále" 

— zas mluTÍt začal — „věz, teď v druhém prnhn 

Jsi octnul se & setrváS v něm stále, 

Až k písčitému dostaDei se luhu. 
Kol dobře hleď a uzříš ndivoDý, 

co sotva bys mi uvěřil, mflj druhu!" 

A se všech stran jsem slySel teskné steny, 
však nezřel nikoho ui blíž, qí v dáli, 
i stál jsem proto celý pomatený. 

Já mmm, že mnil on, já že mním, to lkali 

kdes lidé v husté tobo lesa šeři, 

jenž zrak&m nafim v křovinách se balí. 

I řek' mdj mistr: „Na nékterém keři, 

když ulomíš si snítku, jež tam klífií, 

hned bludným shledáš, co teď duch tv8j véří." 

Jen trochu málo ruka má se vztyčí, 
z velkého keře malým trh' jsem prutem. 
,Co škubeš mne?" peň jeho na mne křičí. 

A načež celý zčernal krve rmutem. 
a jal se křičet: „Nač mne trliáí tady, 
coí není soucitu v tvém srdci krutém? 

Kdys lidé bjli jsme, teď kmenů řady, 
víc soucitu tvá ruka natažená 
mít mela, byť i duše naše hadyl" 

Jak syrová louč, která zapálená 

na jedné stranč, s druhé strany svojí 

lká vzduchem, jenž z ní vycháni, a stená: 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Tak z oné ráoy vespolek ee rojí 
krev G řečí; raka má snét Dpnstila, 
i stál jsem jako Človék, jenž se bojf. 

„By dfív to jeho mysl nvéřila," 

můj mndřec dél, „ty, duSe zdrána v zlobě, 

co jen má píseň jemu oznámila, 

On nebyl by své ruky vztáhl k tobě, 
Bme svedla neslýchaná věc, jej míti 
ka ěiDD, jenž mne tíží v této době. 

Nni rci, kdo's byla, on mfiž' osvěiiti 
za pokání tvou pověsf v světe cele, 
neb dovoleno jest mu nazpět jíti." 

A kmen: „TvAj sladký hoTor láká vřele, 

že mliet nelze: nezazlete slovn, 

když v hovoru svém prodlím trochh déle. 

Jsem ten, jenž oba klíče k Frídríchovn 
měl ku srdci, hned tiše otvíraje 
aneb je jimi zavíraje znovn. 

Že nikdo n^moh' vniknout v jeho taje, 
až utratil jsem tepny své i ííly, 
ten slavný úřad věrně zastávaje. 

Však nevěstka, jež nikdy neuchýlí 
zrak chlipný od císaře, ta smrt stálá 
viech dvorfi, a ten zločin, ze vší síly 

VSech mysli proti mně tak rozhárala, 

že rozháráni rozhárali pána, 

až plesná pocta smutkem se mi stala. 

D,mi,;=db, Google 



Má duse v chvíli jedné rozervána 

mníc ujít smrtí svému pokoření, 

bez křivdy v křivda k sobě byla hnána. 

U nových kořenft na tomto kmeni 

vám pfísaliám, že věrnost k méma pána, 

již zasioožil, nepřiSla v pornSení. 

A opnstí-li kdo z vás pekel brána, 
mou obnov pamSt, jež tlí dávno v hrobě, 
na závisti té zkázyplnOQ ránn." 

Pak Čekal a když v krátké mlčel době, 
děl básník: „PospěS, časa je zde Skoda, 
a mlnv a pt^ se, jak jest libo tobě." 

Já k nčmo na to: nJe-li v tom tvá shoda, 
sám ptej se na to, co mne upokojí, 
mně nelze mluvit, neb mne soucit bodá." 

On začal: „Má-li splnit váli tvoji, 
co žádáš na něm, duchu uvězněný, 
kéž v tom tv^ hovor na£e přání skojí. 

Bys řek' nám, jak jsou duše upevněny 
zde v těchto snkácb; pak jestli má téclin 
z nich některý, Že bnde uvolněný?" 

Kmen vydychnul tn u hlubokém vzdechu 
vzdech byl jak vítr a v tom slova zněla: 
„Vám odpověď chci vhodnou dáti v spěchn. 

Když Spurná duŠe vyprostí se z těla, 

jež vlastni v&li v zaslepení zničí, 

v kruh sedmý šle ji I^nos, v místa ztmélá. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



y hvozd tento p&dne, proti svémo chtífii, 
jen tam, kun sams náhoda ji hodí, 
kde rychle jako zrnko ěpaldy klítí. 

Jak výhon a pak jako keř se zrodí, 
ji na listí dav harpjji se pase, 
jenž bolest délá ji a bol z ní vodí. 

Pro tělo své my pfijdem v onom iase, 
však neoblečem sebe v schránka jeho, 
neb eiovSk co si vzal, mít nemfiž' zase, 

Sem přivléknem svá téla, v pHSerného 
klín lesa tohoto je pověsíme 
na trnový keř stfnn zmučeného." 

Co jeStě B pozorností na strom zříme, 

že ješté cosi jinélto nám poví, 

hlas podivný nám v zlekaný sluch hříme. 

Jak z fíhané když slySÍ ten, kdo loví, 
že vepř se blíží v honby divém ržánf, 
jež finf zvčř a praskající křoví: 

Dva stínové ta nazí, poSkrábaní 
se s leva prndce hnali, béh jich litý 
vše mříže lesa trhal v pospíchání. 

„Spěš, smrti, spĚS!" křik zavznčl ostražitý, 

a jiný, jemni dlouho se to zdálo, 

„O Lano!" křičel, „tak jsi nebyl hbitý 

U Toppo v tančil" Když mSl dechu málo, 

se zastavil a spojil na skupení 

se křovím, které po bokn mn stálo. 



i,mi,;=db, Google 



Les černých psft byl plný v okamžení; 
Jak laČDÍ chrtí kn předa se ha^i, 
když 3 řetězu se nrvon rozvzteklení. 

A T tolio, jenž se skrčil, zoby vtalí 
kns po kuse jej divě trhajíce, 
a s údy těmi t útěk se pak dali. 

Mfij vůdce za ruku mne igav, líce 
obrátil ku keři a krok sv6j stavil, 
ten keř krev plakal darmo víc a více. 

,ó Jacopo ze Sanť Andrea" — pravil, 
„Že chránil jsem tě, byla pomoc lichá; 
jest vinon mou, že's tak svfij život strávil?" 

Když mistr nad ním zastavil se zticha, 
děl: „Kdo jsi byl, že každá tvoje rána 
s tak bolnplným hovorem krev dýchář" 

K nám pravil on: „O duSe, kterým přána 

jest volnost, zřít mé pohanění celé, 
jimi clona listi s tSla mého rvána, 

O seberte je, za to prosím vřele! 
Já z města jsem, které patrona svébo 
kdys vyměnilo Jana za Křtitele. 

Svým nměním mu sděK mnoho zli^bo 
na mostě Arna kdyby nez&stala 
ta stopa jediná ze sochy jeho. 

Vše práce, která město zakládala 
na rumech, Attila jeí nechal mstící, 
by zbytei^nou se žáby ukázala. 

Já udělal si z domn Šibenici." 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV ČTRNÁCTÝ. 



^^it lásky ku rodiSti tak mne schvátil, 
ie rozptýleDé listí kol jsem sbíral 
a tomu, který chraptil již, je vrátil. 

A pak jsme doSIi k mezi, tam, kde svíral 
se druhý práh od třetího so děle, 
zde brozDý čin jsem spravedoosti zíral. 

Bych vSecko nové vypověděl cele: 
My k nedohledné dospěli jsme pláni, 
jež rostlÍD Devytrpf na svém těle. 

Les bolnploý kolem m' se sklání, 
jak smutný úneoi příkop kolem něho; 
na kraji zde jsme stáli v zadnmánL 

Ta množství písku tomu podobného 
kd pfidn krylo, (kam jen oko toĚím), 
její tiskla noha Catooa kdys ctného. 



i,mi,;=db, Google 



Ó pomsto Boží, kam jen tady kročím, 
zřím, kterak mnsí před tebou se chvíti, 
kdo £te, co mým zde zjevilo se ofúnl 

Ji nahých du£f stáda masil zříti, 

jak naříkala úpěnlivé bolem, 

leč každá trest rozsudku jiných cítí. 

Na zádech Čásf jich ležela tu kolem, 
dál zcela skrčených jsem vidČl řady, 
díl třetí sem tam chodil tímto dolem. 

Kdo chodili, těch více bylo tady, 
a méně tSch, již db. zádech zde byli, 
vSak jazyk jich hyl pln hroznýši vády. 

Na písčinu tu ohne vločky dStity 
tak zvolna a tak fansté a tak valné 
jak hor sníh, když se větry ntiSily. 

Jak Alexandr v Indů zemi dálné 

na vojsko své zřel sypat se déšf žhavý 

a dopadati k zemi vločky palné 

I kázal, aby rychle vojska davy 

je zadnpaly v zem, neb dřív se zkojil 

žár, pokud sám, než v tlumu poletavý: 

Tak věčný oheň pomalu se rojil, 
až písek vzplál jím, jako pod ocelí 
Innt vznítí se; tím bolest jejich zdvojil. 

Jích ruce v tanci třásly se a chvěly, 
teď zde, teď tam, bez klidu, bez ostání, 
a nové plameny vždy střásti chtěly. 



i,mi,;=db, Google 



Dím: „Histře mfij, před kterým vie se sklání, 

jen demoDŮ ne tlapa z&rputilá, 

jichž a brány tam vstříc nám znělo láni. 

Ten velký kdo jest, jehož ohně síla 

se nezdá tknont, jenž leží mračen, křivý, 

vzdor jehož posad prška nezlomila?" 

Ta vida on, že losu jeho chtivý, 

jsem vůdce svého ptal se, s křikem pravil: 

„Zde mrtvý taký jsem, jak hýl jsem živý. 

Kováře svého kdyby Joviá znavil, 

od aéhož ostrý blesk vzal rozhněvaný, 

jenž poslední den žití mého strávil, 

Byt na drahé též křičel aa v3e strany, 
zmdlel vSecky v černé výhni Afongibella: 
,Sem! ]>omoz! Vulkáne mfij milovaný!' 

Jak v bitvě a Flegry byť zevšad hřmela 
těch nejostřejších bleskfl na mne vřava, 
msta jeho málo radosti by měla." — 

Tb hlasem silným vGdce provolává, 
jejž neslýSel jsem před tím nikdy zníli: 
„O Capanee, tím, že nepřestává 

Tvá hrdost, vétSi trest se na tě řítí, 

neb sotva větSí muka než tvé lánf 

by vhodný trest za vztek tvSj mohla býti!" 

Fak s jemnějším rtem hned se ke mně sklání: 
„Tof jeden z oněch sedmi kráifi, Theby 
již oblehali, jenž v svém vzdorováni 



i,mi,;=db, Google 



Jak zhrdal, posnd zhrdá Bohem v nebi, 
vSat zdoboa vhodnou. Jak jsem řekl jemu, 
jsoQ jeho prsonm jeho vztek a Škleby. 

Teď za mnoa pojď, vSak pozor, by se všemu 
ihoncíma písku vyhnul krok tv^ smělý, 
jdi nejtěsněji podél lesa lemu." 

Tak mlíky šli jsme tam až, kde jsme zřeli, 
že z lesa pramení se řífka malá, 
nach jejíž posad děs mSj vzbouzí celý. 

Jak z Bolicame bystřina se vzpjala, 
jii nevěstky si spolu rozdělují, 
tak ona říěka pískem dál se hnala. 

Jf kameny kraj i dno obrubují 
i svahy oba, břehu strany obě, 
že tady přechod jest, hned pozornji. 

„Ze všeho, co jsem ukazoval tobě, 
co spoln onou vstoupili jsme branou, 
jei každému jest volná v každé době, 

Tv5j zrak neviděl věc tak nevídanou, 
jak tato řífika, jejíž povrch hasí 
a plameny vše ničí jednou ranou." 

Tím slovem vůdce m3j se ke mně hlásí; 
i prosil jsem ho, by mi podal stravy, 
po které tačmm již tak dloube časy. 

„Jest zpustošena země v moři," praví 
on ke mně, „která Ereta nazývá se, 
pod jejímž králem svět znal čisfé mravy. 



i,mi,;=db,Gooylc 



Tam hora stojí, v řek a listí kráse 
dříT stkvěla se a Idii zvána byla, 
teď zpustlá véci staré podobá se. 

Za vérDOa kolébka ta vyvolila 

pro syna svého Rhea starostlivá, 

když lkal, kiik délala, by lip jej skryla. 

V té hory nitrn velký kmet se skrývá, 
jenž k Damieté obřad svá záda, 
a jak v zrcadlo své se na Řím dívá. 

Z jemného zlata jeho leb se skládá, 
z Čistého stříbra hraď a paže dvojí, 
aí ku rozkroku rada mčď převládá. 

Ze železa až dolů vSe se pojí, 

a ponze jeho noha pravá z hlíny, 

víc vzpřímil na ní než na drahé stojí. 

Jen zlato vyjímaje každý jiný 
díl trhlinu má, která slzy roní, 
jež smíšeny skal prožírají klíny. 

Jich spád se valem v údolí to kloní, 
kde Acheron, Styz s Flegetonem tvoří, 
viz úzkou strouha ta, jak tekou do ní. 

Až, hloub kde nelze stoupat, když se vnoří, 
jsou Koky tem, ten močál na tě Čeká, 
sám nzfíS jej; tož řeč má slovy spoří." 

Já k nému zase dél: „Když tato řeka 
zdroj v naSem světě má, ó rci, můj druhu, 
proč teprv zde nám viditelná stéká?" 



i,mi,;=db, Google 



Oq ke mně: „Dobře vfS, my jdeme v kmbn 
a necbí jsi vidy se v tevo otáSeje 
dost hluboko jíž YstODpil y pekla lubn, 

Přec okruh celý neproseťs. Dál spěje 
když noTon nzříš věc, tn udivení 
se nesmi tknouti tvého obličeje. " 

Já zase: ,,Mistře, Lethe kde se p&ní 

a Flegeton ? Neb o jedné jai němý, 

o drahé, diš, z těch slz že má své vření?" 

Od: „Otázka tvá kaídá milá je mi. 
Na jednu by ti mela odvet dáti 
ta rudá voda svými peřejemi. 

Ty jinde uvidíš zdroj Lethy státi, 
tam duše, která, když se z viny k^e, 
se vnoří v lázeíi, z m'ž se Čistá vrátí." 

Pak dél: „Jest čas se obrátiti z háje; 
bys vždycky za mnou kráčel, dej si prád, 
nám stezku skytnou nehořící kraje. 

Nad kterými se kaídý plápol ztrácí." 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV PATNÁCTÝ. 



~^^o jednom tvrdém kráííma teď kríyi, 
dým z řííkj té se n&d nim vznáSí tmavý, 
čími před ohočm tak proud i hráze hájí. 

Jak mezi Kadsandem a Brll^em Btavf 
si Ftamští proti moři, jež se Ktí, 
hráz, aby pfed ní proud nstonpi) dravý; 

A podél Brenty jak lze hráze zříti, 
kterými PadovStí své chrání villy, 
než KomtaDské hory teplo cítí: 

Těm hrázím podobné též tyto byly, 
a£ sotva výika to a tlonStku měly, 
aí Číkoliv je ruce postavily. 

Od lesa tak jsme zatim dále spúli, 
ie, kde on byl, jsem nemoh' rozeznati, 
i kdybych třeba obrátit se celý, 



i,mi,;=db, Google 



Když du3i dav zřím proti nám se bráti, 
tak podél hráze do cesty nám vběhly; 
jak Dovj mSsíc když nevidíS pláti. 

Když veíer dva se potkají, tak ilehly 
sv^ po nás zrakem; při tom brvy křiví, 
jak starý krejčí na ucho své jehly. 

A tato společnost co na nás civí, 

byl od jednoho poznán jsem, jenž táhnnl 

mne za lem $atu kříkna: „Jaké divy?" 

A ramenem svjm on když po mné sábnnl, 

já v tahy popálené tváře této 

zrak upřev, ruku k jeho lícím nahnul, 

Jeí, a£ v nich množství jizev bylo vseto, 

přec poznati jej ducha nebránily, 

i pravil jsem: „Vy tady, ser Bninetto?" 

A on: „Snad bude vhod ti, syna milý, 
když s tebou pfljde — tlum aC dále spěje - 
zpĚt Bninetto Latini malou chvíli?" 

Já k nému: „Zcela z duSe mé se déje; 

i posadím se s vámi, jestli chcete. 

když ten, s nimi tady kráčím, tomn přeje." 

„O synu!" dčl, „kdo z této tísné kleté 
na chvilka zde se zastaví v svém chvatu, 
sto let pak leží, nechť jej oheň hnčte. 

Jdi, pfijdn vedle lemu tvého Satn, 

pak dohomm svůj zástup dosti záhy, 

jenž s pláčem pro svou věčnou muku lká tu. 



i,mi,;=db, Google 



Já netronlal si dol6 sejit s dráhy, 

bych vedle ného kráčel; hlava schýle 

jsem Sel jak člověk, jenž Jde v úcté. „Blahý, 

On začal, jaký los neb Štěstí milé 
před smrti tvé duem dolft sem té zove, 
kdo vede té, že oemineS se cfle?" 

„Tam v iití veselém," dím v řeči nové, 
„kdys v jednom lesním údolí jsem zbloudil, 
Dei splnili se mého Žiti dnové. 

Když včera ráno z něho jsem se londil, 

při návratu muč bylo toho zih'ti, 

jen£ ton mi cestou kráčet domů soudil." 

Od: „Za hvězdou když půjdeš, jež ti svftf, 

tu nelze tobé přístav slávy minont, 

když správně v krásném znamenal jsem žití. 

A kdybych nemusil tak záhy zhynout, 
tak nebe vida tobé nakloněné, 
- moh' dílu tvému odvahou jsem kynout; 

VSak nevděSné to lidstvo zaslepené, 
jež z Fiesoly přiSlo v dávné dobé 
a 2 hor má v sobě cos i od kamene. 

Za dobré tvé se vrahem stane tobě, 

a právem, nebo nesluSí se, fíku 

plod sladký v hořkém trní myslit sobě. 

Báj zve je rodem slepých smrtelm'k&, 
v němž lakota, pych, závist nepřestává, 
hleď brzy jejich odříkat ae zvyků. 



i,mi,;=db, Google 



v tvém osada je pro tě taká sláva, 
že obé strany badoa tebe lačné, 
leč daleko od zobce bnde tráva. 

Zvěř Fiesolská necbt v své zlobě mračné 
se zdnpe na stlaní, af nepohrobí 
květ v hnojiSti svém, jestli klíčit začne, 

V němí objeví se símě svaté z doby 
těcb ŘímanS, jií na těch místech zbyli, 
kdy založeno hnízdo také zloby." -— 

„Byť tníby mé se zcela vyplnily," 
já dél: „vy byste lidské téla svazky 
byl jeStě neopustil, mistře milýl 

Neb tkví v mém dnchu obr&z vaSí lásky 

ten otcovský a drabý, nenadále 

jenž se mnoa sdílel ony blahé zkazky, 

Jak zvěčĎaje se v žití člověk stále, 
jak drahé mi to, vid jeky zvěstovati 
chci, dokud budu živ, ku vaSí chvále. 

Co o mém žití jste mi řek', chci psáti 
a s druhým výrokem dám jedné paní, 
jež, až k ní přijdu, smysl bude znáti. 

To, byste včděl, jediné mám přání, 

Že v každý los chci vzdát se bez prodlení, 

jen svědomí když bez viny se chrání. 

Ten závdavek mým uiím nový není, 
necht lopatou svou jak chce sedlák mává 
a Fortuna své kolo, jak chce, měni." 



i,mi,;=db, Google 



Tn mistr můj se obrátil, kde pravá 

Je strana tváře, na mne zrak svůj stavil 

řka: „Dobře stySel ten, kdo pozor -dává." 

A dále jda jsem hovorem se bavil 
a ptal se Bmuetta, kdo z druhů jeho 
json Dejvétií a nejznáméjSí? Pravil: 

„AČ sloSno je, z nich znáti některého, 
však jiné zajničet se iepši zdá mi; 
čas překáži, bys dozvěděl se všeho. 

Véz, celkem včtlínoa json fcnéží známí 
a učenci, svět druhd]' znal jich slávu, 
a hhchem tím se poskvrnili sami. 

Zde Prisciao jde v středu toho davu, 
z Accorsy František; tvá touha iáraá 
když poznat žádá vetší hnusnost mravů, 

Mob' viděti jsi toho též, jejž z Arna 
k Bacchilionu poslal Slabá slnbů, 
kde ochablé své Čivy složil, stárna. 

I o jiných bych mluvil z toho kruho, 
leč ])oiif i hovor nemůž' trvat déle, 
zřímC Dový kouř z písčitých stoupat lubů. 

Lid, s nímž se oesmíra sejít, jde; nuž vřele 
chci „Poklad" svůj ti ještě poručiti, 
víc nežádám si, neb v něm žija cele." 

Pak obrátil se a z těch zdál se býti, 
o snkno zelené již béhávaji 
ve Veroně a v závody se ií'tí, 

Však ne co ztrác^í, leč vyhrávají. 

DuU: P*Uo. 7 

i,.i... ...Gooylc 



ZPĚV Šestnáctý. 



JTiz tam |spm bjl kdp ind> bouine hřměly 
i kruli jiD} padajite \ takLtn nluki) 
jak v plDjcb úlech k(i\z ae roji \celj 

Tu stfnj tn se od jednoho pluku 
v raz oddtlilv kter} táhnul biehera 
a toho de&ti. žarnou snasel muku 

1 křikl kizd^ nis dostibna bchcm 
„Stfij ty kten uU-- |)Odlp sítu luti 
se £ slasti nasi 7houb\ |1d(. zbíheiii'" 

Ach jaktí raný na jicli ttle znti 
mné bjlo nd iHmeuň na nich \vid\ 
1 při \zjiomince hrud ma bolest citi 

Mflj misti jejich i)m>Lmnul si iiiU 

t\ ir k« mm olinuil ika „\ (ito ch;ili 

dej [lozor k tun Int ^d\oiih hie 1 tady. 



,.,Goo>ílc 



A kdyby nebyl oheň, který střílí 

zde místa povaha, já řek' bych, v dáli 

spis ty DeŽ ODÍ že máá míti píli.'^ 

Svon starou píseň začli, jak jsme stáli, 
á když nás t hlučném dostihnuli reji, 
z těl svých před námi všichni kola spjali. 

Jak nazí athleti se prohlížejí, 

kde vhodně by se mohli zachytnouti, 

než spola tlukou se a porážejí: 

Tak kaídý z nich tvář svoji ke mné kroutí 
se toče v kruhu, tak že hrdlo jeho 
opačnou stále s nohami šlo poutí. 

„O jestli bída toho místa zlého, 
tvář naSe spálená i naše přání" 
z nich jeden dél „zhrdnutí dojdou tvého, 

Kéí sláva naSe tvého dne ha sklání, 
bys povédĚl, kdo jsi, tak jisté živé 
žft noby vláčíš pustou pekel pláni. 

Ten, v jehož stopy kladn nohy chtivé, 
ač na nčm nahém vše jest popáleno, 
byl vĚtsím, než ty v mysli tuŠiS snivé. 

Vnuk dobré Qunldrady byl, jeho jméno 
kdys GuidORuerra; v jeho liylo ř.ití 
dost myšlenkou i mečem dosařeno. 

Ton druhý, kterého zříš jiiíok tííti, 
je Thegghíaio Aldobrandi, hlasem 
svým na světě víc měl by pláten býti. 

D,mi,;=db, Google 



A v kříži třetí s Dimi zde to já jsem, 

Jacopo Rusticucct, £enou ranSn, 

té pych mi nejvíc uškodil svým časem." 

Ó bych v té chvíli před ohněm byl chráněn, 

já mezi ně bych uvrhnul se dolG 

a mistrem skok ten nebyl by mi bránén. 

Le5 že bych sžehnutý byl od plápolu, 
má lizkost zmohla dobrou vůli moji, 
jež tonžila je obejmouti spolu. 

Pak začal jsem: „Ne pohrdáni kojí 
mou duSi, žal však nad vámi ji tráví 
a brzy tak on s ní se nerozdvojí, 

Neb ještě co mi tento pán můj praví, 

já tušil již a pomyslil v té době. 

Že takých tlum, jak vy jste, zde se staví. 

Jsem z vlasti vaší, jména vaše v zdobě 

tak zářící a vaše činy v pýše 

a s láskou vždy jsem představoval sobě. 

Žluč opouštím, k jablkům sladkým výše 

za vQdce svi3bo slibem chci se bráti, 

však musím sestoupit dřív v střed té říše." — 

„V tvých údech má-li duch tvůj dlouho vláti," 
on odpovídal dalo na to, „má-li 
tvá sláva ještě v příští věky pláti: 

Rci, ctnost a mužnost posud přebývá-li 
jnk druhdy v městě našem, či snad samy 
sp z něho dávno v plachý útěk daly? 

D,mi,;=db,Goo>ílc 



Neb Vilém Borsiere, jenž teprv s námi 
Ěaa krátký trpí a tam s drnhy pflí, 
nás příliš mnSí svými rozprávkami." 

„ — Lid Dový, Dáhlé výhry zavinily, 

že s pýchoa nádhera k nám tak se vtírá, 

ie Florencie tetf již nad tím kvílí." 

Tak zvolal jsem, má tvář se zvedla sirá, 
a tři, jimž se to odpovědí zdálo, 
se dívali, jak na pravdn se zírá. 

„Když jindy by tě stálo to tak málo," 
mné vSickni řekli, „upokojit jiné, 
jsi blah, že hovoříš, co srdce přálo. 

NaŽ když opastív tyto kraje stinné 

se vrátíS, spatřit hvézdy, v lidská sídla, 

když v slovn ,Tam jsem byl' ti radost kyne: 

Mlnv lidem, jak nás duse tvá zde zbtídla." 

Pak rozlomili kolo, prchající 

jich nohy v léta byly jako křidla. 

Tak nemohl bys ani ,Amen' říci. 
jak zmizeli, a mistr m&j měl péči. 
dál poSinontt kroky putující. 

My málo šli a hukot vody věcí 
tak blíže nás již bouřil rozpoutaný, 
že sotva svoje slyšeli jsme řeči. 

Jak onen prond, jenž vlastním svahem hnaný 
jde z hory Viso k východu se žena, 
ku Apeninám z levé teče strany, 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Se Aqnacheta zove u pramena, 

než v nižší řeíiště svou drahou splyne, 

n Forli pak již tobo nemá jmeoa; 

Dál přes Sau Benedetto b hor se Fine 
a v rokli, kde by asyl pro tisíce 
měl býti, s třeskem divokým se vino: 

Zde s příkrého se svahu sklánéjíce. 

jsme poznali, jak sluch nám v králce času 

by zranily ty Ěenié vody hřmíce. 

Já hrubý provaii měl jsem kolem pasu, 
s Dímž, myslil jsem, že chytne ruka smělá 
to pestrobarve zvíře ve zápasu. 

Edyž odvázal jsem provaz ten si s těla, 
jak vůdce poručil, dal jsem ho jemu 
na hnsté klubko zatoEený zcela. 

On v právo obráceu k propasti lemu 
dál trochu od kraje ho dolů hodil 
vstiic propasti té jícnu bezednému. 

„Ký nový div as dole tam se zrodil, 

by s novým kynem souhlasí!," — dím v taji ■ 

Jejž mistr tak svým okem doprovodil?" 

Jak opatrní lidé býti mají 

zvláSt u těch, již se s činem nespokojí, 

leč v myšlenku i duchem pronikají! 

On ke mnč děl: „Co v mysli tvé se rojí 
a co já čekám, tryskne nad skal svahy 
a objeví se v krátce tváři tvojí." — 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Té pravdě vždycky, která má iže tahy, 

máS zavřít ústa ji se opíraje; 

neb bez viny nás v hanbu vriiá záhy. 

Zde mlčet vSak mi nelze, přísahaje 

při této komedii já ti pravím, 

kéž s přízní má se její potká báje: 

Já vidél hustým tímto vzduchem tmavým, 
jak postava se nesouc vzhdru pluje 
i statečnému srdci děsem pravým. 

Jak vrací se, kdo časem sestupuje, 
by kotvu zveď, již cbytly skalin rohy 
neb jiného cos, nad Čímž moře duje, 

Se vzepne výfi a k sobů skrčí nohy. 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV SEDMNÁCTÝ. 



]Jf^le, šelma ostrým ohonem jak máchne, 
zdi, zbrané láme, přejde každon hora, 
to ona, po níž veškerý avĚt páchne." — 

Tak zapoíal můj vůdce v rozhovora 
a kynul ji, by šla blíž ku oblasti 
až k sSlapanému bb'že ke raramoru. 

I přistál 8 hlavou svou a trupem l Části 
ten hrozný obraz klamu prišemi-ho. 
leĚ k břehu nevztáb' ohon ne propasti 

Tvář jeho byla tváří poctivého, 

a povrch jeho kůžo tak byl hladký, 

le£ v télo hada koučil se trup jeho. 

Dvé pracky chlupatic až po lopatky, 
hřbet, hrozná prsa, bok5 strany obé, 
vše kmhd, štítkfi plné; nikdy látky 



i,mi,;=db, Google 



Tak pestrých barev Maur a Tatar sobě 

na osDové a átkn nesestrojí, 

v té Arachne £at nesetkala zdobč. 

A na břeba jak často lo(!ky stoji 
na suchu dílem, dílem na vod hloubi, 
jak bobr sedá hotové se k boji 

Tam n hltavých Némcú: netvor zhonby, 

ta nejbroznéjSf potvora zde stála 

na kri^l kamenném, jejž písek vroubí. 

Kol prázdno ocasem svým bičovala, 
výS tyčíc jeho jedovatou vidli, 
jež £tlra žíhadlem v hrot vybíhala. 

Mdj vfidce dél: „Kde potvora ta sídlí, 
tam třeba trochu zahnout s cesty pravé, 
tam bychom přiSli, kde již jsme ji zhlídli." — 

I sestoupili jsme hned k straně pravé 
a deset kroků po kraji jsme spéli, 
by písek nesžeh' nás a ohně žhavé. 

A u Šelmy té když jsme blízko dleli, 

ta trochu dále v pí^ku sedět lidi 

n místa, kde strž sklání se, jsme zřeli. 

„Hleď, zknSenost a( všecku dnoli tvůj sklidí 
ze kruhu toho," teď mSj mistr vece, 
„jdi, pozoruj trest, jejž tvé oko vidí. 

Však refii tvé a( krátké jsou, hled přece, 
chci mluvit s ní, než z toho přijdeS kruhu, 
by silné své nám propůjčila plece." 



i,mi,;=db, Google 



Tak sám jsem krá5el po sedmého kruhu 
nejzazším kraji, bolu pln, kde němý 
a smutný ten lid tutil se druh k druhu. 

Z jich o£í tekla bolest rnč^emi; 
ble, rukama sem tam si pomáhají, 
hned proti ohni a hned proti zemi. 

Tak v horkém létě psí též dělávají, 
hned nohami a hned se kůlnou brání, 
když blechy, raouchy, sršné bodávEgí. 

V tvář některých jak oko mé se sklám', 
kam bolný oheň srSí v stálém tokn, 
já nepoznal jich, zřel však z nenadání, 

Všem s hrdla visí kapsa ku rozkroku, 
jež jibtou ban'u má a jisté znaky, 
ta pastvou jich, se zdálo, byla oku. 

A zíraje když blížím se k nim taky, 
cos modré se na žlutém raéšci třáslo, 
to |)ostavu lva melo a lví zraky. 

A moje oko dále když se páslo, 
zřím jiný mÉšec krvorudý v mžiku 
a na něm husu bělejší než máslo. 

A jiný, který bílém na pytlíku 

měl tuěné, modré prase malované: 

„Co tropíš v této jámě"/" děl mi v křiku. 

„Xuž jili, a jostii žití v tobě plane, 
véz, VitalíDo, soused můj, jenž žfje, 
zde v krátce po mém levém boku stane. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Jsem z Padovy n těchto z Florencie; 

kéž první z Šlechty chtěl by jií přijíti 

— ten jejich řev mi často v uši bije — 

Jenž braSnii e třemi kozly bude míti!" 

I křivit ústa, jazyk vyplazoval 

jak vůl, jeož líže nos, kdy iízeíi cítí. 

Já v stracbn, že bycb mistra popuzoval, 
jenž kázal mi, bych zdržel se jen chvíli, 
od bídných dnSí jsem se navracoval. 

Hle, na potvory hřbetě vůdce milý 
již Beděl, na mne z dálky pokřikaje: 
„Teď dlnŽDo sebrat odvahu i síly! 

Po takých schodech teď se sestupuje, 
vstup napřed, já chci v středu pozor dáti, 
aC ocas její-se ti nesbližuje!" 

Jak ten, kterého nehty barvu ztratí, 
když před záchvatem zimnice se chvéje, 
před pouhým stínem jejž i úzkost schvátí: 

Při jeho slovech tak i mně se děje; 

však hrozbou jeho stud se ve mne vkrádá, 

jenž v sluhy sfia před jich pánem leje. 

Na ohromná tu usedl jsem záda; 

já říci chtěl, však nepřišel jsem k řeíi, 

jež „Obejmi mne přece!'' sobě žádá. 

Však on, jenž druhdy velkém v nebezpeíí 
mně pomohl, teď spěchal zachytnouti 
mne v mocné paže mEýe o mne p4ěi. 

D,mi,;=db, Google 



„Hleď, Geryone," vSdce děl, „se hnouti; 

na nové hnmé pomni, co té tíží, 

le( v šírých krazích, zvolna ustaň v poutil" 

Jak loď odrazíc od břehu se hříží 
zp£t zvolna do vln, on se odsud vzdálil; 
když volný prostor cítil bez obtíží. 

Kde hruď, obrátil obon, jím se halil, 

jak úhoř nataženým hrál a řítil 

se v před a prackama vzduch k aobč valil. 

O jisté větSí postrach nepocítil 

kdys Faeton, kdy pustil uzdy v skoku. 

až nebes pruh, jak posud zh'S, se znítil, 

Ni bědný Ikar, když zřel, kterak s boku 

mu taje vosk a dol& peří padá, 

co „Padali" otec křičel ve hluboká: 

Než já, když zřel j,-em, kterak obepřádá 

mna kolem vzduch, kam kol jen jsme se hnuli, 

víc nezřel jsem než potvory ti' záda. 

Tak zvolna, zvolna dal a dál jsme pluli 

v pád vírem, já to neznamenal ani, 

jen chlad, jenž do tváře mi vál i z dálí. 

Tu z pravé strany vod již bouřné řvam' 
jsem uslyšel, jak pod námi to hřmělo, 
má hlava proto i m8j zrak se sklání. 

Před nárazem se víc mé srdce chvělo, 
neb oheň zřel jsem, slyšel pláĚ, jenž kvílil; 
až v strachu sťáh' jsem nohy své i tělo. 



i,mi,;=db, Google 



Tu zřel jsem, co df-ív uSlo mi, jak pílil 

a kronžij let náš tím údolím bold, 

jichž zástup z r&zoýcb straa k nám nyní cfliL 

A ZDavenému roven ke sokolu, 

jenž vnadidla ni ptáka nedohlédne, 

že soholiu'h lká: „AcU, již sletáS dolfil" 

Ve sterých krozích slítne, dál si sedne, 
zkad vyletěl, na pána svého z dáli 
se dívá mraíen: S výše nedohledné 

Ku pátí ostře otesané skály 

nás složil tierj'011, ten netvor divý, 

a naše osoby když složil, v dáli 

Spél, jako spéje střela od tětivy. 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV OSMNÁCTÝ. 



Test místo Y pekle, Malebolge sluje, 
jest barvy ícleíné, ze skály holé 
jak celý ten kruh, jenž je ovinuje. 

A právě v středu toho zlého pole 
tam zívá studna hlnboká a šírá, 
jak zařízena, popíšu víc dole. 

A prostor kruhu, který oko zírá, 
tož mezi studnou, břehem tvrdé skály, 
dno v deset polí rozdělené svírá. 

Jak příkopy, by ochránily valy, 
se víc a více množí přede hrady, 
tak místo, kde jsou, patrné je z dáli: 

Týž obraz tvořila ta pole tady. 
A jak u zámků od jich prahů rojí 
se k zevnějšímu bfehii můstky všady: 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Tak od skal paty sráz; kolmé stoji 

a příkopy a pole protínají 

až k studoi, která končí je a pojí. 

Se hřbeta Geryona na tom kraji 

jsme octli se; jde v levo básník, za ním 

hned v jeho stopy kroky mé se dají. 

Pláč Dových muk xnél s nových katů léoím, 
na právo mistra krok jak doprovází, 
tím první sloj se ozývala ikáním. 

Zde na dně hříšníci kol byli nazí, 
s té strany šlí k nám proti oblÍ6^i, 
a s oné s námi rychlej' pod touž hrází. 

Jak Římané to mají v obyčeji 
pro velké davy v jubilejním roku 
na mostě, by lid přešel, obracejí 

Ti čelo k brads a jdou v plném toku 
k svatému Petru, kdežto z drabú strany 
jdou druzí směrem k boře v svorném kroku: 

Po obou stranách černé pFes balvany 
jsem rohaté zřel ďábly, s biíem stáli, 
ze zadn na né kruté dštili rány. 

Ach, na ramena jak hned nohy brali 
při první ráně, tak že ani včru 
na druhou aneb třetí nečekali! 

A jak jsem Sel, mé oči padly v seru 
na jednoho, a hned jsem pravil k solié: 
„Znám tebe již, a v potaz pamét beru,'^ 

,.,Goo>ílc 



I upírám naň svoje oCi obé, 

mSj vůdce zastavil se, svolitje mi, 

že trochn zpátky jít moh' jsem v té době. 

Ten bičovaný mnil, že skryje se mi, 
když sklopí tvář, však pomohlo to málo. 
Já dél: „Ó ty, jení klopíš oíi k zerai, 

Když tahů tvých mne písmo nesklamalo, 

ty's Caccianimico, leĚ v tnto nouzi, 

v ten ostrý lonh, ó pověz, co té slalo?" 

On: „Bych se přiznal, dnŠe má se vzpouzí, 
vSak nutí mne řeč tvoje příliš jasná, 
jež vzpomínku na starý svét mi vzbouzí. 

Véz, já jsem onen, jímž Ghisola krásná 

se podrobila MarchesovS vůli, 

ať jak chce hnusná zvésť df mnobohlasná. 

Sám z Boloňských jsem nepřišel v ty žuly, 
jich mnohem víc zde naříká týmž stenem, 
než co si říkat sipa navyknuli. 

Tam mezi břehy Saveny a Reném; 

a chceS-li svědectví neb doklad míti, 

na lakotnou hruď pomni, jež nám vénem." 

A co tak mluvil, bičem jal se bíti 
jej dábel řka: „Ty darebo, zde ženy 
si za peníze nelze opatřiti!" 

SvAj průvod dostihl jsem zamyšlený, 

pak málo kroky v neveliké chvíli 

jsme přišli k srázn. Jenž čnél nakloněný. 

D,mi,;=db,Goo>ílc 



Dost snadně na tento jsme vystonpili, 
n& sklono jeho, více k pravé straně, 
s tím věčným krnhem jsme se rozlončiJi. 

Když tam jsme doSli, kde podoben bráně 
se pne, by štvaným průchod skytnul dolŮ, 
děl Tfidce m^: „Teď postfij, povztyi skráně. 

Bys v tvář moh' zřít těm narozeným v boln, 
jichž obliěej jsi nemoh' rozeznati, 
neb spěli tontěž cestoo s námi spolu." 

Od mostu starého jsem zfel se bráti 
dav, proti nám jenž s dmhe strany pílil, 
jej neustali ifóbli biči hnáti. 

Bez otázky se mistr ke mně schýlil: 
„Viz toho velikána, jenž se blíží, 
hleď, zdali jednu slzu bolu vylil. 

Jak posad zrakem krále na vSe shlíží! 
To Jason, jenž vzal lstí i statečností 
Kolchickým zlaté rouno bez obtíží. 

Přes ostrov Lemnos spěchat s horlivostí, 
kde Seny zpité vá£ní zdivočelou 
vše povraždily muže v ukrntnosti. 

Zde posnňky a krásnou řečí milou 
on Hypsipylu sklamal, která drive 
vSe druhé oklamala vtipu silou. 

Ji těhotnou ve zonfalosti divé 

pak zanechal, tak tuto vinu pyká; 
za Meden též pyká sliby lživé. 

i: P.kto. 8 



■ iz=<i„Goo>ílc 



Edo jak on svádí, s ním v kruh tento vniká; 
to stačí vědét o tom prvním luhu 
i o těch, které v sobě rve a smyká. 

Zde na úzkém jsme sta'íili se pruhu, 
kde s druhým náspem kfíži se a pojí 
a z něho tvoří sloup jiného kruhu. 

Lid odsud zřeli jsme, jak v tgsném roji 
lká v druhé sluji, tlamou svou jak funí, 
a sám své tělo tlu£e dlaní svojí. 

Kryt hustou plísní byl břeh na té t&oi, 
ta plíseň sázela se parou z dola, 
zlá očím barvou a zlá nosu v6ní. 

Dno hluboké je tak, že ani zpola 

zrak nestihne je, jen když s hřbetu těká, 

kde kolmo dolů spadá skála holá. 

Tam dožli jsme a duše má se leká, 
když zřel jsem v bahně toho lidu stáda, 
jež, zdá se, z lidských záchodů že stéká. 

A co mé oko tímto kruhem bádá, 

zřím jednoho s tak těžkou lejnem hlavou, 

že těžko se, zda laik £i kněz je, hádá. 

Ten na mne křik': „ProĚ s tváří nedoÉkavou 
zří3 na mne víc než na mé druhy v blátě V 
„Mé vzpomínání jde-lí cestou pravou," 

Já k němu: „S vlasem suchým zřel jsem já tě 

ty z Lukky Jsi Alex Interminei 

a proto Wc než na jiné zřím na tě." 



i,mi,;=db, Google 



v leb OQ se začal bít a divočeji 

řval: „Hnusaé pochlebenství mne sem svedlo, 

v němž Deamdlévat, mél jsem v obyčeji." 

Můj nŮBtr pravil: ^^yí hleď, by zvedlo 
se tvoje oko do popředí dáte, 
by lépe tahy obliíeje zhledlo, 

Té bnosné děvky vlasaté, jež stále 

rve nebty zblácenými Spinu těla, 

hned vstává, hned se choali v běsném žale. 

To nevěstka Thais bídná jest a smélá; 
když milec ptal se: Mál mne ve milosti? 
O nad vSi míru mám tě ráda! děla. 

VSak oči naSe viděly zde dostU" 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV DEVATENÁCTÝ. 



i^^ koQz etniku Šimone, 6 kleté 
ty družstvo! Vy, již Boha věci svaté 
jen dobru zasnoubené kuplujete 

Za, věci světské stnbrné i zlaté; 
teď čas je, o vás aby trouba zněla. 
Deb v třetí sluji místo trestu máte! 

E druhému hrobu naše cesta spéla 
až k tomu místu, skála nakloněná 
kde zrovna nad prostředkem hrobu čnéla. 

Ó božská Sloudrosti, jak vyvýšená 
jsi v nebi, zemi, ba i v pekla luhu, 
jak síla tvá jest správné rozdělená! 

Já na dně skálu zřel, stěn v každém pruhu, 

děr pln byl její kámen sesinalý, 

vše stejné šířky, všecky formy kruhu. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



Ni TětBf ani menSi se mi zdály, 

než ty, jež jsoa v mém krásném svatém Jané, 

by křtíd kněží na dně j^ich stáli. 

Před málo lety jednn z oich já maně, 
když dítě dusilo se, rozbil smělý, 
to svědectví bnď mojí ka obrané. 

YŠem hříiníkBm z děr tady nohy Čněly 
a hnáty holé aŽ kn lýtka kraji, 
vie údy ostatní viak v skále tkvěly. 

TSem chodidla dvé divým Žárem pU^t 
Čímž klouby tok se cukají a tofif. 
Že lýčí, provaz, vSecko přetrhajf. 

Jak Q věci, jež olejem se smoěí, 

se plamínek jen na povrchu nese: 

od paty k prstům žár zde zrak mBj zoěí. 

„Kdo, mistře, ten jest, jenž se tamo třese, 
víc zuH než ti, co s ním trpí spolu, 
jej červenější sa^je žár, jak hne se?" 

A mistr: „ChceS-li, snesu tebe dolů, 

až tam, kde v hloub se skaliska svah chýlí, 

sám o sobe ti poví i svém bolu." 

A já: „Tvé vůle kyn mně stejné milý, 
ty's pán, ty víš, má vflle s tvojí kráčí, 
ty víS, co zamieím téí v každé chvíli." 

Ku hrázi čtvrté přiSli jsme; tu stáčí 

se směrem v levo pout má v tichém kroku 

k dnu plnému děr, jež nám sotva stačí. 



i,mi,;=db, Google 



Mfij dobrý mistr nesundal mne s bokn, 
dokud mne k díře toho nedopravil, 
jeoi nohami tu plakal v slzí toku. 

„Kdo jsi, ó duSe bídná?" — Já jsem pravil, — 
— „jak vražený kůl nohama čníS k výSi, 
ó mSže§-li, mlnv!" — Já se pozastavil, 

A stál jsem jako mnich, jenž zpověď slySI, 
jejž nazpět volá vrah z pol zahrabaný, 
a doufá, tím Že smrt svou uenspfií. 

„Ty'9 tady již?" On výkřik' rozhněvaný, 
„ty's, Bonifáci, zde již? Čas tvflj není, 

rokS pár jsem věštbou oklamaný. 

Tak brzy to tě nasytilo jméní, 

pro které podvodem jsi krásnou paní 

tak směle zíakav vydal v pohaněni?" 

Já tvářil se, jak oni, z nenadání 
jimž dána odpovfír, jak kn posměchn 
ji nechápouce stojí ve zdráhání. 

Tu pravil Virgil: „Rci mu bez oddechu: 

Ten nejsem, jejž jsi, duěe, vítat chtěla!" 

1 řek' jsem, co mi uloženo v spěchu. 

Tu duch své nohy obě zkroutil zcela, 
lkal, plaCtivým mně odpovídal hlasem: 
„Nuž rci, co na mně žádá řeě tvá smělá? 

Edyž záleží ti zvěděli, kdo já jsem, 

že'8 proto vstoupil v skalný důl ten tmavý, 

VĚZ, mne plášť velký kryl před krátkým časem: 



i,mi,;=db, Google 



Jsa medvědice opravdu syn pravý, 

já cpal, bydí medvídky jen zvýši slávon, 

tam zlato v mécli, zde aebe v pytel íhavý. 

Mí předchůdcové zde pod moji hlavou 
se kryjí spéchování v této skále, 
též zprznili se simonif žravou. 

Tam rovněž spadna, soadrah v jejich žale, 
až přijde ten, na néjž jsem bádal v tobě, 
lidyž zeptat jsem se tebe nenadále. 

Však nebude v tak dlonhé lkát zde době, 
co já tD vražen hlavou dolS bynn, 
tak nebude si pálit paty obě, 

Neb po něm bez zákona, horSích £m& 
zde od západu pastýř vyskytne se, 
jej i mne tento skryje ve svém stínu. 

To nový JasoD, o němí v bibli čte se, 
jak tomu jebo král, tak milostivý 
mn bode, Fraiicie kdo žezlo nese.'' — 

Zda přílii tu jsem nebyl odvážlivv, 

já nevím, v odvet když jsem tak se bádal: 

„Aj, rci mi, na mnobo-Ji zlata chtivý 

Byl Spasitel, když v ruce Petra skládal 

své klííe? Jistě k němu se obrátil, 

jen .Následuj mne!' bylo vse, co žádal. 

Co Petrovi a apoštol &m platil 

před volbou Matěj stříbra nebo zlata 

za místo, které bídný Jidái^ ztratil? 



i,mi,;=db, Google 



Nní dobře se ti déje, dnSe klatá, 
jen hřiině vyzískaný groš bleď skrýti, 
jímž proti Karlu tak jsi byla i^zííata! 

A by mi nemusila v cestě býti 

k n^Tyáifm klíčem úcta siTcbovaná, 

jež drnhdy doeí1's ve veselém žití; 

Víc hřímala by řeč má rozhněvaná, 
neb vale lakota svét celý kalí, 
zlo zvýSeno jest a ctnost pošlapaná. 

Vás pastýře mél v mysli Jan, když v dál; 
zřel onu, která sedí nad vodami 
a nevéstka se vSemi líhá králi; 

Jež narozena sedmi se hlavami, 

jež rohy, počtem deset, měla vzpjaté, 

choC její dokud žitím ctným byl známj'. 

Váš Bůh jsou věci stříbrné a zlaté, 
\j, pohani, to jiný rozdíl není, 
ti jednoho, vy na sta bohď máte. 

Ó Konstantine, ne tvé obrácení, 

však dar tv6j jakéma zlu matkou býval, 

jímž tebou přiSel poprv papež k jmění?" 

A mezi tím, co tak jsem jemu zpíval, 
on chodidly tlouk', mrskal vzbům jimi, 
buď svédomí, buď vztek mu duSi zrýval. 

Háj vůdce spokojen byl, skojenými 
rty nasloncbal a tuSfm, všecko schválit, 
co pronesl jsem slovy pravdivými. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



Pak pažemi mne chyť, sTým télem halil, 
mne na svých ňadrech dríel v rovnováze, 
a cestou, kteron přišel, pak se vzdálil. 

Mne tiskna k sobě nes' mne bez nesnáze, 

až dospěl strmé steny ku vrcholu, 

jež tvoří k páté přechod z ftvrté hráze. 

Zde složil milé břímě mile dolS, 

ač t,ak byl příkrý kolmý svah té skály. 

Že kozám byl by těžkoa stezkoa; spolu 

Nám údol jiný zjevil se pak v dáli. 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV DVACÁTÝ. 



4S) nové muce verše muHÍm psáti, 
a k první písnS zpévu dvacátémo 
o pohroužených Utkn musím dáti. 

Já připraven byl ke dnu odkrytému 
se přiblížit & pohlednouti dolů, 
co úzkosti slz na jeho dlí lemo: 

To zřel jsem tímto kruhem, kterak v botn 
se táhly stíny ml6ky ve zástupu, 
jak v tomto světe o procesích spolu. 

Když hloubéji m^ zrak paď na tu tlupu, 

tu váickni byli divně otočeni 

od brady svojí až k poíátku trupu; 

Ku zád&m obličejem obráceni 

k nám musiti pozpátku vSickni jíti, 

neb dívati se v před jim možno není. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Snad moohý dnoa tak zkroucen m&že býti 
jak tito, jichž tlum Ďdolem tím kráfií, 
já nezřel to, ni lze mi nvěřiti. 

ó Čtenáři, když dopřát ti Bůh ráfí. 
Že z toho čtení duch tvňj néeo získá, 
rci, jak má tvář se mohla bránit pláči, 

Když lidskou tvář jsem zkroucenou zřel z blízka, 

že dolů řítě úžlabím se valí 

vSem slzí tok, jenž z jejich oČí tryská! 

Já plakal v skutkn opřen o roh skály, 
až průvodce mSj z mySlenek mne plaSí: 
„Jsi rovněž blázen, kterého blnd Sáli? 

Zde soucit budiž mrtev v mysli naSí, 
neb zločin pále ten, kdo nenadále 
do božích soudB Mdaky soucit vnáší. 

Nuž hlavu zvedni a viz toho krále! 

Zem otevřela jícen v středu voje, 

až Thebšti křikli: Kam to padáš stále, 

Amfiarae? Proč se stranfi boje? 

VSak ueslySi a rázem níž se hříží, 

až k MÍDu, jenž vše chytne v spáry svoje. 

Hleď, jeho ňadra jsou teď v jeho kříži; 
Že příliš zřít chtěl v budoucnosti proudy, 
zři do zadu a po zpátku se blíži. 

Na Tiresiu dál viz boží soudy, 

Jenž zmíniv pohlaví své stal se ženou, 

od hlavy k patě vše proměniv oudy. 



i,mi,;=db, Google 



Nei muíské dostal climýíi, před proměDon 
dva T úzké kruhy zapletené hady 
dh'v musil roztít holí napřaženou. 

Jenž jeho břicha dotýká se zády, 
jest Aruns, jení si za byt zvolil horu 
u Ludí mezi Carrarskými lady; 

Skrýš vytesal si bílém ve mramoru, 
by na hvézdy a moře roztoníený 
bez překážek se díval po obzoni. 

Ta, která vlasy zde má rozpuštěny, 
T nichi svoje prsy, jichž nevidíš, tají, 
i chlupy těla od nás odvráceny, 

Jest Manto; v mnohém bloudívala kraji. 

neí tam se, kde jsem zrozen, usadila, 
tož rád bych byl, bys naslouchal má bájL 

Jejího otce smrt když uchvátila 
a město Bakcha bylo otrokyní, 
T svět Šírý na ías dlouhý zabloudila. 

V Itálii, tam kde ji Alpy stíní, 

jež k Tyrolsku před Německem jsou hrází, 

jest jezero, Benacus slově nyní. 

Sta proudS v tomto jezeru se schází, 
jež mezi Gardoa, Camonicou pílí, 
hor Apeuinských smáčejíce srázy. 

Tam a požehnáním by se zastaviti 
z Verony, Trenta, Brescie pastýřové, 
tu cestu kdyby sobě vyvolili. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Kde břeh se niii, Peschieia slově 

tam krásná tvrz, o niž skráň musí bořit 

si Bergama, Brescíe zástupcové. 

Tam vSecky vody musí se pak vDořit. 
jimž nehe z&stat v Benacu, a v lada 
kol téci zeteDá a řeku tvořit. 

Td řeka, jak své proudéní rozpřádá, 
ne Benacns, leč Mincio se nazývá, 
až ke Govemu, do Pádu kde padá. 

A nejde daleko, když pláň oblívá, 
tu proud se rozlije se bahnem stana, 
jež T letním čase často škodné bývá. 

Sem přijdouc zřela odsud divá panna, 
jak v středu toho bahna země ínúla, 
jsouc lidoprázdoa a též nevzdělaná. 

Zde, od vSech Udí aby osaměla, 
se slohy zůstala a čarovala, 
a složila tu kosti svého těla. 

Sem okolní se mnohá obec hnala, 
a na místě, jež bylo opevněno 
tím, bařina že kol do kola stála, 

Xad kostmi témi město vystavěno; 

po té, jež první místo vyvolila, 

bez věštby Mantovy mu dáno jméno. 

A větši lidstva bydlila zde síla, 

než hloupost, v které žil rod CasaIod&, 

od Pinamonta oklamána byla. 



i,mi,;=db, Google 



To sdílím s tebou, kdybys o pQvodu 
rodiStě mého slyšel snad zvěst jinou, 
lei pravdě aby nepřinesla škodu." 

Já: „Mistře, tvoje řeíi tak se linea 
v mou duši, která bezpečně jim věří, 
ie jiné mi jak zhaslé ublí kynou. 

Leč rci mi, z lidu, jenž tou spěje šeřf, 

což ani jeden zmínky hoden neuí, 

neb víš, že pouze k tomu duch mQj méti," 

On: „Ten, kterému bujnou vlnou ČeH 

se na hnědý hřbet vous, byl, když se stalo, 

že z Řecka vyšlo mužS pokolení 

A v kolébkách jich sotva zbylo málo, 
s Kalchantem ve Aulidě augur, sméle 
ždál chvíli, by se v první lano ťalo. 

Slul Eurypyl, v mé tragedii sk\'ělé 
kdes o něm jedno místo zmínku dělá, 
ty víš, neb nazpamět ji umíš cele. 

Kol boků jenž jest bubenúbo těla, 
to Michal Scottus, kterj- ve svém žití 
znal všech magických podvodů hry zcela. 

Tam Bonatti; tam Asdenta lze zříti, 
teď příliš pozdě lítost hruiT mu tráví, 
teď nechtěl kůže opustit by s nití. 

Viz neSíastué, jenž jehlu, cívky, stavy, 
vše opustily, aby vĚštky byly 
a býlím, obrazy zlo sily v davy. 

D,mi,;=db,Gooiílc 



Však koneČDě pojď, neb Kain s roStíin cbýlí 
se hemisfer dvon zvolna ku hranici 
a dotýká se vln již a Sevilly. 

Již včera v noci měsíc bledolící 

byl v úplňku, Bnad zpomínáá si, skvélý 

žě prospěl v lese tobě hárající >"* 

Tak mluvil ke mně, zatím dál jsme spěli. 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV DVACÁTÝ PRVÝ. 



^^á mostu k mostu hovoříce spolo 
o jiném, což má báseň nevypráví, 
jsme Sti, a dospěli jsme ku vrcholu. 

By druhý jícen a v něm usedavý, 

ač marný pláč jame zřeli; krok náS stane 

a jícen ten mně zdál se divně tmavý. 

Jak v zimě ve zbrojnici Benátěané 
si vaří smálo tak, až musí žhnouti, 
by vysmolilí lodě poronchané, 

A proto v době, když nemohou ploati, 
ten novou robí loď a ten cpe čile 
své lodi dužiny po mnohé ponti; 

Ten na předku, ten v zadním kaje díle, 

ten vesla dělá a ten točí lana, 

ten s vétáí plachtou a ten s menši píle: 



i,mi,;=db, Google 



Ne oheň zde, vSak boíaká, svrchovaná 
moc t&dy vaří spousty smoly vřelé, 
jíž brehn každá strana lemovaná. 

Tn vidět jsem, vSak nezřel nic v ní stmělá, 
než varem po ní jak vir bnblin táhnul, 
jak vzkypěla a jak zas klesla cele. 

A npřené c« dolů jsem se nahnul, 

dél T&dce ke mn£: „VLéj se na pozom!" 

a na místo, kde stál jsem, po nmé sáhnul. 

Já obrátil se podoben jsa tvorn, 
jenž viděti chce, co jej v útek zr^á, 
viak s náhloa bázní když se octne v sporo, 

Aě civí dál, přec s během neprodlfvá, 
Černého dábla zřel jsem k svojí farůze, 
jak rychle stoupal na skaliska divá. 

Ach, ve pohledn jak byl hrozný tnze! 
A v posnĎkách jak vzhledá orputnébo, 
měl křídla vzpjata, nohn lehké cbáze. 

Jak přímá, ostrá byla bedra jeho! 
Je tížil hříšník boky, moh' jsem zříti, 
za nohou svaz jak držel neiíastného. 

— „U mostu naleho," — tak jal se výti: 
„Zléspáry, zde je radní Zity svaté, 
jen do]& g ním, chci pro druhé též jíti; 

Neb tam jich množství, jako on jest, máte, 
tam každý za peníz až na Bonturn 
dá podplatit se a „ne" v „ano" mate!" 
II P»Uo. 



i,mi,;=db, Google 



v tůĎ shodil jej a obrátil se vzhůru 
D& tvrdé Ekále; tak pes z& zlodéjem 
se Dořítí, když popustíš ma šňfiru. 

A onen zmizel, zas vSak nad pe rejem 

se zkroucen roih'; z pod mostu tlapy dravé: 

„Co tady," křikly, „s svatým obličejem? 

Než T Serchiu zde jinak se to plave, 
a nechceš-li hrot ni^ich vidlí znáti, 
tož nad povrch so neuoř smůly žhavěl" 

Vie než stem vidlí jali se jej práti. 
„Hleď, tajné af tvá žravost něco lapí, 
zde schován v smůle mnsfS tancovati!" 

Tak kuchaři poroučet sluhům kvapí, 
a každý roaso v kotli vidličkami, 
by nevyplulo nahoru, m'ž ztápí. 

Dél dobrý mistr dobrou radou známý: 
„By nezvěděli, že jsi se mnou tady, 
bys záštitu měl, skr£ se za skalami! 

Co stane se mi pohany a zrady, 
tě neplň bázní, jindy se již stalo, 
že byl jsem při jich půtce, zuám jich spády." 

Za konec mostu zašel kroků málo 
a k šestému když dostupoval břehu, 
mít klidné Čelo, dosti práce stálo. 

A B oním vztekem, s bouří, jakou v běhu 

psi za žebrákem zběsile se řítí, 

jenž, kde jen stane, žebrá po noclehu: 



i,mi,;=db,Gooylc 



z pod moatu viickni vyrazili lítí 

a na něho své vSecky vidle vztálili. 

On zvolal: „Eaídý z vás hleď tichý býti! 

Naž po mné byste vidlicemi sáhli, 

z vás jedeD pFedstnp, dej slnch slovu mémD, 

pak teprv hledte, byste vidle vzpřáhli." 

Tu řvali: „Jdi, Zlochvoste." A již k nĚmu 

se jeden bnul, co drazí ztichli stoje, 

i děl on cestou: „Co to pomůže mu?" — 

„MníS, Zlochvoste, íe já bych kroky svoje 
sem obrátil," mfij pravil mistr drahý, 
„neb mne se netknon vaše všecky boje, 

By vjile boží aneb osud blahý 

tak nechtěly? Jdi, tak chce nebes říše, 

bych jinému zde drsné klestil dráhy!" — 

Tu poražen on byl tak v svojí pýše. 

Že k nohám vidli nechal upadnouti 

k svým druhům: „Teď ho nebijte!" řka tiSe. 

Tu mistr pospíchal mi pokynouti: 
„Ó ty, kterého mostu steny hah', 
vstaft, ke mně zpátky bezpečnou spěš poutí!" 

I povstal jsem, £el r}'cble k něrou z dálí 
a ďábli všickni davem na mne spěli, 
že bál jsem se, aby nás neklamali. 

Tak zřel jsem, pěli voje strach jak měly, 
kdyí z Caprony dle smlouvy vytáhnuly 
a od vojska se obklíčeny zřely. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



I celým tělem k mistra ustrnulý 

jsem přitiskl se, v stracha ohlížeje 

se po jich tváHcb zlých, jak jen se hnali. 

Děl k drnhu druh své vidle uklán^e: 
„Mám jemu do zad jednu říznou vsadit?" 
a jiný: „Hleď jen, dobře se mu děje!" 

VSak ten, Jej! zřel jsem s vůdcem svým se radit, 
ten obrátil se k diábln řka: „Hleď, Rváči, 
svfij plamen rvačky na tu chvíli schladit!" 

Pak děl k nám: „Břeh ten, po němž noha kráčí, 
dál nejde, nebo Šestý oblouk celý 
jest zřícen na dně, kam tvé oko staCí. 

Vlak v před-li jíti pnd jest ve vás vřelý, 

tož dále jděte stále po té hrázi; 

tam jiný břeh, ten přechod s vámi sdělí. 

To včera bylo, pět hodin teď schán, 
dvanácte set a šedesát šest rok&, 
co zřícení se stalo na té hrázi. 

Chci některé svých pobídnouti k skoku, 

by nahlédli, zda mnohý nezveď hlavu; 

dál s nimi jděte, jdou k vám bez úskokul" — 

— „V před Kradoplazc s Jiníšiapem zprávu 
mi dejte! Silboun nechat s vámi kréČi, 
ty, CblupáČi, povedeá deset z davu! 

K nim Sachomonre ty a Tlamodračí 

s Psímdrápem, Štětináči s chrupem svině, 

V před Netopýre, vzteklý Ohniváči! 



i,mi,;=db, Google 



Eoi žhoucí tSoS spéjte po péšiné! 

Z těch kaidý neohaf dojde s tělem zdravým 

až k mostu, jenž eo klene po roklině!" — 

— „ó běda, mktře, co zřít rnnsím," — pravím, - 
„nech bez prftvodu dál nás jít, já věru 
tak nežádám, když směrem dáS se pravým. 

Ty, opatrný jsi-li v kaidém amĚrn, 
jen viz, kterak své zuby na nás cení, 
a pikle kuji šilhajíce v Sera." 

A ke mně on: „Zde nemístné tvé chvění, 

dle libosti aC zuby vystrkují, 

to patří těm, kdož v sm&le uvaření." 

Ku hrázi v ievo jií se obracBjí, 
viak na vSdce dřív, nežli začli jíti, 
skrz znby v signál jazyk vyplaztgí, 

A tento ua cestu nám troubil lití. 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV DVACÁTÝ DRUHÝ. 

Jk viděl leckdy jezdce v útok hnáti, 
na pochodu, neb ku přehlídce jiti, 
a často k spáse své se v útěk dáti; 

Já, Aretinští, vaSí zemí hřmíti 
jsem vidél tlupy divých námezdníka, 
rej zatáúet a v turnajích se bíti. 

Hned vo poplachu zvonfi, hned v trub ryku, 
ve bubnd víru, dle signálů z hradQ, 
tu podle naSich, tu dle cizích zvykS: 

Yiak nezřel jsem v Salmaje taki^ špáda 
se bráti jezdce s pěší liotovostf, 
ni podle hvězd Či břeh& lodí řadu. 

S desíti dábly — hrozná společnosti! — 
jsme krái^eli; vSak v chrámč se svatými, 
a s pijáky se v krčmě moudrý hostí. 

Jen na tůň smolnou zraky upřenými 
jsem zřel, s tím dychtě se?:Dámit se luhem 
a s obyvateli v něm hořícími. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Jak delfíni, jenž hfbetn svého pniliem 
Jaou plavcům znamením, by pozor dali 
a zachrácili loď svou y boji tuhém: 

Tak, by si ulehčili, ukázali 

faa ob <!as hřiŠDÍci ze smoly záda, 

jo rychlej, dož se blýská, ukrývali. 

Jak vod oa kr^jí a přfkopQ řada 
Žab s vystrčenou pouze hubou vstává, 
vSak břicho s nohami jim v bahno padá: 

Po obou stranách hříSníků tak vřava 
se tiskla, ChlupáČe však sotva zřeli, 
hned zhltila je smolná t&ně žhavá. 

Já vidčl jsem a posud mne to želí, 
Jak čekal jeden, jako žába zbývá, 
co dmhá skokem plaše od ní střelí. 

Pddráp, jenž nejbifž na nčho se dívá, 
v ráz vidlí chyť vlas jeho nasmolený, 
jej vytáh', že byl jako vydra divá. 

Já seznámen byl s vSemi jejich jmény, 
já pozor dával, když se jmenoviúi 
a v£im' si, kdo byl z dláblů vyvolený. 

— „Hleď, Ohniváči, by v hřbet jeho víaly 
se drápy tvé, bys kůži sedřel jemu I" — 
Tak zatracenci vSickní v spolku řvali. 

A já; „Ó mistře, Ize-Ii zvědavému 

dál zptávn, vySetř, kdo ten bídný zde jo, 

jenž padl v ruce nepříteli svémo!" 



,.,Goo>ílc 



Na slova ta hned k jeho boka spéje 
a ptá se, odkud jest, m^ mistr sladký. 
„Jsem z Navarry a dobře se ml déjel 

Já sluhou pána stal se péčí matky, 
jež zrodila moe otci nlčemníkn, 
jenž zmařil iebe a vše svoje statky. 

Z Tebaida krátě byl jsem slníebníkfi, 
tak přijímal jsem rdzná podplacení, 
že nyní pykám v ohni tom a křiku." 

A Štétiná^, jenž z tlamy svojí cení 
na každé straně tesák jako prase, 
jak trhá, ukázal mn bez prodlení. 

UyS mezi koCky dravé dostala se, 

neb Chlupáfi ten bo sevřel v svoje páže. 

„Co držím j^, vy stůjte, " pravil zase. 

A k mistru tváří obrátív se káže: 
„Tic cbceS-li zvědět, než ho jiný zmydli, 
hleď pospíšit, ať jazyk trQj se táže." 

A mistr: „Neznáš z lotra, kteří bydlí 
ve smole, jednoho z nich Latiníka?" 
— „O, nebál bych se spárů teď a vidli, 

Bych potopen s ním ještě byl," — on vzlyká, - 
„byl sonsed země té, před malou chvílí 
já opustil jsem toho nežtastníka." 

A Nachomour: „Dost mučeni jsme byli 
tvým hovorem;" a v páže fal JQJ hákem, 
strh' masa kus, že kosti mu jen zbyly. 



i,mi,;=db, Google 



A Tlamadrafí chtél též svým tesákem 
jej v nohy itípoont, desátník mu brání, 
se obrátiv je hněvným zmSřil zrakem. 

Edjž zCiSili se trocha, bez meSkání 
m^ v&dce toho tázati se strojí, 
jenž na svou ráno patřil v zadumáni. 

„Kdo onen byl, o němž dí3, k Škodě svojí 
že's opustil jej, abys k břehu pálil?" 
On: „Bratr Gomila ve smole stojí. 

Ten z Gallnry, lsti nádoba, ten iálil, 
v své ruce on měl svého páaa vrahy, 
tak jednal s nimi, že si každý chválil. 

Bral peníze, brát roh, je nechal záhy, 
jak řÁá sám, a každém ve úřadu 
byl lichvář malé ne, vSak pravé váhy. 

S nim Michal Zanche z Logodoru zradu 
svou pyká, jazyk jejich neumdlfvá, 
o Sardinii stálou mají svádu. 

VSak běda mi! ten tesáky mi kývá, 

víc mluvil bych, vSak velký strach mne schvátil, 

by rozškrábal mi hřbet, se na mne dívá." 

Leč k Netopýru Cblnpáč se obrátil: 
„Jen kliď se stranou, ptáCe zlé a kleté!" 
Ten kroutil zrakem a se k ráně katil. 

„Když Toskánské a Lombardské zřít chcete 
neb slyiet," — zaíal a tváří polekanou, — 
„je zavolám a přijdou, když je zvete. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



VSak Zléspáry nechC stoupí trocha stranoa, 
by nemusili bát se jejich Tzteka, 
já na tom místě nsednii, jak staDOu 

Zde před t¥Ou tván, sedm přijde rekd, 
jak zapískám, to naSím je zde zvykem, 
když někdo opostít chce smolnou řeku." 

Tu Šilhonn zveď svůj čumák a pak s křikem 
děl k druhým: „SlySte, co si smyslil lstivé, 
by uvrhnout se mohl dolů mžikem." 

Ten, uskoků jenž ptn byl, pravil líivé: 
„Jsem příiii zlý, bych druhům neupravil 
zde vělií bol a větší moky chtivě." 

Leč Kradoplaz se nezdržel a pravil 

k těm ostatním: „Když pohroužiS se dolů, 

věř, tryskem běže bych se nezastavil, 

Leč křídly bije přeletěl bych smolu; 
nuž, pojďme dolů, břeh nám fandě Slitém, 
zda zmůžeS víc, aC zříme, než my spolu!" 

O Čtenáři, žert nový uzříS, v hbitém 

hned kynu vlíckni obrátili oči, 

ten nejdřív, jenž se vzpíral v hněvu lítém. 

Tu vhodnon chvíli Navarrský jak zočí, 

o zem své paty opře a se říli, 

a překaziv jich záměr v tůni skočí. 

Tu každý z d&blů svoji chybn cítí, 

však nejvíc ten, jenž chyby té byl vinou, 

i skoĚil za ním řka: „Má dlai tě chytí!" 



i,mi,;=db,Gooylc 



YSak darmo křidla jeho t před se iinoa, 
by strach předstihla, padl v hloobi plesa, 
(tas po vztyčil brad!, pernt zvedná Btinnon. 

Ne jinak do vod oáhle kachna klesá, 
když sokol blíží se, teo zpět se vrátí 
se v mraky hněvný zmdleným křídlem nesa. 

Nad kouskem tímto Jfníilap se katí, 

jcÓ zdrží, aby onen prchl, chtěje, 

by nový spor moh' mezi nimi vzpláti. 

Jak podvodník se vnořil do peřeje, 
hned proti dmhu obrátil své spáry, 
8 ním nad tfioí se do kfííkii dát spéje. 

Leč tento ostrodrápý osti^íí staří 
se v něho z&Ial, tak že spadli dol6 
v střed smolné tQně, mezi vroncí žáry. 

To schladilo jich žár, 1e£ ze plápolu 
yJS povzlétnouti — marné namáhání! 
Tak obě křídla slepila se v smolu. 

Tn sondruhům svým ihned Chlupatá v láni 
dal rozkaz, by se s drubé strany brali 
sem Čtyři s háky. Na to rozkázání 

S míst sTOjich s kaídé strany háky vzpjali 
k tém, kteří v sm61e zalepeni byli 
a pod kQrou zpol uvařeni lkali: 

A při té práci my je opustili. 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV DVACÁTÝ TŘETf. 

^]|^ál sami, bez prAvoda v oémém boln 
jsme kráčeli, ten oapřed a ten vzadu, 
jak přes ulici mtnoriti spol a. 

Afé myšlení tn ro^ímajíc vádu 
na bajku Esopa v té padlo dobé 
o myši a o žábě. V tomto pádu 

Se teď a nyní víc nerovná sobě, 
jak s koncem začátek když mysl spojí, 
ty události ava£iufc obé. 

A myšlénka jak z myšlénky se rojí, 
tak tato jedna zrodila hned jinou, 
která mi v du5i první bázeň dvojí. 

Já myslil tak: „Zde tito nalí vinou 
za blázny byli k Skodé, ku posméchu 
a tnSím, to je mrzí. S nebostinnou 

Když vili vztek se spojí v ryčném spěchu, 
nás divěji itvát budou hnévnf díasi, 
než zajíce pes chytá bez oddechu." 



i,mi,;=db, Google 



Já cítil, kterak strach mi jeíf vlas]', 

a pozorlivý oa zad okem těkám 

řka: „Mistře drahý, pro nás neoí spásyl 

Když DeskryjeS Dás, Zlýchspárd se lekám, 
jsodC v patách nám, v Bvé mysli poděSené 
je slySím Již a každon chvíli čekám." 

— „Bych olOYem já sklo byl podložené, 

tak nezachytil bych tvůj obraz vnéji! 

jak vniti^í," — děl můj mistr; — „pobouřené 

Tvé mySlénky však náhle podobnější 
svým posaňkem a tvarem mým se staly, 
že jedna rada obě nkonejší. 

Když s pravé strany tak ae kopí skály, 
že v jistý přechod v novou tůň se pojí, 
ta honba domnělá se od nás vzdálí." 

VSak nedokončil ješté radu svojí; 
já zřel, jak s křídly rozpjatými pílí 
k nám ďáblů dav a nás chytit se strojí. 

Hned uchvátil mne na to mistr miiý; 
tak dítě matka hřmotem probuzena, 
když vidi plamen, kterak vůkol atřilí, 

Hued uchytí a prchá podČŠena, 
víc jeho dbá než sebe, neustává 
div do košile jedné oblečena: 

S tvrdého břehu tak se v útěk dává 
m^ mistr na znak po skloněné skále, 
jež bok druhého jícnu obehnává. 



i,mi,;=db, Google 



Tak neubfliá voda ve kan&Ie, 
by otočila bleskem kolo mlýnu, 
když k lopatk&m se blíží nenadále, 

Jak mistr běžel t tomto skalném klínu 
mne na avé hrudi nesa bázlivého; 
ne druhu, jeho roven jsem byl synu. 

Když jícnu dna se dotkly nohy jeho, 
sbor důblS stanul tam, kde tr£i' skála 
nad námi; on vSak nebál se víc zlého. 

Neb prozřetelnost, jcí jim rozkázala, 

pátého příkopu by byli sluzi, 

od něho vzdáiiti se, moc jim vzala. 

Zde lid jsme našli obílený, cbQzí 
sp€l zdlouhavou v té jednotvárné tili, 
G mdlou tváří, plnou úzkosti a brQzy. 

Jich oĚlm kápě kutny byly skrýSí, 
a jejich střih se k torna vzoru chýlí, 
jak ve Clugny je posud nosí mniSi. 

Na svrchu zlatem svým div neslnili, 
však uvnitř olovo tak tuze tlačí, 
že kutny Fridricha by slamon byly. 

O téí.ké pláště, na věčnost jež stačí! 
Vždy k levé ruce stále obráceni 
jsme s nimi Sli a zřeli, kterak pláči 

Však pro tíž pláště v těžkém unavení 
ili zvolna tak, že, jak jsme hnuli bokem, 
jsme s novou tlupou byli seznámeni. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



ním k vAdci: „Každým ohlédni se krokem, 
zda skutky zde, íi jménem kdos je známý, 
ó, prosím, T di&zi bdélým těk^ okem!" 

Ta jeden, jenž znal toskánsky, za námi 
se ozval křiče: „Stavte nohy v pouti, 
kdo běžíte tak pekel mrákotami! 

Co chcete, ode mne lze dosáhnouti." 

I obrátil se vůdce mftj a pravil: 

„Stftj, B jeho krokem pak hleď v před se hnouti." 

Tu dvěma v tvář jsem patřil, které trávit 
jft dále so mnou plamen touhy vřely, 
leč úzká mez a té£ký pláSC je stavil. 

Edyž doSli mne, tu Šilhajíce zřeli 
po dlouhý čas a neřekli ni slova, 
pak obráceni k sobe vespol déli: 

„Dle hrdla pohybu se zdá, že chová 
to télo život; je-li mrtvý, k čemu, 
kým právem tady chodí bez olova ?'■ 

„Ó Toskánský" — mi děl, — „jenž k nešťastnému 

jsi přiSel sborn pokrytců, hled dáti 

nám zvěst, kdo jsi, a odpovídat k vSemu!" 

Já: „Velké město bylo mojí mátí 
a chůvou mojí nade krásným Arnem, 
a tělo, jež jsem vždycky měl, mne šatí. 

Leč kdo jste vy, jimž slzy v loku žárnúm, 

jak vidím, bolest přes obličej žene, 

co trpíte v tom lesklém plašiti paruúmV" 



i,mi,;=db, Google 



A jedea dél: „Ty kutny pozlacené 
tak olovem jsou těžký, že nás sklání, 
až váhy skřípící již přetížené. 

Jsme z Bologne, .Veselí bratří" zváni, 
ten Loderiogo a já Catalsno, 
od města tvého volbou povoláni. 

By, jednomu co bývá odevzdáno, 
mír střehli jsme; jak Slo to, ulicemi 
u Gardinga jest posud znamenáno." 

„O bratři, vaSe zlo!" — vSak byl jsem němý, 
bned jak jsem začal, vida, kterak vbitý 
byl jeden v zem jak na kříž koly třemi. 

Jak vidél mne, hned zmítal sebou lítý 
a prskal vztekle do vousů své brady. 
Když bratr Catalan to zřel, hned hbitý 

Mi vykládal: „Ten probodený tady 
kdys Farisoům radil, jediného 
by umuĚiii pro lid smrtí zrady. 

Přes cestu leží nahý, od každého, 
kdo kolem jde, jak vidíš, musí dříve, 
než přejde, cítit celou tííi jeho. 

V témž příkopu tchán jeho údy křivé 
též natahuje a ti z rady druzí, 
již byli Židům símě zábubivé." 

Tu s podivem se Virgíl stavil v chSzi 
nad tím, jenž tady leží bídně v kříži 
u véčném vyhnanství a plném hrůzy. 



i,mi,;=db, Google 



S tím slovem u& to ku br&tra se blíží: 
„Když možno edělit s námi, rcete, zdali 
lze pravoa stranou projít bez obtíží 

Nám oittéma skrz rokle mezi skály, 
ka pomoci a východu z té sliye 
ondčly černé bychom Devolali?" 

Ont nBřÍT než mníS, se skála přihližiqe, 
jež od velkého kmhn jde a divá 
vfie údolí ta křížem prostapnje, 

A zdrcena zde propast nepokrývá; 
ieé stonpat můžete dál trosek vřavou, 
jichž po stranách i na ůné dosti zbývá." 

Stál vftdce chvíli b nakloněnou hlavon, 

pak d£l: „Ten £patn£ o tom vSem nás zpravil, 

jenž hříiníky tam vidlí bodá žhavon." 

„Již v Bologni jsem" — bratr na to pravil — 
„o dábln slýchat mnohé nepravosti, 
že otec li^i se vídycky lží rád bavil." 

Mflj vůdce velkým krokem v horlivosti 
spěl trocha vzruSen hněvem v obli£^i; 
ty stížené jsem nechal, s ochotností 

Jda milovaných nobon za Slepéjf. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



ZPĚV DVACÁTÝ ĎTVRTÝ. 

^^e mladistvého roku onom čase, 
kdy slunce vlasy ve Vodaři hřeje 
a půli doQ kdy noc jií vyrovná se; 

Když jÍDÍ na zem obraz kreslit spěje 
bílého bratra, avšak panování 
se peří jeho dlouhé nedopřeje; 

Tu rolník, jenž se po píci již shání, 
se vzchopí, vyjde, kraj zří cely bílý, 
nad čímž se v boky bije ve zoufání 

A v chýš se vrátí, terf zde, teď tam kvflí, 
jak chnd^s, jemuž k Čínu chybí rádce, 
vSak brzy naděj obnorí a pílí, 

Neb nzřol svět, jak tvář svou změnil v krátce, 

svůj vezme bič a potěšený v pláně 
na pastvu žene svoje malé stádce: 



i,mi,;=db, Google 



Nad mistrem tak já polekal se mang 

ku jeho čelu patře svraSténému; 

však brzjr vhodnon oáplast zjednal ráně. 

Neb k mostu kdyi jsme přiSli k zřícenému, 
mftj mistr npFel na mne oči sladké, 
jak u hory se ^evil zraku mému. 

Pak rámě otevřel, po chvíli krátké, 

kdy radu s sebou bral, mne chyť v tom dolu 

dřív problížeje dobře trosky vratké. 

Jak ten, kdo pracqje a myslí spoln, 
pro budoucnost vie béfe na rozvahu, 
mne povznáSeje skály ku vrcholu 

Zas po druhém se stáčel skály svahu, 

řka: „Té se cbyC, vSak dřív hleď prohlédnouti, 

zda jejímu se mQžeS svěřit prahu." 

Ti v kutnách nemohli by tou jít poutí, 

kdy sotva lehký on, já podpíraný 

od srázu k srázu mohli jsme se hnouti. 

A kdyby nižším nebyl s této strany 
břeh nežli s druhé, sotva on, však bludný 
máj krok by jistě podleh' u té brány. 

Leč Malebolge k dnu nejhlubší studny, 

že všecka kloní se, lze pochopiti, 

že ták je zHzen každý dol ten trudný, 

Že jedeu břeh se zvědi, druhý řítí. 
Přec koneěoě jsme dnšli k skály bodu, 
kde s poslední se musí sestoupiti. 



i,mi,;=db, Google 



Dech z ňader mých po tomto skalném brodu 
tak vyčerpán byl, že jsem nemoh' d&le, 
Spiš usedl jsem ihned po pnchodu. 

„ — Teď tícba je, bys hrdinným byl stále, — ' 
m^ zai^al pán, — „kdo v peřinách se baví 
neb pod přikrývkou, nedospěje k chvále. 

Neb život sv8j kdo bez té snahy stráví, 

stop nechá tolik na zemi po sobě, 

co pěna r řece, ve vzduchu dým hravý. 

Nuž vstaň a vzdoruj duchem každé mdlobě, 
00 zvítězí, véř, vždycky v každém boji, 
když tíha téla klesnout nedá tobě! 

Před námi je£té delSí schody stojí; 

ty, jež jsme přeSli, oestaěí nám k cíli, 

nuž, chápei-li, hleď jednat k spáse svojí!" — 

Lip dýchaje již vstal jsem otužilý 
na oko více, než jsem cítil právě, 
řka: „Jdi, mám odvahy dost a dost síly." 

Po srázu novou dráhu namáhavě 
jsme nastoupili, úzká, drsná byla, 
než všecky před tím skalinatá dravě. 

Já mluvě Sel, by nezdálo se, síla 

že mizí mně; řefi z pnkopu v tom zněla, 

však neschopna, by slova utvořila. 

A věru posud nevím, co tam děla, 

aS, na oblouku stál jsem, jenž tam vede; 

kdo mluvil, v jeho hlase zlost se chvěla. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Já sklonil se'; však v tmě a mízo Sede, 

k dnu nedosáhly moje živé oÍí. 

I proto dím: „Hleď, aC poať naSe ^ede 

Na druhý obvod, se zdi aC se stočí, 
neb nerozumím naslonchiye tady, 

a dolQ patře sotva co zrak zofif." 

„Jen íinem," děl, „ti mohu dáti rady, 
— „neb je-li prosba počestná i vřelá, 
ji eIqSbo mlčky Činem splnit vSady." 

I sestODpili B mostn jsme, kde stmělá 
se jeho stavt>a & osmým hřbetem pojí, 
tu straSný dol ten zjevil se mi zcela. 

V něm hrozné daiy hadfl zřel jsem v roji, 
tak rOznýcb drahfi, splétajících kruhy. 
Že vzpomínka hned mění v led krev moji. 

At Lybie se pískn pyíní luhy, 
£e v ní jest chřestýáfi a zmijí síla 
a slepýšš a střel a hyder dmhy. 

Přec takých jedic matkou sotva byla, 
ni břeh, káro vlny mdomořské bijí, 
ni Aethiopie jich nezplodiia. 

A ve víru těch kmtých, dravých zmyí 
dav naháčfi bez skrýše běhá prudce 
a bez heliotropn se tu svíjí. 

Na zad svázány hady mají nice, 

těch oboD s hlavou prochází jich bokem 

v před v nzel zapletený k broitné muce. 

D,mi,;=db, Google 



Tu vedle nás liad na jednoho skokem 
se TyrarJtil a hned Jej protkl Emélý, 
kde kn pleci krk loe pod ylasQ tokem. 

Tak O neb I se rychle nencelí, 

jak ten vzplál ohněm, hořel v divém žáni, 

a náhle v popel rozsypal se celý. 

A na zemí když takto ležel v zniara, 
hned popel sám se vzchopil z vlastní síly, 
sám aehon v předeSlém se zjevil tvaru. 

Vím, mndrci že bý mně přisvědčili, 
že Fenix mře tak a se znova rodí, 
když v pětistý rok svého stáří pili; 

On nejí niCeho, co země plodí, 

jen slzy kadidla a balsám stíádá, 

a T hranici svon s myrrhoa narda hodí. 

Jak ten, jenž neví, kterak k zemi padá, 
zda mocí d&bla, jenž jej dolů tahá, 
ěi náhlé křeče zastihla jej vláda; 

Edyž vstane udiven, kam oko sahá, 
zří úzkostí, Již zkusil, polekaný, 
a vzdychfge kol patří jen a váhá: 

Tak hříSnfk teď se vzpřímil hrOzon štvaný. 
Jak Boží soud se přísným nkazoje, 
když nstOQ na lidi také metá rány! 



i,mi,;=db,Gooylc 



Edo jest OD, vfldce s ním se dohoduje, 
on na to: „Ne dávno, co t letn divém 
z Tosk&ny sprch' jsem ke dna této sluje. 

Jak mni, jímž byl jsem v poSívání chtivém, 
já Vanni Fucci, zvíře, žil jsem kdysi, 
a Pistoja nme hodným byla chlívem." 

Já k vftdci: „At se vyzná, proč se mísí 
T ten dav a jaký hiích v ten vrh' JQJ jícen, 
neb dřív méi v tv&ti krvežízně rysy," 

Tn hfíSník, jenž to slyiel, nerozlfcen 
tvář STOH i dacba ke mng poobrátil, 
jen amatným atadn nachem v tváři vznícen. 

Pak pravil; „Věř, bol nad tím víc mne schvátU, 
že vidfS, kterak v bídě tady vyji, 
než lidské živobytí ie jsem ztratil. 

Co chceš, ti povím: T tento jícen zmijí 
jsem Blan, ie plnon zboží přeskvostného 
jsem vylonpil a vykrad' sakristiji, 

A mýlkoa vina padla na jiného. 
Bys netěSil se příliš z mého znoje, 
když navrátíš se z kraje poSmurného, 

Slnch otevři a poslyS véStby mojel 

Dřív Pistoja se všecbnéch Černých zbaví, 

pak lid i mravy obnoví vlast tvoje. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Mars z Valdimagra sbírá páry, v bnavý 
háv mrakň bouřných zahalen se řití, 
a vichrem jnudkým v útok hřímá dravý, 

V boj na Picenské rovině se vzlítí 
B potom iiilhy clonu rázem strhne 
a kdo jest Bílý, jeho ráz již cítí. 

To řek' jsem ti, nech( v smatek té to vrhne I" 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



ZPĚV DVACÁTÝ PÁTÝ. 

jSlÉlo řka zveď zlodíy svoje ruce obě 
a palce prsty proloživ děl s rykem: 
„To, Bože, vezmi, já to dávám tobě!" 

Já spřátelil se s hadf na to mžikem, 

oeb hrdlo ovil jeden jemu hladký, 

jak dél by: „Nechci, bys dál mlavil a křikem." 

A jiaý roce svil a v kotoul krátký 
je v zad mu svázal sebe napřed vina, 
že nemoh' jiroi ani škabnout zpátky. 

Ach, Pistoje, Piatoje, prof jsi líná 
se spálit sama, zavolal jsem v žalu, 
když semenem tvým bují hřích a vina! 

Já nikde v těchto kruzích tmy a kalu 
tak zpupného jsem nezřel ducha v pekle, 
ni toho, který u Theb spadl s valfi. 



i,mi,;=db, Google 



I prchnul mlčky; ta mé dnSi zleklá 

se zjevil velhý Kentaur obrovitý. 

„Kde je, kde je ten krutý?" fíčel vztekle. 

Víc hadfl nemá moiál v sítí akrytj-, 
než OD tiB hřbetě nesl zeměplazů 
od hlavy k patě celý jimi avitý. 

Na plecích drak mu ležel podél váza, 

měl kiídla roztažená, oheň plival, 

jenž vše, co stihl, v děsnou vrhal zkázo. 

D£l mistr: „To je Kakus, jenž se skrýval 
a Aventina sráznon pod skalinoa, 
a jímž krjy celý loaží krve býval. 

Nei jeho drazí on jde stezkou jinou 
pro krádež na stádu, již spáchal; lstivé 
jsa mysli touto velkou hřešil vinou. 

A proto vSecky skutky jeho křivé 

pod kyjem Herkulovým za své vzaly: 

z ran sta jich deset cítil snad, zhas dříve." 

Co takto mluvil a on hnal se v dáli, 
T tom duchové tři náhle, z nenadání, 
jichž nevSimli jsme sobě, u nás stáli, 

Aí k nám: „Kdož jste vy?" započali lám', 
hned ve hovoru jsme se zastavili, 
jen k nim upřevSe faaždé přemítání. 

Já neznal je, leč stalo se v té chvíli, 
co náhodou se leckdy v žití děje, 
Že, oslovit se, přinuceni byli. 



i,mi,;=db, Google 



„Co s Cianfon," jeden dél. „se asi déje?" 
To, TŮdce bych v té upozornil dobé, 
prst k nosu klad' jsem podél obličeje. 

Ó Čtenáři, co nyní povím tobé, 
když zté^a nvěříi, věř, div to není, 
neb já, jeifi viděl, sotva věřím sobě. 

Co upírám zrak na ně bez prodlení, 

had vymrStil se. Šest noh měl, ten z ticha 

na jednoho se vrhá v okamžení, 

J^ prostředními spáry kolem břicha 
a předními zas za rameno chytá, 
a v obě j«ho tváře zaby píchá. 

Noh zadních párem po boleni lítá, 

a mezi obě ohon strčí jemu, 

jenž vzpřímen podél ledvin bleskem kmitá. 

Tak břečtan nikdy stromo sdmženemD 
se nepřipojit, jak to zvíře divé 
teď údy jeho tisklo k tčln svému. 

Jak žhavý vosk se slily údy živé 
a míchaly sfoa barvn, že se zdála 
být každá jinoa, než co byla dříve, 

Jak vždycky, nežli jiskra v oheň vzplála, 
se na papím barva hnědá ^evf, 
ne černá, co již bílá za své vzala. 

Dra dívali se, každý stenal hněvy: 
„Jak, Agnello, se měníš!" volajíce. 
„Zda jeden jsi či dva, to nikdo neví!" 

D,mi,;=db, Google 



A obě hlavy byty jedaa líce, 
a postavy dvě v jednom oblifieji 
Be objevily v něm zas splývajíce. 

Tq čtyry knsy ve dvě páže spějí, 

a 8 hnáty holeně, trup s břicbem spjaty 

se v údy divné proti obyč^i. 

Byl setfea tvar jich první; nevím, zdali 
hned dva, hned nikdo, obraz jenž se míhá, 
tak volným krokem dál se spolu brali. 

Jak jeltěrka, když letních žárQ tíha 

v psích dnech se vzmáhá, v plot chce vběhnout jiný, 

a jako blesk se mihne, když tam vbíhá: 

Kn břichu drahých dvon se z prohlubiny 
had malý, ale vztekem vznicen vinul 
jak zrnko pepře zčernalý a siný, 

A ona těla část, zkud nejprv kynul 
nám žití zdroj, jednomu proboď rázem, 
pak natáh' se a k nohám se mu šinul. 

Jenž raněn byl, na hada patřil na zem, 
však nemluvil, spjal nohy jen a zíval, 
jak snem napaden neb zimnice mrazem. 

On na hada, had na něho se díval, 
a z obou kouřilo se, tomu z rány, 
a tomu z tlamy, a kouř obou splýval. 

D,mi,;=db, Google 



Aí staví n;nf Lokán zboíňovaný 

Bvé o Sabelln, Nassidia báje, 

at poslechne zde skutek neslýcbaDý ! 

AC ztichne Orid o Kadmovi tkaje 

i ArethiiGe báseň, t hada jeho, 

ji T pramen zméniv — - désiv^Si má je: 

Neb dvě bytosti drabn rozličného 
OB čelem k čeln oezménil, by obé 
též mohly změnit látka téla svébo. 

Tak sooblasili spolu, ie v též dobé 
had ocas rychle na vidlici délil, 
a raněný stah' t jedno nohy obě, 

A s Dohami hnát se tak pevně scelil, 

že zrak by nenalezl přiostřený 

ni místo víc, kde k údn úd se vtělil. 



Tq formu dostal ocas rozStípený, 
jež tam se tratila a k&že svaly 
zde měkly a tam tvrdly mocí změny, 

A páže v lopatky se stahovaly, 
a nohy hada, které krátké byty, 
86 dloužily, co ty se zkracovaly; 

Pak badá zadní nohy, jež se slily, 

v úd změnily se, jejž mnž v stáda skrývá, 

co z bídnikova dvě se oddělily, 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Co noTOu barvon přes obé kouř splývá, 
na jedné atraně vlas a chlapy dává, 
jež béfe na druhé, m^ zrak sq dívá. 

Jak jeden padá, drnbý zase vstává, 
však neodvrátil oČí děsnou záři, 
pod nfž se zména jejich tahů stává. 

Jenž vzpřímen byl, ten k spánkům stah Itváři, 
a spoln 2e tam vniklo mnoho látky, 
hned vznikly uši, jež se s lící sváří; 

Co ne^iiiklo a zdrželo se zpátky, 
to Dosem hned se stalo v obličeji 
a ztloustlo, jak je třeba, na pysk hladký. 

Jenž luiel, zdloužil tvář tím horlivěji 

a vtáhl uSi rychle do své hlavy, 

jak rážky vtáhnout žnek má v obyčeji. 

A jazyk, dříve čilý, povídavý, 

se rozdvojil, co v druhém rozdvojený 

se v jedno slil a hned kouř zhasnul tmavý. 

Duch, který tím byl v zvíře proméněný, 
Jal údolím se prchat syče bolem, 
co druhy i)o nĚm plival rozhorlený. 

Pak nová záda ukázal mu, kolem 

se rozhlížel, řka k druhu: „Chci, at pití 

tak Ituoso, jak já po i'tyrech dolem." 



i,mi,;=db, Google 



Tak sedmou stoku zřel jsem zasmnšilý, 
jak mění se a střídá; v omluvení 
buď věcí Dovost, když se péro mýlí. 

AČ moje oči jalo zamlžení 

a dacha zmatek, přec ta rota klatá 

mi nnikDont nemohla v okamžeoi, 

Bych nebyl poznal Puccia Sciaocata, 
a to byl z tří, jení z prvn přišli spolu, 
jejž nezastihla jeho téla ztráta; 

Pro druhého ty, Gaville, Ikáš v bolu. 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV DVACÁTÝ ŠESTÝ. 

<^ plesej, Florencie, ble, již mává 
a tndly bije přes moře a země 
a peklem letí jména tvého sláva! 

Tvých měštanft p£t loupežníků plémě 
zde čítá, stnd mnou při vzpomiuce chvĚje, 
to velkou cti tvé neokráSlí témě. 

Leč pravdou-li, co k ránn v snách se děje, 
tož záh; z toho t; se budeš káti, 
co Pralo ti, bych jiné minul, přeje. 

Nu, stanii se, co jednou má se státi, 

a byC 36 stalo, nebylo by záhy, 

čim sestárnu víc, větSí žal mne scbvátí. 

My šli; po schodech, jež nám byly prahy 

a sloužily ku sestoupení dol&, 

spěl vůdce v před, já v stopách jeho dráhy. 

D,mi,;=db, Google 



A cestou osaméloa v oSmém boln 

v skal rozvalech a v troskách divýclt tesů 

jen ruka s oohoa vždy musil}' spoln. 

Mne bolelo to, i teď chvím se v děsa, 

co viděl jsem, Myi tam se krok mflj schýlil, 

i poutám dacha víc, nei s4m to snesa, 

Bych nejsa veden ctnosti dál nepílil, 
o dobro, jež mi dobrou hvězdou splývá 
seb něčím lepSfm, bych se neomýlil. 

Jak rolník, jenž na vršku odpočívá, 

když ono, které zemi osvěcuje, 

svon nejméně tvář zrakům našim skrývá. 

Když komárovi moucha ustupitje, 

zři, světlušek dav jak se v dole zdvíhá, 

kde hrozny sbírá nebo brázdu snqje: 

Tak ohni se dfll osmý celý míhá, 
jak v tom jsem pozoroval okamžení, 
tam dospěv, jeho dno kde oko stihá. 

Jak ten, jenž medvědy mstil pohanění, 
zřel Eliáše vůz, jak prudkým vzmachem 
jej ofi k nebi vyhoupnuli v hřmění; 

V svém nemohl jej stihnout zraku plachém, 
neb byl by spatřit, jen co mráček malý 
jak trysknut plamen ka obloze nachem: 

Tak plamen kaídý na dně těká v dáli 

a neukáže svůj lup zahalený, 

neb hříšníka tu každý plamen balí. 



i,mi,;=db, Google 



Na moste, bych se díval, naklonéný 
jsem stál a kdybych nebyl skálu chytil, 
bez strčení bych se skalní paď stěny. 

Moa pozornost když milý vůdce cítil, 
děl: „V plamenech těch ducbfi chodí řady, 
v šat každý halen, její svou vinon vznítil." 

Já: „Mistře, co tvé FeSi znám a rady, 
jsem jistější, já rovněž smýšlel v bolu, 
že tomn tak, a chtěl se ptáti, tady. 

Kdo v tomto ohni jde, jenž na vrcholu 
jest rozštípen, jak z hranice by šlehnul, 
kde Eteokles s bratrem spálen spolu. 

On: „V cestu nám to Odysseus vběhnul, 
s ním Biomed, jdou oba v ohně kroji, 
jak druhdy hnév, trest nyní na ně lehnul. 

Též 8 koněm lest má pokutu zde svoji, 
jež otevřela bránn, odkud sláva 
a símě ctné všech Řfmanú se rojí. 

V tom ohni též se podvod oplakává, 
jímž Deidamie pláěe pro Achilla, 
za Palladium trest se odehrává." 

„V t«m žáru, mistře, jestli k řeči zbyla 
jim schopnost, prosím o to úpěnlivě, 
by prosba má jak proseb tisíc byla, 

Bys neodřek' mi, abych trpělivě 

se dočkal, blíž až přijde plamen s rohem, 

an zříš, že k němu nkláním se chtivé." 



i,mi,;=db, Google 



On: „Tvoje prosba chvály hodná v mnohém 

i přijímám ji, ale snaž Be přeci, 

byE jazyk ^ržel, svým spoř teď sloliem. 

Nech mlnviti mne, jenž rozmním véci 
a vím, co chceS, snad neměli by péČi 
o to, co mlnviS, nebo byli ŘecL" 

Edyi přiblížil se, plamen zdál se vétif, 
a vůdci B místem čas se vhodný zdály, 
já slySel, touto k nim jak mlavil Fefí: 

„ó vy, jež oba jeden plamen halí. 
zda záslnhn jsem o vás získal v žití, 
zda Cin můj pro vás velk>- byl neb malý, 

Když jal jsem se stou velkou báseň sníti: 
aC jeden z vás mé dávné přání ztiší, 
kam ztratil se, když musil na smrt jiti!" 

Starého plamene ta zadal vySSf 
se chvíti rob a hnJtet divné báje, 
jak obeň, na niji vetru taby dýlí. 

Tn ibavý hrot sem tam se ubýbaje, 
jak živý jazyk by se pohyboval, 
hlas vyrážel, i stál jsem naslonch^e: 

„Když rozloučiv se od Circe jsem ploval, 
jež přes rok n Gaety mne pozdržela, 
než Aeoeas tak zem tu pojmenoval. 

Ni radost ze syna, ni k otci vřelá 
m& úcta, sai lásky povinnosti, 
jež Penelopn oblaíiti mela. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Zář ve mně nezmohly, bych zkušenosti 
si dobyl o svét^ a poznal cele, 
kde jaké lidské zločiny a ctnosti. 

Na Širé moře pustil jsem se směle 
na jedné lodi, se mnon družstvo malé, 
jež se mnoQ Slo mné oddáno jsonc vřele. 

A£ k Marokku a Sardinii dále, 
i Hispanie zřel jsem břehy dvoje 
i ostrovy, jež moře smáčí stále. 

Já stár byl již a seSlé družstvo moje, 
když k tomn úzkému jsme jicnu spěli, 
kde vztyčil Herkul strážné sloupy svoje. 

By dát se neodvážil Člověk smělý; 
nám Sevilla již zbyla po pravici, 
po levé Ceutu za sebou jsme měli. 

„O bratři, dél jsem, kteří sta tisfci 
jste prošli svízeli, jimž západ kývá, 
6, nezhrdejte myslí vzdorující 

Tím svatveCerem smyslft, jenž vám zbývá, 

af poznáte tu bez lidí éást svéta, 

jež tam, kde slunce zapadá, se skrývá. 

Čí símě jste, kéž vždy vám v psm&t slétá, 

že jak zvéř žíti cílem vaifm není, 

leč hledat ctnost a poznání Čím zkvétá!" 

Mé soudruhy to krátké oslovení 
tak rozjařilo v další pochod smělý, 
že těžké bylo mně jich zadržem'. 



i,mi,;=db, Google 



Lo<f obrátivSe k západu jsme jeli, 
řad vesel v léta se jak kříclly míbal, 
vždy levé strany jsme se přidrželi. 

Na druhém pólu všecky hvězdy stihal 
zrak v noci, p<il nél v také hloabi tannl, 
že BOtva z vodstva povrcha se zdvíhal. 

Tam pétkrát mésfce svit spodní vzplanal 
a pětkrát zhas', co svoraS nastoupili 
jsme velkou tuto pestu. V dálce stanul 

Trch před námi a že jej mlhy kryly, 
byl hnědý, výškou svou se v nebi tratil, 
že taký oči moje nespatřily. 

Však ples náš krátký brzy v pláfi se zvrátil, 
neb s nových břehfl děsný vir tu skočil 
a naSí lodi přídn valem schvátil. 

Jí třikrát se vSím vodstvem v kruhu točil, 
pak zvedl zadek, přídn v hloubi noře, 
jak jinému se zlíbilo, ji smočil. 

Až nad námi pak zavřelo se moře." 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV DVACÁTÝ SEDMÝ. 

^iž vzpřímen plamen trčel bez záchvévn. 
Již domlnvit a od nás áet, neb kynal 
mu ku odchodu mistr sladkých zpěvft; 

Když dmhý plamen, jenŽ se za ním iinnt, 
na vrchol sv^ mé obě ofii sklání, 
neb pomatený zvnk se z nSbo řinnl. 

Jak sicilský býk, jehož první řvaní 

byl muže pláfi — a to se stalo právem — 

jenž pilníkem svým zdělal jej, ve štkáoí 

Ěval mučeného stonem v kovu Žhavém, 
že zdálo 80, ač býk byl z kovu celý, 
že bol jej protknal v pláči usedavém: 

Tak od počátku, íe se v žáru chvěly 
bez cest a otvorA, ty zvuky bolu 
nám zmateně a v řeči ohně zněly. 

Když celou cestu prošly ku vrcholu, 
kterému onen chvějný pohyb daly, 
jejž dal jim jazyk skrytý ve plápolu, 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Ta slySeli jsme : „Ó ty, k Démoi valí 

se hlas milj, lombardskou jenž mlnvirs řečí 

řka: Víc se neptám, pouí tvá necht se vzdálí: 

Byf zpozdSní mé bylo trochn větif, 

tě oemrzii, 6, post^, promluv se mnou, 

zfíS, necht i hořím, přec mám toho péSi. 

O, nedávno-li v tnto říái temoon 
jsi spadl s toho latinskdho kriýe, 
jenž mých všech hřlchfi kolébkou byl jemnon. 

Zda míra, rci, neb prapor války vlaje 
ve Romagni? Já x hor byl pod Urbinem, 
kde Tiber vzniká v dálkn nbíhaje." 

Mfij vůdce v bok mne strčil vlídným kynem, 

má tvář pozorné zřela nakloněna, 

i dgl: „Teď mlnv, ten latinských niv synem!" — 

Má odpověď, jež byla připravena, 

kdyi hned jsem začal, k němn takto spěje: 

„Ó da3e, jež dlíS v žárn zahalená, 

V tvé Romagni se války žár vždy etkvěje 

a ve tyranfi srdci nenstává, 

vSak ^evný bol jsem nezřel, odcházeje. 

Jak před lety teď Ravenny jest sláva, 
Polenty orel vždy tam hnízdí v zdaru 
a nad Cervií křídly jeltě mává. 

Zem dlouho obležena, statně zmaru ' 
jež vzdorujíc Franconzft sbila řady. 
pod vládon trvá zelených teď sj)árů. 

D,mi,;=db, Google 



A z Verrncchia starý chrt a mladý, 
jí i Montagnovi zatopili perně, 
jak zvyk jich, zvthj zatínají vSady; 

A města na Lamonn, na 8antemé 
z bílého hnízda mladé Ivffie řídí, 
jež atrany Žádné dlonho nedbá vémi, 

A hrad, jejž zrak tvftj na' Savii vidi, 

jak leží mezi horami a luhy, 

hned po vládci, hned svobodé se pídí. 

Teď, prosím, nebncT tvrdli neíli drnhý 
a vypravuj nám, kdo jsi v tomto mžiku, 
by nezhaslo tvé jméno bez zásluhy." — 

Když chvíli hučel plamen, jak mél v zvyku, 
hned sem tam jazyk ostrý pohyboval, 
a toto ke mně dechlo z jeho vzlyku: 

„Věř, tento plamen, kdybych víra choval. 
Že osobě zní, jež se na svět vrátí,' 
tak nym' on by seboa nelorocoval. 

VSak tato tfiň Že viecko živé schvátí, 
tož, pravda-li zde moje ucho slýchá, 
bez bázně, hanby chci ti odvet dáti. 

Byv vojákem pak vzal jsem provaz mnicha 
v té naději, že tak dost pykat bodu, 
má víra v skotkn nebyla by lichá. 

V3ak velekněz kn prvotnímu bludu 

mne zase svedl, — budiž stižen zmarem! — 

to, jak a proě, ti zjevím beze stndo. 



i,mi,;=db,Gooylc 



Co byl jsem z kosti, z žil a z masa tvarem, 
jejž mattca dala mi, mé všecky činy 
než lví spíš liSčf byly lsti a svárem. 

Já ySecky tftjné cesty znal a stíny 
% v tom jsem vyveď díla neslýchaná, 
íe světem spéla slavná zvést mé viny, 

VSak ídtí mého loď když byla hnána 
tam, kde pomýilí každý, že jest chvíle, 
by spustil plachty vSe a stočil lana, 

Hně zhnnsilo se, co mi bylo milť^, 
já litoval a zpovídal svou bídu 
a pokání mé mohlo dospét cíle. 

Leč nových Farizeft hlava v lidu 
blíž Laterana vzm'tila chnf k boji, 
ne s Tnrčíny v3ak, ani s rodem Židů, 

Jen křesfan stál v nepřátel jeho roji, 
n Akrí žádný z nich nepohnul zbraní, 
ni neprodal Snltana složbn svoji. 

Sám nedbal úřadu, ni pomazání, 

ni provazu, jenž moje spínal t^lo, 

jímž mnohý zhabne, kdo jím bok svQj zraní. 

Jak Silvestm se s Konstantinem délo, 
jenž na Sorakte zdál, aby jej zhojil, 
mne zvolit rádcem svým se jemu chtělo, 

A zimnici bych jeho pýchy zkojil, 

mne v potaz bral, já mlčel v první době, 

neb on svá slova jak opilec pojil. 

■... ,.,Goo>ílc 



Děl: ,Obavy já nechci vznítit v tobě, 
já ihned rozřefifm t£, dej mi rado, 
jak Praeneste hrad zfskati mám sobe'-' 

Víš, v zámeli: nebe dva své klíče kladu, 

a mohn otvírat neb zavírati, 

mQj předchftdce jich zanedbával vládd.' 

Tak důvodem mne pádným doveď hnáti, 
a mlčet ie mi nqfaorSím se zdáto, 
já d£l: fidyé, ot£e, smýt a saiehnati 

Hfích mfiieS, v který mne tvé pfání hnalo, 
věz, vítězství ověnčí vládu tvoji, 
jen mnoho slib a plnit mftíeS málo.' 

ak přišel FrantiSek při smrti mojí, 
hj vzal mon daši, ale Cbemb tmavý 
mn děl: ,Jej necfa, v něm vidím kořist svoji, 

K mým otrokQm on půjde v jícen žhavý, 
neb radit ke lsti, od té chvíle shání 
se po kadeřích jeho spár m&j dravý. 

Neb odpouštěti nelze bez pokání, 
kdo ale kaje se a v zlo se chýh', 
ten rozporu se jisté neubrání.' 

O jaký strach mnon chvěl v té děsně chvíli, 
když d!as mne chyť řka: ,Ty'8 nemyslil, hrachn, 
že tak se vyznám v logice, můj milý!' 

Nes' k Minosn mne, který', v osmém vzmachn 

když ku tvrdému hřbetu ocas prudce 

vzpjal, vztekem hryz jej, řval: ,Ve ohně uacho 



i,mi,;=db, Google 



Svftj treat spěj hledat mezi zrádné Škůdce!' 
Tak TidfS mne, t ty zatracen jsem kraje, 
zde v iata ohně hynn ve své muce." 

Káyl hovor sv^j tak okončil, tu Sikaje 
ten plamen kr&čel dál aměrem své dráhy, 
roh ostrý klone hned a ohýbaje. 

My dále ilí, já a ni6j vůdce drahý, 
na nejbližší most nad skat úžlabinon 
nad propast, v které odvet najdou záhy, 

Kdo svár sijfce obtíži se vinon. 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV DVACÁTÝ OSMÝ. 

Jj^do moh' by třeba v ře£i nevázané 

a vypravnje íastěj' popis dáti, 

co tad; ran jest, co zde krve kane? 

Neb kaídý jazyk ochablost zde scbváti, 
že řeC i mysl místa raiyí málo, 
by všecko toto mohly objímati. 

To množství lidí kdyby tady stálo, 
jež na osudnon Apnlie pfldn 

pro vyléváni vlastni krve lkalo, 

Dřív v boji 8 Římany, pak v bitvy trudu, 
kde prstenQ jest nasbiráno dosti, 
jak Livius dí, který nezná bludu; 

Pak ti, jež rány žehly palčivostí, 
když proti Guiscariiovi vzdorně vstali, 
a ti, jichž posud sbírají se kosti 

U Ceperana, Apulšti kde stali 

se lháři; za Tagliacozzou bez zbraní 

starému Alardn se pobit dali. 



,.,Goo>ílc 



Kde ukazoval každý v naříkání 
ten protknntý úd a ten zmrzačený: 
8 devátou tftni Žádné porovnáni. 

Tak ztráton dna neb stěny protriený 
find nemflí' být, jak jeden zde od brady 
až tamo, kde se bzdf, byl rozštípený. 

Skrz nohy jemu visely střev řady, 
vnitř s okmifm len hnusný pytel zíral, 
jenž v Icýno změní vie, co stráví blady. 

Já pevné jeStě na ného zrak vzpíral, 

hled' na mne fka: ,VÍz, jak jsem rozStípnutý!" 

a rnkama víc hruď svou otevíral. 

Viz, Mohameda j&ký stih' trest krutý, 
tam přede mnou klopýtá Ali v pláči, 
od brady až ku kStici rozsekontý. 

A viicknl druzí, kam se zrak tv^ stáéí, 
ti pohoiianí, rozkol v svété seli, 
a proto každý rozStěpený kráčí. 

Jest vzadu dábel, kt«rý tak nás délf, 
neb každému z nás, jak jej řadou zhlt^dne, 
Bvfiij do útroby pohrouží meč celý, 

Jak vracíme se z této pouti bčdoé; 

neb nale rány jsou zas zaceleny, 

než dojdem k němu a než meč on zvedne. 

£do's ale ty, jenž a této skalní stěny 

tak dlouho zříš, bys prodloužil pout k trestu, 

kam vlastní žalobou jsi odsouzený i*" — 



i,mi,;=db, Google 



„Oa neamřel, hf{ch nevrtí' jej v tn cestu, 
děl mistr mOj, by propad' ďáblů zlobě, 
leč by vše pozntl, co je v tomto mČBtn, 

Já mrtvý, všemi krnhy v této době 

jej mnsfm vésti aŽ do Pekel dolB, 

a to jest pravda tak, jak to dím tobé!" 

Víc nežli sto jak slySeli to spolo, 
se zastavili v tůni plné stínů, 
až ážasem svých zapomněli bolů. 

— ,By opatřil se, řekni Fra Dolcinu 
ty, jenž snad žáby nzříď Slánce ptání, 
kdyí nechce brzy hynout, já kde hynn, 

Vlf potravou, by husté sněhn vání 
zdar nepřineslo Novarskéma v boji, 
Její jinak vyhrát, těžké namáhání." 

To Mohamed děl zvedná nohn svoji 
a ku dalšf pak cestě odhodlaný 
zas spustil ji ve zatr&cenců roji. 

Tu jeden, který chřtán měl provrtaný, 

nos uříznutý celý ku obočí 

a ucho toliko jen z jedné strany. 

Jenž vzadu zbyl, pln podivení točí 
před druhými svůj. jícen k promluvení, 
jejž na vSech stranách oko v krvi zoií, 

Řka: „Ty, jenž's vinou nepad' v zatracení, 
jqi v kraji latinském mé oíí zřely, 
když velká podobnost mi klamem není. 



i,mi,;=db, Google 



Pro Petra z Hediciny povzdech vřelý 
méj, vrátíS-li se v dol ten ploý vnady, 
jenž k Ilarcabo se sklání od Vercelli; 

D^ z Fano tepSím dvonm zvěst blízké zrady: 
af zvi to Qoido i ser Angiolello, 
kdyi na$e věStby n^soa klamné tady. 

Že bnde s lodi vrženo jich tělo 

a v pytli stopeno n Cattoliky 

lstí ó^rauft. ' "énií ^loby dost vidy vřelo. 

Tak meii Cyprem, břehy Majoliky 
sám Neptnn nezřel n ArgoUkých lidi 
ten břícb, ten nebyl spáchán loupežníky. 

Ten zrádce, který Jedním okem vidí, 

a mSsto, Jež ten, kdo dlí u mne v mdlobS, 

byl nepřál sobe v žití vidět, řídí, 

Je pozvati dá k rozhovoru k sobe, 
pak při YĚtm, jenž z Fokwy se řítí, 
jim modlitba i sliby sethon obě." 

Já k němu: „Chtěj mi vUdně vysvětliti, 
bych nahoře meh' o tobě dát zprávu, 
kdo jest, zrak jehož trpkým žárem svítí?" 

Otevřel ústa jednomu tn z davu 

svou rnku vloživ mu do dásní páru 

řka: „Ten to jest a mluvit není v stavu. 

Jsa z Říma vyhnaný Set ku Caesaru, 
v něm pochybnosti osten potlačoval 
řka: „Kdo otálí v zbrani, hyne v zmarni 



i,mi,;=db, Google 



Jak zaražen Carío objevoval 
se Dyof, jazyk vyříznatý maje, 
jenž Y drzý hovor tak se osmélevaU 

A jiný obě ruce pozvedaje 

pahýly jejich vznášel ve vzduch šerý, 

až tvář mn hyzdila krev, při tom It^e 

Řval: „Na Moscu též vzpomeneS si, který 
jsem pravil: Po účinku rady není, 
éím Toskánjkým zla píípad vzrostl sterý." 

Já připojil: „Smrt tvému pokolení!" 
A nad tím onen bol hromadě k bola 
odcházel jako filověk ve Sílení. 

Já zflstal vSak, bych rozhled' se v tom dolu 
a zřel jsem \ěc, již dále bez důvodu 
bych bál se sdílet, ale se mnou spolu 

Jde svědomí mé dobrém ve průvodu, 
jež v bménf, že duch se čistým cítí, 
mne vyprostí a ve vSem svede v shodu. 

Já v skutku zřel a )e§t£ mním to zříti, 
jak jako dmzí, již v tom byli roji, 
bez hlavy trup se chystal ke mnč jíti. 

Za vlasy v ruce držel hlavu svoji 
jak lucernu, ta zřela na nás chvíli 
a vykřikla pak: ,Běda duSi mojí!' 

Sám sobš svítilnou byl a dva kryli 
zde v jednom se a jeden v dva se šatí, 
jak, to ví Ten, čí rozkazy v tom byly. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Kdjl došel pravé mostn na úpatí, 
ta pozved' rámě b celoa svojí hlavou, 
by jeho ře6 k nám blíže mohla vlátí. 

Ta zněla: „Ty, jenž dýchne jdeS tmavou 
zde tfinf mrtvé kolem prohlížeje, 
zda jiný stížen poknton t&k dravou? 

A moje bys moh' vyprávěti děje, 

věz, Bertram z Bornu jaem, jenž Jindřichovi 

vidy radil zle dle svého obyč^e. 

Syn proti otci Štván byl mými slovy, 
sám Achitofel nepopouzel ani 
tak Absolona proti Davidovi. 

Tak spojené že rozvedlo mé láni, 
svůj mozek oddělen od vzniku jeho, 
jenž v tomto tnipn ztišen, nesa v dlani. 

Tak mstí se na mně, co jsem spáchal zlého." — 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV DVACÁTÝ DEVÁTÝ. 

l^j^y různé rány a to množství lidu 

tak spily moje o£i imavené, 

ie zatonžity poplakat si v klidn. 

LeiS Virgil děl; „Nač ještě obrácené 
dlí zřítelnice tvé tam dole, drohn, 
kde zmrzačených stínů dav se Žene? 

Tak nečinil jsi v jiném Žádném luhu, 

véz, chceě-li daše čítati t tom rojí, 

mil dvacet dva že stáčí se v tom krnhn. 

Hle, pod nobami již nám měsíc stoji 
a málo ČasQ zbývá, víc však ziíti, 
než posnd objeveno, duSi tvojí." 

— „Bys toSil," já jsem začal hovoiíti, 
„proč dolů tam jsem pati^l dloubou chvíli, 
ty dovolil bya mně tam déle dlíti." — 

VSak proto, dál že kráčel vůdce milý, 
já za ním Sel, odpověď cestou dával: 
V té sluji, na niž obráceny byly 



i,mi,;=db, Google 



Mé oiA, zdá se mi, že oplakával 
Btín z krve mojí těžkou svoji vinn, 
již trestá tady takových mnk nával. 

Dél mistr: „Upomínka toho stínu 
hy bndoacně tvé nechmufila čelo, 
dbej na jiné, od z&staň si v tom klínu. 

Já zřel, co mostu u paty se délo, 
jak na tě ukazoval brože stále, 
a druzi zvali jej Gerí del Bello. 

VSak ty jsi příliš hloubal v toho Žale, 
jenž v Altafortu vlád', v tom okamžení, 
že's nezřel naú, tož odešel on dále." — 

„O v&dce," dím, „násilné zavraždění 
ie posud pranikým se nepomstilo, 
kdo podíl mél na jeho zahanbení, 

Jej proto velice tak rozhořčilo, 
bez odpovědi že mne nechal státi, 
tím srdce mé jen víc se obměkčUo." 

Tak jali jsme se cestou rozmlouvati 
až ku srázu, do I druhý odkud celý 
při lepSím světle moh' se ukázati. 

Klášterní chodbu poslední jsme méli 
před sebou Slují zlých, že všecky davy 
fraterfl jejích v obličej nám zřely. 

Tu rfizný plá5 mne stihl usedavý, 
že protk' mne šípy soucit hlodající, 
až mkon uSi kryl jsem i část hlavy. 



i,mi,;=db, Google 



z Valdictaiana jakby Ipitálníci 
a z Maremmy a Sardinie, v zárf 
a červeDci již stMoa na zimnici, 

By nahromadě byli tam, tak sváří 
se pláč a ston, a taký puch tam dýSe, 
jak úd, když ranoa hnisá a s« paří. 

Na poslední břeh sestonpli jsme tiše, 

po dlonhém aráza vždycky k levé strané; 

tn vzplál můj zrak, že aŽ k dna oné skrýše 

Moh' patřit jsem, kde spravedlnost Páné 
tak falSovnfky stíhá v j^ich vině, 
jež zapsala si, a v ty vrhla stráně. 

Ba zdá se mi, že národ na Aegině 
tak nebyl, když naň momá rána padla 
a vzduch pln nákazy byl, ve vteřině 

Že zvěř až k červn ntymenSímu chřadla, 

že staří národové obnovili, 

jak básníkům báj do péra ta kladla, 

Se z roda mravenců. Acfa, také byli 
zde v tmavém dolu různé duchů řady, 
i slyiím je, jak posad v slncb můj kvílí. 

Ten ležel na bfile, ten svými zády 
o záda druhého se vzpíral, mnohý 
lez' Styřmo podél smutné dráhy tadj'. 

Krok za krokem a mlčky chorých stohy 

jsme viděli a slySeli, jak úpí, 

však téla zvednout nemohli ni nohy. 



i,mi,;=db,Gooylc 



Dva opřené jsem viděl sedét z tlapy, 
jak píbev k pánvi do krba se dává, 
od hlavy k patĚ zneSvařeně atrapy. 

Tak nezřel jsem, Že koňák hřbílkem mává, 
by odbyl práci, když jej mrzí bdění, 
neb jiný, jejž pán jeho očekává: 

Jak nehty sobe každý v rozvzteklení 
po kůži jezdil, jež tím svrabem vzfiata, 
od néhož více pomoci již nem', 

A praSivinu nehty drát si chvátá, 
jak pres okoana Sapiny n&ž letí 
neb jiné ryby, jeí víc Šupinatá. 

„Ty, prsty jenž se SkrabeS po své pletl," 
můj vfldce započal, „a ve vidlici 
je Sasem méaiš, z těch, již ve zápětí 

Dlí tobě, rci, jsou tady Latiníci? 
To řeknei-lí nám, kéž ti věčně stačí 
ka této práci nehty hlod^ía'!" — 

— „Jsme Latiníci," děl Z nich jeden v pláči, 
„jež znetvořené zříi zde v mnce lkáti; 
leč kdo jsi ty, proč noha tvá zde kráčí'/" 

A v6dce děl: „S tím Živým ubírati 
se musím tady ode stráně k stráni, 
mám v úmyslu mu peklo ukázati." 

Td přestalo n^ňmaé opírání, 

a každý na mne zřel se hrSzou clivúje 

a dmzi též tím zvukem přivoláni. 



i,mi,;=db, Google 



M6j dobrj- mistr zcela obraceje 

se ke Toaé, děl: „Rci, co chceš povédíti!" - 

Já začal jsem dle svého obyíeje: 

„Když T prvním světe nemá vytratiti 

se npomlDka vaSe z lidské hlavy, 

leč pod mnohými slunci má se stkvíti: 

Tož z jakých národů jsoa vaSe davy 
mi rcete, trest váš hDiigaý, oetnSený 
vás nezdés, vémé podati mi zprávy!" 

— „Jsem z Arezza, AJbero ze Sieny 
dal upálit mne, ale v tyto kraje, 
pro5 umřel jsem, já nebyl odsonzený. 

Jest pravda, že jsem děl s ním pohrávaje: 
Já vzduchem mohu v smělý let se vznésti! 
LeĚ on chat velkou, malý rozum maje 

Chtěl v améDÍ tom zkosit svoje itěsti; 
a že jsem nezměnil jej na Daidala, 
mne tomn dal, syn jehož hyl dle zvěsti. 

Leč v poslední slqj z desíti mne hnala, 
že na světě jsem dělal alchymii, 
zvěst Minosa, která se nesklamala." 

Já k básDÍkn dim: „ňekni sám, zda žijí 
jak Sienltí tak marní blázni v pýSeV 
Víc rozmařilí nejsou ve Francii." 

Nač druhý praSivec má slova slySe 
moé odpovídal: „Ano, vyjma Striccu, 
jenž mírné výdaje jen dělal tiše. 



i,mi,;=db, Google 



A Niccolu, jenž ctnému hovĚl zvyku, 
že hřebiček t ty zaveď bujné sady, 
kde také sfiué zachytí se v miiiku, 

A vyjma spolet^nost, v m'£ vinohrady 
i s lesy zmrhal Caccio z Ascíano, 
i Abbagliato svůj rozum mladý. 

LeS bysi zvěděl, kým ti Dotováuo 

zde proti SieDským tak zlými slovy, 

hleď v tvář mou, hned ti bude zvěstováno. 

Že Gapocchia stín jsem, který kovy 
kdys folBoval, jak bylo tenkrát v módě; 
a poznávám-li tě, vzpomeneS znovy, 

Jak opiěíval jsem se po přírodě." 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV třicAtý. 

^^*teii 5&S, kdy Jnno divým hDěvem vzplála 
pro Semelu na Thebských pokolení, 
jak vfc než jednou byla okázala, 

Ta Athamas pad' divé u Sílení, 
jak spatřil s dvěma syny £ena svoji 
na každé mce s jedním; v okamžení 

Jal i^áti se: „Hned sítě af se strojí, 
by lvice s Ivíěaty se polapila!" 
Pak bezcitné své spáry napjal dvojí, 

Learcha jebo raka achopila, 

jim zatočil, o kámen mritil s výše, 

co matka s druhým v tom se utopila: 

Když osud Trojany svrb', zvyklé pýSe, 
jež k nejaméleijSúii podnikům je Imala, 
že rázem s králem zmizela též říle, 

A Hekaba když ve ztyeti lkala, 
neb mrtvou vidéla svou Polyxenu 
a Polydora svého znamenala 



i,mi,;=db,Gooiílc 



Na břehu moře ztopeného v pgna, 
ta 7 šfleoství jak pes zavyla Štěkem, 
bol v jejích smyslech takon Činil změnu: 

Ni Tfaebské fuiie ni Trojské vztekem 
se nevznítily, zvěře BmeČka divá, 
ni t&k se nevzbonřUa nad člověkem. 

Jak na dva nahé stíny zrak se dívá, 
za drahým jeden koast^e se řítil, 
tak jako praae, když ateííe z chlíva. 

Kn Capocchia jeden Sel, jej chytil, 

kde konec hrdla, a jím smýkal v pracha, 

až pod svým břichem drsnou pQd& cítit. 

Ta Aretinský, jenž zbyl vzada v strachn, 
„Ten šotek," dél mi, „to je Gíauni Schicchi, 
zde pobíhá a týrá duSe" — „Brachu, 

Ten nemá-li v tě zatít zabft Siky," 

— já k němu dél, — „tu neotálej říci, 

než prchne, jak stul mezi smrtelnítiy." 

On ke mně: „To jest Myrrhy ztotající 
zde stará dnše, která v trodu kvítí, 
ta svého otce byla milovnicí. 

Ku hříšné svojí lásky doSta cíti, 

za jiného se přestrojila ráda, 

jak ten to podnik', který tamo pílí. 

By dostal kněžnu veškerého stáda 

Baosa Donatiho, proveď roli 

a závéf sepsal, jak to zákon žádá.'' 



i,mi,;=db, Google 



MSj zrak )io jinýcli té^&l ve okolí, 
když tito zuřivci dva dále spěli, 
by jiné toíty spatřil zas v tom poli. 

ZHm jednoho jak loutra byl on celý, 

by slabizny mu byly uíi žnuty 

na onom Toísté, kde se člověk délí; 

A vodnatelnost, jíž jsou údy vzdmuty 
tím, že se šfávy v těle Spatně zvrátí, 
až s tváří v sporu břicl jest nafouknutý, 

3aj nutila rty zprahlé otvírati, 

jak soncbotináf byl, ret k bradě v Hzni 

a druhý vzbQni musel pozvedati. 

bO 'Íi (j^ nevím jakou nebes pKzní) 
již bez trestu tím světem bo!u jdete," 
— dél k nám, — „teď pozorujte, v jaké trýzni 

Vy mistra Adama zde naleznete! 

Co chtěl jsem v žití, měl jsem svrchovaně, 

teď ždám jen krčpěj v této muce kleté! 

Ty potůčky, jeí se zelené stráoĚ 
u Casentina do Ama se rinon, 
čímž zvlažují a chladí rodné pláně. 

Ne nadarmo se v pamět moji linou, 
neb obraz jich mne mučí více živý, 
než zlo, jímž svaly v tváři mojí bynou. 

Soud Spravedlnosti mne mučí mstivý 

a z místa, kde jsem zhřešil, na mne žene, 

chvat nářkfi mých pohání v útěk divj-. 



i,mi,;=db, Google 



Tam Romena, kde v odkaz ndgieaó 
jsem padělal peníze se Křtitelem, 
zad tělo mé pak bylo upálené, 

Bych Qnida smntnon daii zřel tu s želem, 

neb Alexandra, nebo bratra jebo, 

to cenil bych Jiad vodu t Brandu celém. 

Z nicb jedna zde Jest, výrok zuřivého 
když dam nelže, leč ký mobu míti 
zisk z toho, kdyí jsem těla spontaného? 

Bych alespoň tak lehký mohl býti, 
že za sto let bycb o palec Sel, Čile 
já vzchopil bych se již, jej vynajíti 

Y tom bnnsném davu v tomto dole píle, 
necfaC jedenáct mil v okrnhu svém hostí 
a v iířce svoji bezpečně pňl míle. 

Jich vinou v této trpím společnosti: 
mne svedli razit zlafáky, jež byly 
o tři karáty lebčí na hutnosti." 

Já k němu: „Kdo jsou ti dva pobloudilí, 
z nichi kouří se jak z ruky v dobg zimy 
z vln tažené, zde v právo v leže kvílí?" — 

„Zde zřel jsem je," děl, „posud údy svými 
se nehnuli, co spad' jsem v tůň se tmící, 
& nepohnou se věky nejdelšími. 

ZříS faleÍDon Josefa žalobnici, 

pak Sinona klamného Řeka z Troje; 

ti ranradlavý kouř dýší ve zimnid." — 



i,mi,;=db, Google 



A jeden, jení se styděl, jméno svoje 

Ža tady slyif v také hanbč zníti, 

v břich tvrdý boach' mu pěstí blíie stoje. 

To duoélo, jak v baben slyšíS bíti. 

Tn mistr Adam tlouk' JQJ v tvář svou páží, 

jež nezdála se méně tvrdSí býti, 

Řka: „Těžké údy ač můj pobyb váíí, 
přec k tomn ještě své mám volné ruce 
a nikdo mi v tom posud nepřekáží." 

On odvětil: „Kdjí odsouzený k muce 
£ers v žár, tvé ruce tak se nehýbaly, 
leč k padělání za to příliš prudce." 

A vodnatelný: „Kty tvé pravdu přály, 
lefi v tom' jsi nebyl svédek spolehlivý, 
když a Trojí se tebe po ní pt&lL" 

„Ty v penězích, když já byl v slovech lživý," 
— děl Sinon — „pro hřích jeden trpím žely, 
ty pro víc vin, než každý dábel divý." — 

„Na oře vzpomefi, lživý svědku smělý!*^ 
ten odpovídal s břichem nafoaknntým, 
„a hořkým ti buď, že to ví svět celý!" 

Běl Řek: „Buď mučen žízně trestem kmtým, 

kéž jazyk pukne ti a vodon shnilou 

se bi4ch ti vzdme před zrakem k slzám hnnt}'m!'' 

A padělaě: „Jak vždy, tak se vSi silou 

ka řeči zlé se tvoje ústa šklebí, 

nechf žizQÍm, voda každou hrá mi žilou; 



i,mi,;=db,Gooylc 



Ty ale žár a bolest cítiS v lebi 
a zrcadlo bys lízal NarcUsovo, 
moc proseb nebylo by zapotřebí." 

Co poslonch&l jsem Išdí Adamovo, 

mne mistr v tom zakřiknul řka: „Jií dost 

by nestihlo tě mojí výtky slovo!" 

Když slySel. jsem, že bovoří tak v zlosti, 
já k némn v takém studu se obrátil, 
£e pamét má to posnd vémé hostí. 

Jak ten, kdo sní, ie příliš mnoho ztratil, 

si přeje ve snu o tom pouze 8m'ti, 

by pravdou nebylo, Čím sen ho schvátil: 

Mně bylo, když jsem chtél se omluviti, 
a mluvit nemoh' jsem, ač nenadále 
jsem omluven byl, chtě to nčiniti. 

„Stud menSí smyje větáf vinu," — dále 
dél mistr m8j, — „než byla tato tvoje, 
nož ztiS se v svoji mysli rozháralé, 

Když náhodou se hodíS v také boje, 
věz, ochoten jsem k pomoci ti brzké, 
kde lidé takto padnon do rozbroje; 

VSak tomu naslouchat je cbténí mrzké." 



i,mi,;=db, Google 



ZPÉV TfilOÁTÝ PRVÝ. 

^^ýž j&zyk, který tak mne ranil dříve, 
že oach mi zbarvil stádem tváře obé, 
v lék podal mi hned téchy koottjSivé. 

Tak slySel jsem, Achillftv oštěp k zlobé 
že n^dfiv byl i otce Achillova 
a k dobni potom ve pozdějíí dobé. 

V dol smutDy jsme se obrátili znova, 
přes břeh jame spěti, jenž jej oblíná, 
dál kráfieli jsme tiše, beze slova. 

Den tady nebyl ani též noc stinná, 
že málo vpřed jen moje oíi zřely. 

V tom jakýs roh zde troubit zapoSiná, 

Že hromo hlas by při tom zdál ae ztmělý. 
I sleduje zvuk v opačný směr chtivé 
na jedno místo upřel jsem zrak sm£lý. 

Po smutném boji na Roncevauské nivé, 
velkého Karla výprava jenž zničil, 
tak nezatronbil Roland zoufanlivě. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



A sotva náboru jsem hlavu vztyčil, 
mué zdálo se, íe vidím věže valné. 
Dfm: „Jaká zem to?" Mistr m&j mi líčil. 

Řka: „To jest tím, že brodíš se v tmě kalí 

teď pHli3 daleko a tím se děje, 

že představy tvé bloadf. V poati dálné 

Až přijdeš lam, pak zvíš, dle obySeje 

jak dálka tvoje smysly oklamala, 

a proto hleď, a£ rychle krok tvůj spěje." 

Pak vlídné jeho roka moji vzala, 
děl: „Nežli dále cestou pokroííme, 
by věc ta míň ti cizí být se zdála: 

Véz tedy, nejsoa véže, co ta zříme, 
leě giganti, již břehu kol ze sluje 
od pnpkn nahoru ční v řade přímě." 

A jako mlha když se rozptyluje, 
zr^ zvolna, pomal n to rozeznává, 
co pára, již vzduch zhustil, zahaluje. 

Když vzduchu kola prorážel jsem tmavá, 
vždy víc a více k břehu pronikaje, 
mj^ mizí blud a bázeň moje vstává. 

Neb jako podél okrouhlého kraje 
se Montereggio věnfií řadou věží, 
tak těla půlemi zde vynikaje 

Sbor gigantů kraj děsné strže streíí, 
jimž posud hrozí JoviS, nebes mraky 
když hučí hrom a. blesky žhavé běží. 



i,mi,;=db, Google 



A jednoho již zřel jsem tvář i zraky 
a prsa, bncha íást, jen vyjma nohy, 
a k bokům svislé ob£ paie tahy. 

Když zříkala se příroda té vlohy 

ty tvory plodit, dobře ndelala, 

neb Marto odfiat bojovník tak mnohý. 

Že velrybám a slonfim Život dala, 
a dává posnd, moadrejSi být zdá se, 
když mysl v úvaha to přísnou vzala; 

Neb tam, kde soudnost ducha připíná se 
ku vflli zlé a moci nehostinné, 
hráz nepostaví nikdo ve zápase. 

Tvář obra Šířkou mi i délkon kyne, 
jsonc rovna Siice před Petrskou bání, 
a souměrné s qí byly údy jiné; 

A břeh, jenž jako zástěra ho chrání, 

do výĚe trĚet nechal tolik, čela 

že 3 vlasem dosáhnout na jeho skráni 

Tří Friafl nadarmo by chlouba zněla, 
neb třicet pídí délky být se zdál mi 
od místa, pláSf kde spíná se kol těla. 

Rafel mai amech zabi almi, 
tak hrozná ústa započala řváti, 
jimž věro neslušely sladši žalmy. 

Můj vQdce spécbal odpověď mu dáti: 
^Roh drž svůj, ulev si jím, duše draEí, 
když záSC neb jiná váiefí tebe chvátí." 



i,mi,;=db,Gooylc 



St^ krk ohledej tam, kde řemen tlaff, 

tam visí to a nzříS, daSe bědoá, 

kol široké tvé hrudi jak se stéíí!" — 

„Sám vídí sebe," dál děl oa mne vzhledná, 
„to jeho hřích, — těz, patříS na Nimroda, - 
že na zemi se neminvf řeč Jedna. 

Jej nechrae stát, zde každé řeíi Skoda, 
jak jiným s jeho, jemu a jiných řeÉÍ 
se docíliti nedá žádná shoda." 

Dál v dellí cesty větší nebezpečí 
jsme T levo jli a giganta zde zfeti 
na luka dostFel; divější byl, vétJí. 

Eý mistr npoutal jej přeamélý, 
já nevím, nebo s pravou paží záda 
a s drnhoa v předu řetéz zrezavSIý 

Mu spíná a kol Šíje dolů padá, 
a na odkrytém téla jeho díle 
se ve páté až otočení skládá. 

„Ten pyšný chtěl se zkoušeti v s\fi síle 
na Joviši a tím ten trest jej stihnul, " 
děl vůdce můj se k uchu mému chýle: 

„ToC Efialtes, k činům velkým tíhnul, 

když před obry se začli bozi chvíti; 

paž, kterou máchal, víc pak ne pozdvihnul." 

Já k němu: „Rád bycb, mflže-li to býti, 

o Bríarea hrozné nesměrnosti 

se vlastním zrakem tou2Íl přesvědčiti." 

DuiU: F*klo. 13 



i,mi,;=db,Goo<ílc 



On odpovédél: „Zatím v tom mčj dosti, 

zde Anteus, jenž mluví, nespoataný, 
k dna všeho zla nás snese a ochotností. 

Jbjí vidét chceS, tam dál jest přikovaný, 
a jalio tento ztííen jest v své muce, 
gen v obličeji víc je rozhněvaný." 

Tak zem se nikdy nezatřásla prudce, 
tak žádná věž se divé nezachvSla, 
jak ESahes trhnul sebou. Ruce 

Na štěstí měl on svoje spjaté zcela, 
a přec mne smrti hrftza obklopuje, 
tak úzkost moje k tomu právo mgla. 

Dál k Anteovi naáe pouC se snuje, 

jenž nečítaje ani hlavy spolu 

pět loket z výše trčel z této sluje. 

„O ty, který jsi ve SCastném totn dolu, 

jejž Scipio si zvolil k svojí zdobS, 

když Hannibal prch' s vojskem ve zápoiu, 

Kdys tisíc lvů za kořisf vybral sobě, 
a kdybys b bratry podílu bral v boji, 
jak mnohý domnívá ss, v bitvy zlobě 

Bys synďm země pomoh' silou svojí: 
nás dolQ snes', kéž tě to nezarmoatí, 
tam, Kokytu kde peř^e mráz pojí. 

Nás k Tizyu, k Tytonn nežeň poutí; 
co každý přeje si, ten mfiž' ti dáti, 
tož skloň se, darmo čumák tv&j se kroutí. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Mým drahém v slávé mftž tvé jméno vzpláti, 
neb žije, a žít dlouho nad€j chová, 
kdfž pí-ed časem j^ milost nezachvátí." 

To mistr děl a prndce na ta slova 
on po v&dci se smálon rnkon řítil, 
jíž tibu cítila paž Heraklova. 

Když VirgiI, že jest nchvácen, již cítil, 
křik': „Ke mně pojď, af náruč má tě Gti^eží!" 
A spolu s sebou' v uzel též mne cbytil. 

Jak divíme se Carísendé, véži, 

tam kde se skláu', že se zdá, vie mraky 

že stojf, ona proti nim vSak běží: 

Tak Antens, když k němá zvěd' jsem zraky, 
mně připadal se kloně, v této chvíli 
bych jinou cestou spěti přál si taky. 

Leč ke dnu lehounce, kde JidáS kvílí 
a s Luciferem hyne, složil nás, 
v£ak skrčen nedlouho vatát zase pílí. 

Jak stěžen na lodi se vztyčil v ráz. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



2PÉV TŘICÁTÝ DRUHÝ. 

i^P, bych mnét drsné a chraptivé rýmy, 
jak slaSelo by aa teo brloh tmavý, 
jejž vSecky skály tíží boky svými: 

Tn 2 jádra mySlénky své více Ěfávy 
bych vytlaíil — leč takto se ubírá 
ne bez báznS dál zpgv mfij ostýchavý. 

Neb chtíti popsati dno všehomíra, 
se nesmí lebce rei^ jen odvážiti, 
jeí k „tata, máma" jen se otevírá. 

Kéž se miiOQ jsou ty paní, obezdili 

jež pomáhaly Theby Amfioou, 

by slovo s pravdou v souzvuk mohlo zníti í 

ó lide, kletý nad vSe, zrozen k stoun, 
na místě, o němž těžko hovor splývá, 
že nejste ovce zde neb kozy v shonu! 

Když tmavá sluj nás na dně v stíny skrývá,, 
hloub pod giganta nohou když jsme stálí 
a k strmé skále co mftj zrak se dívá, 



i,mi,;=db, Google 



Já slylal volat; „Pozor, jak jdeS t dáli, 
hleď, aby mdlých a bídních bratří vazy 
tvé nohy v dallí ponti nesšlapaly." 

A obrátiv se zřel jsem v sToru hrází 
D nohos jezero, to sklem se zdálo, 
ne vodou více třeskatými mrazy. 

V tak hustou kůra sotva chladno spjalo 
tok Dnnaje v Kakonsích, taký mráz 
kdy ledně nebe Dona sotva dalo 

Jak vodé té; neb byC Tabernik v ráz 
neb Pietrapana eřítily se na dí, 
led n kraje tam by se nezatřás'. 

A jako íába zvedá ke kuňkání 

z vod habn v Čas, kdy selka často stane, 

na bhzkou žatvu myslíc v přemítání: 

Tak tmavomodré, až tam, čímž stud vzplane, 
zde v ledu zrak trčící stíoy zočí, 
do noty čápů klekt jich zubů kane. 

Z nich každý dolů tváře svoje točí, 
o zim£ ústa clSkaz podávají, 
o smutném srdci slzy jejich očí. 

Když zrak můj ohledl se po tom kraji 
a k nohoum pad', tu dva jsem vidúl spjaté 
tak, že jich vlasy jeden chumáč tkají. 

„O rcete, ňadra jež tak spjatá máte," 

— já začal — „kJojste?" A když hrdla vzpjali 

a tváře ke mnč obrátili, vzňaté 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Jich oči, které stále t slzách tály, 
teď slzami tak mocaé překypěly, 
v3ak ztuhlé mrazem slzy ty hned stály 

A víčka jejich pevné uzavřely. 

Tak prkDO k prkna nespj&la kdy skoba; 

tož jak dva kozli proti sobě hřmeli. 

A jeden, jehoí oSÍ zimy zloba 

již zbavila, dél stále naklonéný: 

„Co na nás ctviS, jest již dlonhá doba, 

Kdo ti dva json, chceS vSdét roztoužený i* 
Ten údol, s néhoí Bisenzio splývá, 
byl Albertu a jim téi přisouzený, 

Json rodní bratři; sotva Kaina skrývá, 
byťa celon proSel, stín tak bodný muky 
jak ten, jenž zde se v ledny rosol vrývá. 

Ne ten, jenž pikou z Arthušovy roky 
mél protkanou i se stínem hruď svoji, 
ni Focaccía, ba ani oněch pluky, 

Z nichž jeden hlavou stín mi dělá, stojí. 
a Sassol Mascheroni jehož jméno. 
Toskánský jsi-li, to té uspokojí. 

A dost již se mnou tady hovořeno, 
jsem Camicion de Pazzi, čekat tady, 
než zastoupí mne Carlin, jest mé véno." 

Pak šklebících se tváří psích zřím řady, 

a proto zachvéjn se posud celý, 

jak zmrzlé louže kdekoliv zřím v Sady, 



i,mi,;=db, Google 



Co zatím dál jsme k středa ZBioé spěli, 
lede T$e, co téikýiu jest, se vespol shledá, 
mnou Tečný chlad a věiné temno chtěly. 

Zda Bchválné, náhodoa neb sodbon, nedá 
se říci, spěje ve samých hlav středa 
do jedné noboa Trazil jsem: „Ó běda, 

Pro5 po mně ilapeS?" laznělo to z ledu; 

^Zb Hofltaperti trestu mému síly 

když nepHdáváS, proč- mnou nrnožíS bědu?" 

Já: „Mistře mftj, zde na mne poCkej chvíli, 

bych toho zvěstí pochyby se zbavil, 

pak rychle, jak chceš, at pouť naSe pílí." 

Stál vfidce můj a k onomu já pravil, 
jenž zatím stále klnul v divém vzdoru: 
„Kdo's ty, jení kletím jsi se neunavil?" 

„ — A kdo jsi ty, jenž jda skrz Antenoru 
v tvář SlapeS nám, tak že, kdybys byl živý, 
by příliiné to bylo?" "V rozhovoru 

„Já živ jsem" — dim — , a jsi-li slávy chtivý, 
já mohu k jiným sdružit jméno tvoje, 
když chceS, by tebe svět byl pamétlivý." 

On: „Vérn opačné jest přání moje. 
Hej, vari odsud! UšetF mne již déle, 
zde v Spatné lichoty tkáš slova svojcl" 

Za kštici vazu chytil jsem ho směle 
řka: „Ty se přece musíš jmenovati, 
3ic nezbude ti vlas na hlavé cele!" 



i,mi,;=db, Google 



On: „VSecky vlasy byt jsi chtél mi sdíáti, 

já Deřekou kdo jsem, ni neukáíi, 

nechť stokrát hněv tvílj moji lilava schvití." 

Jií jeho vlas kol svoji ruky váži 
a trhám z ného vfc nel jednu kštici, 
on Stékaje zrak ztuhlý v ledy vráží. 

„CoBocco tropíš?" — hlas zuél volnící — 

„zda cvakat znby nepostačí tobě 

bez Štěkání? Ký dlis tě trhá maticí i"" — 

„Bys dále mluvil, nepfeju víc sobě, 
ty zrádce podlý," děi já, „pravé zvěsti 
chci vyprávět, jeí nebudoa ti k zdohě." 

On: „Jdi a mluv, co libo tobé jesti, 
vSak o tom nemlč, uzřiS-li vlast svoji, 
jenž jazykem svým uměl zde tak plésti. 

Pro francouzský Žold slzy se mu rojí; 
rci, toho z Duera jsem zřel, jak nyje 
tam, hříSníci kde v chladné lázni stojí. 

A ptáš-li se, kdo v mukách dál tu žije, 
teu z Beccberie zde je po tvém boku, 
chřtán jemnž podřezala Florencie. 

Jau Soldanier odsonzen v tu stoku, 
s m'm Ganellon a Tebaldello liyne, 
jenž v noci Faenzn vzdal bez útoku." 

Dál od ného se ne^ ponf zas Šine; 
dva zmrzlí se tu v jedné díro svíjí, 
leb jednoho jak klobouk druhé kyne. 



i,mi,;=db, Google 



A jako 7 chléb se hladem zuby ryjí, 
tak jeden v drahého své znby vbodal 
tam ad, mozek kde se sbíhá s šíji. 

Ne jioak MemtUppa spánky hlodal 
kdys vztekem Tydens, jak ten leb jeho 
i ostatní vSe k hlodu sobe podal. 

„Jenž zvířecky tak sílu vzteku svého 

na tom, j^í hltáš, zkoušíš v rvaní dravém, 

rci," — dél jsem, — bP^oC? Véř slibu slova mčbo. 

Že, jestli ty ho proklínáš zde právem, 
když jméno zvím i jeho hřích, na zemi 
to odměnit chci tobé, v bolu žhavém 

Kdyí ten, jímž mluvím, jazyk neuschne mi." 



i,mi,;=db, Google 



ZPĚV TŘICÁTÝ TŘETÍ. 

í^veď hříšník ústa od svých drsných hodů 

je utíraje o vlasy té hlavy, 

jíž v&z tak ztlélal ve zuřivém bloda. 



Pak začal: „Chceš, bych obnovil bol dravý, 
jení hruď mi tísni již při vzpomínání, 
dřív, nežli začnu dávat o ném zprávy. 

Však símě hanby moje povídáni 

být má-li zrádci, jejž tn hlodám v bolu, 

mou uslyS řeč a s dí též moje lkáni. 

Edo jsi, já nevím, ani jak sem do1& 
jsi přišel; zdáš se z Florencie býti, 
to mním dle řeči, již mluvíme spolu. 

Věz, hrabě Ugoliuo byl jsem v žití, 

ten Ruggierí arcibiskup jesti, 

véz, proč mi tak zle s ním jest sonsediti. 

Zlým jeho úkladdm já dal se svésti 

a byl jsem chycen dftvěřuje jemu 

a usmrcen — v tom netřeba ti zvěsti. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



Leč co nerooblo dojít k slucho tvému, 

jtk děsné zoufalá emrt moje byla, 

teď slyS a sud, zda nevydal mne zléma. 

V té kleci díra uzoanká se kryla, 
mnoD včži jméno hladomorny dala, 
zde jiných jeStČ úpět bude síla; 

Ta víckrát lany svit mi okázala 

svou Ekniinoa, zlý sen ee na mne kloní, 

jimi záclona se badoncnosti rvala. 

Já snil, £e ten jak pán a vládce honí 
a vlka B vlčaty §tve až ke cblomu. 
který Pisánským město Lvcca cloní. 

V psů hnbených a vycviCených tluma 
Goalandi, Sismondi, Lafrancbi hnali 

se v čele drahých ve bouřlivéni šnina. 

Po krátkěm běhá s otcem syni zdáli 
se omdleni jit, oči mé v snn zřely, 
jak špičáky jim psi již boky rvali. 

Před svítáaím já vstal a osamělý 
jsem ze sna slyšel úpěli své syny, 
již se mnoa byli a již chleba chtéli. 

Tys nkratný, když teď jsi k pláči líný 

to cítě, co má mysl předzvídala; 

ký dfivod má tě k slzám pohnout jiný? 

Již zbudili se, chvíle nastávala, 

kdy obyčejně chléb nám nosívali, 

leč pro nás sen teď pochybnost nás jala. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Jak hrozné véže vrata zatloukali, 
já slyšel jsem a pohleď na Bvé děti, 
le£ beze slov, mné děs a hrůza jaly, 

Že zatéžko mné bylo zaúpěti. 

Leč oni Stkali, Aoselmuccio milý 

mi děl: ,Co hledíš, otČe, tak, co je ti?' 

A pfec mi slzy Tííka nezrosily, 

já mlčel přes den, mliel přee noc celou, 

až nové slunce vzplálo v ranní chvíli. 

Když slabý paprsk v naái zatemnčlou 

pad' věznici a já ve hrozné muce, 

zřel v čtyřech tvářích vlastní tvář svou celon. 

Tu zaíal jsem své obě kousat ruce, 
a oni mnfce, že to u mne dělá 
po jídle touha, ihned vstali prudce 

A děli: .Bolest menší by v nás vřela, 
bys, otče, nás jeď; ty's nás masem šatil, 
nuž svlékni zase z něho naše těla.' 

1 ztichl jsem, by větši nepochválil 
je zánnutck; dva dny jsme byli tiši. 
Žr's nepukla, ó tvrdá zem! Když vrátil 

Se čtvrtého dne záblesk v naši skrýši, 

k mým nohoum jtadl schvácen Gaddo mladý, 

řka: ,ProĚ mi, otče, diaň tvá nepřispíší?' 

Tam skonal a jak ty moc vidíš tady, 
já viděl, po sobě jak tvář jim zbledla 
od pátého dne k šcšténm. Dez vlády 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Se přes ně mka hmatající zvedla, 
slep TOlal jsem je dva dni bez astání, 
a£ zmohl hlad, co bolest nedovedla." — 

Dél, v zrakn vytřeStéoém divé plání, 
zas lebku bíduoa chyť, ji začal rváti 
a G hltavostí psa se řítil na ni. 

Ó Piso, skvrno, tobé musím láti, 

té krásné země, kde zní „si"! Káyi lení 

tv^ každý soused tebe potrestati, 

Vstaň Capraro s Gorgonou bez prodlení, 
před ústí Arna lehněte jak klíny, 
ať stopí se tvé celé pokolení! 

Byť Ugotino třeba nes' tíž viny, 
že zradil tebe a vydal tvé hrady, 
ty's nemela tak křižovati syny! 

Neb — nové Theby! — není schopen zrady 

tak mladiství vĚk Hnga a Brigaty 

i dvou, o kterých před tím pěl jsem tady! 

My spéli dál ai tam, kde mrazem jatý 
ve drsněm hávu Jiný lid se llačí 
ne skloněný, leě zády rozepjatý. 

Sám pláě zde nedá vyhrknouti pláči, 

že bolest v oku jata úzkost zdvojí 
a véUí jeStě v dnši nazpět kráčí. 

Neb slzy prVbí na hrozny se spojí 
pod brvami jak brejle ze křištálu, 
vSe oění d&lky plní vlahoa svojí. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Jak mozol měl bych v každém tváře svalu, 
tak všechen cit mi zmizel z obličeje 
té neslýchané zimy a návalu. 

Přec cítil jsem, zde trocha vítr věje. 
Dím: „Pověz, mistře, odknd toto vání, 
když výpar žádný se tu nezachvéje?" 

Os ke mně: „Pout tvá valem níž se sklání, 
tam okem tvým ti dá se odvet jistá, 
až příčino tam uzří toho vláni." 

Z ker ledných jeden k hovoru se chystá, 
již křičí na nás: „Kruté důle kleté, 
jimž poslední jsou vykázána místa, 

Mně tvrdý závoj, kdyí tu kolem jdete, 
bych vyhnal trocha bolest z ůader středu, 
□ež slzy zas mi zmrznou, nadzvedněte!" 

Já k němu: „Chce£-li, bych tvou zmírnil běda, 
kdo jsi? Když lednou nesejmu ti vadu, 
chci sestoupiti ke dnu toho ledn!" 

On: „S ovocem zde zlověstného sadu. 

jsem bratr Alberigo, místo fík& 

zde pěkné datle sbírám za svou zradu." — 

„ — Ty mrtev též jsi" — děl jsem — „nešCastniku?" 
On: „Jaký osud stih' mé duSe schránu, 
to nevím, neb má Ptolomaea v zvyku 

A její předností jest, v její bránu 
že dřív se duše hHSná střemhlav sřítí, 
než Atropos ji osudnou dá ránu. 



i,mi,;=db,Gooylc 



A bys. mi spfS moh' s obličeje sníti 
ty slzy skleněné, věz, co se stává, 
když dnSe, jak já, zradě padne v sfti; 

Ta v tělo její hned se ďábel dává, 
je obleče a v něm tak dlónho vládne, 
jak lhůta jeho trestá dopadává; 

Duch do této zde cisterny vSak padne. 

Snad tčlo dále na světě se vláčí, 

co on zde dávno mrzne v tfíšti chladné. 

Jak VÍ3, když odtamtud tvá noha kráčí. 

Ser Branca ďOria se tady kryje 

již dlonhý čas a v muka se obláčf." — 

„ — Ty klameS mne, nebo Ser Branca žije," 
já odpovídám, „jako vždycky v zdaru 
spí. Sáty nosí stále, jí a pije." — 

— „Tam nahoře ve propasti Zlýcli-spárů 
se Michal Zanche neoctnul v svém pádu, 
kde vláčná smola v ohnivém víe žáru, 

Když d&blu nechal ten v svém tčle vládu 

i v těle strýce, který v zařivosti 

B ním vraždě spáchal, již tu pyká, zradu. ' 

VSak zvedni ruku, zrak můj ledu sprostí 1" - 
Já ale tvrdým byl v tom okamžení, 
zlým k němu být, mi bylo šlechetností. 

Ó JanovŠU', vy podlé pokolem', 

vy schopni spáchati jste každou vinu. 

E*roČ s tváře země nejste vyhubeni;' 



i,mi,;=db,Gooylc 



U nejhoršílio jsem z Homaně stínfl 
zřel jednoho z vás v Kokytu, jenž bnije 
a dachem koupá ee za kal svých činS, 

Však tělem zdánlivě dál v světě Žije. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



ZPÉV TŘICÁTÝ ČTVRTÝ. 

„ ^^ exilla regis prodennt infcrni 
již proti oáin. Nuž k předu upři oři. 
rci^ zda jej poznáš, " dĚl mSj mistr věraý. 

Jak hustou mlhu padat IfdyŽ zrak zú('i, 
neb zemékoido kdyJ se zai!ne tmíti, 
mlýn z dálky zjeví se, jejž vítr fofí: 

Dfim takový já domníval se znti, 

před větrem za vfidce jsem skryl se Káda, 

neb v jiný úkryt nelze tu se skrýti. 

Již byl jaem, s bázni verS mflj se tu spřádá, 
tam, stíny kde v led skryté prokmiEa!y 
jak tříska, která za křištál se vkládá. 

Ty ležely a ty zas přímo stály, 
ty hlavou vzhůru, ty '/.as šlépějemi, 
ty tváří k nohám luky být se zdály. 

Když ku předu jsme prošli stíny těmi, 

kde zlíbilo se vůdci ukázati 

mně tvora, jenž dřív krášlen vdĚky všemi, 

Duite: Pehlo. 14 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Mne před se vzal a poručil mi státi 
řka: „Ejhle Dis i místo, kde v té chvfli 
hleď srdnatostí sebe opásati!" 

Jak Ktrniil jsem a stá) jsem beze síly, 

Čtenáři, neptej se. to nenapíSi, 

neb všecky řeíSi by zde matný byly. 

Já nevédél, zda mrtev jsem neb dýii, 
nnž pomni sám a suď dle vtipu svébo, 
čím byl jsem nejsa v té. ni v oné říši. 

Neb císař toho kraje bolestného 
od ňader středo trEel z ledu cele, 
a obra já spíš, nežli pažím jeho 

Se obr rovnat mSž, a rovnéž sméle, 
by rovnalo se takovcmn údu, 
jak velké asi bylo télo celé! 

Tak sličný byl-li, jak teď hrozný, v bludu 
přec brvy zchmuřiv proti Stvořiteli, 
rád věřím, že jest zdrojem všeho trudu. 

Jak velký div zde moje oči zřely! 

Tři obličeje na jeho tu hlavé, 

z nich jeden napřed, ten byl zkrvavělý, 

Dva drahé k němu družily .se hravé 
nad středem každé lopatky a spjaly 
se k sobě tam, kde pták má hřeben právě. 

Na pravém žlutá barva s bílou plály 
a levý barvu lidí mél v tom kraji, 
kde bouřlivě Nil v údolí se valí. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Pod každým křídla dvé se pozvedají, 
jak sIdSdo ptáku takémn, se Mři; 
aa moři také plachty nebyvší. 

Bez peří byls v sp&sob netopýří, 
jak třepal jimi, ihned \itT trojí 
z nich po okolí celém bouřně víří. 

Tim celý Kokyt kolem v leda stojí; 
Ze šesti oči krevných slzí nával 
pres trojí bradu s hnisem se ma rojí. 

A zaby každé tlamy rozmačkával 
on bříSnika jak trdlicí; v témž Hne 
on stejnoQ mukoa ty tři obsypával. 

Přednúnu kousání být žertem zdá se. 
vSak spáry svými když jej začal dnli. 
tu jeho hřbet kmit Často v holém maso. 

„Ten v trestu největším, jejž vidíš míiti. 
jest Jidáš, hlavou visí dovnitř dolů, 
a nohy jebo venku můžeš zříti. 

Z těch dvou, jichž hlava venku vi^í s|iu]ii. 
to Brntus, jenž čdÍ z tlamy černé řelfin; 
jak svijí se a němý jest v svém bolu! 

Ten třetí Cassius jest s tlustým tělem, 

Lefi blízká noc a odchodu čas kyne, 

neb viděli jsme vše již v Pekle celém." - 

Kol mistra šije ruka má se vine, 
jak on si přál; dle místa a dle ť^asu, 
když rozmáchly se zas perutě stinné, 



i,mi,;=db, Google 



Za srst bufiatých bob& chyť se ďasu 
a od chumáíe chlupů ke chumáÉi 
spél mc)!i tcdu krou a zmélí vlasfi. 

Jak po tom miste naše Doba kráčí, 
kde obraci se stehno v kloubu boku, 
tu námahou a strackeni skráň svou stáčí, 

Tam Tddce m&j, kde nohy dřív mél t skoku 

se za vlas chytí jako šplhající, 

i mnil jsem, v peklo v zpátočném jdem kroku. 

^Jen drž se dobře, této po stupnici," 

(lĚi mistr oddychuje unavený, 

_jen z města bídy vyjdem vítězící." 

Pak pronikl skr?. otvor skalní steny 
a posadil mne na pokraji skály 
a ke mně obrátil krok odměřený. 

Já oči zveď a mnil jsem, posud v dáli 
že Lucifera zřím, jak jsem jej minul, 
jen jeho nohy zřel jsem, — vzhftru stály. 

-A jestli tenkrát ve blud jsem se Sinu], 

ať přemýšlí láj, zdali nenahlídnc, 

ky to byl bod, jímž praví jsem se vinul. 

., Vstaň," pravil mistr, „neb jsou stezky bídné 

a cesta dlouhá, třetí ku hodinu 

již v půl se navrátilo slunce vlidnf^," 

Kde byli jsme. nebyly hradu siné, 
teč malý listup od přírody krátký 
a beze světla v skal nerovném klíně. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



„Neí vrátíme se z técb propasti zpátky, 

rci. mistře mflj, a hleiT moe poučiti," 

— dím vzpřímiv se — a „objasni mé zmatky. 

Kde ledy jsou? Proí ten se blavoQ fítí? 
Jak od večera mohlo k době rána 
se v malé cbvíli slunce obrátiti?" 

Oq: qMyslB, že té bosli ona btrana. 

kde chyť jsem za srst červa, pekel kníže, 

jimi střední vrstva země provrtána, 

Tam byVfl, potom jsem scstapoval níže, 
já obrátil se — tam tvá noha dlela, 
kam ze vSecti stran se táhne každá tíže. 

Teď polokoule se ti otevřela 

té opačná, jež kryta suchou zemí 

na vrěkn svém kdys Toho zmírat zřela. 

Jenž bez hřícbu žil svatý mezi všemi. 
Na malém kruhu tvoje noha stojí, 
jenž Giudeccy jest rob. Zde místy těmi 

Plá jitro již, když stíny taio se roji. 
Srst jehož vedla z véčuého nás boře, 
jak dřív tam trčí v ztrnulosti svojí. 

Sem ou spad' s nebe v blabinu se noře 
a z bázné před ním zem, která tu byla, 
a ze studu se skryla v závoj moře, 

Na kouli naýí pak se objevila 

zde prázdno nechavjí a pak do výše 

na ústupu se v horu seskupila." 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



r 



Od Belzebuba, kterak pekel skrýSe 
je v dáli, zde se místo tmavé skrývá 
ne zraku, ale slucliu zřejmé; tiše 

Tam trhlinoa, již během sobe zrý-vá, 
se kroutí potok, teče mezi skály 
a slabým spádem Šumí jen a splývá. 

Ton skrytou cestoa dál pak jsme se brali 
já s vfidoem svým a po ten pocbod tuhý 
ni odpočinku jsme si Depopráli, 

Vždy výš a výš, on první a já druhý, 
až dírou kulatou, zas jako vezdy 
Dli kynuly v své kráse nebes luhy. 

Tu vySli jsme a zřeli jsme zas bvĚzdy. 



i,mi,;=db, Google 



DASTE ALIGHIERI 

BOŽSKÁ KOMEDIE. 

rozhůr£h originálu 
pIUložil 

JAROSLAV VRCHLICKÝ. 
OČISTEC. 



v PRAZE. 

CXIHTJSKÁRNY V. B. ŮBCH. 



ta,i,;=db,Goo>ílc 



1875—1880. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



OČISTEC. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



b,Goo>ílc 




ZPĚV PRVNÍ. 



b|nBj||a cestě v lepši proud se nyni noře 
■-MB člnn mého ducha plachty vytahuje 
za sebou nechav krnté ono moře. 

O drahé NSi, kde se očiStoje 
dach člověka, já hodlám nyní pěti, 
a odknd vstoapat v ráj se připravíme. 

Zde poesie hled! zas oiivěti ! 

VáS, Masy svaté, jaemf v tom okamžení, 

zde Čas, aC Kallíope trocha vzletí, 

Tím zvokem provázejíc moje pěnf, 
jimi neSCaatné ty straky polekané 
vlc nedoo&ly ani v odpafitěnfl') 

Leak aaffni, jeni sladkým modrem plane, 
v čistého vzdncba záři asmfvá se 
a kn prvníma kruhu kolem kane, 

Uým oělm akýtá novoa radost zase, 

jak vyatoap jsem z mrtvého vzduchu řfSe, 

jenž zrak i hruď mi rmontil. V plné kráse 

Dut*: OAUUe. 1 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Vstřie víchod celý usmívá se tiSe 

té hvězdy leskem'), která k lásce hyne 

i druíné ryby stíníc t svoji pýSe. 

E drufaémn půlu jak mí^j zrak se šine, 
na právo řtyry *) hvězdy zHm jak svlU, 
jež, vyjma r^, nezřely oíi jiné. 

Z nich nebesa se zdála radost miti. 
Jak, země pňlnoČnf, jsi osiřelá, 
když přáno není tobě na né zříti! 

Jak od nich moje tvář se odvracela 

k dmhému póla tíhnouc v klidném krokn, 

kde obloha se Jbez Yozo^) juí tměla, 

Zřím kmeta samotného po svém boka, 
a vlc nei otci syn je dlužen svémn, 
já vážnosti jsem viděl v jeho oku. 

Yons dloabý ve vlas bílý splýval jema 
a podoben jsa kSticfm jeho skrání 
ka prsoam jemn padal v dvojím lemn. 

Kol tváře jeho v sladkém asmlvánf 

ta svatá čtyři světla pláU jasem, 

že viděl jsem ho jako v slunce vzpl&ní. 

„Jenž proti tmavé řece," ptal se s žasem, 

„z věčného vězení jste nSli zdrávi, 

kdo jste?" a při tom zachvěl vážným vlasem. 

,Kdo vedl vás, kdo byl vám plápol žhavý, 
že z noci hluboké jste vySli vSady, 
již pekla dol je bez nstánl tmavý? 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



či propaBti tak zraSeny jsos řády? 
Či T nebi nový sond změnili svatí, 
že n sical svých zřím zatracence tady?" 

Hned při tom ke mnS vůdce se obrátí 
a rnkoa, posnňkem a Hii k&ie 
nin kolenem i brvoa poctn vzdáti. 

Pak dél : „Hé jemn nepomohly páže, 
vSak s nebe přiSla žena, vfili její 
Jsem v jeho prAvoda byl Stlt a stráže. 

LeS je-li přáni tvé, bych dúkladnéji 
co nás se týSe pravda ti neskrýval, 
to zapřít ti v mém není obyčeji. 

Podední veéer jeStě ma nekýval, 
leč padl v glté poblondénl zléíio, 
že malý vSni čas mn jeitS zbýval. 

Jak řekl jsem; já poslán k boka jebo 

jej vysvobodit, a ta vedla k cíli 

z cest vSech jen tato cesta kroka mého. 

Tes podlý rod mn ukázav, v té chvíli 
chci B duchy jinými jej seznámiti, 
jenž čistí se tvon ochranou a píli. 

Jak vyved jsem ho, nelze pověditi 
pro krátký čas, mně pHIla e nebe síla 
a vedla jej té Bly&eti a zřiti. 

Kéž jeho návžtěva je tobě milál 

On hledá volnost, již ten nejlíp ceni, 

čí daSe pro ni Život opastila. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Ty tII, neb smrt ti byla potěSenf 
tam Y Utice, kdes nechal svoje iaty, 
jež zBskvf se t den velký ve plameni. 

Řád TěSný není zraien námi, spjatý 

já nejsem Minosem a ten je živý, 

já z krnhn jsem, kde cudný zrak plá vsíiatý 

Tvé Marcie") a tak tě pros! tklivý: 
Ó svatá dnSe, chtěj mne svojí zváti! 
Pro lásku její buí nám milostivý ! 

Kéi smíme sedmeron še řiSf bráti, 
a chcei-li jmenován být v pekla pláni, 
chci tvoje díky sám jí odevzdati." 

„Ples mojich o^ byla bez ustání 

kdys Uarcíe v žití mém," i^č kmeta splývá, 

„že každé j^í nkojil jsem pikáni. 

Co ona tam za řekou *) zlou prodlivá, 
po řádu odchodem mým stanoveném, 
teď u mne žádná prosba neprospívá. 

Edyž pomoc paní nebeské tvým vénem, 
jak díl, spoř lichocení řeéí jinon, 
to staif mi, že jejím žádáS jménem. 

Nuž tedy Jdi a dříve hladkou třtinou 
skráň otofi mu; pak jeho amyj tváře, 
by poskvrněný Žádnou nebyl Spinou. 

Neb nesluSI se, vnejmenSI by páře 
zrak toho tonul, jenž před ráje slnhu ') 
má předstoupiti, jenž zde s nebes záře. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Hit tento OBtroT na nejdolnfm prnbu 
až tam, kde vlna posté břehy ryje, 
třUn dost, jei rostou ve bahnitém Inhn; 

Keb jiný krět, který se listím kTyje 

a dřemati, ten zde se nezachytí, 

an neobstál by, když t nSj pHboj bije. 

Tam odtvd t návrat nechtějte sem jiti, 
vám slnnce zjeví, jest jnž na obzorn, 
fade mfrnějSi svi^, na vrch vystoupiti." 

S tím zmizel; já se zvedl bez hovora 
a k vfldci svéran přiblížil ae, okem 
naň patře pevným bez obav a spora. 

„Mjy synn," děl on, „kráčej za mým krokem, 

teď obrafme se, neb ta pláně celá 

se kloní v nejzazll kraj tímto bokem." 

Svit vítězil nad jitra chvílí, spěla 

ta před nim vítězným a brzy v dáli 

se moře plocha před mým zrakem chvěla. 

Po břeha postem na pooC jsme se dali, 
jak ten, kdo k ztracená se cestě vrací, 
než stihne ji, že darmo jde, se Sáli. 

Tam přiSeděe, kde slnnce tobon práci 
má 8 rosoo a kde více leží stlnn, 
na místě tom též rosy míň se ztrácí. 

To obě race své do trávy kllnn 
máj mistr roztah a já a roztonženoo 
jsem dnSl tomn poroznměl kynn. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



A nastavil ma tvář sroa poslzenoa, 

a oa mi vrátil zase barvy svěží, 

jež peklo skrylo dýmem svým a pěnou. 

Pak na pusté jsme přiSli na pobřeží, 
jež nevidělo nikdy posnd lodě, 
jak vodon jeho čile v návrat běží. 

Zde opásal mne jeho po návodě. 
Ó dive! třtina, kteron vyvolila 
zde jebo rnka ve bahnité vodě, 

tam, kde ji atrh, zas hned vyklíčila. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DRUHÝ. 



HnŽ doilo BliiQce ka obzorn kraji, 
kterého poledník ve srojfm bodn, 
kde neJTjSSl jest, Jerusalem tajf); 

Noc, která vatřlc mn kronil t chorovoda 
8 T&bon*), jei před slnncem jf padá 3 dlaní 
kdfi zTitézi, Be nesla z Gangn brodn. 

Že rftžOTé a bílé z nenadáni 
Aorory tr&l^, kde jsem stannl pravé, 
jnž stářím v žlntiím zaleskly se pláni *). 

U moře dlonhý čas jsme stáli t travé, 
jak lid, jeni o avé ceaté přemýileje 
dli télem, T srdci Bp£cbá nedoíkavě. 

A Jak před jitra vzchodem často skvéje 
se krví Mars v par hastých mračné j^e, 
tak v západ, kde se povrch moře chvéje. 

Se zjevilo (kéž nvidlm je zase!)^) 
tak prudké gvStlo, nad vodoa se hnalo, 
že B žádným s letem ptáka nesrovná se. 



i,mi,;=db, Google 



Co zrak od nebo Jsem odvr&til milo, 

bjch vfldce svébo ptal se polekaný, 

zřel jsem je zas, jak tIc a větSf plálo. - 

U tobo světla brzo b každé stranj 
cos bílého*) jsem viděl a zpod nebo 
tvar zjevoval se rovněž z béla tkaný*). 

Můj mistr neřek slova jediného, 

viak prvni běl jak zjevil se být křidly, 

ta ihned poznav plavce nebeského 

KŤííi „Na kolena! Co zde oči zblfdly, 
jest anděl Fíjiě, sepni roce svoje! 
jen také nzHS teď, jenž tady sídli. 

Viz, kterak pomáhá si bez nástroje, 
bez vesla, nechce ani plachty jiné, 
než křídla v dálce mezi břehy stoje. 

Viz, kterak obé výSe k nebi Sine, 
jak pery vičnými vzduch kolem tepe, 
jež nemění se jak lidský vlas hyne." 

Ten pták nebeský jak se blížil, lépe 
jsem plápolání jeho rozeznával, 
ba nesneslo je oko skorém slepé. 

I skloním je; on k břeha zatím plaval 
s tak svižnon a tak lehkou lodi svojí, 
že nebrázdila ani vody nával. 

Nebeský plavec n kormidla stoji, 
na čele Jeho blaženost jsme zřeli 
a víc než dnchií sto se v činnn rojl^). 

D,<iz=<i„Goo>ílc 



„In ezitn Israel"*) vSicImí pěli 
a jednohlasDé jak se nesli bliže, 
a dále jak vyznívá žalm ten celý. 

Kad nimi znamení pak délal kíiíe 

a hned se každý k břeba hnal; on v běhu 

jak přiSel rychlém zmizel bez obtíže. 

Tak udivené množství na tom břeha 

se zrakem kolem těkajícím stálo 

jak ten, kdo pátrá v nových vécf sběhn. 

Na všecky atrany slnnce den jnž slalo 
a z nebes stfedn kterak dále spělo, 
T dál kozorožce Bfpy svými hnalo*). 

Tn nový ten lid pozvedl k nám čelo 
řka : „Sdělte cestu, jestli o ní víte, 
po které na vrch Jíti by se mělo." 

A Virf^l pra^ril : „Z^isté vy mníte, 
"ie v známý kraj ee uaSe kroky 5inoo, 
viak cizince, jak sami jste, zde zi^te. 

Před malon chvílí cestou ovSem jiuon 
než vy, tak děsnou kroky své jsme vedli. 
Že svahy tyto nám ted hračkou kynou." 

Když viecky dnSe dýchání mé zbledly, 
že živým jsem v jich etíedu znameoidy 
a divily se úžasem, až zbledly. 

Jak k tomu, olivu kdo nese'**), valí 
se zevSad Ud, by slySel nové zprávy, 
a strká se, jsa v tlačenici stálý: 



,.,Goo>ílc 



Tak na mé tváN atkrěly ty davy, 
a každá SCastná dn£e zapomněla, 
že T oiista Jde krok jf nedočkavý. 

A ze zástapn jedna ke mně epěla, 
by objala mne, tak ji cbr&tat zoélm, 
že dnŠe má téS obejmont ji chtěla. 

Ó prázdné stíny! tvary ponze očím! 
já třikrát kol něho své rnce skláním 
a třikrát prázdné k hradi zpět je točím ! 

Stín nazpět natonpil a s nsmivánlm, 

neb úžas změnil barva tváře mojí 

a já se pohnnl, bych je dostih, za ním. 

Děl mírně mi, bych natál v snaze svojí; 
ta poznal jsem ho, prose, zastaviti 
by chtěl se k řeči, jež mé přánf zkojí. 

Děl: „Jak jsem drahdy miloval tě v žitf, 

tak milaji tě zbaven těla krahn, 

tož stojím s tebou; proč v&ak ty chceB jíti?" 

„Miy Casello"), já cestou v tomto Inhn, 
bych vrátil se v svůj domov, jsem se stavil, 
proč tys Tíak tak se opozdil miij drahn?"'*) 

„Mně nestala se křivda," on mi pravil, 
„když ten, jenž koho chce a kdy chce bere, 
mne převezení vfc než jednon zbavil. 

Jest vflie božská spravedlivá, z které 

Jde jeho vflle, tři měsíce brával 

Jak chtěli") v mim v lod z&stnpy steré, 

. Coo>ílc 



J& obricený tam jsem byl, kde v náTal, 
vln moře slaných Tibera'^) se chýH, 
on Tlidné 8 lodi svou mne očekával; 

Neb k toma ústf vidy svým křidlem pili, 
neb viickni ti se shromaídoji tady, 
kdo k Acheronn svQj krok nesklonili." 

J&; „Jestli nenzmnly nové řády 
ti zTyk a pamět zpévu milostného, 
jfmi konejŠils mé duSe sny a vády, 

Svoa plsnf troctm dacba stlsněnébo 
mi potě£, který s údy těla mdlými 
T ten přiiel kraj a tíseň cítí jeho." 

Tu OD hned začal zrnky přesladkými 
„Amor che nella mentě mi ragiona")" 
tak, že až sladkost posnd v daSi zni mi. 

Tn vidce můj, a já, a tlnpa ona, 
jei spěla s nim, jsme byli spokojeni, 
nám jiné péče skryla zpěvn clona. 

A Bii jsme zvolna, pozorně, jak v snénf 
na tónech jeho visíce. Kmet v lánf 
jal křičet se: „Dál, dále bez prodleni 1 

Vy líné dnSe'*)I Nač to zdržováni? 

Jen k vrchu varí, byste očistili 

své Sapiny, jež boha zHt vám brání." 

Jak holubů dav zrní nebo býlí 

se v tlapy slétnuv poklidné si sbfrá, 

bez pýchy obvyklé se k sobě chýli. 



,.,Goo>ílc 



Jafc něco, čeho ob&vá se, zirá, 
hned zanecbává paetvy okamžité, 
tfm, větlf starost že je Ďáble svírá: 

Tak zástop teoto zřel jsem, kterak hbitě 
zpčT opnstil a béžcl ka vrcboln 
jak ten, kdo neví kam jde roztržitě. 

Uy odeSli též rovněž rychle spolD. 



i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TŘETÍ. 



^Vč náblý útek rozptýlil Je v b&zni, 
IBM íe krajinoa kol spěli obráceni 
ka TTChn, kde n&a cviCi rozam v k&zni : 

Přec Sel jaem v sladkém k vAdci přitnlení. 
Jak bez Débo bych k cíli doSel v mdlobě? 
Edo na horn by ved mne? V zamyšlení 

Mňj TŮdce předhůzky snad ěinil sobě. 
Ó sTědomf tak ctné a popadlivé, 
jak malá chyba velký hlod je toběl 

Když zanechal své pospíchání divé, 

jež sloSnost ve viem bere vSemu tvoni, 

můj dnch zas rozpjal, jeni byl stísnén dříve, 

Svou binhu bez hrází a bez odpom 
hned obrátil jsem obličej evAj k stráni, 
jež z moře nejvýi Cněla ku obzoru. 

A slunce vzadu v mdém rozhárání') 
to lámalo se mojí na postavě, 
neb ta překážkou byla jeho plání. 



i,mi,;=db, Google 



J& stranoo obrátil se, ve obavé 

že opDitěn jsem, nebo zřel jsem kolem 

před seboa pouze v etina půda tmavé'). 

Mi Útécha: „Proč nedůvěry bolem 

se chviS," děl, ke mně obrátiv se zcela, 

„ie nejdu s tebou, mnfS snad, tímto polem? 

Kde v hrobS tělo mé, zem Jni se ztměla, 
to tělo, jimž jsem dělával stin v žití, 
z BrindÍBí^) vzato, Neapol má skvělá. 

Když nevidfS zem stínem mým se tmitl, 
víc nediv Be, jak nedivil se, v dáli 
ie nebe nemAž druhé zacloniti. 

Že dnie zebe mráz a vedro pálí, 
že cfti bol, Jest úkon oné síly, 
jež, jak to dělá, nám se neodhalí. 

Edo myslí, že náS rozam zotrofilý 
mflž v tifech osobách jedné prabytosti 
projiti drába věčnou, ten se mý\í. 

Na ponbém „proto" měj o lidstvo dosti t 
Neb nemusila Mai^je stát se matkou, 
by roznm vái mok stačit do věčnosti. 

Mřít viděli jste mnohé touhou vratkon, 

jenž nyní tady véčně trpí za to, 

co nemohlo jim vyspět v pravdu sladkou. 

Jak Aristoteles a jako Plato 

a jiní mnozí." A zde sklonil skráně, 

vjc uej^k čelo chmurou bolu spjato. *) 



i,mi,;=db, Google 



A zatim dospěli jsme k patě Btr&né, 
kde siaihy tak json příkře nakloněné, 
ie darmo krok by pospfSil bí na ně; 

Že skály zdrcené a nakupené, 
jeni z Tnrbie *) se kn Serici tmějf, 
by Bchoďy byly volné, nestfsněné. 

nKdft věděl teď by kam as nkl&něji 
se sraby hory, děl můj mistr stana, 
by bez křidel moh dospět na vrch jeji?" 

Co skloněn zrak měl k zemi tonhon plana 
ta cesta vyskonmat, co já též slídil 
po skále vzhftra, levá kde je strana, 

Dav nových daSÍ zřeli jsme jak řídil 

k nám kroky své, leč t tak pomalém krokn, 

Že rozeznat jej darmo zrak se pídil *). 

Děl mistr: „By se zvedlo, porně oknl 
Viz, tn nám někdo může býti radon, 
když sám jí nevli ;" potom po mém boku 

Jda pohled na mne: „Viz, jak dlonboa radon 
jdou pomaln; tam pojďme syna sladký, 
svou naděj vzmni a těi se její vnadoal" 

O naiich tisíc kroků, řeknn, zpátky 

jsme od té tlapy byli jeStě dále 

co dobrý házeě vrb by. O tes hladký 

Zřím opřeni jak tnlili se k skále 
a mlčeli, jak ten kdo t poblouzeni 
jde, zlri kol a stane nenadále. 



i,mi,;=db, Google 



„Ó StaBtnl dochove jnŽ TyToleol," 

tak zaCal Tei^, „pro mír, k němoi jdete, 

po němž, jak myBlim, pláte v roztoužení: 

Kde Bvah se sklánf, dobrotivě rcete, 
kde kn slezeni příhodné jsou kraje, 
kdo vfc ví, ztr&ta časn vlc jej hněte. 

Jak ov5ičkr když Tych&zejf z stáje 

teď jedna, dvě, tři, co drahý tlnni eklánf 

zrak B hnbon kn zemi, se ostýchaje. 

Co děli jedna, dmhé činí za ní, 
když stane, o její se opron záda, 
tak hlonpě klidné, proč nevědí ani: 

Tak zřel jsem hlavn blaženého stáda 

jak spěla blíž, ne přílii odhodlaně 

v ctné cbQzi, s tvÚÍ cudnou. Leč jak bádá 

A uvidí, že po mé levé straně 
na zemi světlo přeruSeno bylo, 
neb stín mf^ padal na ůbo61 stráně : 

Tu stála, pár jich zpět se uchýlilo, 
a celé stádo, jež za hlavou spělo, 
proč nevědouc, tak rovněž učinilo. 

„Bez otázky, že ten je lidské tělo 
chci říci vám, jejž po mém boku zříte, 
tím světlo slnneční se za ním stmělo 

Váak nedivte se, hleďte spíš at zvíte, 
že nikoli on bez nebeské síly 
ty stráně touží slézti obrovité," 



i,mi,;=db, Google 



Děl mistr můj, a ti ctni hOTOřili: 
„Naž obraCte se; lze T&m s námi Jíti," 
a niky sTrcbem směr nám naznačili. 

A jeden zafial: gEdokolíT jsi, zi4ti 
bleď na mne, snad se t chůzi rozpomene 
tvá daSe, zda kdys viděla mne t iiti." 

I npi^I jsem naři zraky udivené, 

byl plavý, krásný, Slechetnébo vzbledn, 

leč jedno obočí měl rozpoltěné. 

Když pokorně jsem řek, že nedovedu 
ei vzpomenout, děl: „Víz!" a v okamžení 
mi nkázal svon rána v ňader Btředn. 

„Jsem Manfred," pravil v nsmlvavém sněni, 
„vnnk mocné císařovny Konstancie'), 
a prosím, naděj máS-li k navrácení, 

K má krásné dceři') jdi, jfí Sicilie 

i Aragonie pýcha*) vznikla, sroéle 

rci pravda, v které řiSi duch můj žije'"). 

Dvě rány smrtelné na svojfm těle ' ') 
jsem obrátil se k Tomn v slzách, v lkáni, 
jenž ochotně vidy odpoaštf a vřele. 

mé hřfcby byly hrozné, k nesmazání'*), 
klín věčné lásky však jest pohotovu 
vždy obejmouti, co se k němn skláni. 

By pastýř z Cosenzy, jenž na mne k lovn 
byl od Klementa vyStván jménem kříže, 
to místo byl gi přečet v božím slovn: 



Coo>ílc 



Na konci mostu Beneventa''') blíže 
mé koBti ležely by v tiSi sDivé, 
je střežila by omSenýcfa skal tfže. 

Teď deěí je pere, rvou je větry divé 
po březích Verde'*), za královstvím, zase 
kam dal je přenést zhasiv svíčky dříre'*). 

YŠak není zhoubná tak jicli kletba, k spáse 
že věíná láska zavřela by cestu 
když naděje kvSt trochu zelená se'°). 

Jest pravda, íe kdo zemře v církve trestu 
a jehož třeba v smrtí lítost scbvátí, 
na skalném srázu cestou k tomu městu 

Tam třicetkráte více musí státi 

co na světě íil ve svém zatvrzení''), 

když modlitba mu soud ten nenkráU. 

Viz, jak přispéti k mému potěšenfl 

mé dobré Konstancii podej zvěsti, 
jak viděls mne i moje utrpení, 

Xeb oněch přímluva zde slouží k Stěslí." '*) 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV ČTVRTÝ. 



n^dfi plesa Dás neb žalu schvátf střela, 
1-^^ tož slin duSe některou nám schvátf, 
ie T jednom citu soustředí se celá, 

A jinam, zdi se, nemilí' směi'ovati : 
To pravím proti bluda, který pravf, 
ie mtV Y náa duSe vedle dnSe vzpláti'). 

Tak věc kdyi zřfS, neb slyŠfS, jež nás baví, 
nám duSi poutá, že nad Um jak chvátá 
čas, ílovÉk ani jnž se. nezastaví. 

Neb jiným smyslem daSe jest zaa jata, 

a jiný smysl to je, kterém slyší, 

ta schopnost volná je, ta jaksi spjata. 

V tom zkušenost jsem nabyl tady bližší, 
co mluvil duch ten, slyše a se divé, 
o půl sta stnpíiQ plálo slánce vyšší 

A já 3i toho Dovšim na té nivě"), 
až všecky duše křikly db uás sborem: 
„Co chcete zde, co vede sera vás chtivé?" 



<i„ Google 



Ba lirSf díra ') často rolník skorém 

cpe tmím plné vidle maje cfarastf, 

kdfi hrozen hnědoe, jak zde nad otvorem 

Jsme stáli, který stezkou b;l, kam kl&sti 

Bvé nohy zafal mistr; za nim volí 

jit krok, jak dav ten zmizel od nás z části. 

VSanLeo^) jde se, stoupá se do Noli*), 
ba vylézti lze na hrot Bismantovy °) 
vše nohama, le£ tomu ke vrcholí 

Se musí duše rozpnonti v let nový 
na křídlech velké touhy, za prfivodem, 
jenž světlo mi a nadej vzbndil slovy. 

A vý£e stoupali jsme skalin brodem 
a trhlinou jsme spěli kolmých svahů 
a po čtyřech jsme lezli každým schodem. 

Když náspu toho na nejvyšším prahu 
jsme stáli, sráz kde před námi byl Šírý, 
dím; „Kterou mistře zvolíš nyní dráhu?" 

On: „Hled, by neuhnul se krok tvíij širý 
ni o píď, za mnou dále krájej k hoře, 
až přijde rádce, jemuž lze dát víry." 

Hrot stráně nestihl zrak na obzore, 

svah srázněj£l byl než je kolmá čára, 

2 půl kvadrantu do středu'). Mne již hoře 

A mdloba jaly a miij hlas jej kára : 
H^iz, otče sladký, nepočkáš-li, zbynn, 
tvá pomoc když se o mne nepostará!" 



<i„ Google 



„Jen sem se dovleč je£t6 drahý syou I" 
děl na Týběiek ukazuje dálný, 
jenž celon honí objímal jak v klÍDU. 

Řeč jebo tak mi byla osten valný, 

že pachtil jsem ae vylézt ku Trcholn, 

až pod nohoit mi přec byl pás ten skalný. 

Zde na chvilka jsme osednuli spolu, 

zpět k východn jsme, odkud Sli jsme, zřeli, 

nač divat se vždy tělf. Po tom dolft 

Na bfehu nejdi^v naSe zraky tkvěly, 
pak na slunci; já b žasem pozoroval, 
že z levé ■) jeho Bvit nás pálí vřelý. 

Že divím se, hned básník pochopoval, 
jak zrak můj na vflz slnneCný se Sine, 
jenž mezi nás a sever sestupoval. 

„Byf Castor s Pollaxem ") — mi vlídné kyne - 

v zrcadla toho společnosti byli, 

z kterého světlo výS i v dol se řine. 

Tu zřel bys, rudý zvěrokruh jak píli 
kn medvědu, a kterak blíž mu krouží, 
když z dráhy staré své se neuchýlí"*). 

Jak déje se to, zvěděti když touží 
tvá mysl, představ sobě, v tomto kraji 
ie Sión a horon tou se v nebe hrouií, 

Že oba spoln jeden obzor mají 

ve r&zných hemisferách ; tamo dráha ' '), 

jíž Faeton jeti nedoved, se t^í. 



i,mi,;=db, Google 



Od jedné strany onde pr&vě sa,hi 
jak tam od drahé, to-li uvátiti 
se namáhá a tonžf tvoje snaha." 

„O jistě mistře, děl jsem, nikdy t žití 

tak jasně nech&pal jsem pokynutí 

tam právě, kde můj rozam mdlobo cftl. 

Neb onen půlknih hořejšího hnutí, 
jenž T jedné vědé aeqnatorem slnje, 
jsa mezi vedrem, zimou bez pohnutí. 

Zde proto ku sevem ustnpDje, 

jak ndáv&S, byť ti^ba Hebraeové ") 

jej zřeli k teplému jak pásmu plnje. 

LeS, cbceS-li, touží zvédét moji snové, 
jak daleko jít, neb avah dál se zvedá, 
než oči mé jej stihnou v tonze nové." 

On: „Také povahy je stráň ta Sedá, 
že zprvu vždycky těžká chodce echvátf, 
leS dalSf pochod tolik práce nedá '*). 

Až příjemnon se bude tobě zdáti, 

že snadné tobě bude vstupování 

jak lodi let, jež proudem se můž' hnáti, 

Pak v konec juž se tato cesta sklání, 

tam bude odpočinek tobě kynout, 

to jistě vím, víc nedím bez zdráhání." 

Jak přestala mn řeč ta s retů plynout, 
hlas blízko nás zněl: „Snad o něco dříve 
ty bndei muset sobě odpočinouti" 



i,mi,;=db, Google 



My obrátíce ihned o6i chtWé 
jsme v levo balvtui zřeli obrovitý, 
jenž naii péči ulel pozorlívé. 

Tam dovlékli jsme se: Hle za nim skrytý 

dav lidí stál jsa nkryl v jeho stíná, 
jali lhostejnosti kdyi je člověk sytý. 

Z nich jeden nmdlen sedél v líném kynu, 
svá kolena objímal, pfi čemž kryla 
Be jeho sklonSná tvář v jeho klina. 

„Tiz, sladký Pane, řeč má bovořila, 
jak tady tento línéjll být zdá se, 
než kdyby lenost jeho sestron byla." 

On obrátil se hned k nám po tom hlase 

tvář toče trochu vzhůni po holeni 

řka: „Kdyžs tak statný, vstoupej!" Umlk zase. 

Tn poznal jsem ho a přes nnavenf, 

jež tížilo mi trochu oddycháni, 

jsem k némn Sel a v tomto okamíeni 

On sotva trocho pozvedl svých skráni 
řka: „Viděla dobře, kterak v levo šine 
k nám alonce váz a kterak se k nám sklání P" 

Ta stmčná slova a posnňky líné 

rty moje trochu k amlchn rozehrály, 

dim: „Belacqno ^*), že tady v skrýSi stinné 

DlíS, neželím tě, ale rci, proč halí 
tě balvan? čekᣠna dmžiou štvaný, 
či náhle zas tě staré zvyky jaly?" 

D,mi,;=db, Google 



On : „Bratře, k íemQ hnát se udýchaný, 

mně nedopřál by dojiti k muk prahn 

pták boha, který hlfdá tam vchod br&ny ''). 

Jak dlouho žil jsem, tak nebe svod dráhu 

obcházet mnsí mimo tuto řiái, 

neb odkládal jsem po pokání snahu. 

Když modlitba mi v pomoc nepi4spf£f, 
jdouc ze srdce, jež íije ve milosti, 
co jiná, kterou v nebi neuslyší?" 

A přede ranoa již básník s horlivostí 
spěl ku předa řka: ,S poledníkem splývá 
juž slnnce, na břehu se stíny hosti, 

tam DOhou svou noc Marokko juž skrýval'*) 



i,mi,;=db, Google 




ZPĚV PÁTÝ. 



B|GV|d stinfl odScIi cestou t dallf kraje 
f^f^ za YŮdce sfébo stopon clitěl jsem jití, 
když jeden za mnou prst svůj pozvedaje 

Vzkřik: „Vizte, paprsk, idá se, že nesvití 
po levé stí-aně toho, jenž jde dole, 
a tváři se, jak lidské mél by žití." 

Zrak obrátil jsem slov těch pifi hlahole 
a zřel jsem, na mne jak jen t udivení 
a Bvétlo zhaslé zřeli vfiickui v kole. 

„ProĚ dofie tvá se staví v pobloaděnf. 
Že cháhneš v chftzi, dobrý mistr praví, 
co zde se £eptá, po tom nic ti není. 

Jen za mnou kráfiej a nech mlnvit davy; 
Btfij, pevná véž, co Čela neukloni, 
byť sebe víc se vztekal vichr dravý. 

Neb flověk, myšlénka v němž druhon honí, 

víc nevěrný se stává svémn cíli, 

neb útok jedné dmhou zmdll a cloni." 



,.,Goo>ílc 



Co moh jsem říci DeŽ: „Mi!y krok jož pllf," 
to řek jsem barvu maje v obličeji, 
jfí Často odpuStĚní k nám se chýlí'). 

A zatím svahu na příf zřím, jak epéjf 

k nám volným krokem tlupy, hlasem tonby 

slyS verš za veršem „Miserere" *) péjí. 

Jak viděli, že za mým stinem ponhý 

stín bez záře byl, zpěv jich stal se křikem. 

„ól" zvolali, ryk drsný to a dlouhý. 

Dva z davn potom, vyslanců jak zvykem, 
nám běželi vstříc a jich hovor ptá se : 
„Co za lid jste, 6 poačte nůB mžikem!" 

A mistr pravil : „Navrafte se zase 
k těm, jenž vás vyslali, a rcete, tělo 
jež vidíte, jde ve skutečném mase, 

Edyž k vůli němu státi se jím chtělo, 

jak myslím si; dál neřeknu již více, 

at ctí je, k jejich spáse snad sem spělo" ^). 

Tak zanícené páry kmitajíce 

před nocí jasným nebem nelítají, 

ni v slunce sklonu v srpna blýskavice^), 

Jak tito nazpátek se v návrat dají 
a doiedše k nám se vSemi se ženou, 
jak davy, bez uzdy jenž utíkají. 

„Ten zástup valný chůzi nrychleuon, 
děl básník, jnž se blíži prosit tebe, 
jdi, vyslechni Je s mysli nakloněnou." 

i... ,.,.Goo>ílc 



nÓ dnSe, která spěcbáS v rftdost nebe, 

T téch údech, v nichž jsi v s7étlo světa spěla, 

stůj trochu!" Křikem předstihali sebe. 

,HIed, ziftelnice tvoje zdali zřela 

kdy nékobo z nás, bys dal o něni zprávy, 

proč jdeS? proč noha tvá se nestavěla? 

NásiIaoD Bmrtf eeSly vSech nás davy, 

až k slední chvíli každý z nás břich množil; 

tn nebe v čas nás osvítilo pravý. 

Že v lítosti a odpoEtěnf dožil 

z nás každý život smířen k bohu spěje, 

jenž tonhn zřft jej do srdci nám vložil." 

Já: „Do vaSebo ač zřím obličeje, 
přec nepoznávám nikoho, leč je-li 
ó Ifastné dnSe, v moci mé, co přeje 

Si někdo z vás, ó rcete, a hned smělý 
to aČinim, pro mír, za nimž mé enaby 
za tímto vůdcem prošly jnž svět celý." 

A jeden ') začal : „Bád a bez přísahy 
z nás každý věří dobré vflii tvojf, 
jen nemožnost-li nezvrátí ji záhy. 

Já, který tomn předcházím zde roji, 
té prosím, jestli v tn jsi přiSel stranu, 
jež Komagnn a Karla řfSi pojí, 

Svon prosboa buď mne pamětlír; ve Fann 
by modlili se za mne bez ustání, 
bych zhojit mob své duSe těžkou ráno. 

■... ,.,Goo>ílc 



Tam zrozen jsem, leč dfry, z kterých v plání 
má prchla krev, v niž bydlelo mé Žiti, 
mi dány byly y Antenora pláni. 

Tam, kde jsem mnil Be nejjistějgim býti, 
ten z Este zasadil je; víc ve vztekn 
neí právo chce, on nepřestal mne míti. 

Bych kn Míře ') byl prchl na ůtěka 

n Oriaka stíien na boJiSti, 

já moh se dosud těSit slnnce vděku. 

Já běiEel k bahnu '), v rákos! vSak třfSti 

v kal zapleten já zl^l se v páda řitě, 

louž krve jak z mých žil se na zem prýÉtl." 

A druhý děl: „Tak vyplniž se hbitě 
tvá touha k výSi hory v krokn smĚIóm, 
jak vjhovlB mým steskům ve soncitě. 

Jaem Buonconte z Montefeltra "), s želem 

mne Giovanoa ') s jioými nevzpomíná, 

tož v středa těch jdu se sklopeným čelem." 

Já: „Pověz, kdo tě vzdálil Campaldina, 
že neznán hrob jest, v němž tvé tělo leží, 
rci, jaká moc či nehoda anad jiná?" 

„Pod Casentinem '")," on zas, „voda běíl, 

jež Archiano slnje rozvodnéná, 

nad klášterem ' ') s hor stéká bez otěži. 

Tam, kde pozbývá toho svého jména''), 
jsem dospěl pěíky, proklán byl milj jicen, 
a krví mou pláň byla potřísněna. 

,.,Goo>ílc 



Zde zrak jsem ztratil náhlou mdloboa sycen, 
řed T „Marie!" mi došla nenadále, 
sám zůstal jsem na břeh té vody zřícen. 

Já pravdu dim, ty živý rci ji dále, 
mne anděl boží chyt, vSak andSl pekla 
křik: Nebeský! proč okrádáS mne stále? 

Pro slzička, která idd jednon tekla''). 
Část Tečnou jefao bereš, s tčlem jeho 
zas jinak zatočí má vláda vzteklá. 

YíS, vlhká pára tvam rozdílného 
že hromadí se, vodon pak se stává, 
jak sestonpi do vzdncba studeného. 

Ta viUe zlá, jež zlo vždy napřed hrává, 
hned pára dnsnon s divoa bouři vzňala, 
toa silon, kteron příroda ji dává'*). 

Fo zhaslém dnn nad Pratomagno stkala 
mhy závoj až kn nejvyššímu svahu'*) 
a mračen spoustu nad ním rozepjala. 

Že těžký Yzdach si vodou našel dráhu, 
a padal déS(, a do pftkopn splývat, 
jejž zemé nestrpěla, bystřin snahu 

Pak následoval, v divém héhu vlíval 

se v hlavni proud"') a v běhu litém nedal 

se nimi zadržeti jeho přival. 

Mé mrtvé tělo ve svém ústi shledal 
pak Archiano, hnal je v Arno dále, 
až kříž, v který jsem páže avoje zvedal, 



i,mi,;=db, Google 



Edfi smrti boj mne zastih nenadále, 

strh s ňader mých ; kol břehu vlek, k dna Btáhnnl, 

roně pokryv blátem pochoval v svém kale." 

„Až navrátíš se zp£t, po němž jsem práhnal, 

až najdeš klid, po svojí dlouhé pouti, 

— za drahým třetí duch se ke mné nahnul — 

Že Pia'') byla jsem, hleď vzpomenouti, 

jsem z Sienny Maremmon usmrcena, 

ten vf to, který chtčl mým mužem slouti, 

A prsten dav mi řehl: Boj má žena!" 



i,mi,;=db,Gooiílc 




ZPĚV ŠESTÝ. 



Pmid 7.a.Ty společnost když vstane s žlači, 
E^^ kdo prohrál zbude, vrh; vše opáSi 
a mrzutý se lépe hráti nči. 

Však za TÍtĚzem každý druhý kráSí, 
ten napřed jde, ten ze zadn jej chytí 
a třetí ze straoy se k němu tlaČf. 

On sem i tam poslouchá, dál se řfti 
a komn rnku dá, jej nechá v klidn, 
tak tlačenice chytře můž' se zbýti. 

Já takto byl jaem v hustém tomto lidu, 
sem tam se obraceje v tváře sklonu, 
ta slibuje, tam lituje jich bída. 

Ta Aretinský '), jenž ee dočkal skoná 
v divého Tacca pážích, a tam jiný, 
jenž utopil *) se při divokém bonu. 

Tu nice natahuje mezi stíny 

lkal Novello ^), a z Pisy ten *), jímž t půtka 

hnán Harzacco se zaskvěl slávy činy. 



i,mi,;=db, Google 



Zřím Orsa ') hraběte, pak daSi v amntka, 
již závist prý a podvod vzaly z téla, 
jalc říkala, ne břlmé hřfStiých skutkfl: 

Mním Petra l Broccie ^). Zde by pozor měla 
dát pani z Brabanta '), když ještě živa, 
by v horším stádu jednou neprodlela. 

Jak volným byl jsem těchto vSech, jichž chtivá 
řeč prosila, by prosil jiný za ně, 
by nebesa jím byla milostivá. 

nÓ světlo mé, já zaĚal odhodlaně, 

v tvém díle zřejmo jest, že modlitbami 

se obměkčiti nedá víc soud Páně '). 

A přec ti o tom vedli hovor s námi, 
rci, marnou jest jich naděj, či tvá slova 
jsou nepojata mými mySlenkami?" 

On: „Věř, má báseii zřejmý smysl chová 

a jejich naděj není liché zdání, 

když zdravě uvážíS, co děl jsem znova. 

Hrot soudu tímto v dol se nenklání °), 
neb nahradí žár lásky v malé době, 
co pykat má zde dlouhé prodlévání. 

Kde větu onu děl jsem, temnou tobě, 
tam k bohu modlitbou se nedoletlo '"), 
tam nebylo lze uleviti zlobě. 

V5ak nedej, by té břímě pochyb hnětlo, 
než k oné dojdeš, která mezi tmavým 
tvým rozumem a pravdou dá ti světlo. 

D,mi,;=db, Google 



Zda chápeS, nerfm; Beatrici prayim, 

ty nzřfS ji na yýSi této hory 

Btát Slastnou s lásky obličejem smaTým." 

„ó drahý mistře dál! co vle mi spory ; 
jni mdloba oecltlm jak dřív, pojď dále, 
hleď, jak se s vrchn hmoa stioA shory." 

„Jak stačí den, my pAjdem nenstále, 

on odpovědfil, a jak vydržfme, 

leč jinak vSecko jest nei mysllá"). T mále . 

To slnnce, které za tím svahem dříme, 
své §fpy neláme jní na tvém těle, 
ty azřli zase, než tam dostoupíme. 

Tiak viz ta daSi''), sedí osaměle 

tak jediná a obrací k nám oči, 

ta nejbližší nám cestu poví." Směle 

Ó daSe lombardská, poat naie kročl, 
jak bez hnáti tys stála pohrdlivá, 
jak vážně, klidně oko tvé se točí I 

Kic neřekla ta dnSe zádnmčivá, 
jit nechala nás, stále na nás zřela, 
jak ležící lev, jenž se v dálkn dívá. 

Šel Virgil k ní a jeho slova zněla, 
by cestn nejkratSf nám ukázala, 
leě k jeho prosbě sotva slova děla. 

Na -aa&i vlast a kr^ se vyptávala. 
„Mantova," začal sladký vfidce milý, 
a duie, která v zadumáni stála, 



<i„ Google 



Juí B miata vstává, jnž se k němo chýli. 
„Jsem Mantovanský Sordello," df v pýie, 
,tvé země syn" — a objali Be chvili. 

Ó složko Itálie, bolA chýše, 

bez vfldce lodi, kteron boaře zmítá, 

ne krajin pani, sprostý hampeja spfSe! 

Ta dnSe Šlechetná tak byla hbitá 

jen pro sladký zvnk rodné země svoji, 

že tady s plesem krajana si vltát 

Však T tobS není kdo by nestál v bQJi, 
a jeden drahého zde záStím hněte, 
ač jedna zeď a jeden val je pojí. 

Ty, bídná, moří svých viz břehy kleté, 
je prohlédni, pak popatř v ňadra svoje, 
zda někomu jen v tobě pokoj kvete! 

Co plátno, ie v tvé Jostinian boje 

tak nzdu spravil'^, když jest prázdné sedlo, 

bez něho menBí věm hanba tvoje! 

Ó lide, kdyby v žiti to tě vedlo, 

že zbožný Caesam mál nechat vláda, 

jak bfih to káže'*) I Pohleď, jak se zvedlo. 

Jak opět řádf vztekle do úpada 
to zvíře, hlody ostruh jak necítí, 
co ty jsi jezdcem! Takon pácháí zrádn. 

Ty, Albrechte'*), ie moh jsi opnetiti 
tak divoké, je nechat svému vzdom, 
co v aedlo skočiv pánem jsi měl býtit 



i,;,i,;=db, Google 



Sond přísný nechat spadne s hvězdných sborft 
na tvoji krev, bad hrozný, neslýchaný, 
bj nástupce tvflj měl se na pozoru'*). 

Neb tj jak otec lakotou byls hnaný, 

vy doma patřili jste citapráznf, 

sad císařství jak pnstne bez ochrany. 

Viz Montecchi a Cappelletti'') v strázni 
jak Monaldi a Filippeschi ") íijt, 
ti T nejistotě a ti opět v bázni. 

Přijd nkrntný, víz v poddanství jak njji 
tví šlechtici, zlo zapnd, jei je svírá, 
vií jaké hradby Santafior '*) kryjí ! 

Přijď, víz tvíij Řím jak pláče, vdova šírá, 
jak ve dne v noci křičet neostává. 
Uilj Caesare, kde jsi? falas její zmírá. 

Přijď uzřít, jaká láska zde jest dravá, 

a nepohne-li tebou soucit íivý, 

přijď rdít se jaká pověst tvá i sláva I 

ó smím-li, JoviBi ty milostivý, 

jenž pro nás křižován jsi byl, se ptáti, 

zda jinam hledí zrak tvflj spravedlivý? 

či v propasti své myBlénky snad zráti 
nám takto necháváá cos na obranu, 
jež nedáno nám zcela pojímati? 

Ní jedno město není bez tyranii, 

a v Harcella se každý sedlák měni**0, 

jak přijde tam % tvoŇt zafne strann. 

8* 

Dic I z=<i„ Google 



Ta odchylka ka tvéam spokojení 
můž, Florencie, být, tě netýká se*') 
dik lidD, jení jest moudrý t uvážeiil. 

Uáf mnohý spraTedlnost v srdci, zase 
Tlak příliš rychle spustit luk se zdráhá, 
ty^j lid v^l^ Btále má ji ve svém hlase. 

Veřejný úřad mnohý vzít se zdráhá, 

rtak tvůj lid odpovídá bez voláni 

a křičí: Úřad! po něm jen má snaha! 

Máš přiiinn ae dáti do plesání, 

mír, vĚhlas, bohatství vždjt v tobě vzplály. 

Caa ukáže zda pravdivé mé zdáni. 

Athény, Sparta, zákony jež daly 

a druhdy slavné byly svojím mravem, 

co ty, ve dobrn sotva dokázaly. 

Neb zchytralým tak hradíš sebe právem, 

že nevíš v polovici listopadu "), 

co v říjnn Etkala's ve rozmam hravém. 

Jak Často, vzpomfnáS-li, svojich řádA 
a peněz, mravů, ářadQ a svykA 
a rádců svojich proměnilas řadn, 

A dohře vzpomfnáŠ-li v tomto mžiká 
a rozumně, ta jsi jak chorý, paní, 
jenž nevydrží v toži beze vzlyku, 

a zmítaje se bolesti se brání. 



i,mi,;=db, Google 




ZPĚV SEDJTÝ. 



Jájí veeelý a ctný ten pozdrav eladký 
ae opakoval tři a čtyřikráte, 
ordeU, „kdo vy jste?" a nstoup zp&tky. 

„Nei z&ře boha hodné dnle svaté 
86 cestou k této hoře obritil; '), 
mne Oktavian pohřbil, jnž mne znáte. 

Jsem Tirgil já, mftj stín zde proto kvflf, 
ie vir; neměl jsem, ne pro zlo jiné" — 
tak odpověděl Jemn vAdce milý. 

Jak ten, kterému z nenadání kyne 

věc, jíž se diví, véN, váhá zase, 

ted jeet, ted není, s ret& jemu splyne: 

Tak Sordell li;!, v sklopené oka řase 
cit pokory plál, hned se vrátil k němn, 
jej objal tam, kde v úctě objímá se. 

„O slávo Latia, děl, kterým k vSemn 
se vhodnon zjevila řei naie býti, 
6 věěuá chlonbo ty rodiSti mémnl 



i,mi,;=db, Google 



Čf milostf neb záslahon tě zříti 

sralm, rač mi (boden-li jsem Daslonchati), 

jdeš z pekla, z které sloje, povědfti?" 

„J6 vSemi krnh; rfle žalné bráti 

Be maeil, pravil, nebe mne sem vedlo, 

jim přicházím, jim zříl moe tady státi. 

Ne pro skutky, leč pro jich opak') zbledlo 
mi ono slunce, po němž ty mřeš tonhoa, 
za nimž se pozdě *) poznání mé zvedlo. 

Je. místo dole bolestné tmon poohoa, 

ne mučením, tam noznf utrpení, 

ne křik, jen vzdech tam slyšet nocí dloaboa. 

Tam e nevinnými dětmi v odsouzeni 
dlím, s těmi dětmi, jež znb časn scbvátil, 
než dostalo se jim křtn očištěni, 

A s každým, který v žiti neolatil 

se třemi cnostmi božskými, hfícb mina, 

iel za jinými a přec nebe ztratil. 

Leč mflžeS-li a vifi-li, z toho klina 
skal která cesta vede nejrychleji 
tam, pravý Očistec kde započlná?" 

On: nCesta zde jest volná, bez veřejí, 
smím cbodit kol i výS kam zrak se dívá, 
jak mohu, jdu, kam nohy tvoje spějí. 

Leč viz, kterak juž den se připozdívá, 

a v}-stapovat nelze v noční době, 

na dobrý nocleh pomýUet nám zbývá. 



i,mi,;=db, Google 



Zde na právo jsou dnSe v Bkalnf kobfi, 
tam, chceS-li, k nim tě dovedn a tnSim, 
je poznati ie bude milo tobé." 

„Jak, Virgil děl, dopřáno není dnSlm 

jit v noci výí? zda jiný v tom jim bráni, 

iSi nestač! jich sfla stezkám tnžSim?" 

A dobrý Sordell prst svílj k zemi skláni 
řka; „Ani přes tn rýhu dál se bráti, 
věř, nemůžeS, když slunce v zapadáni. 

Ne, jiná snad že moc by bránila ti 

jít vfd, než to jen právě, Že jdeS v Sem, 

čímž vůli tvoji brzy mdloba Bchváti. 

Ty ovSem v jiném mok bys jiti směm 
a kolem bloudě obcházet svab tmavý, 
co zatim slunce jinou blaží sféru *)." 

Tu jako udiven můj mistr pravi: 

„Nuž, veď nás k místu, kde nám radost kyne, 

jak pravil jsi, a odpočinek smavý." 

A BOtva trochu dál se noha Sine, 
já poznávám, jak vrch se niií stále 
jak na zemi zde ve údolí stinná. 

„Tam, pravil onen stín, tam piljdem dále, 
kde jako ve zátoku svah ten splývá, 
den nový bndem v této čekat skále." 

Pfil v rovině a půl již v srázu křivá 
se stezka do skaliny boku chýlí, 
kde vice neili v pftli kraj se skrývá. 

i... ,.,Goo>ílc 



Kach, zlato, jemné stříbro, úběl bílý, 
indické dřeTO světlé, bledějaané 
i grSži smaragd r rozdrobeni cb^iti 

Od trávy, stromA barvy íarokrásné, 

zde ve miika by byty přemoženy, 

jak před svým větSlm menSí vidycky baene. 

Ne malbon přírody zde vykouzlený 

pUl tento lesk, vSak z něby sterých vůni 

COB neznámého válo v akal téct) stěny. 

Ve květiD&cb a v trávě kterak trfinl, 
jsem dnlf dav — „Salvě Regina" pely — 
za akalott zbltdl, jalc jsem stannl n ni. 

„Než sporé Blnnce kleene v hrob svůj ztmélý, 
děl Mantovánský, v jehož jsme Sli sledn, 
z nás nikdo tam se nechtějí octnont smělý. 

Zde s výle této lepSí kn přehleds 
vám jejich posnfiky a tváře kynon 
než T blobině tam dole v jejich středo. 

Jenž sedí nejvýS tonto nad dmíinon 
a hledí, jakby zanedbal svon práci 
• k drnhýdi písni nedniii řeč llnoa *), 

Jest císař Rudolf; dřív než dokrvácf, 

moh rány Itálie mrtvé zhojit, 

jei pozdě jiným*) teď se těžce ztrácí. 

Ten drahý, jenž se zdá jej téchon kojit '), 
vlád zemí, v které vzniká vody příval, 
jenž v Labe padá s mořem chtě ee spojit. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Blnl Otakar a le^ t plenkách býral 

nei VácsJaT, jeho bjb, byl b dloahoa bndoa *), 

jeni se zahálkou přepych v zvyku míval. 

Ten tnponosý*) toho bavi radon, 
kteréroa z tváře dobrota se sm^e '**), 
květ lilje rval se loaEe b Žití vnadon. 

Jen vizte, v hrad se tepe bez nadéje; 
a drnhý zatím dlaně do otvoru 
ve žalném pláči obli£ej btůj kreje! 

To tchin i otec Francie JBon moru ' '), 

ten podlý život plný hNcbů znají 

a proto bol, jenž tady rve je v apom. 

Ten, jehož údy bí1u4 být Be zdajf '*), 

se,, pěje, druží k tomn b noBem statným '*), 

ten cnOBtí opáaán byl slavný v kraji, 

A králem kdyby po něm zůetal zdatným 
ten mladfk '^j, který zrovna za nim Bedf, 
cnost z ělje v člfi by spěla tokem chvatným; 

O dédicech však slovo mé to nedf: 

B Jakubem Bedřich '*) vládaje se stkrějf, 

co dědictví dil lepSl Spatně vědí")- 

Neb zřídka lidstva Bněté vypučejí 
T květ rozíaÍDOstí, by jej prosil o ni, 
vždy poznova tak žádá dárce její. 

Má slova tak se k Nosatému kloní, 

tak dobře jako k Petra, jenž s nim zpívá, 

aě B Apulil Provence slzy roní "). 

i... ,.,Goo>ílc 



Tak ploda semeno zde horli zbývá, 

jak EoDBtancie se nad Beatríci 

a Markéta '") svým chotěm chlnbf chtivá. 

Tam krále prostých mra™ řeč má HĚl, 
to Jindřich anglický '°), jenž aedl dále; 
a v lepSf vétve eímě jeho klfčí. 

A nejníže pod nimi tam na skále 
dif hrabě Vilém a k nim výSe zírá, 
jimž pro Alexandrie půtku t iale 

Montferrat a Canavese slzy stírá ''°).'' 



i,mi,;=db, Google 




ZPĚV OSHÝ. 



HTniiž b]rla chyfle, steskem domil v d&li 
Qjl kdy touží plavci, kdy jim srdce svírá 
den, sladkým aondrahům kdy s bohem dšti ; 

Jež láskou ranf poutníka, když vtírá 
se v jeho ucho zvuk d&lného zvonu, 
jenž zdá se oplakávat den, jeož zmírá. 

Ké noho bylo cizí 'vSemu stonn, 

neb dnSi vstávat zřel jsem t této době, 

bycb postál, tak si přála v mky sklonu. 

I sepjala a zvedla dlanS obé 

zrak upírajíc k výcbodn, jak chtěla 

by říci Boha: „Klid mfij pouze v tobě I" 

„Te locis ante" ') tak oddaně zněla 

jí hymna z úst a takým sladkým zvakem, 

íe zcela dnSe má se zapomněla. 

A vgichni, kdo fili s těchto daH plukem, 

ti za ni zpívali tn pfseň celou, 

zrak hvězdným k sférám za svých srdcí tlakem. 



i,mi,;=db, Google 



Za pravdou, čtenáři, spěj inysU bděloa, 
neb tak jest nyní tenký závoj její, 
Í9 pronikneš jej snadno daSi Třetoo. 

Ji zřel ctné davy ty, jak obracej! 
zrak tiše výS jak v žekání, v té chvíli 
tak pokorni a bledí v obličeji. 

A zřel jsem, b hfiry jak se na zem chýlí 
dva andílové s meči plamennými, 
jenž bez hrotfl a otupeny byl;*). 

A 8 listy v jaře právě vykvetlými 

gat jejich barvn mSl *} i jejich křidla 

a lat ae chvět, v zad apel, kdy třásli jimi. 

Nad námi jednoho má doEe zhlldla, 
co drnhý slétl kn druhéma krfyi, 
že v středn byla toho lida sídla. 

Jich plavé hlavy jefit^ rozeznají 
mé oči, ale v tvářích tak se matoa, 
jak síly přesilám když podléhají. 

„Jdoa z Iňoa Haige oba*) stráži svatou, 
děl Sordell, stříci dot ten meČQ ranon 
před bUžícI se zmijí jedovatěn." 

Já nevěda, kterou by přiSla stranou, 

jsem obrátil se a pak ve úzkosti 

jsem tisk se dminých plecí pod ocbranoa '). 

A Sordell: „Spějme zatim v dol, jenž hostí 
ty velké stíny, do řeii se dáti 
a avidét vás potéíl je dosti." 

D,mi,;=db, Google 



TN kroky sotva moh jsem t d&l se br&ti, 

a byl jsem tam; jeden se na mne díval, 
a tvářil se tak, jak by chtěl mne zn&ti. 

Jni byla chvíle, v které vzduch se stmíval, 
vSak ne tak, ie by to, co mezi mými 
a jeho zraky jevilo ee, skrýval. 

Oq ke mně a já k němu kroky svými. 
„Ctný soadce Nino *) nevffi, jak mne blaži, 
ie nebyls mezi dachy prokletými!" 

Jak možno nvftat jej dnch se snařf, 

on ptal se: gBci, jak dlouho co jsi přistál 

vod spoustou') bory této n zápraíi?" 

gÓ smutným dolem, kde jsem nái^kii vystál, 

jsem ráno přibyl a jsem v prvním liti, 

aí cestou vždy jsem k druhému se chystat." 

UoQ odpověď jak usIySeli zníti, 
hned Sordell a ten druhý nstoupUí') 
jak lid, jejž náhlé udivení chytí. 

Ta jeden hned se ku Virgila chýlí, 

k jinému dmhý, jenŽ tam seděl, s křikem: 

„Yiz, Konráde '), co učinil bSh milý I' 

A ke mně; nTfm tě zapřísahám díkem, 

jejž tomu dlužen jsi, který tak taji 

své první proi. Že ztráciS tam brod mžikem. 

Až za ton vodou '") octneS se v tom kraji, 
rci Giovanně mé ' '), aby za mne lkala, 
tam nevinní kde milost nalézají. 

D,mi,;=db, Google 



že matka jeji by mne miloTata '*), 
Já nevéřim, co stužky sňala bílé, 
ías přijde, by je bídná nazpět Zdála. 

Lzet poznat na nf nejlíp, krátké ubvíle 
Jak T ženě lásky plamen žárem hoH, 
když zrak neb hmat jej nendržf t síle. 

Tak pěkně kdya ji v hrobka neponofí 
ta zmije Milánská '*), jež vodí k boji, 
jak kohont Gallnry." Juí nehoToi^, 

Tíak T tváifi jemn zřejmě vryto atojf 
to vážné rozhorlení lásky pravé, 
jež srdce hřeje, s mlrou-li ee pojí, 

Mfij zrak pln toahy zřel pak v nebe tmavé, 
tam kde se hvězdy nejlíněji toěí ") 
jak nejblíž osy kolo. „Pronikavé 

Proč tam jen synn npfráí své oěi?" 

děl mistr, já: „Tři hvězdy ") vidím, celý 

pél jimi kolem plá, co zňk jen zoěí.* 

A ke mně on: „čtyř hvězd těch čaroskvětý 
kmh dole jest, který jsi viděl z rána, 
a tyto tam jsou, kde dřiv ony dlely." 

V tom Sordello táh k sobě mého pána 
řka : „Ejhle, nepřítel náS, jnž je tady t" 
a prstem nkazoval kde ta strana. 

Ede malý dol ten nebyl bez ohrady, 
tam leiel had a byl to tnilm jistě, 
jeni Evě podal jabko hořké vnady. 

D,mi,;=db,Goo>ílc 



Lez prahem travon, kvétj' t tomto miste, 
teď hlavon sem tam kroutil, teď po hřbeta 
se Uzal jak zvSř, když se myje íisté. 

Já nezřel, a je těžko říci retn, 
jak ve výii. se rajSti anpi vzpjali "), 
TŠak viděl jsem je kroužit t hbitém letn. 

Jak ncftil had, že vzdach roztfnali 
zeleným křfdlem, prch a v stejném kynu 
svých křídel andělé se nazpét brali. 

Stín "), jenž se přibližoval k sonďci Ninu, 
když volal jej, po tento útok stále 
se na mne díval v řadě těchto stfnfl. 

„Když světlo nehee, jež té vede dále, 

má oleje dost vřelé vůli tvojí, 

co třeba dospět k oné květné skále, 

Tak začal, z Yaldimagra "), země mojí, 

neb ze BonsedatTÍ zvěsti spolehlivé 

když máS, mlav, aC se moje tonha zkojl! 

Já Konrád Malaspina slnl jsem dříve, 

víak nejeem děd'°), jsem z jeho rodu, láska 

svým odkázal jsem v snaze dobrotivé." 

„Já nebyl n vás, dím tn na otázku, 
vBak po Evropě kde jen přebývá se, 
kde o vás jiston neměli by zkázkn? 

Ta pověst, jež váB dům ctí v každém ěase, 
jest k chvále pánům a jest k chvále kr^ji, 
kdo nebyl tam, ji v sterém slySí hlase. 



i,mi,;=db, Google 



A přieah&in, Jak dál se nblr^jf 
-mé kroky, rod vái zachoral tn sláTu, 
dle meče i dle váčku '") jen ho znají. 

Hrav 8 přfrodoa v tom choTajf ho prám, 

že ctný jde přímo cestu hřlchn mina, 

byt zkažený Bvét zlou poslonchal hlava")." 

On: „Nyní jdi, věř, slnnce když zhasíná, 
si sedmkráte v loži nepohovl, 
jež nohami ted benui obepíná*^, 

A míněni tvé přívětivé znovy, 

věř, ostřejšími hřeby v prostřed blavy 

ti bade vbito nežli jiných slovy, 

béh sonda světem když se nezastaví I" 




i,mi,;=db, Google 




ZPÉV DEVÁTÝ. 



Enž sonložntce Tithona starého') 
po obzom Bvé bledé lila pUnf, 
prchajíc z loktfl sladkých drnha svébo; 

Hvězd drahokamy mSla kolem akránl 
Te podobě chladného toho tvora, 
jenž obonem avým jedovatým rsaú *). 

A kroky dva jnž, jimiž kráéí shora, 
noc něinila k mistn, kde jsme stáli, 
třetího k léta chvíle byla sporá^), 

Když já, eyn Adamftv, jnž rozespalý 
snem zmožen sklonil jsem se k oné trávě, 
kde sedlce, nás pět*) jsme rozmlonvali. 

y té chvíli, když začíná usedavě 
lkát jitra na počátkn vlaitovice, 
na první žal svůj vzpomínajíc právej. 

Kdy dnSe volna těla víc i vlče 
a méně svými mySlenkami jata 
v sny boietvi obrací své zřítelnice *), 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Y Bna orla zřel jsem, křidla svoje zlatá 

po nebi táb, je t dálka rozpinaje, 

nuiě zdálo Be, Že slétnout jnž jož chvátá. 

Já mail, ie v ony přeneSen jsem kraje'), 
kde Ganymed jat opustil kraj milý 
a k bohům uveden byl, jak dl báje. 

U sebe mnil jsem, tento aem se chýlf 
jen zvykem Bvým, on snad by svými spáry 
vzít kořist zhrdal odjinud. Pak rhvili 

Let jeho kruhovité dělal éáry 

a děsný jako blesk pak střelil dolA 

a nnesl mne až do vý£e v žáry '). 

Mně zdálo se, že my hoříme spolo, 

tak domnělá mne ohně sila pálí, 

až sen mi\j stržen byl tom ve plápoln. 

Jak Achilles se otřás rozespalý 
a rozhlížel se kol pln nepokoje 
nemoha pojmont obrat nenadálý. 

Od Chirona když matka v lokty svoje 
spícího vzala, do Skym s ním spěla, 
zkad pozděj řecké odvedly ho voje : 

Já zachvěl se, asi záclona sná sjela 
mi 8 obličeje, bledý stál jaem v hoři 
jak ten, jenž t brAze led má místo t^la. 

Tíc než dvě hodiny') jnž slnnce hoři, 
a n mne jedině má Těcha stojí, 
a zrak mfij sirý obrací se k moři. 

D,mi,;=db, Google 



,6 neboj sel Kéž jistota té zbojf! 

miij pravil Pán, zde jsme a t tomto čase 

ty nepotlafi, spl3 seber bíIq svoji! 

Jsme n Oíistce '") — a já tronl v íase — 

zde stěna skalní, jež bo obepíná, 

a viz tam vcfaod, kde rozdělena zdá se. 

V tom svítání, jemni den vstává z klína, 
kdy tvoje dnSe v onom Inbn spala 
na květinácb, kde ona místa stinná. 

Tam krásná paní náhle u mne státs: 
Jsem Lncie ' '), spícího vzít si přeji, 
dej, bych mn ceaton jeho pomáhala. 

Tam zAstal Sordell s drohy, v kvapném reji 
tě nnesla, a když den zaplál jasný, 
pak pi^Sta sem a já po stopě její. 

Zde složila t£, vSak zrak její krásný 
dřÍT okázal mi vcbod, jenž otevřený; 
pak zmizela a s ní i tvfij sen Stastný." 

Jak ten, jenž pochyby jest vyproSténý 
a jemnž bázeň v jistotn se tiii, 
když pravdy poklad ma byl objevený. 

Já změnil se ; že bez obavy dýii, 

když zřel můj mistr, k dalfií hnnl se ponti 

po obvodn skal, já spěl za ním k výSi. 

Ó čtenáři, zříi, k jaké výSi pnouti 
se snažím látko svon, nech podivení, 
cíl vétiim nměním chci dosihnontit 

4* 

Dic I z=<i„ Google 



My přiSli tam jnž t tichém lamySleni, 
kde mnit jsem, te jsme dříve otvor zhledli 
jak trhlinn t zdi; k méma překvapení 

Tam byla hrána"), k nf tři stnpně vedly, 
a každý barvy jiné, tam též vrátný '*) 
bez hnntl byl, mé oii výg ae zvedly. 

Tmě jak moh navyknouti zrak miij matný. 

On seděl nejvýS, střeže tyto prahy, 

vSak jeho tváf snést tak jsem nebyl statný. 

Ve pravici své třímal on me6 nahý'*), 
zkad sriely tak blesky, že výS k schodn 
zrak DpHt byly marné moje snahy. 

„Kdo JBte? Co chcete? Jakém ve průvodu 

sem přicházíte, zaěal mluvit, bděte, 

at stoupání sem nevrhne vás v Skoda" '*). 

„Nám panf uebes řekla, jenom jděte, 

— mAj mistr zaěal — ona, ve vlem znalá, 

též řekla, tady bránu naleznete !" 

„Ó kéžby dál vám svoji milost přála, 
děl vlídný vrátník, nuže pojďte směle 
ku BtupíiAm, jimiž zdobena ta skála." 

I lli jsme; ze mramoru pi^uměle 
byl bronSeu bílý první atnpeú, hladký, 
že jak v zrcadle tam jsem zřel se cele"). 

A .druhý jako purpur tmavý, z látky 
byl drsné, vypálené ohně žárem 
a pnklý na délku i na přiě zpátky. 

D,mi,;=db, Google 



A třetf nad něj svým vyčnltal tvarem, 

ten z porfyrn tak rudého se skládal, 

jak z žíly krev když prndkým tryskne varem. 

Sem andél boha obě křfdla svá dal 

i soby obé, seděl na zápraži, 

2e z diamantů toto, já jsem hádal. 

Po Btnpních těch mne, jehož dnSe baží 

po poznání, táb v&dce, řka: ,Ted v prachu 

pros, aby zámek otevřel ti páží." 

En svatým nobonm vrhl jsem se v strachu, 

by otevřelo, Milosrdí Vzýval, 

se třikrát v hraď bil'') na tom stupni z nachu. 

P, Bedm '*) on mi na to v čelo vrýval 
svým ostrým mečem, řka: „Hled, abys rány, 
ai tam se octnei, pozvolna si smývali" 

A popel neb jíl snSe vykopaný") 

by stojné barvy byl snad s jeho Šatem, 

dva klíček z nebo vytáb u té brány. 

Z nich jeden stříbrem plál a drahý zlatem, 

dřív bílým a pak žlutým otevíral, 

jak přál jsem si v svém srdci touhou vzůatém. 

,By£ jeden klí£ se otevření vzpíral 
se nechtěje hned v diře") otáčeti, 
tu neotevřeš, byta vSí eHu sbíral. 

Je draŽSí ten, viak vlče přemýfileti 
n toho dlužno s umem, snahou větší, 
neb ou to jest, jenž uzel rozváže ti. 

■... ,.,Goo>ílc 



Od Petra m&m ja — pokračoval v řeíi — 

spfS zmýliti se moha t otvfráDi 

ne2 v opakn, lid 7 litosti když kleči" **). 

Pak svaté dveře otevřel Bvon dlanf 
řka: „VBtnptet ale pamatujte sobS, 
že musí zpět, ii zrak se nazpět'*) sklání. " 

A na stěžejfch rázem hned v té době 
vrat křidla svatá se jaí rozletěla, 
jež mocná z kovo zvoSného jsoa obě. 

SilnéJSfm zvnkem věz tak neskřipěla 
kdys Tarpeja**), když Metella jf vzali, 
od kteréž doby sirá, v smntka dlela. 

Prvníma zvokn ihned naslouchaly 
mé aSi; Te denm laudamus pěly 
tam hlasy, v kterých sladké tóny lkaly''). 

A taký dojem ze zvakft, jenž zněly, 
já tenkrát měl, jaký nás často jfme, 
jak varhany by píseň provázely, 

hned slova slyifme, hned neslylime. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DESÁTÝ. 



WMti prahem brány, které Deuživá 
IJPSyltak jak by měla láska' převráceaá 
tfm, křivoa cestu za pravon že mívá, 

Jsme stáli; slyšel jsem, jak zvučně sténá 
T svých veřejích, k nf kdybych zrak obrátil, 
tím chyba ta být mohla omluvena? 

Káň krok se ve trhliDn skalnou tratil, 
která hned sem, hoed tam se zatáčela 
jak vlDy spád a sklon, již příboj schvátil. 

„Zde nměním by obrnit se měla 

tvá dnie, — mistr začal, — podle skály, 

jak couvá, noha tvá by dále spéla. 

Tim pozorné se naSe kroky staly 
tak, looy tmavý knih, by odpočinul, 
Že v lože kles '), než jsme se vymotali 

Z té chodby; jakmile nám východ kynnl 

a my zas volni stáli na prostoru, 

kde bory svah v kruh první v dálce splynul, 



.,Goo<ílc 



Ji uuaTený, ale oba t sporu, 

kde cesta teď, neb nofaa v atepi stojf, 

jei vétSl ceat jo t ponfiti bez obzorn- 

Od břeba svého, s prázdnem kde se pojí, 
až k strmé, stoapajicf páté stSny 
by dostačila rafika téla trojf. 

Eam otočil se zrak náS okřfdleDý, 
af kde je Btrana levá nebo pravá, 
zdi vénec stejně kol byl utvořený. 

Po něm se nafie chůze Damahavá 
nesnnla jeitě, když jsem zřel, ta aténa, 
jež ku stonpánl možnost nepodává, 

Ze T mramoru kol byla ozdobeoa^) 
tak bohaté, že ne Foiyklet pouze, 
leS příroda by byla zaJiaobena ; 

Ten andél, jimž se lidstva pláč a oonze 
T mír věky vytoužený proměnily, 
po kletbě ráj že volný lidské touze. 

Tu před námi stál vtesán v mramor bQý, 
jak živ g posniikem svoji tváře smavé, 
že jako skutečnost nás obraz mýlf. 

Ty přisahal bys právě řiká „Ave!" 
neb ona také byla na obraze, 
jež otočila klíče lásky pravé, 

A vytesáno měla v každém táze 

tak zjevně slovo: „£^, já děvka Páně!" 

jak obraz z vosku. — „Ne jen v jedné dráze 



i,mi,;=db, Google 



M& tSk&t oko a zde dlíti maně I" 

díl mistr sladký, — tam kde srdce tluče, 

on starostlivé ved mne po své straně. — 

I obrátil jsem oblifcg svftj raEe 

a na té straně zřel za svaton Panuon 

tím směrem, kde ty stanul jsi mflj Tfldée, 

Báj jinon T mramor bílý vytesanon; 

i obeSel Jsem tebe a bliž kročil, 

by oéím mým byl zjevný kaidon stranon. 

Tam 8 býky vflz jsem vytesaný zočil 
a na něm archu svatou, před nli v zase 
pad, nevolán kdo na pomoc ji skočil *). 

A před ní zástup velký ubírá se 

ve sedmi sborech; jeden smysl hádal, 

že zpívají, že mlčí, druhý zaae. 

A kadidla dým jednomu se vkrádal 

v čich z obrazu jak přízraku, ie málem, 

zda „ne" či gano", spor se tady spřádal. 

A před archou spěl v tanci okázalém 

a v pokoře žalmista, mému zdání 

hned víc, hned méně zdál se býti králem *). 

8 paláce okna naproti se skláni 
hle, Michol, jeho žena, a zří na to 
ve zraku zármutek a pohrdání. 

Já hnul se, neb mé oko bylo jato 

zas novým dějem, zříti duch si stýskal, 

co za ]tíicholou v mramor vrylo dláto. 



,.,Goo>ílc 



Tam Římský kníže*) ve slávě se blýskal, 
Jenž llehoře tak dojal velkon cností 
a proto velké vitézstvi mn zlákal. 

Bíy o Trajana myslím útrpnosti : 

jak vdova abobá mn nzdn jala 

ve borkých slzácb, těžké ve starosti; 

Eol něho v hostem dava jízda st&la, 

a zlatýcb orlů tíseň nad zástap^ 

se lebkým větrů křídlem boopat zd&la. 

A abobá ta roidSlnjic Unpy: 

„Pro vražda syna, děla, slyi mne. Pane, 

čiň pomsta, slyS, jak srdce moje úpí!" 

„Naž čekej, zdálo se, že a rtQ ma kane, 
až navrátím sel" Ona: „Neklam sebe," 
mn pravila jak srdce bolem Itvané. 

„Což nevrátífi-lí ae?" On: „Pomstí tebe 
pak nástapce můj." Ona v strasti svojí 
„Za cizí ctnost ti neodplatf nebel" 

On: „Tož se potěl, nebo slofií svojf 

dostáti povinnosti, dál než kročlm, 

tak spravednost cbce, k níž se soacit pojí." 

Ten, nového nic jehož oenl oiSím, 
nám viditelný teato hovor stavil, 
tam *) neznámý, zde noviakoa jej zočím. 

Co já se pilným prohlížením bavil 

těch vzorů pokory, za podívání 

jež k vůli Tvůrci stojí, vůdce pravil: 

■... ,.,Goo>ílc 



„Yiz odtamtud, leč YOlnýin krokem Bklánf 
Bo nový lid k Dám, četné Jbod to davj-, 
snad řeknou, výá kde možné vstopov^i." 

Můj zrak, jenž patřeni byl nedočkavý, 
jeni po novinkách dychtil každoa chvili, 
se nelenil obrátit dle té zprávy. 

Však nechtél jsem, bys čtenáři mfij milý 
zmdlel při svém dobrém předsevzetí, slySe, 
jak bůh ždá, by zde dlah svůj zaplatili. 

Co trpí, zde té nedés, mysli spise 

na následek, byf nejhflř zněl hlas sondu, 

přec nepřefiká on očistcový říie. 

Já začal: gMistře, jenž v tom lenon proudu 
se k nám, v mém oka vSe se dobře zračí, 
se nezdají být lidé lidských ondů." 

On ke mné: nPod svoa mnkon takto kráčí 
z nich každý skloněn; a mé oči samy 
též v sporu byly, kdo se to sem vláčí. 

VSak upřené hled, tamo pod skalami 
co blíží se k nám, rozlnStit hled sobě, 
zříS, každý že se tepe, tak se zd& mi." 

6 bídní křesfané! ó lidé v mdlobě] 
jenž na zvrácené cesty spoléháte 
a zrakem ducha dlíte ve chorohé, 

Že bldni červi jsme, což nepoznáte, 
z nichž motýl andělský má teprv býti, 
jenž bez pont vzlétá k spravednosti svaté 1 



Naí nepřestává dnch TáS pýchou týti, 

vždyť jste jen hmyz, který bů t knklfch rojí, 

jen derv, který se nemfli' ntvořitit 

Jak často figura lze zHt, Jef stojf, 
by strop neb střecbn nesla tfif hlavy, 
^a kolena ai k hrudi tlačí svoji. 

Že z přeludu bol vzniknout mtliíe pravý 
v tom, kdo ji vidí, tak, co zrak m^j stačí, 
j& vidél ony blížiti se davy. 

Buď víc bnd méně skroncen každý kráčí, 
dle tiže břemen svých se sklánějíce, 
vSak nejvíc trpělivý s tváří v pláči, 

Se zdálo, praví: „Nemoha jnž vicel" 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV JEDENÁCTÝ. 



Bny Otče Dtí, jenž sldlíS t nebes ffli, 
Bjf ne jimi omezen, leč láskn větif 
Že choTáS k prmlm dilům v oné výSi, 

Tré moci, jmenn tvémn chvaloi^čf 
a( každý tvor, a, jak se právem bIbSí, 
tvé Blatné TŮni modlitboa se vděčí. 

Mfr tvojí řl5e t naSi přijdiž dnSi, 

jej bez tebe neBtitinem nikdy samí, 

at dnch Be jak chce po něm pne a krnSí. 

Jak andělé svou v&li nad hvézdami 

ti obětují pějíce hoBsanoa, 

kéž každý ěint taktéž mezi námi! 

A( skane dnes nám denní naSe mana, 

bez které každý v této žití ponSti 

jde zpět, čím vfc je k chftzi mysl hnána. 

A jako každý milerád odponStí 
zlo, které trpěl, kéž tvflj milostivý 
zrak odponStěje, záslnhy se eponfití! 



i,mi,;=db, Google 



CnoBt naSi vratkon, boie spr&vedlívý, 

v plen neTjd&Tej prastarémn vraha, 

jej Bprosf nás, jeož jest nalf zkázf chtivý. 

Tn po Bledni modlitby nali snaha, 

ne n&m kéž tvoje míloBt splnit r&fl, 

leč těm, za námi jenž v tn spěji dráhu" '). 

Tak okolo nás tlam téch atinů kráff; 
n&m, sobS štěstí přeje; zvolna t&hnnl 
pod tfži, jak v snn můra když n&s tlaff. 

Pod balvanem svým každý z nich se nahnul 
jda polekán po první římsy kraji, 
ze Epíny světa oCistit se práhnul. 

Když tam v modlitbě státe pro nás lkají, 
co mohou pro ně činit zde a iíci 
ti, dobré vůle kořeny jenž mají? 

Jim dlužno pomáhat, by hanobicf 
zde skvrny smyli, čisti, bez váhání 
by vzlétli v kruhy hvězdami se skvícl. 

„Se Spravedností jestli Slitování 

z vás brzy břímě snít má, že se bráti 

svou peruti vám moždo podle přáni, 

Kde stupně jsoa, nám račte akázati, 
jenž nejkratší JBOa a kde víc jich kyne, 
tam méně srázné z nich nás učte znáti. 

Neb 6 tíží masa Adamova Ijne 

sem tento krok svůj, tak Že vftle Živá 

výi Btonpati, mu nmdlfvá a hyne." 



i,mi,;=db, Google 



Ta slova, která t odpověď nám splývá 
na vůdce mébo řeč, já slySel zníti, 
viak nerozeznal, zkad zní zádnmfivá. 

Já slySel: „Na právo vám dlužno jltt, 
po břebn s námi, tam vchod avidfte, 
kde živý filověk může vystoupiti. 

Byt balvan nepřekážel ostražité 

mé ch&zi, krotě brdost mojí íije, 

že EklonSné m&m tváře v stinn skryté. 

Tu prohled toho bych, jenž dosud žije, 

vSak jméno tají, snad by kn lítosti 

jím hnul, když uzři, balvan jak mne kryje. 

Já Toskánský byl z rodu velké cnosti, 
syn VUéma AI dob rande scbi '), jebo 
zda jméno nevím, pamět vaSe hostf. 

. Mne stará farev a skutky rytířského 
slavného rodu v pýSe utvrdily, 
že nepanětliv matky žití vSeho ') 

Jsem každým zlostně zhrdal v kaídé chvíli, 
a tímřel na to; Sieunfití to znají, 
i v Campagnaticn ty zvěsti zbyly. 

Jsem Hnmbert; pýcha, z níž se tady kaji, 
ne ponze mne, leě viecky moje druhy 
i se mnou strhla zhouby ku pokraji. 

A proto nesu tento balvan tnbý, 
dokud bych zadost bobu neučinil, 
tam zanedbav, zde pykám svoje dlnby." 



i,mi,;=db, Google 



Tv&ř BklonÍT poslonchal jaem, jak se vinil, 
ft Jeden z nich (ne, jenž hovoi41 pravé), 
zpod balvanu se pozved, jenž ho stínil. 

Mne nzřel, poznal, volal usedavě 
zrak upíraje na mne v omdlév&ní, 
jenž skrčen s nimi ^1 jsem namáhavě. 

„Tys Oderisi!*) neklame mne zdáni, 
čest Agohbia a nmění, které 
v Paříži sloje illnminovánl" '). 

Děl: flBrati^l víc se sméjf listy st«ré, 
jež Franco Boloňský*) tam pomaloval, 
z cti jeho jméno mé jen éástkn bere. 

Vlř, takto bych jej sotva vychvaloval 
jsa na živn, neb veliký chtíč slávy 
mé srdce celé piffUI naplňoval. 

Za pýchn tnto trest zde namáhavý 

ted sniSfm, věř, nebyl bych jeStě tady, 

bych z hHchfl k bohn nezved se v čas pravý." 

Ó mamá slávo nadáni* jak v£ady 

ti krátce trvá aeleň na vrcholi, 

když hrubý věk se nedomfiie vlády I ') 

Mnil Cirnabne"), malířské že Školy 
jest hlava, nyní Giotta') slaví doba, 
a pověst prvního jen zvnk je holý. 

A Onidn Gnidem "*) vzata vzácná zdoba 

slont mistrem řeči, a snad narozeni 

jnž slavil ten, jenž vyitve x hnízda oba"). 

D,mi,;=db, Google 



víc nežli větra dech meh GvětEký nenf, 
hned odtad a hned odjinnd z&b vane, 
a měnf jméno, jakmile eměr mění. 

Ai tisíc let do bezdna času skane, 

kdfí zemřeS stir, než kdybys zemřel dítě, 

jež „hamham", „činíi" fiká, nezůstane, 

Vlc z tvojí sláv}', a let proad se řitě 
před Těíností jest míň než brvy hnnti 
před kruhem, jenž se toČI nejmíň hbitě "). 

A přede mnou, jenž tak se k chůzi nntí, 
sě slavný dřív byl po Toskaně celé '*), 
v Sienně o něm sotva zaSeptnntí, 

A pán tam byl, když rozdrcen byl směle 
vztek Florentský, jenž pySný v onom JiaBe 
byl právě, nyní jak jest zkrotlý cele. 

Jak a barvon trávy s vaSi slávon má se, 
teď přijde, a zas jde, a Ten ji sběli, 
jimž z drsné země vySIa v plné kráse." 

Já: „Pravda, kteroa tvoji rtové děli, 

ta pokoron mě mírní nadýmáni, 

leC kdo jest, o němž'B hovořil čas celý?" 

„Provenzan Salvani," děl bez zdráhání, 
„zde pyká, nsmyslil si v pySné hmdi 
Siennn získat tvému panování. 

Co zemřel, tonto procházkou se trudí, 
neb takon mincí tady těm se platí, 
jei mamá snaha nad jich obzor padi." 

Dum: OíMh. B 

. Coo>ílc 



Já: „Když onen dacb, jeni se nechtěl k&ti 
až na nejzazifm kraji svého Žití, 
tam čeká, nemoha sem vstupovati, 

(Když prosby nemohly jej vykonpiti), 
než mine Čas, jak dlonbo iií; dej zvěsti, 
jak tento volný přfstap moh sem míti?" 

„V své slávě nejvétSf žil i o svém Stéstí, 
on dél, když vSecken stud potlačiv v sobě 
iel, v Sienné si osed na n^éstf, 

By pomoh pfíteli"), jenž v Karla zlobě 

jat úpěl v žaláři, tn podnik dilo, 

že všecky žily v něm se chvěly. Tobě 

Vfc nedfm, byf mé rěenl temné bylo, 
Tlak sousedé tví juž se postari^í, 
by samo vSecko se ti vysvětlilo "). 

Tfm skntkem onomu se vyhnul kraji." 



^^ 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVANÁCTÝ. 



mak Toli, jenž jdon svorně ve jbo spjati, 
já s onon duSl stíienoa lei etále, 
jak dopřál sladký mistr s nf se bráti. 

Leč jak dél ke mně, dál jdi, dqj ji ^vale") 
a£ každý tady a plachtami i Tesly 
jak může loďku svon sám žene dále. 

Mé údy hned se jedním rázem vznesly, 
jak tj^ba k cbůzi, mySlenky vSak moje 
tak ziSstaly jak ve stmati klesly. 

Jnž dál jsem iel s ochotou kroky svoje 
za mistrem Siná, cítili jsme spola 
jak lehce jdem bez obtíži a boje, 

Edyž on mi pravil: „Obrat zrak bví^ dolů, 
by tobě cesta lehčí být se zdála, 
SVOD cestn prohledni zde na vrcboln !" 

Jak pamět mrtvých by se zachovala, 
na hrobnl kameny se Často vrývá 
jich podoba, jak v Žiti bývávala. 



..*".. Gooylc 



čímž fiasto znova slza žalu splývá, 
jsoac vylákána ostnem vzpomínáni, 
jež oBtrnhon jen zbožD^m lidem bývá: 

Tak nměnim, viak vySSím, v této pláni 
na zemí zřel jeem obrazů řad skvělý '), 
kam sahala jen cesta tonto stráni. 

Já toho zřel, jejž stihly bleskQ střely 
a s nebe svrhly tam na straně jedné, 
ač povzneSen byl rodem nad svět celý*}. 

Na druhé oko Briarea zhledne'), 
jak nebes Slp jej sklál a opnStěné 
na zemi mrtvé jeho tělo ledne. 

Palladn s Martem vSecky ozbrojené 
i Thymbrea''), kol otce jak se tlaČI, 
a gigantA zfí údy rozptýlené. 

Zřel Nimroda, děs v tváři se mn zračí, 

a velikého díla svého paty % 

na lid B ním pylný v Senaar se mračí. 

ó Niobe I Kým žalem tvftj zrak vzňatý, 
jsem zřel, tam v středn děti n silnice, 
kdes dvakrát sedmi dočkala se ztráty °) t 

Ó Saule, smrtí bledé jak tvé líce, 
na Gelboe meč vlastní vrazila v sebe, 
tam rosa s deitěm neskannla více ') I 

Též, poSetitá Arachne '), já tebe 
pfll pavouka juž zřel seděti v smntkn 
na tkanivn, jímž zhubilo tě nebe I 



,.,Goo>ílc 



Trij Roboame nehrozil vlc t skutku 
zde pohled, ale na voze tys v děsn 
zde prchal rychle nečekaje pQtkn *) ! 

Dál obraz jiný zřel jsem y tvrdém tesu, 
jak osudný Šperk sloužil Alkmaeonem 
kdys Eryfile k trnchlivému plesu'"). 

Na Sancberíba synové jak shonem 
se vrhli v chrámě a jak jimi chycen 
a zabit sám se loučil se svým trónem"). 

I porážku, jíž Cyrfiv trJin byl zřícen, 
i hanbu, Tomyris když jemo řekla: 
nSyt krví se, kterous byl nenasycen." 

Jak Assyrských prchala rota vzteklá, 
když zabit Holofernes, zbytky boje, 
tam viděl jsem i zbraň i krev jak tekla. 

Já v popeli a v mmu zřel zdi Troje'*), 
ó Ilion, jak v bídě prosté vlády 
té okázalo zobrazení tvoje! 

Eý mistr dláta, fitétce tyto řady 
těch stínů, rystt tkal Že divem spilý 
i nejjsmnéjgf duch by trval tady? 

Zde mrtrí mrtvi, živl živi byli, 

a neviděl, kdo viděl ty vSe činy, 

jak já, skráň jehož cestou k nim se chýlí. 

Jen dál se vynášejte plaché stíny, 

6 děti Evy, nesklánějte tváře 

na stezku, jež jest obraz vaSÍ viny! 



,.,Goo>ílc 



Tic naklonila se až alnnce záře, 
a obeBU jsme Čásf té hory vétBf, 
než rozeznal dnch jatý v bludu páře, 

Když ten, zrak jehoí vSecky stíny předif, 
ted vzhArn hlavn vznes: „Tak oÚUeti 
jaž neni JSasl" mne oslovoval řeči. 

„Tiz anděla, by dostihl nás, letf, 
A nového dne Šestá sinžebnice '*), 
z dne slnžby vrací se ms ve zápétl. 

Ted! úcton ozdob posuňky a líce, 
aC cesta nkázat se zráíl jemu, 
den takový, věř, nevrátí se vicel" 

Jni zvyk jsem jeho varování vlemn, 
neztrácet Časn, tak i tenkrát záhy 
jsem hotov byl rozumět pána svéma. 

E nám bUíil se tvor onen krásný, blahý, 

jsa bíle oděn, v jeho oblifeji 

svit jitřní hvězdy zdál se chvěti vlahý. 

Pak nániě svon i křidla, jež se chvějí, 
v ráz otevřel fkňi „Zde jsou stnpně, výie 
jenž bez obtíže nám se nabízejí. 

Tak mnohý nejde pozváni to slyše, 
ó lidský rode urien k letn čistý, 
jak padáS, sotva malý větřík dýie!" 

Kde stnpně v skále, těmi ved nás místy, 
mé čelo jeho křidla ovívala'*), 
a dále pochod sliboval mi jistý. 



,.,Goo>ílc 



Jak 8 pravá strany kdyí se slezá skiUa 

nad obd, jejii výteíná jest správa, 

nad Kabakontem'*) chrám jest stráže stálá, 

Sráz příkrý stupni mfrnějEf se stává"), 
jež položeny v onom byly fase, 
kdy kuiba platila a mira pravá"). 

Tak, stěna skalná tady ohýbá se, 
a příkrá ve icrnh soasední se skláni, 
leS z ofaon stran skal dotýkáS se zase. 

Tam když jsme doSli v tichém zadnmánl, 
„Beati panperes spiritu" '") zpěvy 
jsme iislyleli sladké, k nepopsáni. 

Než jícny pekla jak ae rflzné jevf, 

zde chodby tytot sem se s písni vchází, 

a tamo s nářky, v kterých pláč a hněvy. 

Jnž kráčeli jsme přes ty svaté srázy, 
a mnohem. lehfií ponC mně tady byla 
než v rovině, já kráčel bez nesn^i. 

„Rci mistře, jakého jha vyprostila 
se dnfie má, že snadno stoupat lze mi, 
že pont mi žádné tíže nečinila?" 

On: „Na tvém čele když s těmi P vSemi 
se rozlončíŽ, tak jak g tím pi;vnfm právě, 
jei smazáno jest jeho pemtěmi. 

Pak vůle tvá tvé nohy zmůže hravě, 
že nebndoQ jnž cesty cítit tíži, 
leč rozkol vstoapajice nsedavě." 



,.,Goo>ílc 



Ta dělal jaem jak ten který ae blížf, 
na čele svém, afi neví to, cos m^e, 
lef na znamení jiných se oblfif 

To zvědět chce rakon si pomáhaje, 
hledá až ni^de prstd svojich hmatem, 
co jeho zraka bfla pr&zdná b&je: 

Tak j& své niky prsty rozpjav chvatem 

jen piamen gest jsem nalez na své skráni 

z těch, jež tam kllěník vryl na prahn svatém ; 

Nač díval se m^ vQdce v namfvánf. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TŘINÁCTÝ. 



Muž octii jsme se db Trcboli schodů, 
kde podruhé vrch řez má, nit té ponti, 
jež k oíisté jest smrtelníků rodn. 



Kol TrSkn řimsn vidiS se ta pnouti, 

jde do kola, jak a té první hoiy, 

B tfm rozdílem, že častěj zde se krontí'). 

Ni stíny tady, ni obrazů sbory, 
na bi^bn cestě jen se kámen bělil, 
a jako lesk byl Šedivý a sporý. 

„Zde Sekat někoho, by s námi sdělil, 
kde cesta je, — můj vůdce roznmoval — 
pro zpoždění se volby té bych želil." 

A upřeně jak slnnce pozoroval, 

on středem nčiníl svon nohn pravon, 

kol nii ěásC těla' levoa obracoval. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



,ó sladké sfétio, T jeboi záři smaTon 

mám dAvéni, ty cesto n noTon nynf 

Ted Dás, jak ďaino, tonto Etržl tmavonl 

Ty hřeješ svSt, tys to, jež záři fiini, 
tvAj paprslek má vždy náS vAdce býti *), 
8 tfm v spor nejdon-U důvodové jini.'' 

Ab mQi na zemí co musfS jfti, 

my nSli jsme jnž a to v krátké chvili, 

tím TŮle žárem, jenž oám t srdci svití. 

My cítili jsme, letem k nám jak pili, 

— vSak neviděli jsme jich — sbory dncbá 
nás lásky k štola zval jQjicb hlas milý. 

Kol první letě v křidel lehkém mcha, 

, Tinam non habent" *) zřetelným děl hlasem, 

dál prchal — echem hlas ten znél nám v slnchn. 

A nežli dozněl v dálce : „Orest Já jsem" *), 
díl drahý hlas, kol mihl se a v dJUi 
zas anikal. Já zastavil se žasem. 

„Co za hlasy to, Otfie, děl jsem, lkaly?" 
A co jsem ptal se, zazněl ta hlas třetí: 
„Ty milojte, jenž zlé vám sdělali I*)" 

„Ten krab zde závist tiskne ve objetí, 

— dél mistr mflj — vlak zde provazy biče 
jen z rukou lásky na vinnfky letí °}. 

Znít jinak bude uzda na ty chtíče, 

a nslyiii ji, mním, až odpuStění 

kde brána jest, nám dány bndoQ klfée. 

,.,Goo>ílc 



Leč do vzdochn zrak npři t pilném zření 

B nzřfS davy, jak před námi sedí 

dle skálf T řadě v smatném zamySIeni." 

Vlc nežli před tím mláto odpovédi 

zrak zostřil jsem a zřel jsem v pl&itfch stíny, 

ti byli vSickňi jako kámen iedf. 

A nčinÍT krok: „Pros za naie vlny! 
6 Uarial — jsem slySel — Michaeli! 
a Petře t Tiicknl svatí I" volal jiný ''). 

I myslím, člověka avét nemá celý, 
jejž, kdyby to zřel, co já viděl tady, 
by nezachvátil soncita žal vřelý. 

Neb když jsem dostih bliže jejich řady, 
že posnňky jich moh jsem rozeznati, 
z mých oči tekly slzí vodopády. 

Šat z Žfni kol jich údů zřel jsem vláti, 

a rameny si byli kn podpoře 

a břeh vSem podporou. Tak vidal stáU 

Jsem slepce, jejichž život jedno hoře, 
na místech odpnstkú, navzájem hlavy 
nklánět přes sebe a ve j>okoře, 

By zbudili spíS soncit, nsedavý 

jich sténal pláč, v&ák pohled na jich bídn 

byl její hlasatel víc naléhavý. 

Jak nespomahá slnnce slepých vído, 
tak ani paprsk světla nebeského 
sem nevniknnl k smutnému toma lidu. 

d'c I z=<i„ Google 



Neb yfSka vlech ívy drátn železného 

tak bfla seSita jak ostřížovi 

ae dStá, klid když Deol cDOStf jeho '). 

Mně zd&Io se, ie křivdě dnch můj hovf, 
když vidím je, kol jda, nevidéo jimi, 
tož k vůdci chtěl JBem obrátit se slovy. 

Tfiak němými on pohnnt zraky mými 
děl, na otázka moji neěekftje: 
„Mlnv tedy mondře slovy úseěnými." 

A podél strmé řimsy této kraje, 

zkad snadno spadnout lze, jef bez zábradlí, 

lei sladký mistr můj se ubíraje ; 

Na drnhé straně kolem nás se kradly 
ty stíny zbožné, kterým oSi dráty 
deSf horkých slz na bledé tváře kladly. 

„Jenž jisti jste, Že světla paprsk zlatý 
— já zaSal — někdy v oíi vaSe ilehne, 
po kterém spěl jen vaSich tuch vír svatý; 

Edyž milost v pěnn svědomí vám lehne, 
ji spláchne tak, že potom iistým tokem 
vám do něho prond ducha mocnS vběhne ; 

(Já děkovat vám bndn každým krokem) 

6 rcete, daSe latinská zda s vámi 

(ji k dobm snad)*) jde se zaiitým okem?" 

„Ó bratře! mŠBtankon jeat mezi námi 
zde každá v městě božím, ty chceí říci, 
zda pntovala kdys Ylach krajinami?" 

D,mi,;=db, Google 



Tak pravil stín mi z daleka se tmfcl, 
jeni dál než ji stál. proto •více k předu 
jsem odviiil se nohou bádající. 

Jak na čekáni jeden v stínfl středa 
tam byl, a ptái se jak, toi řeknn tobě, 
on brada vzpínal jak zbavený kleda. 

„Ó dncha v očistci, jenž oči obě 
máS zaiité, zda tys mi odpověděl, 
rci, odknd jsi a zpráva d^ o sobe!" 

„Jsem ze Sienny s vSemi, na néí's kledČl, 
zde slzami se čistím z břichfi kala, 
lkám k boba, aby o nás tady zvěděl! 

Ač Sapia mé jméno '**), k svéma žala 

já moudrá aebyla, a cizí ikodě 

než svému zduu spfS jsem přála chvála. 

Bys pochopil, že řeč má s pravdoa v shodé, 

6 sly&, jak jsem se poletiloa stala: 

dflft mojich oblouk sklánél se, když chodě 

Po výpravách náé voj, ač hrstka malá, 
blíž Colle v boj se srazil s nepřítelem; 
já bofaa o to, co se stalo, zdála. 

Když poražené na útČko smělém 

já viděla, jak atlkají v shonn, 

ples cftila jsem ve svém srdcí celém. 

Že drze obrátíc tvář k nebes tróno, 

já děla boha: Nebojím se tebe I 

jak vysmívá se kos, když zima v sklona ' '). 



Leč v Btářl s bohem ngmfřiti sebe 
jaem toaiila, vSak za pokánf moje 
v smiř se mnoa jeSté HeveSlo by nebe. 

Byl neuzavřel ve modlitby STOJe 
mne Petr Pettignano '*) ze aoueitn 
a z lásky čisté moje rány hoje. 

Leč kdo jai ty, jenž zde po naSem bytu 

se vypt&váS a áýíňl, T>'kládaje, 

jak Bondím, v oka svého volném svita." 

„I mně zde seSiji kdys vlček kraje 

— já děl — leč krátce, neb jaem hřeSii málo- 

po jiných T závisti se ohlédaje. 

Tfm větál dnii obávání jalo 

před kmha spodnějSího těžkon mnkon, 

jho ono cftlm, jak mne v pouta jalo" "). 

Stín: „Edo t^ přived dráhou smntnozvnkoa 
až sem, když hodláS dolA přijít zase?" 
Já: „Ten jenž stoji tu a nehne mhou. 

Já žiju, jestli tobě, duSe, zdá se, 

že moh bych ještě nohou smrtelníka 

ti prospět, mlnv a poruč v brzkém čase." 

„Ta novina zde v moje ucho vniká, 
to v znamení, jak ty jsi bohn milý, 
pros, cbcel-li, někdy za mne Slitovníka. 

A v Toskánu-li kdys tvflj krok se schýlí, 
tu při tom lkám, co největ&í tvé přání, 
u krajanů mne očisf dle vší sily. 

■... ,.,Goo>ílc 



Je najdeS mezi marniTci '*), z nichž shání 
po Talamonn každý ae a ztratí 
tÍc, Siany než ztratil při kopání, 

Y9ak TÍt£f zlo TŽdy admirály schvátí. " 







i,mi,;=db, Google 




4^S 



ZPĚV ČTRNÁCTÝ. 



liHdo jeati, jenž tam kol hory se toči, 
l.č^dflT než smrt křidla dala mn t let smeiý 
jak chce zavírá neb otvírá oči?" 

.Kevim, le£ vlm, že není osamělý, 
tj oslov j^, neb stojiS blíže jemn, 
mlnv, by rty jeho rády v odvet zněl; 1 — " 

Dva dncbové tak Jeden ke dmbémn 
se klonice to děli z pravé strany 
a pozvedli tvář k obUěeji mémn'). 

A jeden pravil : „Duchu npontaný 
v jhn téla jeStí, které v nebe spěje, 
slyi prosby naSe, mlnv soncitem hnaný. 

Edo jsi a odknd? Milost, v níž ae skvěje 
tvá cnost, náa vrhá v také podivení 
jak při véci, jež poprvé se déje.* 

Já na to děl: „Toskany středem pění 
se říěka, zřídlo má a Falterone, 
běh sta mil ten jí dostatečný není '). 



<i„ Google 



Své tělo přinášfm od řeky oné ; 
kdo jaem, ti řfci, řeé byla by marná, 
mé jméno jeitě v hloku Jiných tone." 

nTvon výpověď když vflie moje iárná, 
se snaží proniknoat, ma§ prvni provil, 
tn zdá se mi o březích minvil Ama." 

A drahý děl: „Já jsem so pozastavil, 

proč jméno oné řeky tak on taji, 

jak hrozné věci kdo by rád se zbavil?" 

A tázaný děl: „I mně to jest báji, 
v&ak vím, že dávno mělo zahynonti 
to jméno, jeŽ se dává torna knýi. 

Keb alpskými ty hory mohon slonti, 
jichž Feloros ^) jest atrženoa části, 
že vody mají vlc než jiné, v poati 

Té řeky, od vznikn aí ku oblasti, 
kde moři co mn nebe vzalo dává, 
kteréž jest řek a prondů pravou vlastí*), 

Cnost ^em sokyni býti nepřestává, 

ji véady zaháněj! jako zmiji, 

a( zlý v tom zvyk neb místa hvězda tmavá. 

Tak v povaze se mění, a tak tyjí 
jak n Circe by kdys bývali v strové '), 
jenž na břehn té kleté řeky žiji. 

Ta prodírá se nejdřív namáhavě 
nečistých prasat stádem, jídlo lidí 
jimž nepatří, leč žalndy po právě *). 
Dum; 04[Mm. 6 



,.,Goo>ílc 



Dál na Bvé pouti itěkavce jen vidí, 
jenž koasavéjSl JBon než v moci jejicb, 
vSafe témi zhrdá, čomák jinam řidl '). 

A burácejíc v bnjnějSích vln rejích 
ten kletý přikop zři, jak méní stále 
psy v lačné vlky *) ; ?ětSích ve peřejích 

Pak skal gtriemí ve tmách běii dále, 

kde najde lišky lstivé, potměSilé, 

před nimiž každý v lstí jest děcko malé"). 

Že ten'") mne slyái? Právč, to má píle, 
snad bode dobře, vzpomene-li sobě, 
co pravý dnch mi odhalil té chvíle"). 

Zřím tvého vnnba"), který v přiStí dobí 
v tom kraji lovcem vlkQ t^cb se stane 
n řeky zlé, a prchnou před ním v mdlobě. 

Za Živa prodá maso jich, a Štvané 
jak stará £elma potom vSecky zdáví, 
{fm život mnohých i iest jeho splane ''); 

Pak pokrvácen smutný ten les tmavý '^) 
on opustí, jenž tak zpustošen bude, 
že tišíc let tn Škodu nenapraví." 

Jak při proroctví neStěstí, jei bude, 
tvář toho, kter^ slyii je, se ztmivá, 
že, «dknd zhouba jde, naslouchá vSnde: 

Tak zřel Jsem dnži, poslonchání chtivá 
jež BtAla tn, kterak se smutkem kryla, 
hdyž elySela tn píseň, jii on zpívá. 



i,mi,;=db, Google 



Tvář ODOho, ře6 toho zasmnSilá 

po jejich jménech zTédavost moa niti, 

s mou otázkou toi prosba y spolkn byla. 

„Ty i&átó a j& ochoten m&m b^ti, 

děl dnch, jenž nejdřív se mnou mlaTíl, znova, 

co skrýv&l Utk s<ún"), tobí odhaliti? 

Leč pro milost, již pláí, chci tvémn slovn 
hft povolným a nelakomit řeči, 
vŠz tedy: Gnido del Dnca se zovu. 

Tak zavÍBtl jsem zahořel, £e něčí 
když zrak jsem viděl zanícený plesem, 
mé zblednuti hned pojem každý předíf. 

Ze BCtby své tn slámn teď Žnn s děsem, 
d lidstvo, rci, proč s takon horlivostí, 
kde zákaz nntný, soucit srdce nesem?!") 

Ten Rinier jeBt''), k slávě, věhlasnosti 
d&m da Calholi přived, jeho jména 
Tíc žádný dědic nebyl roven cností. 

Od hor až k Po, a od moře až k Rénn 
ty statky, pravdě jenž i slasti slouží, 
ty viecky byly vzaty jeho kmenn. 

Neb kam jen tyto hranice se dlonží, 
vle divé bnjí jedovatým býlím. 
Že vymýtit je, pozdě mysl touŽI. 

Kde Uainardi je teď e Liciem milým, 

kde Gnido z Carpigna js s Traverearem'*), 

ó lide bastardO, jak tebe kvílím! 



,.,Goo>ílc 



Kdy T Bologni vzplá Fabbro") v leaka starém, 

ve Fftenze ďi Fosco Bernardino *°), 

na slabém stonka prát nestfžen zmarem? 

Když lkám, Tosk&Dský, batt mi odpaltíco, 
T mé mysli oíil zas Guido da Prata, 
i, jeDŽ s námi iil, ďAzzo Ugolino. 

Tignosem a drnhy mysl mi jest jata; 
dSm Anastagi a dům TraTersara ' '), 
je stihla vĚecky ctných dědicd ztráta. 

O rytiři, ó pani t květu jara, 

6 dvomosti a lásky plesy, žalyl 

teď vSady v srdcich pouze zloba hárá. 

Ó Bretinoro, proč neprcháš v dáli, 
když kmen tvůj prcb a lidé na ůtěkn 
json v strachu, zlými že by též se stali ! 

Vymírá Bagnacaval k svému vdéku, 
a Caatrocaro s Coniem'*) k své zkáze 
zas roái syny k hanbě svého věkn. 

Paganfi*^ d!as-li pojde, bude blaze, 
však nikdy tak, by lidské pomlouvání 
s ctným jménem jejích bylo v rovnováze. 

Nic, Ugnlino z Fantoli**), nebráni 
tvé slávě, nebo že by tvoje jmenó 
kdos zatemniti mohl, není zdání. 

YSak dál jdi. Toskánský, neb moje věno 
teď Spiše pláč jest nežli hovořeni, 
tak srdce mé tou řeči zasmnSeno." 

D,mi,;=db, Google 



My TÍděU, ie naie odcházeni 
ty drahé duSe sly&eli a pravou 
že cestou fili jame, dleli ve mlčeni. 

Dti sami drahou Sli Jsme namáhavou, 

když zazněl hlas, jenž v slnch mi ileh jak v zraka 

blesk ilehá vzduch dělicí rýhou žhavou. 

„Edo uzři, zabije mne bez rozpakn**)!" 
a znik jak hrom, jenž dozni rychlým zvukem 
a rychle prchá jak byl výtrysk z mrakfi. 

8 tim sotva slnch když spřátelil se hlnkem, 

zas jiný hlas tak zaburácel v hřměni 

jak hrom, jenž zni ráz na ráz divým hnkem. 

„Jsem Aglanros^*) změněná na kameni I — " 

Bych bliže k básníku se stulil zpátky, 

ne k předn, zpét jsem nČinil krok v chvění. 

Vln vzdnSnýcb povrch byl již kolem hladký, 
on ke mni děl: „Tot tuhá uzda jesti, 
jež měla by váS rozum krotit vratký. 

VSak po vnadidle lapáte a v pěsti 

vrah starý udici vás chytí slepě, 

zdar nzda s výstrahou vám nemflž nésti. 

Tás nebe volá, krásy velkolepé 
vám, jak se točí, stále nkaznje, 
viak zrak váS hledá zem a proto tepe 

Vás ten, jeni liil vie a pozoruje." 



i,mi,;=db, Google 




ZPĚV PATNÁCTÝ. 



gHyak mnoho ke konci hodiny ti'etí 
^tm "'^ počátku dne sféra cesty délá, 
jež jako dítě iSertiijic v kruh letí : 

Tak mnoho koule slnnce njft měla 
2 denního běhn svého podvečerem. 
Tam neSpor čaa byl & zde pftboc ztmělá '). 

Z&ř na nos padá n&m, jak d&l se bérem, 
neb tak jame obeSIi tu horn celon, 
ie západním teď kráčeli jsme směrem. 

Když ncítil jsem, kterak zářf skvělon 
vie stižena má byla skráň než dříve, 
co př^de, idál jsem s mysli rozecbvělon. 

En výSi obočí hned mce chtivé 
jsem zvěd a stínidlo si dělal dlanf, 
pj^d světlem bych skryl oko nedittklivé. 

Jak od zrcadla neb od vodních plání 
se paprsk nazpět v st^non výši zvedá, 
jak odražen byl ve svém dopadáni. 



.,Goo>ílc 



A protiTOý cíl dráze svojí hledá 

od kolmice v témž směni dál se chýle, 

jak zknSenost nás učf nebo véda : 

Tak světlem že Jsem raněn této chvíle, 
jež ode mne se odrazilo, hádám, 
jen v ůtJk proto zrakem svojlm píle. 

,Mflj sladký otHe, co to jest? hned hádám, 
že před tím nemohu svých oéí skrýti, 
a kam se hnu, jen v toho záři padám?" 

qÓ nediv se, že tebe oalniti 

můž' jeité slaha nebes; posel to je, 

on děl, jenž zve nás výíe vystoupiti. 

Jnž brzy nazírání v jejich roje 
ti těžkým nebude, spf& takon slasti, 
jak snéfiti dovedon jen city tvoje 1" 

Jnž dostihli jsme slahn rajských vlastí: 

— „Sem vstupte!" — veselém děl ve hovoru, 

„sem' lip lze nohu nežli jinam klásti." 

My vystODpill, a za námi v sboru 

„Beati šunt Misericordes" pěli, 

a jiní: „Plesej z vítězství!"') Tu horu 

Jsme já a mistr slézali a bdělý 
já myslil cestou něco získat tady 
teď z jeho hovora, a proto smělý 

Jsem k němu obrátil se: „Dej mi rady, 
ten z Romagny stín, co chtěl asi říci 
o spolkn, o zákazu?"') „Svojí vady 



,.,Goo>ílc 



Zn& nejlépe od ikodn trestající, 
i není divu, kdyí ji nynt kára, 
faf aspoň jiným hlas byl Tarnjlcí. 

Když mysl vale o véci se stará, 

jež spolčením se rozpadají v díly, 

T měch vzdechů, vice fouká závist stará. 

Leč vaSe tnžby kdyby obrátily 

se láskou hnány k nejvyíifmn kruhu, 

TÍc bázné T íiadrech byste necítili. 

Čím Tle, jenž „naie" df, je tamo drubft, 
tím dobra víc má každý jednotlivý 
a tím víc lásky plane v onom Inhn." 

„Svých t,nžeb skojenf jsem více chtivý, 
já pravil, než kdybych byl mlEel zcela 
ft vSt&l pochybnost má dnie živi. 

Jak možná, aby statkem zbohatěla, 
jenž rozdělen, Část majetnlků větSÍ, 
než kdyby menSÍ v drženi jej měla?" 

On: „Zemské véci že jen stfhái řečí, 
tvé myStenky jen za nimi se honí, 
tmou ponhon jen se tobě světlo vděčí. 

To nekonečné dobro, jež taj cloní 
tam nahoře, vždy lásce v námč spěje, 
jak paprsk k světlému se těln kloní'*), 

Co záře najde v něm, to zas tam leje: 
tak láska jak se Síří, v stejné chvíli 
též věčné síle j^í tak se déje. 



,.,Goo>ílc 



A ífm vfc srdci tam si t dítuí pilf. 
Um -víc tam lásky, tfm víc milov&ní, 
jak zrcadla drah 8 drahém láskn sdllf. 

VSak nemohn-li Btiiiti tvé plání, 
na Beatríci počkej, která zkojl 
ti nejen toto, nýbrí každé pMnf. 

Jen hleď, by z&by tam na skráni tTojf, 
jak dvě jsoa*), pět ran bylo odklizeno, 
jež ponze bolestí se tobé zhojí." 

Chtěl řici jsem: „Mné zadost níiněnot" 
v tom octnul jsem se zase v krahn jiném, 
by dívalo se, oka pornčeDO. 

Jak vytržení bych byl jedním kynem, 
já vidění*) měl náhle, ^ev to blahý, 
já mnoho lidi viděl v cbrámn stinném, 

A žena veěla, měla sladké tahy *) 
a děla hiasem matky v roztoužení; 
nProě něinil Jsi to nám, synn drahý? 

Hle, ji s tvým otcem žalném ve úpění 
jsme hledali tě" — jak se zamlčela, 
vie, co jsem zřel, se v jiný obraz měni. 

Zfím jinou ženu '), v obličeji měla 
slz krůpěje, jež bolest z oČl dere, 
když záif na jiné dlouho v srdci vi^la. 

A děla: „Jsi-Ii vládcem města, které 
kdys bofa&m bylo sporem svojím jménem '), 
zkad vfiechněch věd se řinon zdroje steré. 



Tož pomsti jej, objetí ve plameDném 
jenž dcern zničil nám, ó Pisistrate!" 
A pán v svých tabd klidn neproměnném 

Ji klidně prayil : „V zatraceni klaté 

mám toho vrhnont, jeni nás v lásce chová? 

co s tlm, jenž klne nám, pak dělat máte?" 

Pak vztekem vzňatý dav jsem vidSl znova, 

jak jinocha kamenovali divě, 

a „mačtel močte!" zněla j^icb slova. 

Od'") před smrtí, která již valem, chtivě 
se blížila, se kloniti zdál k zemi, 
leč k nebi obracet své oči snivě. 

Ea Pánn prosbami on úpěl vSemi 
v tom boji, hj dal vrahům odpuitěni, 
tož zrakem, před nimž soncit neoněmí. 

Když vrátil se milj dach po tomto sněni 

ke sknteénosti a já chápal zaae, 

své pravdivé jsem poznal poblonděni"). 

A TJidce můj, kterému to v3e zdá se, 
jak ze sna náhle bych se zbndil: „Synu, 
co děláS a proč vrávoráS?" děi v íase. 

^Mné zdá se, že tak JdeS jnž přes hodina, 
zrak zastřený a s nohon, jež se myli, 
jak opilý, neb kdo jde v spánkn súnn." 

„Poslouchat chcei-)i, rád ti, otče milý, 

vSe sdélim, co se zjevilo mi právě 

v tom, nohy mé co tak beznzdné byly." 



Coo>ílc 



A on: „Byt sto Skrabolek svojí hlavě 
jsi přičinil, přec tvoje nejtajnéjii 

by mySlenky, \éř, neušly mé správě. 

Co viděl jsi, tvé srdce ukojnejSi, 
by těm se mfrn vod&m otevřelo, 
jei z věčných zdrojfl tekoa. Ne, jak zdejSl 

Se ptají lidé, ji ae ptal, když zřelo 
jich oko, jež jest slepé, v světě všemu 
když tělo jejich žití odomřelo. 

Jen siln bych vlil dále krokn tvému, 
já ptal se, dlužno tak pohádat líné, 
by spomohla jich bdělost kroku mdlémn." 

A drahon naSe chůze dál se Sine, 
a kam jen mohly oěi dosábnonti, 
zář západu a jasná vstříc nám kyne. 

Y tom hustý kouř'*) nás na další stih pouti, 
a tmavý hyl jak noc, kam noha vkročí, 
tam nemožno mu nikde oniknonti. 

Ten zakalil nám čistý vzduch i oči. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 




ZPĚV ŠESTNÁCTÝ. 



gwma pekel a noc syétla olonpená, 
P.Pi kdy nebem hvězdná záře nezaplála, 
a obloha kdy nejvic zatažena, 

T Utk hustý závoj zrak můj BOtva jala, 

a nepříjemná byla mémn cítn, 

jak tma, v niž kr&jina zde celá stála. 

Zrak ot«vřIt jsem nemoh světla svito; 
tož průvodce můj věrný, cesty znalý, 
bliž kroče, rámě dal mí ve soocito. 

Jak slepec za svým vůdcem kráěf v dáli, 

by nezabloadil, nenarazil čelem 

na věci, jež by snadno smrt mn daly: 

Tak já jsem kráiel v hnstém vzdnchn ztmětém 
za vůdcem, jenž děl: „Měj se na pozoni, 
bys nevzdálil ee pi^lii t kroku smělém." 

Já slySel hlasy zniti ; lkaly v sborn 
kn Beránku, jenž viecky viny snimá, 
o Eoncit, mlr a zkojenf vlech sporů. 

■... ,.,Goo>ílc 



„ó Bflo ffl&, jak Bfla tri mne mámf," 
já k aobé děl, ncftiv dál se brodě, 
ie slábne krok mfij těmi končinami. 

Hy na n^Ty&fifm stáli jsme jnž schodě, 
le na konci nii dalfif krok se Btavil, 
jak na pobřeii kdjri přistanoo lodi. 

Já chTílí sebe nasloacbánfm bavil, 
ida nenslyfiím cos t noTého kmhn ■), 
pak obrácený kn mistra jsem pravil: 

„Ó sladký ot£e. Jaký trest v tom tuha, 

kde Btojime, rci, vinníky ted bosti, 

když noha dli, řefi dál zni k tvémn drnbn!" 

Pnd dobra londavý, ieni k povinnosti 
se kára zde, a zde se zdvihá veslo. 
Jimž vládlo se kdys Spatně v lhostejností. 

Leč pozomějSf v feS mon by se neslo 
tvé naslonchánf, obrat dncba ke mně, 
by dobré símě v tvoji daii kleslo. 

Ni tvftrce ani tvor, on zaěsl jemně, 
bez lásky nebyl, vfi to, synu milý, 
af dnSevní, a( té, JiŽ rodí země. 

Ta přirozená láska se nezmýli*), 
ta dmhá snadno, ipatný-li cíl jejf. 
když přflil mnoho má neb málo efly. 

Po cnostecb dokud Jejf snahy apéjf, 

po světských statcích, míru má-li praven, 

zlé chtíée v nás se nikdy nevzbonzejf. 



,.,Goo>ílc 



Leč převrácena, nebo lulebavoD, 
neb ÚknaTOO-li ku dobm se stává, 
tror proti trflrci t pAtkn vchází drsvon. 

Tož chápeS teď, le láska nepřestává 
být ve vás zdrojem coosti a viecb Cind, 
jicbJS úmysl hned zlý trest vyhledává. 

Le£ od předmStn lásky své ie, synu, 
odvrátit nem&ž' láaka svoji vloho, 
je každý jist, že nejde v záSté stlnn. 

VSak bytost sotva představit si mobn, 
jež bez tvůrce by v sobe pouze dlela, 
tím nemožná Je též zááf proti boha I 

Tak v dobrý sond-li moje mysl spéla, 
vám bližního zlo milovat lze, trojf 
pak v bahnn vafem ona cestn měla. 

Když Bonsed klesne, ten se těchon kojí, 
že př^de k slávg a tak proto přeje 
si jeho pád a proti bratra brojí '). 

O přízeň, čest, moc, sláva ten se chvěje, 
když bližní jeho stonpá, že je ztratí, 
i bojí se a zdara jeho kleje '"). 

A jiný nmí, že maal pomston vzpláti 

ea pJ'fkoří, jež mnsil vytrpěti 

a nezdar bližního si proto přáti"). 

Ta trojf klamná láska ve podsvětí 
tam trestá se '*), buď nyní poněený 
o té, jež převrácena k dobra letí. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



Po NeJTySSfm '*) jest kaídý roztoníený, 
byt nejasně Ho taSil. mfr t něm bledá, 
Jej doBtihooat je kaidý rozborlený. 

A Tftie lásba práci-li si nedá 

Jej zNt a získat, potom ve lítosti 

trest sluBný pro vás t krabn tom se zvedá. 

Jet dobro a přec nent k blaženosti 
a neol Stéatím, neni dobrem ani, 
ni plod a kořen, který dobro hostí : 

A láska, po něm iáyí se pHliS sbánf, 

y třecb krnzicb pifiStlch nad námi se pyká"), 

leě trojí dělena jak ve pokání, 

To zamlčím, at samo v zrak tvAj vniká." 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV oamíÁOTÝ. 



nHdyi poloíil cfl BTémn rozhoTom, 
|£^ mftj mistr Tznefiený, tn t tklivé přízni 
T tvář pohlednul mi, zdK v ní nenf spora. 

J& BOTOU trápen po Téd6nl žfznf, 
na oko mlčel jsem a pravil t taji, 
snad nový dotaz byl by jemu trýzní. 

Leč pravý otec poznal, že, co zdají 

mé myBlenky, to nedfm i^čí gvojf, 

nmč k i^i chnf dal, jež mé cbontky skají. 

Dlm: „Zírání ve svétla tvého zdroji 
tak oživlo, že Jasně beze stínu, 
co UčíIe mi, pi^e mnon nyní stojí. 

Tož, sladký otče, odpust svémo synu 

a v^vétli mi JeSté ona láska, 

jež zdrojem dobrých jest i Spatných ČinA." 

gZrak dncba zbystří! dél tn na otázka, 
a pochopifi těch slepcft pobloudění'), 
jenž dávf^l si pravých vddcA masku. 



i,mi,;=db, Google 



Dticb BtTořen k láskf btoJÍ ukojení 
m Imont dá tfm, co Ilbl se ma pravé, 
jak přidniif se k skntkn zalibeni ') ; 

VAS rozum récf skutečných pak v hlavě 

si trořf obrasf, jež rozvinuje, 

a ducha k nim pak táhne namáhavě. 

A duch když B představami v souzvok pluje, 
to láAa Jest, a přirody to dílem, 
ie z&liha vás cele opanuje. 

Jak stoupat ku výíi jest ohne cílem, 
kde nejdél trvá látka jeho celá, 
čími libuje si ve stoupáni čitém: 

Tak cbténlm dnSe lidská zahoi'ela, 
jež duievní jsonc hnutí, neustává, 
ai drahý předmět obejmout aml zcela*). 

Tn poznat mAíeS, kterak věm tmavá 
těch cesta jest, kteři se domýSlejí, 
že kaídá láska dobrá je i pravá. 

Být dobrá mAže vždycky látka její, 
T&ak nemusí být každý otisk jasný 
tím, vosk že dobrý' *). Díky v obličeji 

Dím: „Pozornost má a tvůj výklad krásný 

mi lásku odhalily, pochybností 

viak víc v mé dn&i spor se zvedá hlasný. 

Když láska ze zevnějšku k nám se hostí 
a T ní jen duie sousti^dl se cele, 
kterou jde cestou, není Její cností." 



,.,Goo>ílc 



„Co Tosvm chápe, řekna tob( amSle, 
on ke mnd na to — druhé poví tobě 
Beatrice, tot věc je víry vřelé. 

A s l&tbon nebo bez nf aama v sobě 
dU T každé formě ') bytí zvláStnf stla, 
jen sobě vlastní a sv& t každé době. 

Ji poznáv&me, jak se chopí díla, 
že jest, nám pravf j^í působení, 
Jak, strom že žije, svědčí zeleň milá. 

Tak neví člověk, odkud pochopení 

v něm prvních pojmfl °), odknd ona tonha 

po prvních věcech, jež má od zrození. 

Jak víela pnd dělati med, tož poahá 
ta náklonnost, ta nezasloažl chvály, 
a chybí též, kdo hanoa se jí roabá. 

Byt sfly drahé na sonzvak v nf hrály, 
vám vrozena též cnost, která vám rádi '), 
na prahn svoleni ten strážce stálý. 

A ona láaka k zln když ve vás řádí 
neb k dobm, toho pilvod je, ta mkn 
vám podá a vás ka odměně svádí. 

Kdo pronikli aŽ tvorstva do sonzvnku, 
že volnost vrozena je, pochopili 
a zanechali světn mravouka. 

A dejme tomn, z nutnosti že síly 
by každá láska žárem ve váa vzplála, 
jest vaie věc, iár byste nkrotili. 

D,mi,;=db, Google 



A volnost vAle to Jest, kteron zvala 
ctnou silon Biče, pomni na to xase, 
snad o tom kdyby do řeči se dala — " 

V tom Inna, která v pftlnoc zpozdila se, 
nám rozptýlivši hvizdy vzeSla celá, 
Jak T ohni kotel plála v plné kráse. 

A proti nebi onon drahon spěla, 
kde konli slnnce vidél Řfman pláti, 
když mezi Sard? a Cony v pád ^ela '). 

A ctný ten Btln, jimž vlče vychlonbati 
' se Pietola může nad Mantovn *), 
mé břfmě sňal, Jak přestal vykládati. 

Já, jenž jsem jeho zl^telnémn slovn 
slnch popřál ve vfiem nyní nkojený, 
jak Bpitý snem jsem potácel se znova. 

Leč z mátoh těchto záhy vytržený 
jsem lidmi byl, jenž za nafiimi zády 
se hnali chvatem na ty skalní steny'"). 

Jak Aesopa a Ismena ' ') když spády 
na březích zřely davy v divém shonn, 
když chtěly Theby smířit Baccha rády: 

Tak tady kroky mnohých milionfl 

se pletly, jak jsem zřel, vSech da&f, vftlí 

jenž dobrOD a ctnon láskon byli v honn. 

A mžikem jnž své kroky k nséim hnaly, 
neb rychlým během spěl ten zástnp iifý ; 
od prrnich dvon jsme s pláfiem vysleclunili : 



,.,Goo>ílc 



„šla rychle Maije do hor plna viry, 

by dobyl Herdy, přes Marailii 

let Caesar do Španěl"'*). — „ Jenž nezn& mfrj, 

T chvat dejme ae, af láakou, kter& niijl, 
fiaa neztratíme, křiíeli tak davem, 
af Bnabon dobra milost se rozvijí!" 

„ó lide I v kterém v mcfan pl&polavém 
teď horlivost netefnoat vSeckn stíri, 
a Uknavoat, pro niž ae k&te pr&vem, 

Ten žijfcf zde — nelba, bvcl mi virat — 
chce vzhflm Jit až slánce znova svitne, 
než rcete, kde se vchod zde otevlrft." 

S rtfi vAdce sotva toto alovo slítne, 
di jeden z dnchft: „S námi bez wtétd 
když piijdete, vstříc otvor hned vám kmitne. 

Tak v stálý pochod my Jsme tonhon hnání, 
že nelze prodlít, odpnaf, nedej jména 
nezpAaobn naáemn poaplchánf. 

Ve Veroně já n svatého Zena 

byl opat, RndoTons byl dobrým králem, 

nad jeho vládon posnd Milán stená. 

A Jednoa nobon v hrobě Jnž je málem 
ten, který pro ten kláiter v pláči vřelém, 
že vládnnl tam, ae bnde trápit žalem'*). 

Neb syna svého, jenž jest bfdák tělem 

a hor£l duchem a narozen Spatně, 

tam opatem zval ve zbnjnictvi smělém." 

D,mi,;=db, Google 



Zda mluvil dál, neb zmlk, ji Derfm; chvatné 
se kolem hn&l a cesty kue byl dále, 
to atkvélo mi t hlaxé. Ten, jeni statné 

Po boku při viem byl mi neustále, 
dél: „Obrat se a viz, jak lenivostí 
dvon těchto láni kn £patné jest cfavále""). 

Za vSemi křičeli tak t horlivosti : 
gLíd vymřit mneel, který přeiet moře, 
nei Jordánn břeh jeho děti hosti. 

A onen,' který nechtěl snáSet boře 
až do konce s Ancfaisa synem, zbynnl, 
sám beze slávy bndoncnost si tvoře!" — 

Edyi Jejich pochod v dálkn se jnž Sinal, 
že nemob jsem víc rozeznati stfny, 
m^énka ve mně vznikla, a z té vinni 

Se rftznýcb přival, jiný a zas jiný, 

a2 tékal dnch můj sem tam ve blonděnf, 

a něhon vlčka zavřel jsem a líný 

Frond myUenl mně zvolna přeSel v snění. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



„J& Marco*) slul jsem z Lombardského rodu, 
svět znal jsem a cnost pěstil nejvíc v Žiti, 
po kterě mfřit nese teď jen škodo. 

JdeĚ pravon ceaton, chceĚ-li vystoupiti." 
Tak děl a připojil: „J& tebe žádám, 
td dojdeí tam, se za moe pj^mlnviti." 

A já: „Zde svoji přísahu ti skládám, 
íe aCinlm, co cbceĚ, leč pochybnosti, 
nei rozlnítf so tady, t mdlobo padám. 

Dřív prostá, nyní tvojí výmlavnostf 
jen roate, neb mi zřejmý důkaz dává, 
íe, vfiady, co jsem slyfiel, pravdn hosti. 

Svět cnoBti zbaven, jak zni tvoje zpráva, 
jest na vSech stranách, pooze zloba litá, 
kam pobledneš jen, bnjet neostává. 

Leě prosím, kéí z tvé řeči zkázy svitá 

mně příčina, aC mobn jiným říci, 

ten na vmb nebi*) ji, ten zemi ěíti." 

Vzdech blnbý v hlasné „ach" se stupiinjicf 
on vydal a pak na to pravil: „Dmba, 
svět slepý jest, ty z něho putqjíci; 

Vy žijící pak vlečka tíž svých dlnfaft 
jen nebi za hřích kladete, jak spěti 
by muselo vSe podle jeho kraba. 

Byt bylo tak, svobodné vůle vznětí 
je ztraceno; pak spravedlivé neni. 
Se dobm plei, msta zlému ve zapěti. 

D,mi,;=db, Google 



'lem*}. 



iii ae bližf 
.1 gladkýtn, 

> nití. 




ZPĚV DEVATENÁCTÝ. 



DH té hodině, kdy nemAže žár denní, 
H^ jsa zemí neb Sittarnem Bchluen, vice 
chlad luny zahřát') g kdy t roztooienf 

En vzchodu geomanti') zfrajfce 

zN „velké etěstf" před BTÍtánfm pl&ti, 

nft cestách od nichi noc odvrací líce: 

Já T snění koktavon zf el ženu ^) státi 
a SilhavoD, noh křivých, chromých hnát&, 
ve tváři bledea, strach se podívati ! 

Já na ni zřel a jako v slnnce zlatn 
nám zimou stohlým vrací se zdroj síly, 
tak Její jazyk mým pohledem v chvatu 

Se rozvázal, 1 zvedla se za chvíli 
a zbarvila tvář znetvořenou v svěží, 
jak přát jen mOž' si lásky pohled milý. 

A volný jazyk její jak chce běží, 

a zpívat začla dojemně a snivé, 

že odvrátit stncb doved bych jen stéíí. 



i,mi,;=db, Google 



— „Já sladká Siřena jaem, pěla tklivě, 
jei plavce t iirém moři k Eobě láká, 
a kdo mne elyií, poslonchi mne cbtivě. 

HnoQ OdyBsea cesta kfivolaká 

se pomátla, blah na vidy ae mnon jeBti, 

kdo upoutat se dá mon písni ptáka." 

A nenmlkla jnž, ta k méma Etěsti 
se rychle panna objevila svatá ^), 
jež ona chtěla zahanbit a splésti. 

„Ó Virgilel tak lkala hněvem vzíiata, 
kdo je ta žena?" a on bez prodleni 
zrak na ta svatoa npřený bUs! chvátá. 

A tato drnhoii chytla, v okamieni, 
iat Btrhnonc její břich mi nkázala, 
ten smrděl ttkk, že pnch mé přena! sněni. 

Zrak odvrátil jsem. „Třikrát zavolala 
tě ústa Diá, vstaň I Virgil pravil, kolem . 
hleď, kdeby brána před námi jui stála!". 

Já zvedl se, den rozléval se dolem 

a viemi kruhy této hory svaté; 

za sebou slunce, SU jsme dál tím polem '). 

Já kráčel za nim dumon čelo jaté, 
jak mySlénky kdo nésti musí tiži, 
své tělo v pftl oblouku mostu vzpjaté. 

y tom slyfiel jsem: „Zde kn vchodu se bllži 
vám kroky 1" hlasem jemným tak a sladkým, 
jenž zřidlra v žití ve sluch se nám níží. 

D,mi,;=db, Google 



A křidlem jako labnt bílým, hladkým, 

ten, který mlnnl, ozDaioval dráhn 

skal tvrdých pHtsmykem, pak letem krátkým 

TzpjaT křidla OTlval nás ns tom prahu: 
„Jak itaetni JBon, dEl, kteH t smutkn lkajf» 
ten smutek bnde jejich dnSlm k hlahol" *) 

„Proč zrakf tvé se k zemi npfrsjf, 

co máš?" mfij vůdce a v&žnoD začal lícf, 

jak od andélft výi jdem po skal kraji. 

„Že nohou kráčím tak se zdráhající, 
jest novým vidénim, jež ve maé vstává, 
že nelze mi ae mySlánky naň zříci-' 

„Zřels onn babu, pravila má hlava, 
pro kterou nad náJni se slzy roní '), 
zřels od ní jak se človik odpoatává. 

Měj dosti 1 At tvá pata v půdu zvoní 

a oči tvé se pouze kn vnadidln ^), 

jež vodí věčný král v sfér kruhn, klonil*^ 

Jak sokol, nejdřív na své spáry k bidtn 
jenž divá se, pak na hlas sokolníka 
se vzpae, že tamo láká jej pod k jidln: 

Já QČinil a noha má se smýká, 
kde rozpolténá ekála prftchod přeje, 
tak daleko, až nový kmh kde vzniká. 

Nad pátým kruhem co se krok mfij chTdjet 
lid na zemi zřím, kterak v pláči leŽl 
a radon tváře své do země reje. 



i,mi,;=db, Google 



nLne k prachu dnSe má" ^, vzdech z úst jim bili, 
leč hluboký tak, temný, utajený, 
že zachytiti sluch jej mohl stěif. 

nó Dt^de tf boha vyrolený, 
kterémn nadej, spravedlnost kritf 
srnk tiie, kady ďcrze skat těch stíny 

TýS máme Jit?" — „Když lefenim se káti 

2de nemiiBlte a jen chcete k čili, 

tož hleďte vždycky na právo se bráti." 

Na básníka otázka v krátké chvíli 
ta zaéla odpovčď, já právem hádal, 
že jiný smysl řeči jeho kr^ly. 

A zrakem pána svého, než se nadál, 
jsem prosil Jní; hned vlídné on mi kynnl 
a svolil k tómn, oč jsem vroticnS žádal. 

Jsa pánem vAle své krok bliž jsem Sinal 
a nad tím stannl, který rozmlouvaje 
STOU řeČf k sobě pozornost mou vinni. 

„ódncha, dél Jsem, v němž to'") v slzách zraje, 
bez ěehož k boha návrat možný neni, 
mně k vftli tonhn stiS, jež mocně plaje. 

Kdo byl jsi, rci, pak dej mi vysvětleni, 
proě zády vzhArn ležíte, snad přáni 
tam, odkad jda, ti podám vyplněni." 

On: „Patřit vzhflrn proS nám nebe bráni, 
ti řekna, věz vlak, než tvé skojfin žáry, 
k nástnpci Petra tvoje řeč se skláni"). 

Dic I z=<i„ Google 



Jet mezi Siestri a Chiavarí 

dot pěkný, jímž se řeka k moři viae, 

z kterého tital svfij mi rod náS starý '^. 

Já cftíl dřfv než jeden mSslc mine'*), 
jak velký pl&Sf je těíký, Sistý jeli, 
2e pískem proti němn břímě jiné. 

En Pánn pozdě oěi moje zřely, 

aí pastýřem pak když. jsem stal se t Římě, 

já poznal, kterak Ižf jest život celý. 

Jak tíží srdce světských věcí břlmé; 
tu láskou, k tSmto teprve jsem vzplanul, 
když oněch světských dostih' jsem jnž týmě. 

Až dotud v hřichn před bobem jsem stanul, 

a lakotě propadla dnge ledna, 

jak zřfS, trest těíký proto na mne skanal. 

Ten trest o lakotě zde nejlíp jedná, 
viz duSe, jak se tady v boln ckvějí, 
véř, mnka íidná ide tak není bědná. 

Edyi oěi naSe výě se nevznášejí, 

ku světským jsouce statkům obráceny, 

zde spravedností v zem se nklánějl. 

A lakotou že v nás json udnSeuy 
vie pudy k dobra a tlm dobré činy, 
zde spravednost nás drží ujařmeny. 

Na rukou, nohou spjati, bědné stíny, 
dle vftle Pána, jak se zlíbí jemn, 
bez hnutí ležíme zde za své viny." 



i,mi,;=db, Google 



Ji poklekl a mlaviti chtěl k němu, 
lei jak jsem začal, slnchem pozoroval, 
jak actfvám jej, a hoed pravil: „K čemu 

Bys přede mnou se takto pokořoval?" 
Já: „Otče, káže tak důstoJDOst tvoje, 
ie Dečinfm tak, já si předhazoval." 

nVstaň, bratře iiii\j, a se mDoa mluv jen stoje, 
on odvětil, JBem jak ty Bluba Pána'*), 
ó neklam se, jak jiných jest moc moje. 

Zvěst evangelia zda pojímána, 

kde „neqne nnbent" '*) Čte se, tebou byla, 

pak pochopíš mon řeč. V^k nžij rána, 

. A dále jdi, by děl se prodloužila 
tvá přítomnost, já nechci; kazit ona, 
by pláčem spása má ee urychlila. 

Net Alagii mám, ta bezúhonná 

a dobrá byla, v zmar-li od té doby 

ji nestrh dilm náS, který zlem tak stoná. 

Tn poaze nechal jsem tam v světě zloby" '*). 



1,., Gooylc 



s@)s 



ZPĚV DVACÁTÝ. 



D^le proti lepil vůlL válči vůle, 
|q0]| toi k vůli Děmn ale proti sobě 
Jsem z vody vytáh honba sytou z půle. 

Já hnal se, vůdce za rnoon nohy obě 
klad v dráhu volnou podél skal, jak valy 
se íiiii podél oimbni^. Ten v mdlobě 

Lid, Jemuž po kapk&ch jdou 2 oči žaly 
pro ďo, jež nyni schválilo svět celý, 
se E oné pHIil bliii kraji skály. 

Ty stará vlčice'}! kéž kletby smélý 

té stihne hlas, nad vieckn zvěř ty chtivá, 

bezdný tvAi hlad jest, nestiíený, vřelý 1 

ó nebe, jehož kruhům mysl snivá 

vždy zněnu světských vécf připisuje, 

kdy přijde ten'), před nimž ta prchne lživá I 

Náí sporý krok se zvolna pohybuje, 
já na stíny zHm tomto na obvodu, 
jich pláč a kvil v mé ucho zaletuje. 



i,mi,;=db, Google 



Tu „Sladk& Marie" na Bkalném schodu 
před n&mi ienský hlas vzdych naedaví, 
jak JEeoy kyfllTají při porodu. 

gA chndá byla's,'' blas dál mluvil lkavě, 
„jak vidět na chlivě, kde břímě svaté 
jei složila dřiv svyklá nebes slávě" *). 

„Ctaý Fabrície*)!" zase v to se mate, 
„cnost B chudobou tí vftanéjíi byla 
než 8 hříchem jměnf velké, přebohaté." 

Mně sIoTs tato tak se zalíbila, 

že tiSe dál jsem lei, bych o tom duchu 

vlc dozvěděl se, z jehož úst se lila. 

O Štědrosti zvěst zněla mému sluchu, 
již Mikoláš ved dívky v cestu cnoeti, 
když hfda jejich dolla k jeho uchu *). 

„Ó dnSe, která s takou výmluvnosti 
zde hlásái dobro, kdo jsi, a proě chválu 
ctnou obnovujeB 8 takou horlivostí? 

Tvé vyznáDÍ, věř, nebnde ti k žalu, 
až vrátím se, bych krátkoa cestu žiti 
tam dokonal, jež chvátá k čili v cvalu." 

„Ne pro pomoc chci tob4 povědíti, 
již ěekám, ale před smrti Že tvojí 
tak velká milost boil v tobě svítí I 

Jsem zlého stromu kořen, v stínu stoji 
TÍe křesfanstvl mnou a jen zřídka bráti 
se zdravé ovoce můž* s větve mojí. 



,.,Goo>ílc 



Byt mobly Dotud, Oent, Lilie, Brtlgge vgtiti, 
eoí strestaly by ten strom zaiebnaný! 
Jeni soodfí vSe, ó »£ to udělati! 

Na zemi Hngo Capet nazývaný, 

jaem ot«c Filipa a Ladvika, jimž zase 

T moc vlády oíéie do mkoo dány. 

Řezníka PaříŽakébo syn t tom £ase, 
když vymřel krdifl rod '), alyS tyto zvěsti, 
z nicbž posled&f vzal Šedivý Sat na se, 

Já vlády otěž tak jsem cítil v pěsti 

a výboji jsem nabyl tolik slávy, 

a mnoho přátel bylo k mémn itěstí, 

Že brzy dotkla syna mého') hlavy 
se ovdovělá koruna, b nim králii 
pak oněch pomazaných zaěly davy. 

Než velké věno z kraje Proven^alft^ 

stnd víecken mojí 2ÍBté krvi vzalo, 

zla proBt, jen sporoa zasloužil jsem chválu. 

YSak lží a násilím teď zapoíalo 
se lonpit; Normandii za pokání 
a Ponthier a Gascogne k tomn bralo. 

I přiiel Earel do Vlach za pokání, 

tu zabil Konradina, Aquínského 

pak poslal do nebe — též za pokání '). 

Čas krátký, vidím, Karla Francouzského '") 
jiného přivede, abyste zřeli 
a lépe jej poznali i lid jeho. 

D,mi,;=db, Google 



Bez zl)ranS přijde divoký ft smělý, 

jen Jidáie hrot ' ') v pěsti, jimi lak vládne, 

že Floreocii protkne jim břich celý. 

Jen hřích a hanba, ste země iádné, 
to jeho tEhoI ilm je méně cení, 
tím tétU pro něho a více pádné. 

Jak z lodě stonpá třeti, Tídfm v snénl, 
Gvon dceni prodává, ó smlonvg podlá! 
jak Inpiěi když otrokyně mění '*). 

Ó lakoto! co mohla vlc tvá modla 
nám nčinit? ie tak jsi mdj rod jala, 
ie sotva o sebe se starat hodlá? 

By Tina minulá i pi^Stf zdála 

se meníf, lilji v Alagnn zřim tábnoot '*), 

by ErÍBta v jebo nástnpci tam Jala. 

Zřím podrnhé jej v smfchn žlznl práhnont, 
zřfm ilně a ocet, zřím, jak lotři tM 
se Btrojl ZBE na život jeho sáhnout. 

Nověbo Piláta '*) zřim, krvechtivý 

jenž nenasytný svoji vjiždf lodí 

bez dekretn v chrám '*), jako Inpič divý. 

ó Pane miij ! kdy chvíle ta se zrodí, 
bych pomston osvěžil se, která skryta 
tvůj zjemni hněv a církev osvobodil 

O Dncha nevěstě ") řei, která kmitá 
tvým Ikánlm, jimž jsi obrátil se ke mně 
o vysvětlení mnohá? věř, že skýtá 



i,mi,;=db, Google 



To jméDo, jedÍDý nii pl&č, vždy jemně 

nám útčchn, den doknd trvá, v notn 

pak přejdem jídod'^, noc když vstane temně. 

Nám Pygmalion'*), který pro lakotu 

ee lapičem stal, zrádcem a v tom hřfchu 

pro ďato přátel svých sáh po života. 

Nám v mysli tane Midas v nofinfm tichu; 

my přemítáme jeho žravé přáni, 

jak v strast jej vrhlo a vSem vSkfim k smíchu. 

Ea Achamu") jde naSe vzpomínáni, 
jenž ukrad kořist, začež trestá v boln 
jej Josne i tady v hněvu vzplánf. 

Safirn*'^ s chotěm káráme pak spolu, 

a chválíme rány Heliodora^'), 

co v hanbě krouží stále po vrchola. 

řolymuestor. Jenž zabil Polydora*'), 
a naposledy křičíme též : Crasse ^*), 
jak chutná tobě zlatá krmě sporá? 

Tak T hlněněm a zas tichem dime hlase, 
dle citn svého, jímž hlas náS se méní, 
teď větííffl krokem a teď menifm zase. 

Tož nt^e heslo, povzdechnuti denní, 
z mých pouze neělo úst, jak se ti zdálo, 
aě nikoho, kdo mluvil by, zde není." 

Jui na£e pntování dál se bralo, 
co nejvíc užít volné cesty v snaze, 
co síle naěf ujití se dalo. 



i,mi,;=db, Google 



Když cftil jsem, jak pradkém ve náraze 
se chvěla hora '*), mráz na mne se řítil, 
jak Set bych na poprava; vém, snáze 

Kdys Delos'*) téžké otřeseni cftil, 
než hnízdo Latona v něm sobe zdéla, 
když porod oSl nebeských ji chytil. 

Pak voláním z viech stran se hora chvěla, 
ie mistr pi^stoap řka mi s klidnou Hel : 
„Nač strach? vždyt vede ié má raka bdělá." 

„Gloria in excelsis Deo" vSicci 
tu zpívali, jak mohlo ucho moje 
od bližilch zlovit ki4k ten jásající. 

My v pochybnosti naslouchali v stoje 

jak pastýři*"), jenž první uslyšeli 

ten zpév, než přestal s chvěním; nohy svoje 

Kn ponti svatě dál jsme obraceli, 
A na stíny, jenž začli pláě svůj starý, 
po zemi kolem Jsme se rozUlíeli. 

Tak touhy po vědění silné 2áry 
s mon nevědomosti boj nezačaly, 
— mi^ dnch vzpomínkou je-li posnd jarý, — 

Jak tenkrát v moji mysli plápolaly; 
já Táhal ptáti se pro samé spěchy 
a světlem nemoh být mně rozum malý. 

I ěel jsem plachý, snivý, bez útěchy. 

D,mi,;=db, Google 




ZPĚT DVACÁTÝ PRVNÍ. 



Pak žízeň vroiená mne uchT&tila, 
jež neskojf se leda onou vodon, 
již Samaritánka si vyprOBUa'). 

Leč k Hpécbn pobádaný a těch schodou, 

jich lititje za vůdcem iel Jsem plaSe, 

aí trest b Jich TÍnon zdál ee tni být ehodoo. 

Tn EroTna jak Jest psáno n Lukáše '), 
když Kristus dvonm se zjevil cestujícím 
po z mrtvýcli Tstánf, tak ble kroky naSe 

Stín jakýs stfhal, který kn ležicfm 
zde obracel se, nebyl zřen vSak námi 
než promlnvil, až když pak volajfcím 

Běl hlasem: „Eratři, pokoj hoha s vámit" 
Hned obrátili jsme se ; v pozdrav jemn 
též odpovědél Tirgil ůklonami. 

A začal 1^: „Ku btaženémn sněmu 

at provodí tě sondný výrok boha, 

jenž k vybnanstvi mne nríil poTěiněmn." 



,.,Goo>ílc 



,Jak, oďvStíl, co rychle naje noha 
Tpřed spěla, Jste-li Btlnj zavržené, 
£f až k těm schodům dovedla váa vloha?" 

A BČitel mftj : „Viz, jak ozoačené 
zde toho felo, Anděl na něm pfie, 
on přijíti má mezi oblažené. 

Leč ta, jež y noci, ve dne přede tiíe'), 
mu života nit Jefitě nevypředla, 
jií naviniue Klotho, doknd dýSe. 

Tn jeho dn&i neachopné, by zvedla 

— ač tvá jak m& je sestra — křidla k léto, 

jíž nemožno jak n^, by vSe to zhledla. 

Já z ifré eloje pekla vrácen evětn, 
mám Tfidcem být, a tím též bndn dtie, 
jak vědomost má*) staff; za odveta 

Rci, proě se hora chvěla nenadále, 
proí až kn vlhké ') její patě vběhly 
ty nářky, volání to neastálé?!" 

Ta otázka hned jak nit v acho jehly 
v mě přáni vběhla, naděj kmitla spoře, 
ji moje žáry meněi ailou ělehly. 

On započal: „Zde celém na obzore 

nic bez pořádko nemftíe se díti 

a proti BTfkům, jež jsoa na té boře, 

Nic nemůŽ' se v těch místech proměniti, 
a co jen z nebe tam ae vrací zpátky, 
nic jiného zde nemŮž' plsobiti. 

■... ,.,Goo>ílc 



Ni salh, ni kronpy, ani deStd zmatky, 

ni mráz, dí rosa víc zde nepadají, 

bde trojích schodů *) zřel jsi stapeň krátký. 

Ni hnsté, ani řídké nezvedají 

se mraky, dfté deltě tady není 

to těkavé '), ni blesk nenf v tom kraji. 

Kde Petra nástnpce má na kameni 
Bvé nohy'), saehf konř se nepovznese 
nad etnpně tři, o nichi mé znélo pěni. 

Tam dole víc neb mf& ae země třese, 
leč tím, že vítr, nevím jak, skryt v zemi, 
zde pAda tato nikdy nepohne se. 

Jen oěiitěna Je-li duie, lemy 

Bkal chvějí se, když k nebi výSe spěje, 

jsonc provázena s plesem hlasy těmi. 

Jen vůli Bvou se daSe čistá skvěje, 
ta daši Bvobodnon tak zcela schvátf, 
2e radostně svůj stav si změnit přeje. 

Prv chce tak Hiifie, toahn však ji krátí 
z muk radost, jež jest bohem stanovena, 
jak dříve z hřlcfaa, proč se musí káti. 

Hfá doBa více v makách ujařmena 
než pět set roků *), teprv nyní vůlí 
po lepiíra bytu byla uchvácena. 

Též dtil jsi, jak skály se tu bnniy 
s chvalozpěvy kolem zboin^ch dnchá, 
jak Yfi ji Pán zvěd, zde se rozlehnuly." 

D,mi,;=db, Google 



Tak dél; Čfm tIc rty plály t Hzof, t ancbn, 
tím lip nám chutná plný doniek plti, 
říc nelze mi, jak vyplnil mon tnchn. 

A mondrý vůdce: „Zl^m teJ, t jaké Biti 
se chrite, jak lze z ni se Tytáhnoati, 
ptoi chTěni to, proč dacb váS radost čití. 

Leé T taj, kdo ty JBÍ, pfej mi nahlednonti 

a proč zde ležela dlonho věky celé, 

I tvých slov kál moino mi to nhodDonti!" 

„V ten Čas, kdy dobrý Titns '") pomstil 8mél< 

B pomocí boha ony těžké rány, 

I nichž krev, jíž zradil Jidái, tekla vřele. 

Ji žil," stín odpověděl otázaný, 
„tím jménem sahajicim v fiero £asn, 
ne viron otevřel jsem slávy brány. 

Tak velká byla sladkost mého hlaso. 
Že z Tolosy ' ') Řím přivábil mne k sobě 
a třikrát myrton ctil mých písni krásn. 

Mne Statiem zvon dusnd v každé době, 
já Theby pěl i Achilla '*), leě zmarem 
jsem s drahou tíží klesl v smrti mdlobě. 

MAj dach v žár zanícen byl božským žárem 
těch jisker svatých, jež mne zahřívaly, 
zkad pěvcfi sta jnž vzplálo věčným jarem. 

Já myslím Aeneidn, z které ssály 
mé verSe sílo, tnto kojnou moji, 
bez které nevážil bych kvintllk malý. 



,.,Goo>ílc 



A moci za Virgila ífU, sroji 

zde mnku prodloažil bych o rok celý, 

přea \yiU eond, jenž Tyhniinství mé strojí. 

V tom oíí Virgilovy na mně tkvěly, 
a mlEky mým rtům nMlčet" pomííly, 
leč vfiecko nemůž' vůle pokyn smělý. 

Neb smích i pl&Č vždy za dojmy hned pUI, 
z nichž povstaly bní rychlej aneb méně, 
kdo npřfmný, spiS za nimi se cbýlf. 

Jak ten, kdo mrkA, já se ntajeně 
naň usmál, nmlh stín, a v oko, dnle, 
kde nejvíc trůni, zřel mi neprodleně. 

„Když cíle dostihnout chcefi, k némnž v tnSe 
krok obracfS, tož rci mi, pfes tré lice 
profi přeletěl blesk smichn tvou řefi raSe?" 

Jat z dvon stran pochyb pad jsem do směsice, 

ten k&zal mlčet, a ten k řeěi zaae 

mne zapřísahal. Vzdych jsem. ,Mlnvít vfce 

Se neboj," děl on krátkém po zápase, 
atoí mlav a zjev mn vfiecko bez váháni, 
vSe, po ěem horlivě on vyptává se." 

„O starý dnchn! k němuž se jnž skláni 
má řeč, ty divíš se, vSak věř, div větěf 
tě achváti, než mé bylo osmlvání. 

Jenž výS mne vede, pochyby mě léčí, 
jest onen Yirgil, z něhož tvoje sHa, 
pět o lidech i bozích sladkon řečL 

D,mi,;=db,Goo>ílc 



Tiak mziii-li, jioá příčina že byla, 

když usmál jsem ee, zbav se bladn zlého, 

jen Blova tvoje, věř, to zavinila." 

Jaí sklonil se a nohy vňdce mého 

cbtél obejmont: „Kecb, bratře, v stínd roji 

stín sám, stín TídlSI" Z pokořeni svého 

On zvedaje se: „Mfrn lásky moji 

zříS takto aspoň, jfž plám v ohni vřelém, 

že nicota tvon zapomněv i svoji 

Se stíny zacházím jak s pevným télem." 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ DRUHÝ. 



|WjJ|a o&mi Anděl zftstal, ve prňvoda 

IgQJ jenž T iestý krnh n&s red) db tn boru, 

a jedno P mi etoyl n Jeho scbodH. 



A SpravedDosti lačnf v jednom sborn 

„Beati" pěli a jich blasy zněly 

ai i „žfzntm", kde pak zmlkly. Beze sporů 



Já lebčl zde se citil, lycblej spěly 
mé kroky tak, že snadno, bez Uikoati 
B rychlými dnchy krok týi ndržely. 



Děl Virgil: „Láska zanícená cnostl 
ZS8 jinon láskn ušlechtilou vznítí, 
jak její žár je zjevný, tak co hostí 



Tam předpeklí (kde souzeno mi dlíti) 
Jnvenala, z úst jeho známo je mi, 
ctná přízeň jaká ke mně v tobd svftf '). 



i,mi,;=db, Google 



A eftim lAskn k Uibé mezi viemi, 

co Boal Jeem jich, ta oejvťtií, že hr&tk& 

mí nyní bude cesta schod; témi. 

Yiak cjeT mi, bnďtež slova tvoje sladká 

kn příteli, když uzda pastim přilií 

své odvaze, mlav Jako k dnihn ckrá^. 

Jak lakota, pro kterou tady kvílil, 
při moodroBti tvé mohla najit dráhy 
v tvé srdce, teď íe tresty jejf adllli?' 

Nad tfm se usmál Statius, v&ak s&hy 
dal za odpověď: „Velké lásky tvoji 
moé každé tvoje slovo dSkaz blahý. 

Jsoa v Bkatkn mnohé věci, jež JBoa zdmtjt 
sta pochyhnoítí klamných, nebo skryté 
jsoa pravé příčiny. Tak v mysli svojí 

Tys hádal, mním dle otázky tvé hbité, 
že v tomto nyní když prodlévám krnha, 
mé srdce lakotoa kdys bylo spité. 

Nni tedy věz, až příliS, milý drnhn, 
Já lakoty byl vzdálen*), proto strávil 
jsem tisíc mfisicft jaž v tomto lahn. 

A snahn avoa kdybych byl nenapravil, 
na místě, kde jai, dn&e hněvem Jata, 
kn lidstva tuto svoji kletba pravil: 

Kam nenasytná, kletá toaha slata, 

kam strhnout mfiže víecky lidské snahy 1 *), 

tož skály válela by hraď má vsňata. 

DuMi OtkMe. ' 

Dic I z=<i„ Google 



že přfliS rozpínati křidla z&by, 
j& poznal, mflíe roka k rozdávání, 
čím Tzníkl ve mně lítosti cit blahý. 

Jak mnozí stenají tam ostříháni, 
£e lítost nevzbadili pro ta vinu 
ni v živote ni při svém nmfránl. 

Véz tedy : Každá vina lidských synů, 

jež protivou jest hřícha nějakého, 

zde šalné dřevo své s nim chystá k zhynn. 

Tož jestli v dgTQ lidn lakotnébo 

jsem lkal, bych očistil se z hříchii lidských, 

jen z protivy to bylo hříchu mého." 

„Když pdl jsi boje zbraLÍ gigantických 
a Jokasty když pěl jai smntek dvojí" *) 
— děl k némn básník písní bnkolickýdi *) — 

nJak B tebon Klio *) bila v stmna tvoji, 
mně zdá se k víře neobrátils tváře, 
bez níž i dobrý v sondu neobstojí? 

Rci, Jaké svffiky, jakých slnncí záře 
ti zaplašila tmy, že plachty svoje 
obrátils ihned ílanem za rybáře ?" ^) 

Od odvětil: „ly první dals ze zdroje 
mně Parnassn pít, veďs mne v jeho sloje, 
a k boha blíž nrne vedly kroky tvoje. 

Tys ěinil, jak kdo nazad nakloňuje 
STon lampn, z které sám on nemá ziskn, 
leC cestn jdoncím za ním osvěcuje. 



i,mi,;=db, Google 



Tak kde jsi dě) : Věk obnovi se, v tiyskD 

se vrátf Spravedlnoat a věk zlatý, 

rod noTý b nebe na zem sejde v blízkn I ^)i 

Tak ve mné teboa křesíui-b&snlk vzňatý, 

lei lépe, co ti kreslím, aby zřely 

tvé oči, YztáhnD roku k malbě. — Jatý 

A těhotný byl pravdou jnž svět celý, 
a praTon vlrn, která a nebe plila, 
jnž apoStoIé věčné řlie seli. 

Tn slova básně tvé tak v sonzvnk lir&lb 

se Bvaton řečí nových kazatelů, 

ie návítěva jicb zvykem se mi stala. 

Ctný život těchto svatých niitetfi 

tak dojal ume, íb císař *) když je stíhaly 

jsem ďzy svoje přidal Jerich iela. 

Jak prospět jim ji ustavičně číhal, 
tam přivedli to mravové jich přísní, 
nad každoD sekta ie jsem mysl zdvihal. 

E Tbeb řekám než jsem Řeky doved s písní '}, 

já svatou vodu vlít dal na svon hlavu, 

leč křesťan Žil jsem skryt a v strachu tísni. 

Co pohan já ae dloaho jevil davu, 

ta vlažnost má se v čtvrtém krnhu pyká, 

víc nežli čtyři věky v líných bravu. 

Leč co jsi ty mně nazvedl tíž víka, 
jež tolik blaha krylo v tomto Inhn, 
dej cestou zprávn, zač ti bud má dikat 



i,mi,;=db, Google 



Co o Terenci vfS gnad, atarém drahn, 
kde Plantas, GaecilioB '°) bydlí a YarTBiii, 
jBoa utraceni? Y jakém pekel knihn?" 

,Já 8 Perném a a mnohých jéUi párem, 
on odvětil, n kmeta ňekA") dlfme, 
j^ž Mnsj nad jiné STým nadchly žárem. 

T tmě krohn ptroOio tam viichni snime 
o hoře'*), na nfž nai« kojné bydU, 
jak přátelé tam vespol hovoříme. 

Tam Síroonidea e Eoripidem sídli, 

pak Antifon i Agathon a sila 

těch Řekfl, laor jenž na svém ěele ehlídli"). 

Z trýcb Antigone a s ní Deifila 

dlí pohromadě, a nimi pak Argia, 

pak lamena tak smntná jak vždy byla '*). 

Jež nkázala kdysi zdroj Langia"), 
tam ThetiB bydli s Teiresia dceroa, 
tam se sestrami svými Deidamia" "^. 

Jnl zmlkli básníci a dálkon íeron 

se rozhlíželi pozorně v té chvíli. 

Ted pláni bez schodů a skal se beros. 

Dne ětyry složky zpít Jnž ustoopily 

a p&tá stojí n souhvězdí voje, 

« její žhavý hrot juí k výSi chýU")- 

^My musíme, děl vftdc«, kroky svQje 
i pravé rámě obrátit víc k lemn, 
Jak děláme, kol hory.* Rady sŮroj« 



i,mi,;=db, Google 



Zde tryskly ze iryka nám, tady k némn 
jame itataČDé se bnnli, zvtáfit co ona 
ctná dnie n&m t tom přisvSdČila TBemn, 

Šli napřed, za nimi j& t dámách tona, 
jich slfle feU, kteroa z nměnf mého 
tak mnohá spadla tajuplná clona. 

TSak cHem rozhovom kooselného 

byt náhle strom, stál v sti^a cesty nafií 

pln OTOce, 8Ton vflnf líbezného. 

Jak sosna výie úžeji se vznáif 
od Tétve k vétTi, opačné zde bylo, 
což od slezeni jeho lidi plaéf. 

Kde cesty konec byl, tam skálu ryto 
Tin éistých zi^dlo t sladkém zaSnměnf, 
a dolů přes listi se TBlem lilo. 

Jak pěvci k stroma přilli, t okamžení 
hlas zaznél z jeho listů husté smési : 
„Plod tento Jist vám dovoleno není!" — ■ 

„Tic Ifarje myslila na svatby plesy 
a hostitele čest než žízeň svoji, 
a ústa za vás prosící. Nad tesy 

Římankám byla voda kn nápoji, 

a Daniel Že krmí pohrdával, 

ten kn moudrosti pravé pronik zdroji. 

Těk první, ze zlata jenž jméno brával, 

i dnbénky činíval chutný hladem 

a v nektar každý pramen předSlával, 



,.,Goo>ílc 



A Jaím, jenž na poaSti let žil řadem, 

med s kobylkami stačil, jeho sláva 

tím T}mikla nad ostatních vSech st&dem, 

Jak toho zvSBt vám nový zákon dárá""). 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ TŘETÍ. 



^mI o stSžI listí zrak m&j pronikavý 
QH tak pronikal, jak délati má v zTj-ka, 
kdo a ptáků chytáním svflj život tráví. 

Jenž víc než otec byl mi, pravil v miika: 
„Pojď synnl čas, jenž nložeoý k ponti, 
nám dtažno Btrávit v leplfch cnosti cviká." 

Já spěchal zrak i krok avfij pozvednoati 

za mudrci, jenž spola hovořili, 

mflj krok moh lehce ta nimi se hnouti. 

T tom hlas, slyS, v jednom zpívá a tas kvílí, 
„Mé rty ó Pane" ') tak tkliv^i zvaky. 
Že ples i bolest srdce mé s ním sdílí. 

„ó sladký otče, jakých dochň plaky 

to lkají?" děl jsem. Pravili „To jsou stíny, 

Jdon rozvázat své nzly a své maky." 

A jako cegtoa pontníci kdyŽ jiný 
tlnm potojlclch najdou, na ně plaSi 
se ohledaoa, víafc dál krok natí líný: 



i,mi,;=db, Google 



Tftk rychlým béhero stíhal zde pont DftSi 
daT zbožných dnil, t chTatn mih se kolem, 
zřel mlíky oa nás, t očích jejich straSf 

Tma z hlubýcb dSr, a tvář rozryta bolem 
tak bled& a tak zhublá, že jich kosti 
trčely kfiíf t obličeji holém. 

Tak nezmořen byl hlada nkrntnostf 
na kostra Eiisichthon *) t oné dobé, 
kdy nejvíc b&l se jeho divokosti. 

A v mySlenk&ch jk toto pravil k sobě: 

Tak JerasalemStf as vyhlíželi 

když Uarje syna snědla v hlada mdlobě. 

Jak bez kamenů prsteny tak zely 
jim dfllky oční, a kdo v lidské tváři 
čton nOmo", zde by SÍ až přUií zřeli*). 

Edo nvěi4t by moh, že tonhoa daří 
tak nesmírnou je vilné teto vody 
a vfiné jablek? V dnSi mé se evářf 

Mé myilenky, nemohon dojit shody, 
proč zhnblě tak jsou s Sapinaton k&žl 
ty nbožákft odsonzené rody? 

Tn n&ble vstane jeden stín, se vzmnžf, 
z děr hlavy npře na mne zrak a kJHčl: 
„Ach jaká miloat ke mně se to družil" 

Já nepoznal bych jeho tahy, líčí 
Tíak jebo hlas, co v jeho obličeji 
trest těžký jemu pnstoél a niČÍ. 



i,mi,;=db, Google 



Tou jiskroa opět vzplály zřetelDSji 
mé Tzpomlnhf na znetvořené tahy, 
zřfm oči Foresa^) jak na mně tkvějí. 

„Eéi bniUDý svrab můj nezleká tě z&hy, 
jeni moji IcÚži sncbým strnpem bílí, 
ni bez masa íe kostroon jsem tn nahý. 

By tvoje rety pravdy zvěst mi děly, 
kdo tys a duie, s nimiž krok tvůj kráíl, 
kéž hovor tvůj to v&ecko se mnoa sděli!" 

„Tvou tvář pro mrtvou trnchlil jsem jni v pláči, 
já odvětil, když zHm tak zohavenoa, 
to neméně mi k nařikánf staěf. 

Mon k j^čl nenuf dnSi ndivenon, 

mlnv ty, kdo svlíká vás jak stromy zima, 

jak mluvit, kdyi mám mysl přeplněnou ?" 

I pravil: „PoslyS, radon věěnoa dřímá 
za námi v etromn, v zřidlo síla divá, 
jež týrá mne a divuplně jímá. 

A celý zástup, jenž tn v pláči zpívá, 
ten v hladu, v žízni hledá posvěcení, 
neb hltavost dřív týrala jc^j chtivá. 

Jde z jablek, z vody, jež se tamo pění 

a listy kropí, vůně lahodící, 

jež v nás tSb v jídla a cbnl pití mění '). 

Ten treat se obnovuje těkající, 
jak noha znova obvodem tím chodí, 
já pravím trest a měl bych rozkoS říci. 



i,mi,;=db, Google 



Neb ka Btromn nis vůle stejná vodf, 
jíž Kristus B plesem zvolal k otci Eli, 
kdyi krrl sToa Dám atal se spásy lodí." 

,Ó Forese I mé rty se řeČl chvély, 
cos Tyměnil si eyét za lepSl žití, 
rok pátý jeStě neoplynnl celý; 

Když zhasla v tobě sila hi^šně žfti, 
oež lítosti i!a8 dostovil se sladký, 
jenž 8 bohem zase mftŽ Dás zasnoubiti, 

Jak přilel Jsi aŽ sem za čas tak krátký? 

Já don&l najít tebe trochu níže*), 

kde Sasem stejným splácí se £as zpátky." 

On : „Nella ') hořkým pláčem snula blíže 
k sladkému pelyňku muk rety moje 
a zbavila mne touhy trapné tfže. 

Se srázu, kde ae čeká bez úkoje, 

mne modlitbou povznesla i svým Ikánfm 

i drahých kruhů sprostíla mne boje. 

Tak vdova má, Již vSefao srdce pl&nlm 
jsem miloval, je stále bohu dražSÍ, 
Čím samotnější v dobrn spSje za ním. 

Barbagia, Jež se v Sardinii vznágf *), 
n žen svých, věř mi, cndnost více péstí 
než Barbagia, jež v krajině jest naif '). 

Ó sladký bratře, jakých jeStě zvěsti 

mám tobě dát? zřim v duchu, doba hřichn 

jnž brzy na vás chystá se Jití snésti: 

D,mi,;=db, Google 



Sdy Floreňtank&m bezBtondným a t pjchn 
ve ehrámicb zik&ie se okazoTať**) 
Bvé prsy 8 bradaTkami bez ostýchá. 

Na barbary a Tarky pamatovat 
hled, zdali k&zeň nČiti je musí, 
že mají ňadra cadně zahalovat? 

Tiak neatondné byt věděly, co zknBi, 
co nebes běh jim chystá. Jisté k řvauf 
by otvíraly teí jní ústa ; knsý 

Sen nenl-ti mAj, pravé-li mé zdáni, 
dřív zaČDoa lkát než zvonsstf tick líce, 
jei chAvy s „hajej" koa^&í ted v spaní. 

Ted ale, bratře, netaj se mí více, 
ty zřli, ne ponze já, leH váecky tyto 
zří k tobě na tvfij stín zrak zvedajíce." 

Já k némn: „OdhalíS-Ii, co ted skryto, 
jak 8 tebon já a se mnoa ty Jsme žili, 
víc při vzpomínce bude ti to lito. 

Od toho žiti teprv vůdce milý 

mne odvrátíli dn& málo tomn, v svitn 

kdy plném laplál toho bratr bílý")- 

(Já slánce nlí^^f^-) '^^ ^^ soncitn 

mne vedl nocí, pravých mrtvol říií, 

, a já Bel v tomto těle k hory Stíto. 

Pak jeho přímlnvon jsem kroníil k výBi, 
jež na vás ochotné zde narovnává, 
co zkřivil Bvét, a vaSe tonhy tifií'*). 



,.,Goo>ílc 



Tak dlonbo bnde moje nika pravá, 
až, kde Je Beablce, t nebes Inby, 
tam prftvodn ae mého navždy vzdává. 

Ten (prstem nkázal jsem) Virgil; drabý, 
jenž kráfii se mnon a jak stín se bělá, 
tím zachvěla se velkei^mi kruh; 

ŘfS vaie, když Jej propastiti mela." 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ ČTVKTÝ. 



Beč pontl a ponf feCf přetrbáoa 
zde nebyla, my stateČDě dál spéli, 
jak rychlá loďka dobrým Tětrom hn^a. 

A stíny bledé, jatcby znova mřely '), 
skrz oíi dAlky kolem podiv sály, 
jakmile, že jsem živ a dýchám, zfely. 

Já dále stopuje srfij hovor stálý 
děl: „Ovfiem jdon kn výSi pomaleji 
a ddvod toho věrn není malý. 

LeS Piccarda') kde jest a v tomto reji, 

— zda vfi, mně pověz — kdo ta za feé stQJf 

t vfiech, upřeně co na mne pobliž^l?" 

„Há sestra koruně se těSt svojf 

jni v Olympn, tak dobrá, krásná byla, 

v ěem Tétfif, říci vém ret se boji. 



i,mi,;=db, Google 



Dál jmenovat je — véc-li tobé milá, 
zde TSecky lze, Deb postem naším zcela 
se trářnoat TSechnSch tady proměnila. 

Ten tady — jak to ústa jeho děla, 

zred raka svou — jest Bnonaginnta z Lakky *)> 

a onen, tvář nad jiné zhladovělá, 

Edys církev avatou nepouStěl z Bvé ruky*), 
byl z Tonrsn, ryby z Bolseny a vlna, 
teď splácojl mn hladu těžké muky.' 

A jiná jména jmenoval a jiná 
a vSickni s tím kol spokojeni byli, 
a nebyla tvář žádná proto stinná. 

Já Bonifáce *) zi^l, jak hlady kvílí 
a zuby tře, pod jehož berlou býval 
kdys mnohý dav, i Ubaldina e Pily *) 

Zřel pana markýse '), jenž kdysi píval 
ve Forli b hrdlem ovSem méné suSSím 
a přece vždycky velkou Žízeň míval. 

Jak ten, jenž mnoho vidí a pak v nfSím 

Bi votl krohn, já jsem toho chytil 

jenž z Lukky byl, vit nejvíc o mné, tnSim^ 

On bručel pro sebe a tam, kde cítil 
tu ránn spravednosti, jež ho Slehla, 
vzdech „Gentocca" ') se z útrob jemu řítil. 

„ó dnSe, dím, již touha mocná ziefala 
po řeči se mnou, vyslov se, by přáni 
tvá jako moje v Staatný pňstav vběhla."- 



i,mi,;=db, Google 



„Jnž panf iij«, vlnek kolem akráni 
vSak Demá jefité^, začal, jíž ti drah& 
má obec bude, necht ji nyní banf. 

Ta tucha e tebou d&le půjde blahá 
iDon řeči, blndem mčl-lia srdce jaté, 
přec pravda z ní ti objeví se nabá. 

YSak rci mi, jsi-li ten, rty jehoí zlaté 

neznámé dosnd svéta rýmy dýSf: 

nÓ panf, které plamen lásky znáte I""*) 

Já odpověděl: nXen jsem, který sly&i, 
když Lásky dech jej ovane, co praví 
mně v hloubi dnSe, ihned po něm pf&i." 

„Ó bratře, pravil, teď zřím uzel pravý. 
Jenž Notáře ' '), mne a Gnittona vázal - ' 
že nestihli jsme sloh tvůj sladkohravý. 

Teď zřím, že píSete, co Amor kázal, 
že Taie pera jdou jen za ním s péíí, 
ten nedostatek naii snaha smazal. 

Edo nad to vzlétá, toahon je-li věSf, 
ten rozdíl sloha nechápe jaž vice" '"). 
Jak npokc^en ztichl toato řečí. 

Jak ptáci na Nila jenž zimujíce 

hned ve vzduchu se v husté tlnmy řadí, 

hned čárou letí k předa chvátajíce: 

Tak vfiecken lid, který byl tady, pádí, 
krok urychluje, od nás chvátá břehem, 
jak vyzáblost mn s dobrou válí radí. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



A Jako ten, kdo onaTeDý během 

své druhy nechá, volným kráčí krokem, 

až ňader bonř ntiil i líci žehem : 

Tak Forese, který mi kráčel bokem, 

ten svatý záetap nechal dále jiti 

řka: „Kdy tí sase postihnu svým okem?" 

Dím: „Nevim, kterak dloaho bndn žiti, 
v&ak pHtii zéJiy nevrátím ee zpátky, 
ač touha moje břeh váfi dříve chytl. 

Neb kraj'^), kde musím trávit život sladký, 

ee denně víc a více cnosti vzdává 

a klesá v smntný pád a téžké zmatky. 

Jdi, pravil, toho'^), jenž té bědy hlava, 

zřfm, jak jož vleSe zvíře na ocasu 

v dol hříchA, v kterém nářek neustává. 

TŽdy pmdgfm skokem prndfiím ve sápasa 
jej smýká zvíře, až rozbité tělo 
kdes nechá ležet ptákAm kn pospasu. 

Sfér kolo by se dále otáčelo, 

má času málo (upjal zraky k vý&i), 

než poznáS, co mé tmavé slovo dělo. 

Nuž zJUtaň, čas je drahý v této říSi, 
a přfliS mnoho ztratil bych, byt dále 
Bel krok můj za tvým a byl tobé bUžěf." 

Jak z tlapy jezdcfl jeden nenadále 
sám vyskočí a rychle k předu cválá, 
by první útok pomohl mu k chvále: 



i,mi,;=db, Google 



yétifmi skoky zmizel, chvilka malá, 
a sám jsem kráčel dále s dvěma těmi, 
jenž světa stráž kdys byli okázalá. 

A sotva zmizel mezi stíny vSemi, 

že nemohlo Jej oko sledovati, 

jak di^v ře£ jeho slnch míj, s haluzemi 

PlD^i plodji silný strom zřfm státi; 
a věm bltzko stál, to tím, že malý 
Sas teprr jemu moh jsem věnovati. 

Lid pod nim stál a mce pozvedali 
a křičeli, co nevim, na Inpenf, 
jak děti chtivé, jež se rozplakaly, 

Kdyi ten, jejž proef, trvá ve mlčeni, 
a tonhn jejich by podráždil, zvedá 
a neskrývá, po čem jich slldf chtění. 

Jak sklamaná Sla pryč ta tlapa Sedá, 
my ale pfiUi k stromn velikému, 
jenž moři slz i proseb sluchu nedá. 

„Dál jdět«, sni nebílíte se jemn, 

roub jeho vzat je stromu, z néhož jedla 

kdys Eva, dále přijdete též k němu"'*). 

Tak nevím. Čí se b haluií řeč předla, 
tož Statins, já, Yii^I blíže k sobě 
jsme stranou gli, která se k výSi zvedhk. 

„Těch kletých vzpomeňte, jenž t dávné době 
se v mrskn zrodili '°) a zpití vínem 
dvoahnidí na Thesea vyíli v zlobě ! 

Dun: OMitH. 10 

. Coo>ílc 



I židA těch'*), Jeni v zmatátněnl Iloém 
po vlně nemohli jít a Gideonem, 
když proti Madianu spěl hor klínem." 

Tak jdonce t^sně nade sr&zn sklonem 
hřích obžerství, následky jeho bědné 
jsme bíEovati slyšeli tím stonem. 

Pak cesto íirif před seboD zrak sbledne, 

ton Tíc nei tisíc krokft Sli jsme dále 

T svých mySlenkách. V tom vzadn hlas ' *) se zvedne : 

„Vj tři, proč zamyEleni jdete stále?" 

tak náhle děl to, ie jsem chvěl se strachem 

jak zvíře, jež se eplaSí nenadále. 

Já k řeěnfkovi skráň obrátil vzmachem, 
a věru sklo ni kov jsem nezřel v peci 
tak rudé, žíznivé, tak pláti nachem. 

Jak ten byl, j«jž jsem viděl. „Jestli přeci 
výš chcete jíti, sem af noha vkročí, 
mír chcete-li, tn stráň mnaíte ztéci." 

A pohled na něho mne zbavil oěf, 
tož jako ten, jeni nchem dá se vésti, 
za vftdci svými noha má se točí. 

Jak vánek máje, jenž jest Zory zvěstí 
se hne a voní travon, květy cele 
jsa prodchnatý a sladce zaielestí: 

Dech tak jsem cítil na svém váti čele 
a slySel křídel tepot konejSivý '*), 
zkad ambrosie vlála, a pak ztměle 



i,mi,;=db, Google 



Hlas ožral se: „ó blazi ti, kdo živi 
jsou milostí, že iiadra jim netrýznf 
obžerství rozkoS, ktei^ spravedlivi. 

Po spraveduosti nenstále žízni!"*") 



,.,Goo>ílc 




ZPĚV DVACÁTÝ PÁTÝ. 



Kas nedovolil rfce otálení; 
neb poledník nechával Blance býka 
a Stím noc'). Jak nemá zastavení, 

A vytrvá maž statný při podniku, 
svon cestou jda i všecky přes nehody, 
neb osten nutnosti jej žene, v mžiká 

Drnb za drnliem v slnj veSli jsme a schody 
lak úzkými jsme výSe stujftovali, 
ie každý sám Set skalnatými brody. 

Jak, letět když chce, dělává íáp malý, 

<nazvedne křídlo, zas je spostf dotíi, 

ďda z hnízda jít má, gpor v něm neostály: 

Tak mluvit vřel jaem přáni ve plápolá. 
Jenž opět zhasínal, že rety moje 
jak mluvit chtlcího se chvěly spoln. 

UAj sladký otec hned pln nepokoje, 
ač. spěchal, zřel to: „Čas by Sípu zbavil 
«e -slova lok, jenž napjat příliš!" Svoje 



i,mi,;=db, Google 



Jsem 8 jistoton otevřel ÚBta, pravil : 
„Jak možno, stravy kde potřeba aenf, 
by nékobo blad až k zhubnuti str&vil?'^ 

„Na Heleagre*) apři pomyllenl, 
jenž s dobořen^ polena též zhynnl, 
pak nebade to téžké k pochopení. 

A na zrcadlo, z kterého ti kynul 
tfi po8nn£k a pohyb, jejž kdo délá, 
spor tvrdý dřív teď měkce by ti plynul. 

Lei! aby dnSe tvá v tom zdom&cnéla, 
zde Statins, ji proafm svými elovy, 
aC zahojí ti rány pochyb zcela." 

„Když otevru mn zrak v svět véĚný, nový 
před tebon, Statins dět, tím se děje, 
2e každé přání tvé mé acho tovi." 

Pak začal ') : „Jestli ochotný stncb přeje 
mým slov&m, by je zachoval duch JSilý, 
pak poznái smysl, který v tom se krtge. 

Krev dokonalá, již nestráví žíly, 
jei žíznivé jsou, zpět zůstane v těle, 
jak z hodn částky pokrmn, jež zbyly. 

Ta tvůrčí afin svou pro tělo celé 
ze srdce čerpá, oné rovna, ád& 
jež dělá tvar a žilami jde sméle. 

Pak změnéna v ůd klesne, o němž v stnda 
lip mlčet Jest a odkud v kapkách splývá 
na cizí krev v klín matky silon pndn. 



,.,Goo>ílc 



Tam obě spojí ae: to SinA chtÍTá, 
to trpld; neb tok je dokonalá, 
to odknd obé přiEly, řeka fivi. 

Jak dospěly tom, SimioBt kire vzplála, 
ted honatnntim ted oživením tase 
t^ látky, která jí se pevnou Bt^a. 

Teď sfU čimiá daii podobá se, 
jii rostlina má, rozdil to jen tvoří, 
že toto cfl má, po némi ona ptá se. 

Há cit a pohyb jako bonba v moři, 
pak síle, jei z ni zatím vypačela, 
jme ústroji se dSlat a tu noří 

A rozvijí Be síla, která dlela 
ve Brdci roditele, v kterém taji 
viech údů Btovbn přírody moc bdělá. 

Jak zárodky se v děcka předElají, 

to nezříi, jefitě otázka to byla 

i mondřej^ma než ty*) lživou bájí, 

Tim, nanka Že jeho oddělila 

od duSe rozum schopný, pro nějž žádný 

si oi^an vynajlti nestaěila. 

Brod otovř pravdě! jejíf soujem ladný 
ti dávám, věi' a lichá zapud zdání: 
Jak v zárodku je hotov mozek řádný. 

Bůh, viebo prapAvod, se vesel skláni 
ku dílu přírody tok velkému a jemu 
hned vdechne ducha, v němž je síly vlaní. 

i... ...Gooylc 



Teo, íinného co Dalezne, hned k svému 
přitáhne jidni, v jedna dnii spoji '), 
ta žije, citf, Tchizf v sebe; m^mn 

Bys Tfce viřil slovu, obrat svoji 
pozornost k ohni slnnce, jei kdyi padlo 
do SUvj broznA ihned víno strojí. 

Když sodifce ka přfzi chybi prádlo *), 
tu božské, zemské sfly, jei tam kllčf, 
si vezme z masa prchajfc, jeŽ švadlo. 

A síly ostatní kdyi klid pak zniíl, 
přec pamět, rozum, vflle zůstávají, 
ba mnohem bystřejSf se nejdHv vztýčí. 

Pak dnSe padne k nikterémn hraji') 
bez prodleni, tak rychle jako divem, 
kam jíti pak má, tam jí zprávn dajf. 

Kdyí jisté místo najde vlastním vlivem, 
zas její tvůrSÍ síla kolem plane, 
jak dělávala dmhdy v těle živém. 

A jako vzduch, zkad sila ůeilé skane 
cizími paprsky, jež nazpět hází, 
že nebe kol je pestře malovaDé: 

Tak okolní vzduch v pevný tvar se sází, 

jejž dnSe, která dlí tam, jemu vtiská 

Bvon silon vnitřní, 8 kteron v tvar ten vchází. 

A jako plamének, jenž tam se blýská, 
kde oheĎ je, at kamkoliv jen hne se, 
tak dnchn nová forma vždy je blízká. 

■... ,.,Goo>ílc 



Y té pouze že pak oílm ^STqje se, 
tož atfoem Bliqe, vl&doe Bmysly vSemi, 
jež oko stihne tady t stínů lese. 

N&m dána řeč a smích a račejemi 

bIz prondění a vzdechy žalojlcl, 

jež moh JBi Btylet hor těch Btnpnicemi. 

Jak přáni nebo dojem vítSzícf 
se dotkne a&a, to jeví naSe Btíny, 
a T to JBÍ patřil a ndirenon lící.' ■ — 

Ku poslední jaž mnce hrozné viny*) 
jBme doili; cesta ila ka strano pravé, 
a pozornost brot péčí schvátil jiný. 

Zde skála metá kol plameny žhavé 
a vzhftru z fímsy větrft vání Báli, 
jež zdržitje a vrací nedočkavé. 

Tak dmh za drahém, tady stezka malá 
nám strmém, úzkém na pokraji zbyla, 
tn ohně, t«m se hloubky dute bála. 

Dél vfldce mflj: „Zde třeba vůdce, éilá 

by zřítelnice nohu zadržela, 

by jediným jen krokem nezbloudila. " 

„Snmae dens clementiae*)" tak zněla 
skrz Žhavý poJár píseň v žalných stenech, 
že mane tam se tvář má obracela. 

Tam doSe zřel jsem kráčet ve plamenech, 
éímž zraky své jsem mnsel rozdělovat, 
hned t^kat za nimi, hned po kamenech. 



i,mi,;=db, Google 



Kdfž přestali ta piseň prozpěvovat, 
ta „Tircm dod cognosco" hlasně děli' 
a tiie hymnus zafli opakovat. 

A volali, když dopěli jej celý, 
nHelika z lesa vyhnala Diana, 
Že Yonněin jed zakaaila vřelý""). 

Fak péli zas a jimi jmenována 
je dlouhá řada mužA a paní t£ch, 
jež nestihnula cizoložství rána. 

A myslím stálém tomto ve střídáni 
že trvají, doknd je oheň svírá, 
tím lékem a ton péčf bez nstáoí 

Se rána poslední jim nzavlrá'*). 



i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ ŠESTÝ. 



ffBInih za drobem když touto ili jsme str&nf 
IQ] po kraji, kde mi vAdce Častčj říkal: 
,Jdi za mnOQ, 2 mého kořiaf varováni!" 

Na pravé rámě alance arit mi vnikal, 

a zÚí západního nebe celý 

kraj T plamen měnil, z ného modro svlikal. 

Svit ihavéjSí byl, kam stin mOj pad ztmílý, 

což podivením dnSe naplnilo, 

jei tady 6I7 a na mé kroky zřely. 

Jicb divení se v hovor rozvlnilo, 
a dmhn drob začínal Šepotati: 
„Nezdá se, by to stinné télo bylo.* 

F^ bliíe, jak to mobli ndělatí, 
ili ke mné jedni, stále pozorlívi, 
by nevkročili, kde přestal iár pláti. 

„Ty, který ne snad z lenosti jdeS anivý, 
leč z úcty za drahými') dále vzadu, 
mluv, žízeň pálí mne a plamen divý. 



i,mi,;=db, Google 



Po bIotu tvém s&m nejsem plný hlada, 
my vgicbni po něm pachtíme se vice 
nei Ind a Ňcaí^fn po vody chladn. 

Rci, profi jsi BtěnoD, na níž padajíce 
paprsky slánce lámon se, jak v sfté 
bys nepad smrti? nezfels t její Ifce?" 

Tak jeden mlnTíl a j& cbtél mn hbiU 
vSo vyjevit; — novinka jiná věm 
mé všecky smysly jala okamžitě. 

Tlnm BtfnA zřel jsem, v opačném jenž směru 

než tito &et jim naproti, Sel ž&rem, 

ký div, že k nim se s podivem svým bera! 

A v chvatu jak se potkali pár s párem 
to líbali se — krátké políbení 
a dále zmizeli ve chvatu starém. 

Tak v mraveništi bnědém n hemžení 
drah k drabn strčí hnba a v tom pt& se, 
kam jde a jak se má. Po pozdravení 

Tom vlídném každá tlupa v krátkém Čase 
po prvním kroku zaíla volat silně 
až do amdlenf znova, zas a zase. 

Ti „Sodoma s Gomorrhon" lkali pilně 
a drazí: „Vlezla Pasife do krávy, 
by s býkem mohla souložiti vilně" '). 

A JeřábQ jak rftzné letí davy 

ty k ponSti, k Rifejským ') ty horám pílí, 

t^tn zima překáži, těm úpal žhavý: 



,.,Goo>ílc 



Tsk zástupy týž úděl tady adflf, 
ti jdou, ti mizf stálém ve volánf, 
jež slnSf jim, v té noté stále kvílí. 

Ti. kteff méli dflve ke mně pi^oi, 
teď pi4Sti zas a pozorností vzňaté 
na řeč mon oči měli bez natáol. 

Já tonhu Jejich zřel jai po dvakráte 
a začal: „DnSe, které poklid svatý, 
at kdekoliv, jož pojiitěný máte. 

Ne zralé, ni nezralé těla Sáty 

jsem nechal tam, se vlastnim já ta stojím, 

mám krev a údy mé jsou svaly spjaty. 

Že výle jdn, k vaiemn krok svflj pojím, 
bych nebyl v tmácb. je zásluha tam Ženy, 
že vaifm světem kráčím s télem svojlm. 

Leč tonby žár kdyi má být zkonejSený 
a nebes krnh být vaSím, veletoky 
jeni lásky prondl nejdál rozpfažený *), 

Mně rcete, bych tím naplnil své sloky, 
kdo vy jste a též kdo je tlapa ona, 
jež za vaSimi odchází tam boky?" 

Nejinak horal ve úžatm tona 

se diví, kol se plaie rozhlížeje, 

když poprv cesta městem velkým koná: 

Tak dělal ten stín na mne obličeje ; 

leč jakmile se pozbavili bizné, 

jež v srdcích ctných dřív zti6í se a skr^e. 



i,mi,;=db, Google 



Ten začal, jenž mne prosil: „Z oaH kázně, 

ty blsbý, který kn tepSfmii žití 

Tzor berefi sobí na técb březích Btr&zně, 

Lid, který Tidčls dále od nás jiti, 

ee prohřeiil tím, prof v prSvodn sl&yy 

křik .královna" kdys Cacear alySel znfti*). 

Křičíce .Sodoma" d&l pílí davy 

předbAzky délajfce Bobě samy 

a Btndem iár evfij zTětfiajf zde žbavf . 

Hřfcb hermafroditft byl mezi námi, 
že lidském nežili jsme po zákonn 
jak zvěř zkájice Táině svoji plamy '). 

Mám k hanbě, když ta odcházíme v shonn,. 
zní jméno tě, jež zvířetem se stala 
v dřevěné krávě lásky při výkonu '). 

Znái nyní, jaká vína sem nás hnala, 
fii cbcei snad jeStě na£e jména znáti, 
jich neznám, nad to chvfle k tomn malá. 

Co na mně, chci tvé prosbě prficbod dáti, 
jsem Gnido Gninicelli ") a jvž nyní 
se čistím, v smrti začal jsem se k&ti." 

Jak při Lyknrga smutkn drnbdy syni") 
se těiili, když matkn zřeli znova, 
tak doáe má, až na objetí činí. 

Když slySel jsem z ůst jeho tato slova, 
z úst svého otce i vSech, kteří pěli 
zpěv lásky, jež tak velké koozlo chová. 



1,., Gooylc 



A neslySe bez elova zm&men celý 
jsem chvíli Sel a n& něho se díval 
bliž Demoha, neb kol se iáry rdély, 

Edyi nasycen můj pohled odpoíival, 
tn k sinžbě jeho nabid jsem se cela 
svoa pfísabon, jlí vfrn v2dy jsem vlfval. 

On pravil: .Také stopy ve mně skvélé 
ty nech&vál vSIm co z tvých réti kane, 
že nezhltf to Lethy vlny ztmělé. 

Tšak pravdon-li, co s retů tobě vane, 
tož pověz, proč tak v pobledu a řeči 
tvé srdce přízní velkou ke mně plane?" 

J& odvětil: „Tvé sladké písně věcí 

a nový nezastará způsob psáni, 

nám viem se něhou a svým konzlem vděěl." 

„ó bratře, děl a jeho prst se skl&ní 
k jednomu drnhn, jenž před n&mí spěje : 
Byl věčf v rodné mlnvy ovlidánf. 

On písněmi i romány se skvěje'") 
nad ostatními a nech hlnpce býti, 
jenž tomn z Lemosí") snad vice přeje. 

Nad pravdn výSe pověst oceniti 
jich bývá zvyk a ůsadek svůj staví 
bez pojmn o kráse a jejím bytí. 

Tak Goittone'*) byl dávno mniem slávy, 
jej každý chválil od jiných to slySe, 
až nyní o něm sond zvftézit pravý. 

D,mi,;=db, Google 



Když ale přijíti smlS v nebes výSe, 

v ten konvent, jehoi Kriatns svrchoT&Dý 

je opatem"), tn pomodli se tiSe 

Ty za mne „otčenáS" n nebes brány, 

ó modli Be, jak toho ti^ba tady'*), 

kde Tfce neni duch náš břichem fitvaný.* 

Pak, dnthéma by popř&l mista z řady 
mn ncjbtižSi, hned zmizel ve plamega, 
Jak ryba na dno rychlými vtn spády. 

Já trocha blíie k tomnto se ienn 
a pravim, kterak pěkné přivítání 
si přání, znát ho, chystá jeho jmenn. 

On ochotné v to dal se rozmlonTánf'*): 

„Tan m' abelis vostre cortes deman 

qn' ieii no-m paesc, ni-ra vneil a vos cobríre. 

Je sni Arnant, qne plor, e vai cantan; 

consiros vei la passada folor, 

e veí ianzen la ioi qa' esper denan. 

Ara Tos přec per aquella valor, 
qne vos qoida al som de TeBcalina 
aovenha vos a temps de ma dolor." 

By oíistil se, skryl se v ohně plání. 



,.,Goo>ílc 





ZPĚV DVACÁTÝ SBIDMÝ. 



IU|'b|ak prmí paprsky když slánce hází, 
jBJJ I tam jeho tvůrce kde prolil krer Bvcji, 
když iiad Iberem velká Váha vzchází, 

Co nad Gangem jnž polední í&r stojí: 
tsk slnnce hylo, den se k p&dn klonil; 
T tom Anděl zjevil se nám v svétla roji. 



Na břehu stál před plamenem, jeji clonil, 
a , blaženi, jenž čisté srdce mají" '), 
nad lidský živéjSl zpěv z úst svých ronil. 

Pak: „Ihiie svaté, dokad neSlebajf 
vás plameny, vám průchod volný není," 
děl, když jsme ohně stáli na pokraji. 

„Nuž nebnďte dél k zpivn zatvrzeni 

a vstnpte v žár!" Mne při tom strachy jaly, 

jak ty, kteří Json v jáma pohroožení *). 

Mě rnce skřížené se k předn vzpjaly, 
v žár patřil jsem, na lidská myslil těla 
těch, přede mnon jenž ohněm tímto pláli. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Ta BkloDJIa se ke mně stráž má bdělá : 
„Máj sjnni maka jeo, ne smrt JBoa tsdy," 
to v těchu ÚBta Yirgilova děla. 

„ó vzpomeĎ, vzítomeň, Gcryona zády*) 
Jsem zdravého tě přenes, blíže Bohs 
když nyní jsem, ty obáTái se zrady? 

6 vĚf, kdybjsi tisfcletí mnohá 
ve klinu žárů těchto musU dlíti, 
ni vlas ti spálit není jejich vloha. 

A mníí-Ii, že tě lapám v klamn sfti, 
Jdi kn ohni a získej důkaz sobě, 
lem Ěata tvého af 8i raka chytí. 

Strach odlož, který bere silu tobě, 
sem obrat se a projdi jistý, smělý!" 
Já proti vůli přece stál Jak v mdlobě. 

Když zřel, že váhaje jsem zatvrzelý, 
děl trocha pohněván: „Hled, milý syna, 
od Beatrice ta zeiJ Jen té dělí!" 

Přijmené Tbisby Pyramns jak v íhypa 
zrak otevřel a na ni jej obrátil, 
co momi vzplála barvon od mbfna : 

Hned tvrdoSijnost svod jsem rázem etratil, 

kn vAdci otočil se, jméno slyfie, 

zvak jehož srdce mé vidy divně zcbvátil. 

On zatřáa hlavou a se aamál USe: 
,Jak, zůstat jeSté tady je tvoa vůli?" 
Jak děckn děl, Jež láká Jabko a výSe. 
Dum: OiJHK. 11 

,.,Goo>ílc 



A vstoupil v Hry, jež se rozkleDiily, 
fka, kroky Stati&, jeni ceeton dlonhon 
n&s oddělil, by za mými se snnly. 

Ve žhavé sklo se vrhnout vfel jsem toahoa, 
bych ochladil se žhoncí re peřeji, 
žár taký sálal tou zdi ohně poohoa. 

M&j sladký otec nové ka naději 

mne pohádal o Beatríci í^ěf 

řka: „Yidim. jak se stkvějf oči jejil" 

Hlas vedl nás a za nfm celou péčf 
když krok jsme obrátili kn stoapánf, 
jnž k novémn nám vrch tn kynul věfií. 

„ó pojďte otcem mojím požehnání!" *) 

ze záře jsBné iarovně to znělo, 

že přemoieii, jsem patřit nemoh na ni. 

„Jni slnnce v sklonn, veSer," dál to dělo, 
„ó niychlete krok sv^j bez prodleni, 
na západS dokad se nesetmělo!" 

TýS přímo cesta vedla přes kameni 

tím směrem, že jsem skrývat svojím tělem 

svit slnnce, které haslo v nnavenf *). 

Pár schodft mohli jsme ve chvatn smělém 
jen urazit, neb z honn Černých stlnA 
jsme Bondili, že slnnce v sklona ztmélém. 

A dřfve nežli v nebes valném klinn 

tón jedná barvy celý obzor polit, 

než strhla noc svět v svoji prohlnbinn. 



i,mi,;=db, Google 



Zb lože každý jeden schod si zvolit, 
neb hory pi^rost ta nám sfln vzala, 
ač každý rád b^ dalSf cestn toIíI. 

A jako kozy, doknd slunce sálá, 

(oež nažral; se do sytosti pice 

jak divé křepEf kde je sráz i skála,) 

Se mlčky scbonli y stÍD dál žvýkajice 
co past^ stojí opřen o své boli, 
je hlidi, bdi; neb jako do měsíce 

Se dívá ovčák, když nocuje t poli 

a klidně leží blíže svého stáda, 

by Berozhnala zv£ř je v stráň a doly: 

Tak nlebnnla tady nás ti^ řada, 

já koza byl a oni pastýřové, 

a z obon stran kolem nás skalná lada. 

Jen málo z venkn zřel Jsem*), zástupové 
hvézd ale v tomto sporém máln plály 
než obyčejně větfif, v záři nové. 

Tak přemítaje a k nim patře v dáli 
Jsem osnnl snem, jenž často ivésti dává 
o vécech mnohem dříve, nei ae staly. 

T té obvili (snil jsem) na vrch záře žhavá 
kdy padá s hvězdy Tenoie, jež pláti 
ve ohni lásky nikdy neustává: 

Jsem krásnon mladou paní viděl státi 

na louce, byla trhala si kvítí 

a zpívfyic to děla: „Edo chce znáti, 



Jak jmenDJí se, hleď to z&cbytiti; 
jsem Lea') a mé krásné rnce Čilé 
jsou nyní v práci věnec pro mne ^'lti, 

Bych krásná zřela ve zrcadlo milé. 
VSak sestra Ráchel stále před avým sedí 
den celý nevstane ni jedné chvíle. 

Tak ráda v svoje krásné oči tiledf, 
jak ráda já se kráSIfm, pracf svojf 
se těSfm, ona díváním." Jíž ble^ 

Dva paprskové do kola se rojí, 
jenž poutníkovi mnohem sladčej září, 
£fm otéině bUÍ k návratu se strojí. 

Tmy pla&f na vie strany a též maří 

mAj spánek, vstal jsem a zřel mistry drahé, 

jak vzhům byli s jasnou vesměs tváři. 

^To sladké OTOce tak těchon vlahé, 
jež člověk na tolika snětích hledá, 
dnes hladn tvéma skojeni dá blahé." 

Tak VirgilovA řeč se ke mně zvedá. 
Tétifbo vém nedostal jsem dam, 
:» nikdo víc mi také těchy nedá. 

Jí. také touhy podlehl jsem žám 
kn výši spět, že za každičkým krokem 
Jsem cítil, že mám křidla cesty k zdam '}. 

Když celé schody prolétli jsme skokem 
a na nejvylSlm stupni kdyi jsme byli, 
tu Virgil pozorným mne změřil okem 



i,mi,;=db, Google 



A dél: „Ž&r yéitif 9 časným, byna milý, 
jsi vídél jož a doBtoop v ony kraje, 
kam Báhoont siloa zrak můj nemá sfiy *). 

Já nměnim a vědou pomáhaje 
jsem vedl tě, kéž vůle tebe vodí '"), 
sráz ani soutésk neskrývá ti taje! 

Viz, Bvětlem sinnce tvoje skráň se brodí, 
viz keře, stromy, tráva, květy kolem, 
jež sama ze sebe zem tato rodí"). 

Než přijdon oči veselé, jež bolem 
kdys lkajíce mne na pomoc ti sloly, 
zde odpočívej nebo tím chod dolem'*). 

Na slovo nečekej ni pokyn malý, 

tvůj soud je volný, zdravý v každé době, 

a bi^fif, kdo jej náhledem svým kalí. 

Tož koronn i mitra dávám tobě 1" '*) 



i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ OSMÝ. 



E&k na TÍe rtrany zraky avojo toílm, 
bych prohled boží ieB ten hustý, živý, 
Jeni nového dne záři tlnmil očfm, 

Bez y&h&nf břeh minnl jsem ') a snivý 
fiel kr^jinon pozvolna, kolem země 
TBtřfc zev&ad voněla mi, konejSivý 

A sladký vzduch, jenž nemění se, ke mně 
vil bliž a bliž na skráň moa dech svfij skládal 
ne silnějíil než vftr, když vlá jemně. 

A tichon hndbon do listfi se vpřádal, 
jež B chvěním se vfiecb stran se skláněly 
tam, svaté hory kam první stín padal*). 

VSak příliSně se přec tak neiachvěly, 
Že v jejich vriScích ptáci spiti jasem 
by na chvíli se v pisni zamlčeli; 

Leě v plné veselosti zvučným hlasem 

čas ranní opěvali v listft akrýSi, 

jež sladkým jejím rýmim byly basem. 

,.,Goo>ílc 



Od vStve k vétTÍ jako t leanf tiii 
to finmf jak na břeba n Chiassi') 
Eola ústa Sciroccem kdfi áj&U 

Jui T starý les ten, v rflzné tyto hlasy, 
krok volný zanes mne, že z dáli stěží 
jsem rozeznat moh, kam jsem vstoupil as 

T tom před nohami, hle, mi potok běží, 
jenž k levé straně vlnkami hrál v býU 
tam skláněje, co rostlo na pobřeží. 

NejdietSf vody kalnými by byly 

B ton srovnány, jei byla bez přísady, 

a vždy by v sobS rilzné látky kryly. 

AS celá tmavá zvolna teče tady 
ve Btínech, které nemQž proniknoatí 
ni Inna, slánce světla vodopády. 

M nohy moje ustály zde v ponti, 
zrak pátral dále za tn řeku v snění, 
ty svéži nivy touže postihnonti. 

Tam zjevila se, (itlio překvapeni 
když stihne nás, že podivením zcela 
v nás každé jiné zhasne pomyšlení), 

Hné paní krásná*), sama lla a pěla, 
květ za květem trhala bez přestání, 
kterými kryta její cesta celá. 

nNa lásky paprscích, 6 krásná paní, 

jež hřejeí se, mám věřit obltieji, 

jenž svědkem srdce bývá? ó kéž sklání 



i,mi,;=db, Google 



Se cesta tvoje ke mně, nad peřeji 

té Tod]^ (dél jsem) bych mob rozaméti, 

co čarovně tak tvoje ústa pějf. 

Mně Proserpjnn voláS do paměti, 
kde byla, jak ji bylo, kdyi jí matce 
a ji m&j vzali osudové kleti" '). 

Jak v tanci dívka otáči se hladce, 
íe zdá se skoro ve některé době, 
že země nedotýká se, tak sladce 

Na červených a žlutých kvltkfl zdobě 
se otočila ke mné jako panna, 
jež T studit skláni cndné oči obě. 

Mé tužbě ihned otevřena brána; 

tak přiSla bliž, td sladkých tonft vnada 

i se smyslem mnou byla pojímána. 

Když byla tam, kde vlhkých travin řada 
ve krásných vlnek chladné lázni stála, 
zrak pozvedla, zkad blaho ng mne padá. 

Tim žárem, tniHm, dmhdy sotva vzplála 
VenaSe brva, když raněna synem 
přes obyěej svflj lásky milost ždála. 

Na pravém břehu druhém smavým kynem 

víc květin trhala, jež tato země 

bez setby rodí na tom břehu stinném. 

Tři kroky přes řeka jen měla ke mné. 
Proud Hellespontn, jimž se Xerxes brodil, 
(ta ozda každé pýchy, řvoucí temně) 

D,mi,;=db, Google 



Tak nenáviděl Leaader, když vodil 
jej od Sesta vir bouřný ko Abyda, 
jak já tn řeka, po niž bycb rád cbodil. 

„Jaté nováčkové tady a Že v klidn 
se usmívám (tak zafiU) na tom mlate, 
jež za hnízdo b&h nrčil vSemo lidn, 

Vy divíte se překvapeni jisté, 

viak ialmem „Delectasti", který pljí^), 

vám z mraků dncba světlo vzejde HbÚ. 

Ty, jenžg mne přední prosil, nejraději 
co slySel bysi zeptej se, na tvoje 
otázky dáti odpověď sem spěji." 

„áom lesa tady, £isté vody zdroje 
mne matoa, v boj se proti torna řítí, 
co poeod byla stará víra moje" '). 

A ona: „To, co podiv v tobě nití, 
£im Jest a proč, chci povědíti tobě, 
a mlby, jež tě tlačí, rozptýliti. 

NqvyBSf Dobro, které staíf sobě '), 
to lidi dobré stvořilo k jicb blaha, 
v mír věSoý dalo jim to místo v zdobě. 

Pro hřích svij málo dleli na tom svaha, 
pro hřích svilj sladkou hru a úsměv jarý 
za bolnoa v slzách vyměnili dráha. 

By spory, které mají vodní páry 

s parami země spolu, jež jak mohou ' 

se tálhnon tam, kam lákají je žáry. 



,.,Goo>ílc 



Zde lidem pQtkn nestrojily mnohoii, 
je volný vrch, kde hrot jeho zrak zočl, 
a trčí sméle nebes pod oblohoa. 

Že veSkerý vzdach do krnhn se točf 
jda za prvnt nebeské klenby pontf, 
když překážka niii cesta nezakročí. 

Ten pohyb musf vrohn zde se tknoati, 
neb směle ční do vzdachu, vlna žít& 
i hoBtý háj se mnsí zvnJSnS bnonti"). 

A tknntá bylina se rozekývá, 
yzdnch sama oplodní svoa siloa, labn 
pak sílu tuto plodící vzduch vlívá. 

A yaie země svoji pro zásluho, 
neb svého nebe bývá oplodnSna 
a rodí stromy vSelikého drahn. 

Tož vale mysl nebuď udivena, 
kdyi časem tady klíčí nové květy 
a zapnstí svAj koj^u bez semena. 

A vědět máS, že tyto pláně sety 

jsou vSemí draby semen, v nichž i plody, 

k nimž neokláněji se lidské rety. 

A z Žádných žil zde netryskají vody, 
z žil páron doplněných, jako řeka, 
Jež získá, ztrácí dech dle nepohody. 

Ze zi^dla bezpečného tato stéká, 
jež tolik vody z vfile boha bere, 
co na dvé strany lije od pravěká'"). 

D,mi,;=db, Google 



Na strand té ee b onoa silon dere, 
jež k vyhlazení hNchn z mjBli nntn&, 
tun křisl v mysli dobré shntky steré. 

Zde jmenuje se Lethe řeka nnntná, 
tam Eanoe nepAsobfc dříve, 
když zde i tamo ret jí neochatni. 

Ta nad vSecky je chnti působivé, 
aS zkojena můž žizeň tvá být dosti, 
bych neřekla víc, z přízné dobrotivé, 

Chci přídavek dát tvoji zvědavostí, 
jeni, myslím, nebude ti méně milý, 
že předstihuje slib můj výmlnvnostl. 

Ti v dávnýcb časech, kteří velebili 

T svých básních zlatý věk a jeho Etěstf, 

na Pamassn snad o místě tom snili. 

Zde lidstva kořen nemnsll břich néstí, 
zde každý plod je, zde jest vesna skvělá, 
toC nektar, o němž vSecky bájí zvěsti." 

K svým básnfkdm já obrátil se zcela 
a viděl jsem, že v ticběm namívánl 
ta poslední řeě v Jejich acho zněla. 

Pak obrátíl jsem tvář kn krásné Paní. 




,.,Goo>ílc 




ZPĚV DVACÁTÝ DEVÁTÝ. 



M'jyift zpivajfc jak žena láskou jata 
H.BÍ řeS svoji zakonfila slovy témi: 
„Beati qnoriiDi tecta sant peccata" '). 

Jak nymfy, které etromfi halnzemi 
se T lesích míhají, ta slánce bledá, 
a jiná opět stín, kde padá k zemí: 

Tak Tznáiela se; ble, kterak krok zvedá 
po břebn proti řece, íel jsem za nf, 
krok malý s jejím malým T soozvak veda. 



Sto kroků tak jsme neili spolu ani, 
když stejné v tom se břeby obracely, 
6imi ku východn moje pont se sklání. 



Ni pocbod nái tak dlonbý nebyl celý, 
když paní ke mně tvií svon obrátila 
i^konc: „Bratře, viz a napni slucb svůj bdělý I" 



i,mi,;=db, Google 



Hle, mocD& z&ře t tom se Dáhle liU 
Bkrz Telký les a na vlech stranách plála 
tak, že se blýská, daSe moje mnila. 

Leč blyskavice přejde, aeni stálá, 
a tato záře rostla tíc a dále. 
Co asi je to? duSe má se ptala. 

A sladká melodie zněla stále 

tím zářným vzdackem, Evy vzdor z vSl sfly 

jsem kárati zde mnsil y těžkém žale, 

Jež sama, žena, stvořena před chvOf 
pod závojem být nesnesla, kdy vřele 
i země B nebem v poslnSenstvl žily. 

Byf pokorná jej snesla, tyto skvdlé 
a nevýslovné slasti rajských prahft 
dřfv moh jsem míti a je cítit déle. 

Co tak jsem krátiel na svém retu vláhu, 
těch prvotin nebeských plesfl nesa 
.a roztoužen/ po vétifm jsa blahn: 

Hle vzdnch jak oheii vznfcen v stínech lesa 

plál skrz zelených ratolestí řady, 

& slyS, zvuk sladký kterak v písni plesá I 

ó BVaté Kasy, Jestli kdy jsem hlady 
a zimoD, bdénfm pro vás strádal v žití, 
teď odménn chci, nyní čas je tady ! 

By Helikon mi chtél zdroj otevříti, 
mně pomoci svým sborem Uránie, 
do ver&& dát, co těžko dail sníti. 



i,mi,;=db, Google 



Dii yzdáleDoat, jež zraba věci kryje, 
mne zjevem sedmi zlatých atromA vfže, 
jichž lesk, ač vzdálený byl, v' zrak mi bije. 

Lei chůzí BTon když etand jsem jim bliže, 
tn předmět spolefiný, jenž smysly i&Ií, 
jsem rozeznati mohl bez obtíže. 

Tn Bila, kteron aondí rozum, t dáli 
tam sedm zlatých svfcnil roieznává 
a T hlasech zpévn Hossana zpěv stálý. 

Hle, s Týle plála svítaná ta žhavá 
jsooc jasnSj&i než měsíc, svojí září 
když v úplúkn noc jasnou obetkává. 

Já kn Yirgiln s ndivenon tváři 
se obrátil, TÍak rovné! ve úžase 
na líci jeho týž se podiv sváři. 

Ku divAm tém jsem obrátil zrak zase, 
jež volněji a slavoéji k nám spěly, 
než mladé nevěsty jdou v plné kráse. 

A žena déla: „Proé tak splanuls celý 
při pohledn na tato svétla živá? 
ZřfS, za nimi co ^asňnje lea stmělý?" 

Lid zřel jsem, jaká řada vážná, snivá, 
éti za vAdcem svým oděni v Sat bílý, 
zář neobvyklá na světe z nich splývá I 

Na levo vlny v střibroleskii byly, 

jak v zrcadle mon levoa tmavon stranu 

obrážely, jak ponf má k nim se chýlí. 

D,mi,;=db, Google 



Nft břehu ve Bvé dr&ze tamo stana. 

Že pouze překážkou mi řeka byla, 

tož, bych lip viděl, zastavit krok plana. 

A plaménky zřím, kterak poskočila 

Tpřed hra jich pestrá na vzdnch maloTaDý, 

jak itétcem prahy táhlé vykouzlila. 

Že sedmi fábory byl vykládaný 

v těch barvách, z kterých Blance má lak zlatý 

a Delia*) svfij záříci pás stkaný. 

Ty &bory Wc v dálka byly vzíiaty, 
než postih zrak mftj, a dle mého zdání 
na deset krokfl krg^nf stály vzpjaty*). 

A. v tomto rajském jak je Ifčim plánf 
filo dvacet čtyři kmetfl po dvon v řadě, 
kvét lilii se točit jim kol skrání. 

,Bad žehnánat" *) ti pěli pohromadě, 
„z dcer Adama, žehnána vínkem slávy 
T svých nekonečných cnoatí luzné vnade!" 

Edyi kvétiny a jiné svěží trávy 
na břehn řeky proti mně juž déle 
ty vyvolené nehostily davy, . 

Jak ierem zvolna na obloze ztmělé 

za hvězdon hvězda plá, tak zřel jsem čtyry 

jít zvířata, ta měla aa svém Čele 

Kol svěži lapeni, a kol nich víří 
iest křidel očí plných, takovými 
byt Argns žď tak zřel by. Uálo býřf 



,.,Goo>ílc 



Při popien těch potvor zpSv můj rýmy, 
ó čtenáři, oeb jiný výdaj nový 
mne Doti tady, abych spořil jimi. 

Čti, bliíSl zvčdíit chcei-Ii, v prorokovi, 
. jak přihnaly se z severnibo kraje 
ve mrokn, včtra, ohni; svými slovy 

Jak popsal on je, při§ly v tyto h^je, 

B tlm rozdílem, kde o křídlech řeč je mi ') 

ne B ním leC s Janem aouhlasf má báje. 

A prostor, jenž byl mezi čtyřmi těmi, 
viiz dvonkolý, vítězný vyplňoval, 
jejž hrdlem táhnal noh a třemi 

A třemi pmhy křídla pro strk oval 
a prostředkem ta barvami se vita, 
íe žádný pmh svým peřím nestajoval. 

Ta v nedohledno roztažena byla. 
Co ptači na něm, zlaté byly údy, 
na drahých b nachem plála barva bflá. 

S tak skvostným vozem Afrikana trudy 
Řím neodměnil, Augast neměl taký, 
ba proti němu Slunce vfiz je chadý, 

Jeni sjeda b dráby spálen mezi mraky, 
když na pokorné země žalné lkáni 
byl tajně spravedliv Zev nad oblaky. 

U kola pravého tři vidfm Paní 

a tančily, z nich první žárem ihoncf, 

že skoro celá splývala v to pláni. 

D,mi,;=db, Google 



A druli&, jet t té záři Btála vroucí, 
jak ze smaragdu pláSÍ i kosti míla, 
sníh padlý bfla třeti, běloskvoaci. 

Ted, zdálo se, je vedla atfíbroskrělá, 

teď ohnivá a zpěvem této právě, 

boJ rychleji buí volněj pouť jich spěla. 

V levého pak étjrf panny hravě 
rej vedly v rndém hávn podle písně 
té, která z nich tři oěi měla v hlavě. 

A trochu blíže popsané té Usně 

dva kmety zřel jsem řízném ve oblekn 

v témi posnĎkn; jenž kyne vážně, přísné. 

Ten z Hippokrata zdál se býti vékn, 

jejž příroda té zvéři darovtďa, 

jíž nejvíc dobra přála ze svých vděkfl. 

Tvář dmhého zas opak zrěBtovala, 
meč zářící a ostrý v mce třímal, 
až hr&za mne na břehu dmhém jala. 

Čtyř kmetů pokorných zjev můj zrak jímal, 
sám B mondroa tváři stařec Sel za vSemi 
a kráčel zvolna a v své chůzi dřímal. 

A sedm starců tíchto Sáty témi 
jak první tlam oděno bylo, sami 
jen skráň neměli tkanon liliemi, 

Leč růžemi a z nacbn kvítinami, 
a přísahal bys, z dálky Že jim svítí 
a divně hoří cosi nad brvami. 



<i„ Google 



A vůz ten proti mně kdyi etál jnž, znfti 
hrom Bl^el jsem; Jakmile zmk ten skanul, 
ctný sbor. Jak zákaz měl by d&le jiti, 

a prvními prapory tam rtUem stanol. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TÍaOÁTÝ. 



Hak sedmihvézdl ') prvotního nebe, 
bez východu Jež svítí bez záp«dn 
a vTJma vinoa, nihoa neskrývá sebe, 

A každéma zde véroou dává rada, 
by ponDDosti dbal a v žití vira 
tam fidi zase n kormidla vládo, 

Se zastavilo ; dav ten, v srdci vírn 
jenž krájel mezi nfm a nobem spola, 
se k vozn obrátil co k svémn mini. 

A Jeden z nicb Jak a nebe poslán dolA, 
„Veni sponaa de Libano" *) tak v pění 
po třikrát zvolal, za ním vSickni v kolo. 

Jak svatí při andělské tronby zněni 
se náhle vztjjií každý ve své skrýSi, 
jich nový hlas se v alelqjah zrněni. 

Ha božském voze pozvedlo se k výfii 
sto kmetA hned ad vocem tanti sráis 
a slnhfl, poslů z ráje věEných řiil. 



I zpívali: „BenedictoB qni venis" *), 
a do kola kol házejíce kvíti 
nHanibuB o dáte lilia plenia"*). 

Já viděl jni, kdy mladý den se niti, 
jak strana Týchodnf plá t rHÍ roji 
a nebe jasnou veselostí svitl. 

A slánce tvář se zvedá ve závoji, 

ie ffioh jsem dlouho v páry Jemné řase 

naň upírati zřítelnici svoji. 

Pod mrakem květin, jichi deS£ rozlétá se 
. z andělských rnkon stále svěží, nový 
výg stoupá, klesá dolft v nové kráse, 

V závQJi bQém věnec olivový 

na skráni, v pláSti zeleném zřím paní, 

jak obeň háv ji latii porpnrový. 

Můj dach, jeni v teskném žiti putování 
tak dlouhý ěaa se bez ní v temno řítil 
a nezachvěl se v sladkém omdlévánl, 

AČ její tvář svým okem nezachytil, 
přec tajnou silon, která z ní se lila, 
zas nesmírnou moc staré lásky cítíl. 

Jak oěi moje tato jala síla 

tak mohutná, jež, sotva z dětství SatA 

jsem vykročil, má srdce poranila, 

Já 8 áctou v levo obrátil se v chvatu, 
s tou úctou, s kterou k matce běil dtt£, 
kdyi bojí se, neb žal má nebo ztrátu. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Bych Virgiltt řek: „Drachma kire stííl 
b^ nsSel ve mnd, jeí by se nechvéU, 
tak staré l&sky žár zas cítím svěží. " 

VSak darmo kolsm zřítelnice zřela, 
mne Yirgil opustil, nejeUdSÍ, drahý, 
ten, Jemni vzdala se má dnSe celá. 

Vfie, pram&ti co ztratila tak záhy, 
nic nezmohlo, zas r elzftch moje líce, 
juž dříve pozbavené alzí vláhy. 

„ó Dante t Vii^la ié nemáě více, 
to neplač, pro meč Jiný necht se rodí 
slz proudy a tvé rosí zřítelnice I" 

Jak admirála, Jeni na příd6 lodi 
a hned na zadko pozorné se dívá 
a ka práci lid povzbuzuje chodí, 

Na levém kraji vozn Jak zaznívá 
zvnk jména mého (nutností Jen hnaný 
jsem psal je, čtenáii I), kde kvétfi splývá 

Deiť, Senn vidím státi, nad ní stkaný 

ten oblak z andélA, ta svoje oči 

mně obrací vsti^c z dmbé břekn strany. 

Leč tak, pro závoj, který se jí toěí 
se skrání, Minervy spjat listím celý, 
ie moje oko nezcela ji ao6f. 

Cos pySně královského v sobě měly 
posnňky Jejf, Jak ten, který Učí 
jen chládností své řeči přival vřelý. 



i,mi,;=db, Google 



„Jen na mne hleď, zřifi ovSem Beatrici, 
jakB odvážil Ba tuto boru slézti, 
ei neviB, zde že lidské Btdstl klíči?" 

V zdroj čistý moiil oči eré Jsem vésti, 
leč spatřiv sebe, npřel jaem Je v trivn, 
tak Tslký Btnd m& skráň mnsila nésti. 

Jak tvrdé sklánčla zde moji blavul 
tak synovi být brdon matka zdá se, 
neb hořká láska hořkon mívá Stavo. 

I mlčela, zpév andélský v sluch zase 
mi zaznél: „In to Domine speraTi," 
leč n slov gpedes meos' zamlká ee *). 

Jak sníh zamrzá mezi kmend davy 
na bor&cb Italských, kdy ostře zavyl 
vír větrA Slovanských a pak se taví 

A zvolna ztrácí, by sám sebe ztrávil, 
když zemé, Jež sťúi ztrácí, teplem dýchá. 
Že zdá se, jakby oheň svlíká tavil : 

Tak bez vzdechA a slzí byl jsem z tiiďia 
při zpěvn téch, kteří dle věčných kmbd 
btAJ řidl zpév, zdroj jehož nevysýchá; 

Leč když jsem cítil, v písni rajských slnhfl 

2e Boncit zní a vétií, než by řekli: 

nFroC, Ženo, tak Jej tráplfi v rajském Inba?" 

Tti v úzkosti se moje smysly lekly, 

led kol má bnidi na vzduch, voda splynul, 

a ást^, zraky proudy Jejl t^ly. 

D,mi,;=db, Google 



Zjer J4]f pevné z levé tozd kynul 

a k zbožný duchům na to zazněl blaze 

a ře£l ton se jejf hovor vinni : 

pT dna věčném bdíte v neúnavné snaze, 
Se een ni noc vám nenlonpl krokfl, 
jei nčinit svét mngi na své dráze. 

Toi onomn, jenž bIzj t^í v okn, 

vfc odpověď má, by mne chápal, svědči, 

by e vinon bolest v jednom spéla toku. 

Ke pAsobením velkýďi sfér a péčf, 
Jež každé símě vflbec k cíli vedon 
dle oběhn hvězd, leč milostí véči 

A zvláitnl, před nl2 každá milost bledon, 
z těcli, k deStflm svým Jež také mají p&ry, 
že postibnont jich oÍi nedovedou, 

Ten zabrnvtý takými byl dary 

v svém žití novém, každá schopnost pravá 

Že mohla vŽdy cíl dobrý mít a jarý. 

Leě semenem zlým pftda zemská stává 
se horií, nevzdělaná, zdivoéelá, < 
ěfm vnitřní síla bnjnosU ji dává. 

čas n^aký já jsem ho povznáiela 
svým pohledem, co zornice má plála, 
jsem po dobré jej cestě provázďa. 

Leě na prahn když dmhé jnž jsem stála 
své mladosti a život promčnila, 
tu Jeho dnie jiným hned se vzdala. 



i,mi,;=db, Google 



Edyi z téU k dnchAm pak jsem vystoapila 
a kráaa více ve mné vzrostla CQOStl, 
ml& přfjemnoa a drahou mu jsem byla; 

On obr&tíl e\é kroky k nepraTOsti, 
za dobra klamným zdáním ílo jen UIo, 
jež nedalo, co sliboTalo dosti. 

A nespomohlo, ie jej probouzelo 

T snech k dobni mého dncha pAsobení, 

tak málo jemn na tom záleželo! 

JnS kles! tak, že k jeho napravení 
vie marné bylo, leda nkázati 
mn zatracencA téiká utrpení. 

Na bránn mrtvých ila jsem zaklepati 
n toho, který sem jej vedl, smélá 
jsem začla v slzách nai^kat a lkáti. 

A zmien byl by zákon Boba zcela, 
byt Lethe přeSIa se a knně taká 
se bez pokňty oknalti mela 

Té UtosU, Jei hořké slzy láká. ■ 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TfilCÁTÝ PRVNÍ. 



Oy, jeni dlli tam na BvaU řeky břebn," 
hrot obracejíc ke mnS svojí ře£i, 
jeí ogtMm krnta bjla tb svém Stehn, 

Tak začala zas bez přestávky věCi : 
„Hlnv, pravdou to? Ó, ie tvá zpověď pojí 
se B obialoboa takonl" Véni v křeJSi 

3e pletla síla má, ř&i zvedám svoji, 
leč hlas můj sotva zvedoat hasne dříve 
oei jebo moh jsem pohybovat stroji. 

Jen trocha prodlévala. „Proč tak snivé 
jsi mysli? MIdv, neb apominka smatuá 
ti neoí smyta vlnon vody živel" 

Strach s popletením, amčs to včra nnatná, 
mi „ano" takové z ást vytlačily. 
Že pochopiti je, tvář byla nntoá. 

Jak n luku, jeoi přiliS napjat v obvili, 
kdy spagtl stnina, hned se oblouk láme 
a Slpka s menií silon letí k cíli: 



i,mi,;=db, Google 



Tak zdrcen byl jaem tlhon viny samé, 
a Bizy moje tekly s vzdechy mými 
a na své dr&ze mne i hlas mAj klame. 

Pak zase ona: ,S city plamennými, 

jež nííly té dobro miloTati, 

jež silami jen hledat m&me svými, 

Jakými pifkopy ses moset hn&ti, 
a řetězy, že v dobra dUe spiti 
jsi každé nadéje se musel vzdáti? 

A jaké výhody jii mohl seti 

a jaké vnady z jiných statkfi Čela, 

ie za nimi jen vždy tv& choutka letí?' 

Tu hořkým vsdecbein ňadra má se chvéla 
a BOtva mlavit nadeSla mi sfla 
a sotva ústa mlaveni tvar měla. 

A B pláčem děl jsem: „Hne tak okoazUls 
a jala svéta krása lichým zdáním. 
Jak zmizela mi vaSe tváře milá!" 

,Bjt mliel bys anebo zapíráním 
chtél oíiatit se, sondce zná tvou vina, 
to marným jen by bylo namáháním. 

Leč Tyznánf když samo z liader klína 
se nese k nebi, proti ostři žáby 
ve naiem sonda kola obéh lína. 

Leč vic bys rdél se z bludné svc^í dráhy 

a podmhé by Sirén lákající 

zpěv silnéJEÍmn jnž byl méně drahý: 



i,mi,;=db, Google 



Sloi simě plá6e nyni se evých Uci 
a aslySfi, jak ku opakn mělo 
té pohádat mé teio t hrobě tlfcl. 

Ó ničfm Dmíni té neroEchvSlo, 

ni příroda, jak Blfčné údy moje, 

T nichž iiU jsem, ted prach jest moje tělo. 

A Bmrtl mon nejvyŠil alasti sdroje 
když tobé ucpány, ký předmét zemS 
mtíh přilákati tebe t BÍté sToje? 

Ty ovSem méla bo obrátiti ke mné 
pfí prvním Sípá Hvétských poknSení, 
neb hostilo mne nebefiCaafl plémé. 

Ke dát Bi ohnont křidla k obdrženi 
ran nových k vflli dívek plaché kráse, 
neb jiných mamoBtf, jimž stáni nenit 

Na výstřely dva neb tři ve Uase 
■nad éeká ptáček, před starými ptáky 
viak nadarmo sít b lokem napíná sel" '} 

Jak déti studem némé sklopí zraky 

a v lítosti svou vinu uznávají 

a mléky posloucb«jf, stál jsem taky. 

A ona déla: b Jestli umdlévají 

tvé smysly bolem od slyíenl, výěe 

vous zvedni*), a( se patřena vic kají I" 

S překážkou menSf, než když vítr dýSe, 
dub ohromný se na skalisku kácí, 
neb vitr zadoje-li z Jarba řífie *), 



i,mi,;=db, Google 



HD«d brada moje k ni se výie Tracf, 
& vonBem obličej když zříti cbtSU, 
jed řeči poznat maton měl Jsem práci. 

A moje tv&ř jak ee k nf obracela, 
že prabytOBti od bázenl krětfi 
nstálj, n;ni t cbvili této zi^ta. 

A pUcbý zrak můj ňddl Jako t letn, 
jak Beatrice k Noha obrácena, 
jenž jedna bytost jesti dvojích erétA, 

Za řekoa tam to závoj zahalena, 
jak sebe předčí krágon bvou, se zdálo, 
jak nad kaidon dřfv byla povýiena. 

Sta kopřiv lítosti mi srdce Žhalo, 
že z vieho, co jsem nejvíc milovával, 
mi jed a hnne jen v blonbi srdce slalo. 

Mých vin poznáni taký boln nával 
mi vzkřísilo, že zničen jsem se zřítil, 
jak bylo mi, vf, kdo mi bol ten dával. 

Když, smysly že ae vrátily, jsem cítil, 
zříiD samotnou nad gebon státi paní*) 
a déla: „Pozor, bys mne dobře chytili" 

Až po hrdlo mne v řeku *) strhla dlaní, 
a za sebou mne táhnonc lebce, hravě 
jak člnnek tkalce vodní spéht plání. 

Kd břehn blaženému bllž se plaT$, 

já „Adsperges" *) tak sladce slySel péti, 

že myslit to ni popsat nelze piÁv6. 



i,mi,;=db, Google 



I otevřela dítuč, ve objetí 

moa chytla hlavo a mne ponořila, 

2e vodn polykal jeem, ve i&pětl 

Pak oíiSténého mne postavila 

do oněch krásných čtyr^) Inzného kmhn, 

z nichž každá svojfm ramenem mne krjla. 

„Zde nymfy Jsme a hvězdy v nebes Inbn, 
nei Beatrice sestoapila v žití, 
my určeny jnž jejf na obslnhn. 

Před její zrak tě avedem, tam zříti 
ve Bladké světlo by tvé mohly odi, 
tíi'), btoab jenž zH, ti mnsf přiostřiti.*' 

Tak zpívajíce xtJíly a jnž kročf 

kn hnidi Noha, s nimi krok mftj smSlý, 

zkad Beatrice na nás trak sv4J točí, 

A řekly: „Hleď, by dle libosti zřely 
tvé oči, před smaragdy stojfS právě, 
z nichž Amora té ranily kdys střely. 

A přání tisíc nad plameny žhavě 
mé oči táhlo k oněm očím v leskn, 
jež na Noha vždy tkvěly. T plné slávě 

Jak ve zrcadle slonce v čarobleska 

se lUiží, tak v nich moh se zhUŽet svatý 

Noh dvQJi bytoati svou. T jakém stesku 

Ó čtenáři. Jsem podivem byl jatý, 

když předmět ten jsem viděl klidný v sobě, 

a v obrazn svém novon změnon v^Utýt 



i,mi,;=db, Google 



Ca ndivena t pless dnSe t mdlobS 

té nadpozemské okonSela stravy, 

jež zbonzf hlad t též co Dagytl dobé *), 

Rod vyBSf zjevajfce t tanec hravý 
tři ony postily se, k nebeskénm 
pak tanci jejich zpév se pojil snuiTý. 

„Zrak sratý, Beatríce, obrat k němn, 
hte, miláček tvAj věrný tady atojf, 
co kroků ndélal on k cíli svéma! 

Ty z milosti nám prokaž milost svoji - 
a odhal tv&ř, by druhou spatřil kré^n, 
již tiyfS P^d ním stále ve závoji." 

ó záře věčného, živého jasn, 

kdo v zřidle Mus moh plným donlkem píti, 

kdo sBedivěti tak moh na Paraassa, 

By dacha spjatého se nezdál mltí, 

tě popsat chtěje, jaks přede mnon byla, 

co nepřestaly sféry v souzvuk zníti, 

Edyžs vzdncha volně tvář svou odhalilat" 



i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TŘICÁTÝ DRDHÝ. 



nak pevně opj^né mé byly zraky, 
svoQ ilzeň desíti let ukojiti '), 
te ostatní mé smysly jaty mraky. 

Na stranách vSech dokola zHm se tmíti 

zed neviděni, její úsmfiT svatý 

tak ckytil mne zas starou svojí sftl. 

Tu náhle: „PHlii mnoho jesti jatý 

tvfij irak" *), hlas tři znél. Kn levému bokn 

jsem násilím svůj obrátil zrak vzítatý. 

A onen stav, jenž nastává vždy v okn, 
když piWI slonce záře v hloubku vnikla, 
tma na chvUi stlal v úBtret mémn krokn. 

A zi^telnice na málo když zvykla, 

— dim na málo s tlm mnohým v porovnáni 

zkad náeillm se odtrhla — jnž znikla 

Ta řada svatá mně po pravé skrání 
jdonc prflvodem a majíc v Čele svity 
téch sedmi svétel, vzadn slánce plání. 



,.,Goo>ílc 



Jak ot&Ci se toj pod syými Stfty, 
když 8 praporem se zachrániti práhne, 
než změnf cesty směr mu viidce hbitý: 

Tak předni tlmn svatého sboro táhne, 
a přeBel kolem n&a dřir mnohem, vojf 

než svatý ?úz se k dalSf cesté nahne. 

Zas pani n kol naBly slnžbn svoji. 
Noh táfa své svaté břfmé svatým luhem, 
ni perem neiachvěl; jež v Lethy zdroji 

Mne konpala, šla se Statiem, drnhem, 
a se mnon v stopách toho kola, které 
blfž osy men£fm vidy se točí knihem. 

Tím valným hájem naBe ponC se bere, 

jenž zpost, že Eva hada ověřila, 

v brok andělské nám zněly písně steré. 

Na trojí dostřel šípu postoupila 
JDŽ cesta naSe vozu ve prftvodu, 
když Beatríce s něho sestoupila. 

y tom „Adam" zněl hlas Bfrém po obvodn, 
a viSecko hrnnio se k stromn v sborn, 
jeni na snětích byl bez lista i ploduj, 

A vrchol jeho, který ve prostora 
víc místa zabírá ělm výie pne se, 
by sotva rovna naiel v lodakém bom. 

„Zdar Nohn tobé, jen2 ni v tomto lese 
nenrveS z dřeva, jež sladkon chnt dává 
a svijeni se v prachn břicha nese 1" *) 

D,mi,;=db, Google 



Tak stromu kolem dav ten proTolávi 
se kolem stave a Noh tváři dvojf: 
„JeD poslnšnoat je základ vSeho práva!" 

A kn Btromn pak obrátil se ; voji ') 
jej uvázal k ovdovělémn kmeni 
mu vraceje, Da6 dal od látku svoji. 

Jak rostliny, když slunce v roztouženi 
své velké světlo s oním světlem mfsl, 
jel padá s hvězd za lososem^), se změnf, 

A vypuíl zas, v barvě své se vzkřísí, 
než slunce opět ve souhvězdí jiném 
své oře zapřáhne, strom boly kdysi 

Teď omládna se zaskvěl v listi stinném, 

ne rAžemí leé fialkami spíše ') 

plál dříve pustý, sirý, jednim kynem. 

V tom sladký bymnns celý h^ kol dýSe, 
j^ž seslylel jsem nikdy v tomto žití, 
a nežli dozněl, dřív jsem nsnol tiSe. 

Bych popsat moh, jak v spánek skon^Siti 
se daly oči při Syringy lkáni, 
jež musely to draze zaplatiti "), 

Jak malíř vzor má při svém malováni, 
já maloval bycb, jak mne zmohlo snění, 
leč Jinému to nechám namáhání. 

Hjy zpěv nechC Učí moje probuzení, 

dim: Tmavý závoj snft mi strhla záře, 

a hlas: „Co děláS? Tgtaň!" T tom okamžení 



Jak (uvidétí strom ten květy smaTý, 
rty andělu po jehož práhnou maně 
a který v nebi věčný BĎatek slavQ 

Jan, Petr, Jakob přišli slovem Páně, 
jimž Bp&nek větši íasto byl jož zrricen, 
se opět zbudili, na každé straně 

Pak viděli, ie spolek jejich zkrácen 

o Mojžfge a E!iá£e, Krista 

Eat spaU^li jak proměněním zlacen''). 

Já zbndil ae a nade mnon ta čistá 
a zbožná stála, která kroky mcye 
n řeky vedla jako hvězda jistá.- 

„Ede Beatríce prosím" děl jsem, boje 
zas cítě žaln. „Tam a stromo paty 
viz T svěžím listi sedí, kol nf roje 

Jsou drožek jejích," a ten zástnp svatý 
dál 7A Nohem se bere k nebi v směro, 
zpěv jeho hlnbSf, slab&i notoo vzňatý. 

Co jeSti dále řekla, nevím věro, 

neb pouze k tč jsem vzpínal oči snivé, 

jíž ostatní vBe splývalo mi v Seni. 

Na holé zemi dlela'") v kráse tklivé 
jsonc torno vozo svatou tady stráží, 
jejž ku stromo zde Noh přivázal dříve. 

Kol sedělo nymf sedm, zrak můj blaží, 
v jich rokoo lampy, na jichž stálé plání 
se žádný světa vitr neodváží. 



,.,Goo>ílc 



„Zde, cizince, víc nebnde ti Gt&nf, 
ty obČaDem se staneS toho Říma"), 
kde Říman ErietDs má své paDovánf. 

En blahu Bvéta, její zla re jbo tiHmá, 
teď na yůx hleď a napii vSecko t písni, 
co viděl tady očinaa jsi avýma." 

Tak Beatrice. Jé, kterého tlsnf 

jen touha klesnont k nohonm ji, Be dival, 

a smyslové mí v zřeni byli přisní. 

Hle, rychlým spádem nikdy tak nesplýral 
T důl s mrakd oheň, když z onoho kn^e, 
jenž nejzazší k nám, padá dešté přival. 

Jak ptáka Zeva vidím'*), přiletíme 
jní k stroma letf a rve kúra z nčho, 
ne nový list a květ jen strbáviye, 

Le£ do vozD ee povití posvátného, 
jej raní, že se zlomil, jak lod padá 
hned sem hned tam po váni větra zlého. 

Pak zřel jsem v ISno voza, kterak vkrádá 
se slfdná liSka'*), která ve svém žití 
neivěděla, co dobré pastvy vnada. 

Leč zlo jí vytýkajíc postrach niti 
v ní moje paní, že jak dovolily 
bez masa kosti, hned se v útek řití. 

Pak orla zřel jsem, jak ee k vozu cbýll, 
zkad hrozil mu, sed v Iňno jeho, peří 
pak odlétaje střás tam ze v$í sily'^). 



.,Goo>ílc 



Jah z ňader, t nichS trad s bolesti se mSH, 
tak s nebe zazněl hlas : „Má lodi malá, 
jak obtížená jsi a jakou BbĚřll"'*) 

Pod koly potom zem bs pnkat zdála, 
drak vyiel z hlonbi'*), ocas hodil na zem 
a protkl TÍlz, ai dnSe má se bála. 

Jak Tosa Žihadlo své vtáhne rázem, 
on stočil ohon, v útok dal se divý 
dva kosy odnáieje; za tfm plazem 

Jak Eerstvon zem lok čalonn kryje snivý, 
tak peřf kolem hned se rozházelo, 
jei úmysl snad poskyt dobrotivý, 

Na voj a kola v takém letn spělo 
kol peřf v čase kratSfm, nežli dvojf 
se retů ponto k vzdechn otevi'e]o. 

Tn zdálo se, že v svatém vozn roji 
cos divného ae"), ejhle étyry hlavy 
z vSech kontft trčf, tři pak jeStS k voji. 

Jak volské rohy prvni čněly dravý, 
a dmhé roh jen prostřed Čela měly, 
ba nebyl viděn taký netvor žravý. 

A pevné na skále jak hrad čnf ztmělý, 
tak sa něm nevěstko "') jsem viděl, stále 
kol nestydaté oči její spěly. 

By nikdo nevzal mn ji nenadále, 

zrak obra") po pravici státi zo£f, 

s nímž líbala se často; že pak v mále 



i,mi,;=db, Google 



Své cUlpné zraky taky na mne'*) toif, 
ten divý milenec ji t^ sbil celou, 
ie viady r&ny zřely na ni oči. 

Pak dnii maje Tztekem rozkypélon, 

odvázal potTom a v honu hbitém 

ji ihned hnal pod lesa klenbo ztmělon'*), 

Jenž pi^d oběma stal ae mi tak Itftem. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TŘICÁTÝ Třetí. 



ffBJeuB Teaerunt gentes" ') stNdajfce 

g£^ v troj- nebo v ítyřzYiikn, taJc zady pani 

žalm Bladký péti t slzách svoje líce. 

A Beatxice zboioě v povzdychánf 
jim DasloQcbala, takže Panna svatá 
pod křižem nestála kdys t takém lkáni. 

Kňjí mlčením vSak drahých panen jata 
též mela pět, vztýčila skráně své 
a plála celá jako ohném vzňata. 

„Modicnm et non videbitis me 
et íterDm" é drahé sestry milé, 
Uodicnm et vos videbitis me!"') 

Fak sedmi napi^d kázala jit čile 
a sehon ráčila jen raky vzmachem 
vzít MAthilda, mne, St&tia. Té chvíle 

Tak spéla; sotva desátý krok strachem 

jsem učinil s ni, kdyŽ tn zraky její 

se B mými střetly v pohlcdnnU plachém. 



<i„ Google 



Pojd lycble, řekla, mfr v Bvéra obličeji, 
tAk s tebou mlavit bada-Ii, a£ sa&ze 
ty sljSet můžei, rty mé film se chvějí. 

Když EtaDnl jsem, jak měl jsem v jejf dráze, 
ta déla: „Brati^e, proč tak ee rnnon sp^e 
otázkou nestrháS své tužby hráze?" 

Jak příliS activým se Často déja 

se svými přednosty když mluvit mají, 

ie chvějný hlaa jim za zuby se kreje, 

Hdč etalo se a Septem rty mé lkají : 
,ó pani má, zuáš viecky touhy moje 
a sama nejlépe tIS, co je zkájf!" 

A ona; „Chci, bys bázně nepokoje 

a Btnda tišeji odložil teď zcela 

a nemluvil jak v snéní. Tužby tvoje 

Chci zkojit, v&z jejž roztrhla saň smělá, 
byl jeduon, není vSak'}; kdo cltl vinu, 
včz, máčeni msta Boha nezná bdělá '*). 

Pták, peři který nechal vozu v klinu, 
ten bez dědiců dlouho nezQstane, 
čímž netvor byl a kořist hodná zhynu. 

To jistě vím, tož jisté ře6 má kane, 

jsou blížil hvězdy, z nichž Čas budoucnosti 

bez překážky a vzdoru záhy stane. 

Kdy pět set pět a deset ') v zuřivosti 
od boha seslaných tu děvku zničt 
i obra, jenž stál u ní v nestoadoosti. 



i,mi,;=db, Google 



Snad přílifi nejasně to řeč má liíl, 
jak Sfing/ neb Themidy váíné rady, 
jei tsjl T Ser se, r kterém pravda klíčí. 

YSak ndaloati iměnf se t Najády ') 
a rozlnld pak těžké spory t tobě, 
aě uJdeS zhonbě obilím i slidy*). 

Co pravila jsem, to pamatuj eobě, 
a B jinými sdSl, jejichž život celý 
jest poohé poBpfchánf k smrti v mdlobě. 

A toho budii, až psát budei, bdělý, 
bys nestajil, jak viděls na své ponti 
strom bez listí stát dvakrát ') osiřel}. 

Edo loupí j^ a trhá, boha rmoatf 

a ^uháním jej nráží; neb pouze 

k své svaté službě stvořil jeho prontí. 

Ta první dnSe, že z něj brala v touze, 
pět tisíc rok& po Tom naříkala, 
kterého trestem sňata naSe nouze *). ' 

Snn závrat, tnSfm, dacha tvého jala, 
kdyí nechápeS) že příčinu má svoji, 
proč zvrácené pefi jeho výS se hnala. 

Byt mjilenky jak vlny v Elsy'°) zdroji 
ti ducha nejaly, jichž rozkol stálá 
jak Pyrama krev moruie") tě kojí, 

Z tak mnohých příčin proč to zakázala 
zde na tom stromě spravedlnost boha, 
by mravní nutnost se ti ukázala. 



i,mi,;=db, Google 



Le5 ikamenělft dníe tvojí Tlob&, 

a troje oko vinoa zakaleno, 

že OBlepf tě slov mých záře mnohá. 

Edyí psáno ne, toí aspoň nakreileno 
to T sobě měj, jak palmami hůl spjatou 
z cest nositi zpět poatnika jest věno." 

„Jak peJSetf vosk," děl jsem myall vzfiaton, 
jež vytlaíený tvar víc neproméoi, 
mám paní má tvon řeéf mysl jaton. 

Proč vfíe ale nad mé pochopeni 

tfé bIoto Tzletá, tlm se mi 'ríc ztrácí, 

£ím větil moje po něm roztonienf?" 

gBj8 íkola poznal"), v které se potácí 
tv^ duch, bys zřel, má slova sledovati 
jak její naaka má těžkou práci. 

Bys Tiděl, TaSe cesta jak se hatí, 
od božské cesty jak se stále dáli, 
jak od nqTyiiích sfér zřil zemi státi." 

aže vzdálil bych se ponze na krok malý, 
má paní, tebe, nevím," ret mfij praví, 
bIIí v svědomí necítím toho žaly." 

,Kdy£ obraz toho v tobě teď je tmavý, 
tož vzpomeň sobě, píls, kde Letfae prondí," 
tak odpověděl její ret mi emavý. 

„A jako z koaře na oheli se soadí, 
tak zapomnění z viny tebe k&rá, 
jež byla ve tré vftli, která bloudi. 

D,mi,;=db, Google 



Od chvíle té nechf nah& v zrak ti h&rá 
má každá řeč, jak bIqSdo tvému oko, 
jež drsoé o lesk světský jen se stará. " 

A zářivějH ? pomalejším skoku 
JQŽ slunce stálo ve poledním kruhu, 
jeDŽ menM se dle stanoviska"), v kroko 

Edfž staDUlr, jak obrátí se k drnhn, 
kdo celý vede dav dle svého kyun, 
když nového cos najde na svém Inhn, 

T; paní na konci tmavého stfna, 

Jeni taký byl, ký zpod ztemnSlých snětí 

a listů alpský kraj má v svých vod klínu. 

Eufrat s Tigridem'*) tu ve objetí 
z jednoho zdroje čerpají svou vodu 
a ztéžka loučí se v dál každý spěti. 

nÓ světlo, slávo ty lidského rodu, 
jaká to voda, z jednoho jež zdroje 
se roní a pak v rflzném plyne svodu?" 

Na prosbu tu: „Ať skojí piFání tvoje 
zde Matilda," mi i^kla. Ve zdráhání 
jak výčitek by tížily ji boje, 

Mi odvětila tato krásná paní : 

„To vSe jsem řekla mu a věci jiné, 

jež nevzalo mu v Lethe vykonpánf." 

A Beatrice: „Často pamět zbyne 
nám větgf starostí a tou snad péči 
má oko dnie zachmuřené, stinné. 



i,mi,;=db, Google 



TitiD EuDoe TidfS, sladkon řeči 

dál dSla, veď jej tam dle svého zvyká, 

mu osvěž Bila mdlou af vzplane věfi." 

Jak bez odmluvy duSe IlecbetDÍků 

za svoji ráda bere cizí vůli, 

jak znamením jen zjeví se jí, v mžiku 

Mne Qchv&tila, dále co se hnuly 
mé paní kroky a pak Statiovi 
„Pojd též" rty její vlídné zašeptnnly. 

Bycb místa vlc mél éteoáfi, pak nový 
zpév začal bych o nápoji tom, píti 
zkad věčné chci, jejž popsat nelze slovy. 

Leč listy vSecky, které měly zníti 
ve druhé písni"), jsou juž naplněny, 
dál uzda umění mi nedá jíti. 

Já vrátil se z vln nejsvětéjSícb pěny 
tak znova stvořen jak rostliny vezdy 
ve novém listi když jsou obnoveny, 

Cist, připraven se vznésti mezi hvězdy. 



i,mi,;=db, Google 



POZNÁMKY. 



Zpiv j>rvHf. 

') Viz Oňda Metám. V. 294. 

') Tenuie, btotucj TUI. 91, 

■^ ETězd<r ty mají prý výsiiAm allegorícký zna- 
menajíce £t;r^ základu! cnosti křeaCuuké: Uoudrmt, 
Spr&TedlnoBt, Stálost a Střídmost. — Adam a Era 
viděli toto souIiTězdl, nebo ráj byl na jižní polokouli. 

*) Soohvěcdf Vozu (medTédaj Kmizí, jakmile ae 
přejde rovník. 

■j Manželka Catona, již tento odstoupil Bvému 
pHt«li HortenBÍovi a po jeboi amrti ji opět k Bob§ 
vzal. Viz Lukáu H. 827. 

*) Acberon; zákon ten, který různí navždy za- 
tracence od nebeÍ(an(L 

*) Andél u brány rí^e. Očiatec IX. 

Zpiv druhý. 

■) Jerusalem a vrchol bory oeistcavé isoa body 
antipodické, mají tudy týž obzor, jen že Jeraaalem 
z&iMÍd a hora oAíatce východ. 

*) Slunce atojf nyní r znamení berana, jemuž 
naproti jest znamení váhy, souhvězdí noci. 

*) Čerráaek ustoupil bledším t. j. ílutým pa- 
prskům slunečním. 

•) Totiž: aí po ainrti i^dn podruhé do oCistce. 



i,mi,;=db, Google 



>) Mli kHdla. 

■) bílá h'za anděloTA. 

') Nebeský tento kormidelník, jakaíta protÍTa 
pekelného Cbaroni. 

*) S^bolidri- žalm ten naznaínje vymanéní dnie 
X jha hrfchn, íaím 114. 

•) Znamenf kozorožce stojf t ůhln 90 stDpňfl 
k berana, re kterém slunce rjilo ; jelikož slunce 
stoopi, musf kozorožec klesati. 

»«) Posel míra neb jeho Tjjednavae nosíral rtdy 
věter olivy. 

*t) Casella, pHtel DanteAv, slavný pévec a hu- 
dební skladatel. 

") Dante diví se, že Casella, který jui dávno 
lemrel, teprve nyni dospél v tento kruh ofíatce. 

") Kar&ži na jubilejm' rok 1300, v němž viickoi 
pulujicí do &ma odpustkU dosáhli ; andél tedy bez 
překUky Jejich důle bráti molil. Rok jubilejní začal 
juž o vánocích 1299, nyni jame na jaře r. 1800, tedy 
„tH méBfce". 

>*) Vlečky dole nrCeně k oiiStént a tndii ka 
Bp&ae, vstupnjf v Člun andéla v ústí Tibery, nuá^a 
na to, že toliko ve spojení se středem církve, ■ Rf- 
nem, lze dojíti ka pravé spáse. 

") Začátek jedné z ncj krásné jfiích kanzon Dan- 
téových zjeho „Convito", kterou bezpochyby Casella 
komponoval. 

") L^je na duíe. Že rad^i naaloncbají svétaké 
píani, než pomýilejí na své očiáténí. 



Zpév tfeti. 

'} Básníci Jdou směrem k západu, slunce je na 
východe. 

>] Že Virgil nemá stínu, nemohl Dante v pekle 
pozorovat, proto nyní Jeho podiv. 

•) Virgil zemřel v Bnmdusium a pochován 
v Neapoli. 

*) ťatmé pathl sám meii né, 



,.,Goo>ílc 



*) Zámek Tnrbie u Monaca jest na. konci záuad- 
nfm, Lerici na východním pobřeží JaDOTsItébo láliru. 



T) Manželky Jíndřicba VI. 

') Slula rovDĚž KoDstantie a byla zainoDbena 
Petru ni. Aragonskéniu. 

■) Alfons f 1291; sroTnej Očiat VII, 118; lUj 
XIX, 130. 

'*) Že nejsem t pekle, jakby se mohlo soudit 
když jsem nmřel t kletbé církevní. 

") U BenevenU 1266, 

''l Bjl epikurejíik a hověl kacířství. 

'") Manfred pochován u mostu Bcneventského ; 
každý voják bodil naň kámen, a tak mohyla nasj- 

fiána. Legat papežskv, arcibiskup z Cosenzy, Barto- 
DDieo Fignatelli, dal ale na rozkaz papeže Kle- 
menta IV. mrtvolu vyhrabat a zavléci do AbmzE. 
") Přítok Tronta na hranici Abruzz. 
") Jak bylo obyĚejem pK ejtkomunikovaných. 

Uíiníki 

") Ve avé exkomunikaci. 

'■) Modlitbou lze ukrátiti pokání odsouzených. 



>) Místo toto čelí proti PlatonikAm, kteH trojí 
dufii člověku a sice vegetativní, sensitivní a intellek- 
tnelní pKčítali. Dante tím vyvrací náhled tento. Že 
když člověk BmvBlnými dojmv pHliS jest zabrán, ne- 
cítí ani, jak rychle čas ubíhá. 

') TH hodin; a 20 minut uplynulo od východu 



*■) San Leo, strmě ležící hrad bUŽ San Marina. 
s) Město mezi Janovem a Nizsou. 



i,mi,;=db, Google 



■) Hora u Reggia. 

') Hora oAiBtce Tatoup&la t úbln ib". 

•) Básníci json na jiiní polokouli, je tedy slunce, 
kdjž Dante k vjchodu spěje, na leYO. 

•) Souhvězdí blíženců. 

■■) Pak by zde byla zima (o hoře očistce). 

") ZTérokmh. 

'*) Rovník jest od místa tohoto tak daleko na 
sever, jako od Jerogalema jest na jih. 

ť) Kozdil oCistce a pekla, tam stěny kruhů byly 
vidy príkrej&í, zde svah hory jest čím dále tím mír- 
nější. 

'') Belacqna, pověstný zhotovitel hudebních ná- 
strojů, sám skladatel b hudebník, Danteovi BpHznéo. 

1^ Viz Ofiistec IX, 78. 

'•) Je-li zde poledne, jest v Jenisalemě pAlnoc, 
v Marokka tedy večer. 

Zpiv pátý. 

I) Dante stydí se, že líným telik íáaa věnoval 
a tím v pokroku na dráze cnosti se zdržel. 

>) Žalm 51. 

*) Jelikož by mohl n pHbuzných jejích vymoci 
jim pKmluvy. 

*) Čiětění hvězd a blýskáni na (asy. 

') Jacopo de Csssero z Fano r. 1296 podesta 
v Bologni, zavražděn na rozkaz Azza HI. z Este na 
cesté do Milána blfí Oríaca. 

■) Mira. měste mezí Benátkami a Padovou, kde 
by byl nafiel asylu. 

') V poHĚí Brenty. 

■} Syn Quida z Hontefeltro, byl Gibellin a padl 
v bitvě u Campaldina 11. ěervna. 

*} Jeho manželka. 

••) Břeh borejěiho Ama. 

") První kláSter řádu Camaldulského. 



,.,Goo>ílc 



■■) Kde ústí do Anu. 

») Srovnej Pekla zpĚT XXVn v. 112. 

i»j Ďábel ¥l4dne íivly. 

>*} Až k Apeninám. 

'•) Arno. 

**) Pia, zrodu Tolommei vSienoí, žena hrabete 
NeUa iella Píetra, svržena ze iárlÍTosti na rožku 
hraběte elnhon z okna zámku t Moremně r. 1296. 



Zpiv iaiý. 

I) Benincasa ďArezzo dal odpraňti, když byl 
námíatkem podesty vSiecné, bratra a synovce Ghina 
di Tacco pro lonpefnictvi. Když byl povoléai pted 
tríbnnal do Říma, vrazil Gbino v soudní síň a iiHz 
hlavu BenÍDcasovi a bez trestu ode£el. 

') Tarlati z Arezza, jenž stíhán neprátely v Arně 
se utopil. 

*) Syn hraběte Quidy Novello, náměstka Man- 
freda ve Florencii r. 1292 od guelh z Arezzo zabitý. 

*) Farinata, syn Uarzucca degli Scomigiani, byl 
zavraiděn, otec ^oho, jenž vstoupil do tádu Fran- 
tiškánů, podal při pohtbu vrahovi syna mkn na smí- 
řenou. 

») Zflorentinské rodiny Albertů z Maogony (Peklo 
82, 67), byl zabit od jednoho ze svých příbuzných. 

*) Pierre de la Brosae, dAvémik Filipa m, fran- 
conzsKébo, jenž r. 1276, když dauphin Ladvfk náhle 
zemřel, obviněn, že jej otrávil, pověáen byl. 

I) Marie, dcera Jindřicha VI. z Brabantu, drahá 
manželka Filipa IIL, na jejíž naléháni zvláfiC byl 
Kerre odsouzen, zemřela r. 1321. 

■) Aeneis 6, 376. 

•) Když modlitby a láska žijících zkrátí mrtvým 
dobu pokání, není to žádným porušením úsudku a 
nrdení božského. 

<■) ¥i%á vykoupením lidstva Kristem, který ce- 
lému lidstvu byl prostředníkem, jako jednotlivci jsou 
modlitbon svou prostředníky kaj leníkům v ofiistCL 



.,Coo<ílc 



ao9 

") PonéT&di nebyli progfcf t stavu milostí. 

'*) HorlÍTOBt T dobré snaze domýilí se. Že TÍecky 
obtíže bravé ptemůže. 

'■) Sordello Maotuanaký, proTengalaký bieoík 
Xm. Btoletf; jím začíná řada téch, kteH k vOli dtiB- 
ným atudifm a záležitostem státním blaho sTé auíe 
noedbali. 

") JuBtinian obnovil právo (Ri^ VI,, 12) a tím 
dal pořádku azdn, ale nem jezdce, jeoí b; rie spra- 
Toval, t. j. ciaare. 

") Matoufi 22, 21. 

'■) Albrechti., sjn Rudolfa Hababurakébo, jeni 
omesil Bvou činnost na Némecko a o Itálii se nestaral. 

") H^arážka na zavražděni jeho Janem Panici- 
don (1308). 

'•) Ghibellini ve Veroné. 

") Ghibellini t Orrieté. 

>*) Hrabata ze Santafiore t Sienské Maremné, 
Ghibellini, pHŠli juž za dob DanteovýcK na mizinu. 

*>) MarcuB Claudina Uarcellos, hlava Btran; Pom- 
pejovy. Každý sedlák, jenž ee protiví císaři, stane ge 
hlavou strany. 

'>) Ovšem že ironie. 

>*) Od r. 1218 do ISI>7 stalo se 17 převratA fltát- 
nfch ve Florencii. 

Zpiv ttdmý. 

') Fted smrtí Eriata byla hora očistce pusta, je- 
likož vfiechny hHžné důle pHSly do pekla. 

*) Sordello není zde pro zlé skutky, nýbrž ponze 
proto, že nevyznával tré ooíských cnosti. 
. *) Až po smrti. 

*) Bez OBvécDjfcfho slunce milosti boží nenf možný 
pokrok na dcine dobra. 

■) Že nezpívá spoln, jest zoameuf, že jest jeité 
lítosti neschopen. 

«) JindHch Vn. 

>) Náž Přemysl Otakar a 

14 



<i„ Google 



BB nékuH domnÍTajf, poBiednf K«mpl0Tec Václav 
m., kte^ byl teprré vnuk Otak&ro, a o nimi bj ne- 
mohl Hci biinik „í dlonlion bradou". OíUttné ironuij 
ůsndek Palackého. 

■) Filip m. Batilj, syn Lndvík& av&tého, f 1286 
na ůtéko T boji proti Petru Arragonskéma. 

"J JindHch Tlustý, kiil Navaireký, bratr fciile 
ThibaaU (Peklo XXII, 52); jeho dcera Johanna pro- 
vdala se za syna Filipa Smělého, Filipa Erásnélio, 
v. veri 109. 

») Filip Er&sný. 

») Petr m. Airagonský, set krtle Uan&eda. 

<^ Karel L Anjou, krU Neapohký a Sicilský. 

") Alfons, nestará sjn Petra IH., t 1291. *«» 
let po otci Bvém, stár sotva 20 let. 

u) Hladií synové Petra III. 

>•) Zdědili toliko semí, nikoli cnoati otcovy. 

11) I dédic Karla I., Karel n., uedoiáh cnostl 
otce svčho- 

u] Konstancie mni byl Petr m. Karel byl i^- 
prv zasnouben s Beatricf Proven^Bkon, a po drahé 
s Blarketon Neverskoo. 

>■) JindKch m. t 137S. 

■*) Markrabě Tilem z Montferratn a Canaveee; 



suat v boji s Amadeem Y. Bavojským r. 1290; ze> 
mřel v ujetf r. 1292. 



■) Zafátek hymny křestanské. 

■) Naznafinjfce spravedlnost božfqemněnoa dobro- 
tivoati. 

■) Barva nadíje, kteri duSe viech v očistci na- 
plfinje. 

*) Ze 7. neb 8. knibn nebes. 

*) Človik nevf, odkud pliíde pokušeni, i utlki 
se poa ochranu dftmyslu liducého. 

D,mi,;=db, Google 



•) NinoTiHconti, Hoadce v G&llt^, synovec UgoUfUL 

^ T. j. od óatf Tibery, odknd anděl dnie do 
ofiÍBtce TOD. 

■) I Sordello porafOTsl poaiid Dutteho za poahý 
Btfn. 

•) Konrád Halaipina 2 Villafianky, arv. lOB, 116. 

>*] Zft moíeiu horu 'oíůtc« obUopqjfcfm. 

"} Dcera Nisa, prordani la Bicharda Canuaina 
(Pii 9, tO). 

>') Beatrii t Este, manželka Kina, provdala se 
r. 1800 aa Oaleazza Yiflconti r Hiláoé; bílé stoiky, 
t 1. EÉToj TdoTj. Drahý tento sňatek její bjl oaodnf, 
nebo r. 1902 byl Oaleatzo vyhnán i MU&na. 

>*) Yisconti míli t znakn konmovaného hada, 
jeni chlapce požfri, kohont bjl makem Oďlurskýdi. 

>*j Na jižním pálo, kde hvězdy nejmenSi lavh 
opititjí. 

") TU botské cnoíti theologické, tíi H. 33. 
CtyK hyěidy (níže) znamenají fit^ cnosti z&kladni 
L 28. 



■') Conrad Malaspina. 

'•) Til Peklo (XXIV., UB). 

") UlnTÍcí jest mnk Konráda Halaspiny. 

*•] Statetnost i ttédrogt. 

") Fapeí Bonifác Ym. 

■*) Slnnce se neTr&tí sedmkráte do sonbTéadí 
berana v Jarním rovnodenni, a poznái tyto cnosti 
Halaspinft sám. A rskntkn byl Dante juí r. 1306 
n Marcella, syna Eonradova, hostem. 



Zpiv devátý. 



'} SovhTésdí átlra, t němi stojí ted mdslc. 
■) Bylo pUtřetí hodiny noění. 



i,mi,;=db, Google 



*) TotU: Dante, VirgiI, Sordello, Nino, Konrád 
Halaspiiu. 

') Báj o Prokne a Ityeu. 

*} Sny ranní mtýf r&z prorocký. 

*) na Ide. 

*) Uezi zemi a měsícem bjla sféra ohně. 

•) Jest 8 hodin ráno. 

'*) Posud bloadtl b&snfk jeho nredsfněmi ; jako 
do pekla se přes Acheron dostal bez v^domf svého 
(Úl., 136), tík i prolel bei védomi br&na oíistce. 

") Symbol poBTěcujlcE milosti, viz Peklo II., 97. 

") Tot bránaPetra, rizPekloI., 134; tou projde 
jen ten, kdo míiže epasen býti. 

i>) Symbol zpovědníka. 

"j Znamení dochOTni moci soudní. 

") Kdo bez pHpraTT pokání podniká, v záhnba 
se Ktf. 

'*) Frmí stupeň k ^kánf jest poznání sebe 
sama, vyznání hHcnú, drahý lítost, ti'etí zadostiaCiněnf 
kt^fcnými skutky. Tim vykládá se symbolika tH 
stnpůQ ; démantový práh znamená véčaé Tykupitebké 
dílo Kristovo. 

'*) Jako délá bHinfk po vykonané zpovědi. 

'*) Peccata (htíchy). Tyto písmeny mizl b iela 
básníkova, jakmile knihy, které oznaí^jí, má za 

'1) Barvy pokání. 

"] Stříbrný klíč EnamenámocrozezaáTati bodné 
od nehodných, zlatý moc udíleti roíhNiení aneb je 
odpírati, 

**) Rozniaěj v srdci lidikěm. 

■*} Kněz má spíáe ítědi^ býti v udíleni rozhře- 
ieni neí skoupý, ov jem vidí-li jen pravou lítost hHiníka. 

») Laká^ 9. 62. 

*■] Tarpeja, pokladnice Hmská, skřípala prý, kd^ 
Ji Caesar chtél oloupiti; Hetellus tomu chtěl brániti, 
byl Tlak odstraněn. 

") Skřípání QBtoupilo brzy aladkémo zpévn ; tak 

Eočáteiní drsDost pokáni brzy sladkémo pocitu nspo- 
ojenl ustnpqje. 



i,mi,;=db, Google 



Zpiv tlttátý. 

') Ted jest 9 hodin ráno. 

') ObrazT zde nmiatfině pitedgtav^jf vegměg vý- 
jevy líčící pokora jakožto opak hMcha ede pjktmýcli. 
— Pol;ktet, sochař, iil asi kolem MO před Er. 

*) Levit Usa chtčl zachytit klesající archu ůtnluvr, 
Qmed kleal mrtvý na zem, neb žida; levita neBmíl 
ee ji dotknooti. 

*) Mífi zdál ae být králem, jelikož z pokoiy tan- 
coval, víc, jelikož se to dClo z l&sky k bohu. 

•) Císař Trajan. Papsž nehoř byl tak dojat udá- 
losti touto ze života cís^ova, že neustále se modlil, 
aí jej X pekla vysvobodil. Povídka o Trajanovi upo- 
miná na báj o náSem Spytihnéva, 

*) Totiž: na zemi. 



Zpiv jtdmáe^. 

>) Dnie T oCiitci nemají více potřebí této prosby 
otienáfie, obétoji ji t«dy za ty, kteří dlí jeití v před- - 
siní oiistce. 

*) Bombert, hrabe ze Santafiore (srov. 6,in.), byl 
tak pro svon pýchu nenáviděn, že byl r. 1269 v Cam- 
pagnatico, hradě svém, zavraždén. 

■] Zemí, z které jsme vSickui povstali. 

*) Oderisi z Gohbio, slavný malíř miniatur, sou- 
iaanik Danteův. 

*) Vlaíi jmenovali umíní to ^miniare" (minium 
zinobér), Francouzi „illuminer". 

*] Franco rovníž alavný malíř z dob Bonifáce 
Vm. ai do 1318. 

*^ Krátce trvá iláva nadáni i při viech pomérech 

řHzmrých, kratfeji ovSem jeítá, když na dobu roz- 
vétD pHjde doha barbara tn. 

SCimabue Oiovanuí (1240— 1800), zakladatel fikol; 
oreutské. 
•) Qiotto (1376—1886), pHtel Danteův. 



,.,Goo>ílc 



>*] Onido Oninicelli z Bologoi a Qiiido C&Talcanti 
z Florencie, pHtel DantedT, obA výtefiiii lyrikoTé starH 
periody. 

■') Dante Alighierí. 

") Enih Btálic, jení teprve TBtn letech oBtnpeň 
se polině. 

>*) Salvani, vAdce Sienský t bitvfi a Montaperti 
(1260), sCat r. 1269 upadna t rnce Giambertalda, 
TÍkU% Karla z Anjou. 

") Salvani neniMbypo nrávu jut zde prodlévati, 
Ue Šlechetný čin zrliimi pokory jej vykoupil. Přítel 
jeho totií Vigna jat byl n Tagfiacozza (1268) od 
Karla z Aqjon, Salvani neměl tolik peněz, by jej 
vyplatil ze zajeti, i posadil se na n&méstf Sienské a 
žebral na okolojdoncich d&rky, až Bebnal potí^bnou 
Bnmn k vykoupeni přítele. 

>■) Ifar&ika na exil Baňte ů v. 

Zpiv dvtmáetý. 

') Obrazy tyto jsou na podlaze tak, Ce le po 
nich Uape, symbol to zkruieiu pýchy. 

>) Lucifera; erov. Peklo 34, 34. 

') Srov. Peklo 31, 98. 

•) PHjml Apolla. 

>) Téže babylonské; grov. Peklo SI, 77. 

■} Nioba zde pyká na obraze, jelikož se chlubila 
dětmi svými. 

') Následkem kletby Davidovy. 

*) Arachne z pýchy wzvala Pallas Athéna vzfc- 
vod na tkáni, ptemožená byla proménéna vpavonka. 

') Soboam, syn SalamounAv, byl tak pyiný, že 
deset kmenů od nĚho odpadlo, a on z bázně, bj ne- 
byl ukamenován, uprchnul. 

") Am&araus véitec předvídal svou smrt před 
Thebami; jeho chof Erifile podplacena od Polyneika 
nákrčníkem prozradila jeho úkryt byla však od syna 
svého Alkmaiona ze msty zavražděna. 

■') Trest tento stihl j^ pro ronhánf. 

D,mi,;=db, Google 



") Troia lomit i>ro pýcha trestáiui: btot. Peklo 
80, 14. 

>*] Hodina poledni. 

1*1 Timto ovív&aim smaže Aoděl bignikovi pmi 
Pieela. 

'■) Kamenný moít ptes Arno re Florendi, I2SS 
mtarén a po zakUdateU arem jmenov&n, dnes stige 
Fonte alle grazia Co o obci flor. zde refieno, Jett 
oriem ironii. 

'*) Ceata ke kosteln San Miniato. 



Zpiv tHnáetý. 

') Básníci jBon t drahém kmhu oCigtce med 
zivÍBtnik;. Břeh pouti jejich Ůutéji sezatiCÍ, jelikot 
Um dále k rýíi, tim jgon obvody rrchu menu. 

^) Bez TŮdce jdou nyní za Blimcem; narážka na zi- 
■ada stoické filosofie; Natnrae conTenienterTÍTeadam. 

*) Slova Marie na svatbé v Eani Galilejské; z&- 
rát nezná láskj, protivou tedy zvon symbolické Btfny 
tjto k hodům jejím. 

*) Pro obétovuou lásku k Pyladovi. 

■) MatOQÍ e, 44. 

*) Dílo očisty se dokonává pozorováním cnosti 
a zla neb hříchu jf pravé prottTného. BiC a nzda json 
symboly povzbDKeaf a odnkáni se. 

*) Zpívají litanie ke víem sva^m. 

■) Aby skrotili osťtíže k lovn, protáhlí spodní 
klapkíi oci jeho drátem na Čas jej takto oslepivie. 
D ilovéka dlužno obé víčka propíchnouti. Závistnici 
vrhali zlé pohled; na bližní své, zde jsou tedysvétla 
xbaveni; v žití sobecky jen pro sebe Žili, zde pod- 
pírat se a kladou na lebe. 

') Že bych mohl orodovat za ni. 

'*) Hra T 8lo*ecta Sapia a savia nedá se přeložiti. 

"I Kos prÝ v prvních dnech jarních křiCl: „TJi 
■e té, bože, nebojím, zima přeála." 

D,mi,;=db, Google 



trestu závisti Jako 

>*) Plány Siennakýcli založiti bí přiatavem Tala- 
monak^ moc váleínou a najíti pramen Dianu b;lv 
amutní ztroskotány. Uiiod, jenž ae mnili juž admi- 
rály, ehynDli t nezdiavč MaremnS simnicL 



Zpiv čtrnáctý. 

*) Přirozený poauněk alepcQ, mlíiyf-li. 

'] Arno, dlouhý 130 miglif. 

■) PredhoH na Sicilii, oddéleoé od Apennin ně- 
jakým pteiratem přirozeným. 

*) Reky vznikají z par, které vystupují z moře, 
vrací tudii při ústí řeka moH právě to, co od nebo 
obdriela. 

') Jakby ve zvířata z lidi se proměnili, narážkou 
na známé dobrodružatri v OdyBaeji. 

■) Okolf Casentina a zvláSt veBnice Porciano, kde 
mnoho praaat ae pěsti. 

*) ikretiuStl, náchylní k stálým h&dkám; tam se 
Arno k západu obraci. 

*] Florentiultf,nar&žkouiiajichguelflckésmýÍleiii 

*) FisaníU. 

") Dante. 

II) Mlnvícl jest Qui del Dum ělechtic z Bretti- 
noro u Forli. 

") HIdví b ^nierím z Forli, jehoi vnuk Fulcieri 
da Calboli, r. 1S02 ^odeatá Florentský, prnti ve Flo- 
rencii zaoechaným sirotkům mnfiidly a týráním zídil, 
domnívaje se, že uiiuili tajué spiknuti. 

^) Dal se podplatiti atranou Černých. 

I*) Obrazně Florencie co sídlo vlk&. 

») Dante nejmenoval jméno aré. 

>*) Touha po BvStakých statcích, srov. XV, 46. 

■*) Zavražděn r. 1395, 



i,mi,;=db, Google 



'*) Lido cTalbony, měfitan veForli, EnimaOTO- 
Blaven btou Stódroití. — Pier TraTerBMO guelf v Ba- 
Tenně ■{- 1226. — Arrigo Mahurdi 7: Biettinorn, dú- 
Térnf pHtel Gui del Dnca. — Qaido i Corpigna Ml 
v doDé Fridricha II. 

**) Byl E ghibelliiukého rodu Lambertazii t Bo- 
logně. 

") Šlechetný mui tento poch&zel te Bproatébo 
rodu, bylf aynem sedl&ka. 

■') Prata, mÍBto mezi Fafinzf a Ratennou. — 
Ugolino ď Azzo z roda Ubaldini žil ve FaSnze, — 
Federigo Tignoao z Rimini. — Anastagi, rod Ghibel- 
linský, byli s TrmTersaria a Folenty neJBiaTnějíí rodj 
y BavenDě. 

") Tito byli Ghibellini. 

**) Pagani,) méitané Imolgtl, ďas jejich jeBt Mai- 
nardo, jenž r. 1S02 bez inužBkých potomků zemřel. 

*•) Z FaSnzy, zemtei 1282 bez potomkA. 

**) SloTa Kainova — zde začínají příklady závisti. 

*■) AglauToa, dcera EekropBa, zitidéla své sestře 
Herae, ie Merkur do nf jest lamiloT^, i proměněna 
pro zinst STOU t ktuneo. Ovid. Met n. m2. 

Zpiv patnáctý. 

>) Slnnce qtmí 16* za hodinn, zbývalo ran zde 
46*, TOiialci byly tedy 8 bod. odpoledne jelikož báseň 
jedná t ěase jarnibo novodenni) a v Itálii, kde alnnce 
o devět hodin později vyebázi, byla pAlnoc. Smysl 
porovnáni je ten: jako dítě neodpocíne^ tak i kol země 
M pohybující nebe (sféra) ni na miik se nezastaví. 

>) Hatoni 6, 7 a 6, 12. 

*) Srorn. : 14, 87. 

*) Bflh. 

■) Drahé P jest jni smyto s iela Danteova. 

•) V kruho tífetím nkaznil se obrazy mírností ja- 
kožto protiva hněvQ, který zde se tresce. 

1) Mane u Lakáie 2, 42. 

■) Žena Fisistrata, která chtěla, by Pisiatiatus po- 
trestu mladíka, Jeni jejicli dceru na nlíci políbU. 

D,mi,;=db, Google 



*) HinervA s Neptunem h&dali se o jméno Athén. 
"^ Štěpin. 



"i Gbnxj ty nebyly nic otijektiTného a ptece 
okuoTBly pravdo, odtnď prkTÍ Dante -prardive po- 
WottdĚnil" 



>*) Eotď vsdnclL zatemjiiúfcf jeat symbol ilosti 
zatemňqjid n&zor a rozom. 



■) Harco Dača i Ben&tek, mnž dvoniý a Štědrý, 
ekoSený a Bvéta nuJý. 

■) SonAtava hvězd. Dante nenplii moc, kterou 
máji hvězdy na život a jednáni lidské, ptes to ale 
pme h&jf BTobodnoD tÚí člověka, kterouž penze 
zodpovědnost je podmíněna. 

*) Papeí; netístá tvířata; velbloud, krilfk, z)gic 
jsoa jednokopytnici. Papel zná aice boieké ptedpiay, 
ale než^e dle nich. 

■) CfsaHtvi a papetetvi. 

*) Vzhledem fc výroku Bonifáce TIQ. „lo sod 
Césare, lo Imperadore !" 

») Fridrich m. 

■) Konrád z Palazzo z Brescie pro hvod pofiest- 
nost v mnohých městech za podestu zvolen. Gherardo 
daCammino, gaelfský vAdce, vl&dl a2roka vTreviso, 
zemřel 1307; Ooidoda Castello, Gnelf, iU jeětě r. 1316. 

*) Francotizi Hkali viem ItalianQm Lombardové. 

") ^nové z kmene Levi nesměli miti světských 
BtatkO, Dante poznivA teprve teď moudrost tohoto 
zahzeni. 

") Byla velice Blcromn&. 



Zpiv ledtnnádý. 

lei náhled své doby, i . ., 

') Fantasie přináii obrazy bez dojmů smyslových, 



i,mi,;=db, Google 



*} Prokne. Orid. Met. VL 

'i Hamán, Esther 6, 8. 

■) LtTinie, Tiigil. Aeneid. XII. 

*) Opit tmtfí le F Danteovi s eela; Hat. í. 9. 

Ť Ctmý knih leniTCŮ. 



•IMný. 
>•) ZávwtiTÍ 



'») Hnéraý. 

'*) T téch dol^filch kruzích, jež proSli. 

'•) Po Bohu. 

"j V třech TjfiSf ch, nyni sledujírich kruzích pjkA 
Be opít pHliinň snaha po BvCtských statcích, BTÍtské 
%tttcyi a BTétskě lišce. 

: nepochopeni 









Lá 


ka 


jeBt 










laicii 


^^ 


• T.k.Oé Tftlf . Mt. >b)>b^f. [ 




'^jW 


T.t.p>l 


kdTi allKj* Bl a, 
kd!?...áTÍdÍ 




J"t 


pHUiai 


Ml« 


.».,.. 1 




dokiu 
L««t 




Jmi 
Boali 


im- 

.í- 
ikM 

laat. 
■li- 

k7 


ři'!^ 


i 


















La- 
ko- 
ta 


ok- 


Sm- 




a 


ti. 


B.*r 






IT. 


T. 


kr. 


kt.' 




I. 
ki. 


kr! 


kr. 



i,mi,;=db, Google 



Zpiv osmnáctý. 

>) EpOrorejeiU, kteHuCili, že každý požitek jest 
dovolený. 

*} Schopnost cbtéoi Bfdlícf v duĚi stiv& se teprré 
zsUbenim a pHlnntím k předmětu tUL 

") TH Btnpně láakj: záliba, touha a požitek. 

*) Co do podstat; eré jest každá láska dobrá, 
jelikož k néjakemu dobru sméhije, není viak dobři 
T BkuteČDosti, jelikož to, co za dobré pokládi, TŽd; 
dobré není. 

•) Formou sluje t scholastice to, co díla před- 
mět zvláĚtni indÍTÍdual{touj forma tato jest spralátkon 
sloučena, ale neni s nf identická, tvoH pak různě 
druhy (species). 

') Axiómata. 

•) t j. úsudek. 

*] Běta lany jest dennímu (zdánlivému) oběhu 
slunce a favěid o^éný; mísíc jest nynf (t březnu) 
T BOuhTízdi itfra, kde Římané vidi v r^nu zapadati 
slunce (t úžině bt. Bonifáce). 

*) Pietola, nynější jméno vesnice Andes, rodiité 
VirgiloTa. 

") Kajfcnici tohoto kruhu právě že pykají se 
z lenosti, nemají ani v noci stáni. 

*')KekyTBoiotil,u nichž se slavivaly Bscchanalie. 

'•) PHldady horlivosti co protivy lenosti. 

■") Alberto della Scola, pán Veronský, jmenoval 
svého levobočka opatem u sv. Zena 1292, aě byl 
chromý a spustlý. Byl opatem aí do r. 18L4. 

>*) Uvádějí příklady lenivosti, žid^ na pouíti a 
průvodci Aeneaiovy, kteří zůstali na Sicílii. 

Zpiv devatenáctý. 

>J Poslední hodina noci jest studená, jednak při- 
rozenou chladností země, a jednak vlivem Saturna, 
který nadále od slunce vzduen za studenou hvéidu 
se pokládá. 



b, Google 



*) Dalif ozoaCeof téie hodiny. Geomanti Těitili 
s kombinace r&zn^cb oa semi Dakrealených bodA a 
fignr. Jedna figara, namafii^Icf směr hTézo, kde konií 
Todnfk a začínají ryby, slula „TelkéStĚBtí". TytohTězdy 
zrérokrulin precb&Kejf víak, stoji-li slánce Tberann, 
východ, zaaef tndiž hodina ranní. 

Trar figury té jeet: H 

*) žena tato apoji^je tíi hříchy trestané v násle- 
dajfcfch kruzích: lakotu, obíentvi a chlípnost. Zprvu 
ohyzdný hřích zd& se sladkým a krásným, jakmile 
v něm du§e n^de zalíbeni. 

*} Boznm neb dle jiných Lucia, bolí milost, uka^ 
rojicf zbloudilému hřích v pravém jeho světle. 

') Směrem jihoz&padoím . 

*) MatoDá 6,4. Anděl smazal čtvrtě P Danteovi. 

T) V kruzích vyíSlch, kam patujeme. 

«) Srov. 17, 97. 

*) Žalm 116. vztahem na lakomce, jeni k svět- 
ským statkům lne. 

'*) Čistota srdce. 

'>) Papež Hodrian T., kardinál Ottobnoni z rodu 
Fieichi. 

") Lavagna. 

'*) Byl pap«íem od 12. července do 18. srpna 
1376 kdy zemřel. 

i<) Zjeveni 23, 9. 

") Marek 12, 26. Sňatek papeíe s církvi zde se 
považQJe za zruíený, srov. Peklo XIX, K. 

>*) Alagia de' Fieschi, chot Morella Malaspiny, 
kde Dante r. 1307 prodléval (srov. Peklo U, 146); 
ta jedini na něho jeltě vzponuni. 

Zpiv dvaeátý. 

') Ziaknchtivoflt, srov. Peklo I. 37. 
>) Chrt v I. zpěvu Pekla v. 101. 
■I I^iklady ctné chudoby jakožto protíva lakoty. 
•) Consul Fabrícios, jenž nedal se podplatiti 
Pyrrbem. 

D,mi,;=db, Google 



•) St. Uikol&i obd&Hl yinem tajně tři ůivtUM^ 
jkM cDoit ot«c jejich z Mdj chtél z&prodatL 



*) LudTÍkem T. 9B7. Duté nlete ide KaroUngr 
■ DleroTingT, jichž pogleánf, Chílaerich m. r. ^2 oó 
Uiit«ra byl zamčen. 



I) Hugona ajn Robert. 

■) Ludrík IX. ožeail se r. I2S1 la dceru hra- 
bete Rtímiuida Berengan Frotencíkého Markéta; 
jsratr jeho Kuél z Aqjoa Tzal si r. 1246 mladil Mttm 
Beatrici. 

•) Orfiem ironicky. Tomái Agoioský cemřel roku 
1274 na cesté ke koncilu Ljonskěmu, Karel z Anjon 
dal prý jej otrávit. 

**) Karla z Talois, bratra Filipa Krásného, jenl 
r. 1801 do Itálie phlel « Florencie lstí ae amocnil. 

») Zrada. 

") Karel II. Neapoliký, syn Karla z Anjon, ca- 
enonbil z hrabivosti r. IS06 htou dcera Beatríd 
a Azzem z Este [sror. Peklo 13, 112, OCistec 6, 77). 

") F rancouzi rtrhli do Anagni, kde trftnjl Botii> 
tu TUL, který na to r. 1803 hořem cemřeL 

>*) Filip KiisDý. 

■*) Nar&tka na zrafienl Templf^ r. 1310. 

!•) O" Marii. 

») UTbiejf pak opUné pKklad; . 

") Tií 1. zpév Aeneidy. 

>•) Viz JoBue TL 

'•) Viz déjiny apoiL V. I. 

") Viz knihu Makab. n. 3. 7 t. 

i>) Viz Peklo SO, IB. Aeneida m, 66. 

*■) CrasBOvi nalili Farthové roipnfiténé dato 
v ŮBU. 

") RoikoŠf, ie zaae jedna dnfie jest Tyivobozena. 

**j Flnjid Delos zaatavil le teprr, «t Latona na 
ném Dianu a Apolla porodila. 

") Fti tuttození Krista. 



i,mi,;=db, Google 



Zpiv dvacátý prvmt. 

') Žíieů po praTdé, tíz Jui IV. 14. 

•) XUV, 16. 

*) L&cbeBia; on posud iije. 

*) t, j. lidský rozum. 

^ Ai k moK n psty hory, 

*) Ku Tchodu do oCiBtce. 

I) Duhk. 

■) SroT. Očistec IX. 103. 

•J Bluifk StstiuH, zemřel stár 96 rokft. 600 let 
dlel T pátém krabu, 400 ve etrrtém (v. 23, 92.) kruhu, 
OBtmtui fas v ptedpeUi oCiBtce. 

■■) TitQB zboHl Jerusalem r. 70, to b;l Statius 
asi 9 let Btir. 

)*) Básníka Statia pletli s rhetorem ateiného 
jména. Básník bjrl s Neapole ; zmatení to nespadá na 
rrubDanteATtjelikoi básnč Statiovy (silvae), kde oro- 
dlíti jeho znůnka se díje, teprr po smrti Danteho 
byly objeveny. 

") Statius byl třikrát myrton OTÍuCen, druhé 
epos tvé Achilleis víak nedokončil. 

Zpiv dvacátý inthý. 

>) JuTcnal s chválon o Station se oniAuje. 

*) Byl mamotratnikinn. 

*) Slora VirgiloTy Aeoeidy m, 66. a Peklo TIL 
apér M. 

•) 8roT. Peklo 26, 6*. 

*} TiigU jakoito autor eUog. 

•) ThebaU StatiOTa L 41. 

•) Petr. Smysl: Jak jsi se stal křesfaium? 

') TirgiloTS IV. ekloga poraioTána y stfedověkn 
■a proroctví measianské. 

*) DomitíBn. 

*) Před nkonfením Šestá knihy Thehaídy. 

■*) Básník komoedie, jehoi díla se ztratila. 

11} U Homera, tíi PeUo 4, 88. 

D,mi,;=db, Google 



>*) o PornuBe, sídle Mas. 

'*) Antifon a Agathon, tragikofé. 

") Osoby z ThebEÚdj. 

") Hjpsipyle. 

1*) SroT. Peklo ao, 65 » 24, 63. 

•') PSt hodin rtna 

") PHklady mírností t jídle a piti. 

Zpiv dvacátý třeU. 

1) Žalm 60, IS. 

') Erysichthon posekal poavStný háj Cerery; za 
treat byl stíhán hlaaem, aí kosti své oUodáral. 

') StredoTĚk viděl sIoto omo v lidském oblifieji 
j'^Y=^ ; brry a nos tvořily písmenu M, dvĚ oči pak 



*) Forese Donati, bratr náCelofka strany Čemtcfa, 
Corsa Donati, píibnzný'Q«mmy Donati, jií pojal za 
iean Dante dTě léta po smrti Beatríce. 

'I Btiny nepotřebuji jídla ani piti: trest jejich 
záleží právě proto v neikojené touze, která je Činí 
hnbenymi. 

•) Srov. IV, 130. 

I) Uantelka jeho. 

s) Spisovatel jesuita Bresciaui vvpnmue, že do- 
sud ženy z okolí Barbagia v Sicílh chom s íiadr; 
zcela odkrytými. 

•) t. j. Florencie. 

'°) Zákaz ten dán ve Floreudi r. IS60. 

") t. j. mésic. 

'>) Hřích zkřivíme, pokání narovnává. 

Zpiv dvacátý Itortý. 

') Hnhenostl svou zdají se znova umírati. 
*i Sestra Donatího; jest v ráji (zpěv HI. 46 v.) 
') Notu Bnonagionta Urbicmno, hásnfk s<ra- 
íaaný Danteovi 

D,mi,;=db,Gooylc 



*) Puifae. 

^ Sroí. Oeistec H. 97. 

■} HypBÍpyla mřla být zsbita, ponĚvadž Bvn Lj- 
kargB její neopatmoBtí zahynul, synOTĚ její vĚak vy- 
■TODodili ji. 

'*) Troubadour Daniel Amaut, žil na koDci XII 
veku, Tyznamenával se umčloBtí formy; z jeho ro- 
mánů Be nic nezachoTBlo; jest Tynálezcem šestiny. 

") Guiraut de Bomeil, jeho současník. 

") SroT. 34, 56. 

") Do ráje. 

><) T. j. až k předposlední prosbě. 

•') Neuznal jsem za dobré překládati toto místo 
snad starou íeitinou, nechal jsem zočnl originálu, 
Dante chtél nazaaíiti ostře rozdíl svího jazyka od 
před tím obvyklé mluvy proven^alských básníků. Na- 
znaCenl poméra toho překladem do starých forem 

Ía( té neb oné řeCi) zdá se mi nedostateíné ano 
mluvnicky nesprávné. Vložil jsem tedy do českébo 
textu znění proven^aUké a svázal střední verš ter- 
cíny ai s posledním, jimž koníi celý zpév. Pro ne- 
znalce připojuji doslovný překlad: TaSe dvorná prosba 
naplňuje mne radosti tak, že skrývati se ani nemohu 
a nechci. Jsem Amaut, jenž s pláčem zpívaje krá- 
čím. Jak velice zřím starý blud svfij, lak zřím i roz- 
koS, v kterou doufám. FH EÍle, která let váž ku 
vrcholu BcbodA vedla, prosím, byste v čas pamStlivi 
byli mého utrpení. 

Zpév dvacátý sedmý. 
>) Matoni 6, 6. 
') Srov. Peklo 19, 49. 
•) Srov. Peklo 17, 79. 
'I Matoul 2b, Si. 

*) Posud Sli směrem západním, nyní obracejí se 
k východu, obeílit horu do polovice. 

O) Jelikož dleli v hluboké, úzké úžlabině. 



. Coo>ílc 



Bnaha jest po dobrjch skutcích, Ůxahé po poznáaf 
boha (zrcadlo). 

») Srov. Očistec 4, 88, pak Xn, 124. 

') Kam lidský roKum (jehoi representantem jest 
VirgiI) nedoBahuje. 

") Na ni se milíeS nyní spolehnout, nebo Bon- 
hlasi ted docela s vůli boií. 

") Srov. Očist. 28, 117. 

") Oddej se bad činnému, bad kontemplatÍTnémn 
iÍTOtn, \&e jedno. 

'") Jsi biskup i král své vAle t ohledu sTítském 
i dnchovním stAj, neodvialj. 

Zpiv dvacátý osmý. 

>) Básník, který dosud putoval po krt^i hory, 
obraci se nyni k vrcholu jejimu. 

•) K západu. 
■ ') U Ravenoy (staré ClasBis). 

') Matkilda, symbol lásky a oddanosti k ctrkri, 
nutná podmínka vedle kontemplativného (Ráchel) a 
činného (Lia) íivota, dojiti spaseni. Jakožto gratia 
operans lze ve spojeni přiváděti jméno její s Mathíl- 
dou, markhrabĚnkou Toskánskou, která arkvi mnohé 
statky uitédrila. 

*) Proaerpina vzata únosem Platona matce své, 

SH tom vypadly jí kyéliny, které si trhala. Ovid. 
let, V. 400. 

") Žalm XCI. 



«) Bůh. 

■) Kolem zené toči se nebesa, tímto pohybem 
povstává dech, váof, který ale v téchto končinách 

jest stcjnomĚmým vĚtrem východním. Teprve páry 
v hlnbfiich končinách působí bonre a orkáoy. Pobyb 
tento, jelikož vrch strmý jest, tkne se lesa, který se 
rozezvučí a jehož rozkýraná stromy a rostliny rozha- 
zují do vzduchu na víe strany semeno. 



,.,Goo>ílc 



>*) Kb jedné strané Lethe, řeka z&pomnění, na 
drohé Eunoe, voda dobromyBlnogti. Vody tjr nczliů- 
c^f obsahn, Bylnbol neménitelnoati nebeských Téci 
proti Bfétakym. 

Zpiv dvacátý devátý. 

Výklad triumfalného průyodn tohoto : Sedm sricnA 
představuje aedm darů ducha st. (h&zeĎ, soucit, ndat- 



kmetft vSuCených liliemi znamená 24 knSh etaréha 
zákona, ůtyH íestikhdlá zrírata (bfk, lev, orel, £to- 
v£k] CtjH evangelisty, triumfaJný vftz je církev, noh 
KristuB (v Bvém vtěleni oznaCen jakoíto lev s orlími 
křidly), r nekone6no napjat&křiiUa jsou spravedlnost 
a milosrdenství; ua právo tančící pani zeleni, čer- 
veni a biU jsou tři theologické cnosti (vira, naděje, 
láska), na levo čtyři červené pani jsou Ctyh základní 
(kardinální) cnosti (opatrnost, spravedlnost, mimoBt 
a stateCnost), panf s třema očima jest opatrnost df- 
vMid se v přítomnost, minulost a budoucnost; kmet 
oděný jako lékax jest sv. Lnkáí jakožto spisovatel 
déjin apoštolských, kmet s mečem jest sv, Pavel, 
autor listů apošt, dalii Čtyři kmeti představují spiso- 
vatele ostatních listA apoštolských; kmet se zavře- 
nýma očima jest Jan Evangelista, autor apokalypsy 
(vidéDí). Kmeti predstavujici uový zákon nejsou odĚni 
liliemi (symboly čistoty), nýbrž rad^i kvétinamt, 
znakem mučemctví. Celý průvod představuje pak 
triumfujíc! církev Kristovu. 

') Žalm XXI vEtahem k vodé zapomnínl. 

I) Délka fáborA byU nedohledná; iířka Čáry, 
v kt«ré stálo sedm srlcnů, ohnáfiela deset kroků, takí 
i výika kKdel. 

*) Delia = Mésfc. 

•) Rozuměj Maria. 

>) Jan ve viděni svém přisuzuje zvířatům křidel 
iest, Ezechiel čtyři. 



i,mi,;=db, Google 



Zpiv tNeálý. 

>) Velký medvĚd, zde sedm hoHdch rtícdů. 

<) SloTo X „písné planf" týk^(cl se |iHchodn Bea- 
tríce, jakožto symbolu božské moudrosti. 

') Vol&ni davu pH slavném vjezdu Krista doJe- 
rusalema. 

') Aeneida TI. 878. 

«) Zaiátek íalmu XXXI; zde péje se až k verii 
10; ostalni obsah jesti bez vztabn k ráji. 

Zpiv třicátý první. 

'1 Srov. HisloTÍ hamouna 1, 17. 
') Vous, znamení moistri — jemuž bl&znovstvi 
mládeže nemobou vice býti omluvou. 

*) Jarba, král Numidie, tedj vítr jižní. 

OMatlúldu. 

*) V Lethe. 

>) Žalm 61, 9. 

') Coosti mravní dokonalosti, srov. 29, ISl. 

■) Cnosti theologické. 

') Poznáni pravdy niti vždy novou touhn po ni. 

Zpiti Ificátý dmhý. 

i) Srov. 30, 8í. 

>) Upřeně a ustavičné zření Boha nestačí k bla- 
ženosti, třebat také blahočianého života. 

■) Strom poznáni dobra i zla. 

*) Kristus (noh) nebere nifieho se stromn jsa po- 
sluéen zákazu Otce svého, kdežto Adam v ráji ue- 
posluinoati se prohreiil. 

'J Voj vozu jest křiž Kristfiv, který dle povésti 
byl udělán ze dřeva stromu poznáni. 

•) Na jai-e. 

') Barva mezi růžemi a fialkami jest krvaTá, 
barva to mufienníkáv. 



«,i,;=db, Google 



' *) Karáika na báj o Meilturovi & Argosori- 

*] Ki proméDěiii Eiista, srov. MatouS 17, 1. 

'*) ErígtuB fle- c&stupci ateoi svého opustil svgt i 
zAstala pouze theologie se sedmi CDOstmi a sedmi 
d&ry Dacha bt. pod stromem posluSnosti. Bále ličf 
ve yidénl osudy cirkre. 

■>) Jerosalema nebeského. 

>*) Orel, symbol hmského efsařstri ; vzhledem 
k pronásledováni cirkve od císařů pohaniÁých. 

1') Uíení kocfriká; tato prchnou před pravon 
nankoa Eiistovon. 

") CfsaJBtti Hmské, dme církvi nepřátelské, 
obohatilo ji pak statkj. 

") Hlas s nebe neschvaluje evétskon vládu pa- 
pežovu. 

'') Mohamed, jenž nejvétíi rozkol v kíesCanství 



■mrtelnýcB 

"] Papežství ve své hamižnasti a prodi^nosti 
v BtředovSkn. 

i^ Filip Krásný francouzský. 

'■) Dante sebe co sáatnpce strany ghíbeUmské 
nvádi. 

'*] Narážka na Avignonské zajeti papeŽA. 

Zpiv tHcdtý třeH. 
») Žalm 79. 

*) Evang. Bv. Jana 16, 16. Čisté učení Krista 
bude na krátký fias zatemněno. 

*] Dante nepovazoval Bonifáce a Klementa za 
pravé papeže, pro ného papežství neexistovalo. 

') Dle staré povgry florentské byl vrah před 
krevní mstou zabezpečen, když na hrobe zavr^dě- 
ného prvnich devět dnfi po vraždě jedl chleb do 
v^a drobený. 

') DVX dá slovo dux = vévoda; patrné natáí- 
kou na Cangrande della Scala, pHznivce Danteova a 
vAdce CbibeUJnA, jako v prvnim zpěvu Pekla. 



,.,Goo>ílc 



*) Duit« Četl ipfttné t Orid. Metunorfosách 
7, 759 NiúAdeg = LaiftdM. 

^ Jak nčinU vlk r Tbebách Themidon posluiý. 

■) Adamem a orlem. 

*) Od pidn Adama do ntoupenf Krista do pekel 
pofftal Dante 5233 let. 

'*) ňiCka v Toskaní, jejíž rlnj kameni faaem. 

") Vw ipěT 27, 39. 

)') Ueenf filosofie srétské. 

>*) Poledník nái nstavičně se mění. 

■•) 6ek7 gvétského r&je, tíz Oeneib 2, 10— U. 

u) y Oeistei, kteiý dle planit má tri a tficet 
zpSrfl, a tj jsou opét slovem nvézdy ukonCeD;. 



i,mi,;=db, Google 



OBSAH. 



Zpiv prvý. 

Vzývání Mas. Dante nzM VennS! a čtyry 
IiTězd; neTiditelně ze zemí. Cato z Uti^ zuU- 
Tiije poutoiky, Virp] d&*á mu TysTStlenf a 

Írosf, DT provedl Dantebo sedmi kruhy ofistce. 
Ičiítém Danteovo symbolicky nazuaCeDo jeho 
umytím a opisinlm ^nou 



Zpit) dmhý. 

Jitro. Zjev veHlajfcfho anděla odT&iejfcíbo 
v čluno dnše, které pttji ae Daotelio po cestě 
a trnon, ie jest Človík iijíd. Zpěvák Casella 
pozná Danteho a zpívá jeho kanzonn. Stíny 
naslouchají radoBtoA, na laní Catonovovfiak dále 
ae ubirf^ 



Zpiv tfeti. 

Hovor o stÍDD téla Danteova. Básníci 
stanou n paty strmé bory. Potká je dav duchfi, 
jenž trne nad stínem Danteorým. Po krátkém 
hororu ukáíf jim cestn. StínManfreda, rozhovor 
B ním 



...Gooiílc 



Dalif cesta k prTDÍmD lemu hoiy. Roz- 
hoTor o sluDd a vyklad VireilAv. Dav Btinů 
cB Bkaliskem. Belacqna; pok&ni técli, kteH 
a polepšením ot&leli. ifoc primluTT 19 



Zpiv pátý. 

NoTý tlnm atínft pejfcíck „HÍBerere". Se- 
tkáni a rozhoTor e nimi. Json to doSe náhle 
zemřelých, kteH jefité t smrti litovali hHchJl 
svých. Jacopo del Casaero, Buonconte del 
Montefeltro, Pia Tolommei 



stínů jej . , 

cích. Rozhovor o pHmlnvé živých za mrtvé. 
Dalif spĚch ku předu. Sordello Mantuanský. 
Trelé přijeti, jehož ae dostane básníkovi od 
kn^aaQ, oadchne jej k plamenné k^r^lcf apo- 
GtrofS, vniž Itálii a pak Florencii ostře tepe 



Zpip seámý. 

Sordello prUvodce Tirgil&v. T údolí sbor 
kaiicníkliv zpívajících, jei Sordello představi^je, 
K kdež básníci přenocují. Jsou to knížata a 
králové, kteH k vUi starostem státním a poli- 
tickým blaho duíí svých zanedbali 

Zpév otmý. 

Veta. Hvninus dnSI. Zjev andélil b měli. 
Hovor se soudcem Nino a s Konrádem Malas* 
pinou, kteH se Sordellem tmou nad žitím Dan- 



AndMé jej zaženou taeii na útek . 



.,Goo<ílc 



Zpiv devátý. 

SB. 

Noe. Dante re snn až k hriné ofigtce dove- 
den. Popis bráo; i anděla ji Btrežíciho, který 
básníkovi Bedm P na íelo vyryje a stnbmým a 
zlatým klííem ji otevře. V akiipot brány vpad- 
nou lahodné zvuky hymnu 49 

Zpiv desátý. 

Básnfd octli ae na skalné Kmae prvnfho 
krnliD očistce. Pyíní stonal podtfžl balvanůa 
Bklánéjf se. ITa zdech co kontrast jsou obrazy 
pokory. Jich popis a výklad. Apostrofa na pýchu 
lidskou 5Ď 



Zpiv jedenáctý. 

E^jíci duie modlf se „OtCenáfi" a ukáží 
bágnfk&n cestu k dalíi ponti. Humbert ze 
Santafiore oslovi Dontelio. Oderísi & Salvani. 
O marnosti slávT Bvétské. Výklad, proi Salvani 
juí zde prodlévá 61 



mUady pýchy z bible a mythologie jsou 
v obrazech na podlaze prvního kruhu. Poledne. 
Anděl se zjeví a uk&ie básníkflm novou cestu 
k druhému kruhu a smaže prrni P s Čela Dan- 
teova, jeiii cítí se lehkým k daláí pouti , . . 



Zpiv třináctý. 

Druhý kruh z&vistníkfiv. — Hlasy a stín^ 
povzbuzující k lásce, muka záviginilČGv, kterí 
B očima sejitýma slzíce sedí v hávu ifnénéin 

tohromadř u Šedého skaliska Sapia, žena ze 
ienny pHklad závisti 



,.,Goo>ílc 



Gtii del Ducá a Riníeri s Calboli horoH 
o Danteovi. O zkize Toskany. DtJií pon( a blas; 
v&rujlcf pted závisti 



ZÍMd Anděl ZYe je do ítetiáo kruhu, 
imzy mimoBti. Kouř ttb" " " 

kruhu samezl jim dalSf vybl: 



Obrazy mimoBti. Kouř TyBtupujici z noTého 
' ■ ' "- ' "' vyhlídku 



Hlasy zpÍT^jicí „AgnoB Dei". Eruh hné- 
virých. EoznoTor a Markem Benátském o ubý- 
vání cností na Bvété a vlivu hvézd na ni. Stín 
vzdáli ae, jelikož nesmi prekroiiti kruh k^jic- 
níků 



^év stdmnáetý. 

Západ. Obrazy huévu. Zjev nového Anděla 
a chvalozpěv duil od hněvu osvobozených. Kruh 
lenivcO. Tma. Výkkd VirgilUv o láace a růz- 
ném v ni pobloudění 



Výklad o lásce, touze, svobodné vfili. Tv- 
chod měsíce, pfiluoc. Dav duil chvátajfcich, 
které uvádějí pHklady horlivosti. Hovor s opa- 
tem od Bv. Zena. Příklady lenivosti. Dante po- 
notf se v dumy 

Zpiv devatenáctý. 

Tiděnf Siřeny a její boj s Lucií. Východ 
slunce. Anděl ukazqje cestu k novémn kruhu. 



i,mi,;=db, Google 



P&tý bnih lakomcfl. jení ležf s obličejem k semi 
obiicenýiii a Tzd;ch!ýi. Horor a papežem Ha- 
drituiem V 



PiDklfnání lakot; a pHkladj ctoé chudob;. 
Hago Capet & hovor s aim. FHklad; lakot;. 
Hora se zachTěje a caznf zper: „Chvila bohn 
na TýBOBtech" 116 



Výklad, proĚ hora ee íachrěla. Básnfk 
3tatiu3 hoTOři a díidí a velebí Virgila, který Be 
má pak poznati dá 

Zpiv dvacátý druhý. 

Statius vypravuje, jak atal se křesfanem, 
jak a proC zde p;ká; dále vykládá o jínfcli 
mnžich a ženách Btarovéku. Šestý kruh chlfp- 
niků. Strom, jehoí vétve do výfie se Sfrl. Ilias 
zapovídá jistí z něho. PKkladj mírností . . . 

Zpiv dvacátý třetí. 

Duie v knihn tom zpívají a pláčí. Foreae 
Donati vykládá o moci přímluvy. — Kára 
necndnoHt Florcntanek a vyptává se po dal6f 
cesté a jejím útein 

Zpév dvacátý čtvrtý. 

Dalif horor s Forese Donatim — Buona- 

giunta z Lukky a hovor o poesii a o pnutích 
osudech Florencie. Básníci přicházejí k jinému 
stromu, po jehoí stínu dnie touhou se tráví. 
FHklady obžerství a opilství. Audél setře opét 
jedno P B Cela Danteho. Chvála zdrženlivých . 



. Coo>ílc 



zpiv dvacátý pátý. 

Statins Tjkládň o atfnech a poméru jich 
k Uln a dnii. Sedmý Vrah chlipníkA. Skrze 
pluneny zni byniDUB. PriUadj cndnoati . . . 

Zpév dvacátý íestý. 



Zpiv dvacátý Ktdmý. 

Večer. Anděl Tyzývá, bj proSli plamen;. 
Tirgi) povzbuzuje Danteho cadéjí, ie za nimi 
Čeká Beatríce. Noc. Tidění Danteovo o íinném 
akontemplativnéni životě, Virgil propouStí Dan- 
teho ze Bvého vedeni 160 

Zpiv dvacátý osmý. 

Dante vstonpi t rozkolný háj. Na druhém 
břehn řekj zH ženu květiny trhající. Hovor 
B ní o větru, iení zde vane, o vodě, jež dělí 
se v Lethe a Ennoe 166 

Zpiv dvacátý devátý. 

za a eladké zvuk^ průvodu se blížícího. 
Vítězný pochod allegonclqf triumf církve pted- 
stavující. VAz mystický tažen nohem a obklo- 
pen symbolickými postavami. Při r&né hromové 
se průvod před básníkem zastaví 172 

Zpév tHeátý. 



i,mi,;=db, Google 



•) Strýc Ugotioa ďAzzo (Očist 14, 106) Boni- 
facio ile' Fieschi, arcibiskup Ravenský (1271 — 1296). 

•j Otec arcibiskupa Ruggiera {Peklo 38, 14), 
bratr kaidinila Oktaviana (Peklo 10, 120). 

») Z Ghibel. rodn Rigogliorí ve Florencii. 

■) Gentucca slula paní, které se Dante r Lucce 
koKl. Jiní prekl&dají geotucca sprež, holota, což bj 
vzhledem na Lukku též se dalo odATodniti (srov. 
Peklo XXI, 38). 

*) Pr&Té mÍEif ae ona Gentacca, kt«r& tenkrit 
nebyla ještě provdána. O dírce té se celkem i nej- 
stanf Tjkladafi rozcMzeji. 

'*) Začátek kanzonj Danteovy ve Vita nnova. 

*') Kot&r ieet sicilaký básník Jacopo daLentíoa, 
iil T polovici xni veku, Guittone byl z Areiza. 



") Florencie. 

'•) Garso Oonati, nejzurivějil buřič a straník 
ve Florencii; padl v spiknuti 15. ztíi 1307. 

") V poiemakétn r^i. ■' 

**) Kentauři při svatbě Pirithoa spili se a cb*ěli 
ukradnout Jeho nevéatu Hippodamii (Peklo XH.) Ren- 
taaH byli synové Ixiona s mrakem. 

") Viz knihu soudců 7. 4—8. 

>*) Andělo, jenž střehl vchod k sedmému kruhu. 

") Opét ubylo jedno P s čela básníkova. 

»•) Srov. MatouS. 5. «. 

Zpiv dvacátý pátý. 

■) Poledne, slunce vystupuje ze znamení berana 
do znamení býka, na opačné polokoulí byla noc 
T znamení Stlra. 

*) Známá báj o Meleageru a Atalantě. 

■) V Ibné matky k životu probuzený zirodek 
má jen život rostliny, itvf se, roste, ale tiez citu a 
Dut*i auittc. 15 



, Cnoylc 



bez Bchopnoati samovoliiého pohybu. Od rosUin; ale 
liil ae tento iÍTOt tím, že t&to dále nepokračuje 
k TySiímu stupni žirota, kdeito n ditéte první tento 
BtBT jest jen stavem přechodním. Brzy přejde záro- 
dek T život zvířecí tím, íe začínají hvizdy míti naň 
tUt, můíe se pohybovat, citf, jest sensitivm dnfii. 
Pak človék dospívá a uziivá k přijeti dnie rozumné 
a myslící, kterou dostane zvláštním bezprostředním 
gtTorenim Boha jeStS v těle matky; tato duíe jest 
indlvidnelni, pro každý lirodek jiná a od drnhýcli 
specificky Tozdilná. 

*) AverroCs, velkv komentátor Aristotela, který 
ačil, že jeet jedna velká du&e Člověčenstva (univei^ 
aalní iatellect); Čímž ováem rozcházel se s uíením 
scholastikb. 

■) Dnie rationelní absorbuje úplné duši sensi- 
tivnf i vegetativní. Kemá tedy ciovék duze tři, nýbri 
jednu. 

•) Po smrti. 

") Buď na kraj Acherontu, přijde-li do pekla, 
neb na kraj Tibery, jde-li do očistce. 

■) y kruh chlipnfkfi; plamen je čistí jsa sym- 
bolem ráfinivé lásky. 

>] Ranní hymna by. Ambrože. 

") Slova Marie k andÉIovi fLukáS 1. 34). 

") Když ji Bvedl Jupiter. 

") Poslední F se maže s čela hHiulkÚv. 

Zpiv dvacátý íettý. 

') Za Yirgilem a Statiem. 

*) Z&Btupy tyto jdou proti sobě a naznačují 
rQzne druhy smilství. 

') Hory skythické. 

'j Empyreum, nejvyUf a nejroisáhlejSi nebe. 
.') Caeear mél neelnfiný poměr e Nikomedem 
králem bythiaským, pročež posméěni mu „královna" 
Hkalj. Symbol hrfchn proti přirodé. 



i,mi,;=db, Google 



ToH Duitebo & pHsnon řeči jej oslovuje. An- 
dělé za nSho ee pHiuloiivaji. Beatrice vyklidá 
jim Duiteho nadáni i pK£in;, proč tuto cestu 
mníil nastoupiti, a žida od nčbo litost . . . 

Zpiv tíieátý první. 

Beatrice TTtýki Danteovi rinj jeho. On 
fl pliCem je vyznivá. Hathilda ch^ jej a po- 
noří » Lethe a yrtAhne na druhý břeh, Bea- 
trice se mn odbaJi 



Zpiv třicátý druhý. 

PrŮTod trne se t témi pořidka jak byl 
pniel. Beatrice oT&íe vri^i BTětskĚm vůzku, 
stromu poEn&ni. Viděni Danteoro o pKítlch osu- 
dech cfrkre 



Horor Banteho s Beatricí a výklad viděni 
b&anikova. Poledne. DoMi vrchole hory a Ma- 
thilda d& piti Danteovi z pramene Eunoe, by 
schopným bjl vzněsti se k riji 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Omyly tisku. 



r* loidKTj, J«ni ,,Pai dotn, Icadarýjisl 



i. U Md. tMS.HsM. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



DANTE ALIGHIEEI 

BOŽSKÁ KOMEDIE. 

ROZUiRKM ORlOlHALt) 
PfiELOŽn. 

JAROSLAV VRCHLICKÝ. 
RÁJ. 



v PBAZE. 

SlEUSEH KBranSElBtlT ÁLOIBI B. LAITEBlUinU. 

1882. 

■... ,.,Goo>ílc 



i,mi,;=db, Google 



RÁJ. 



i,mi,;=db, Google 



b,Goo>ílc 



Předmluva. 



Eodáv^e tí^etí část veliké básně obecen- 
stvu, nemoha ae ubrániti, bych nepronesl 
. několik poznámek o celto díle i o svém stano- 
viska n překládáni. 

iBoiská komedie", kniha mnohotvárná 
a hlaboká, zrcadlo cele civilisace středověké, 
nám dnes tak vzdálené a cisí, obdivována 
davy, čtena jen vyvolenci, od jedněch za poli- 
ticky pamflet, od jinoch za jakonsi aummn 
bohomlnvectví scholastického považována, byla 
T očích překladatele vždy a ve vSeqi jen 
velkou, záiVcf poesií. Stránky náboiíenské a 
knltomt, aě dQležitost jich překladatel zná 
i oceňuje, jevily se mu vždy teprve v řadě 
druhé; hlavní pozornost jeho směřovala vždy 
k tomu, aby poetické skvosty dfla tohoto co 



možná stejn;^ leskem byííHj t mlnvg do- 
mácí. Nebo 2ím by byla bez poesie celá, 
báseň? Nič(m jin^ než bizarmí smgsicf 
nechutné dnes nSenosti a snfiSkon podivných 
dát a fakt, ne valně se liSící od .Pokladn" 
mietra Danteoya Bmnettá Latíniho neb od 
pověstné Acerby, jeho prvního odpfirce Cecca 
ď Ascoli. Jen pravá, velká poesie zachránila 
bizarrni tuto koncepci velkého Florenťana, 
i pfirozeno tedy, že pfeklsdatel, básník sám, 
zase nejvíce ku stránce poetické přihlížel, 
mtye za to, že ona jest to věčné, co zůstane. 

VSak co je ,to vězné" v poesii vůbec 
a v Danteově zvláStě ? 

Dlouholetý zabýváním se s básníkem 
a poesií, shledal jsem, ie jen to, co lidské 
jest. Jen to, co rozechvěje strany srdce lid- 
ského i po staletích, jen co proSlo du5í vřelou 
a srdcem hlubokém, co analogií- vzbouzí 
v cizí mysli ohlas stejného utrpení, stejné 
lásky, stejné resignace, stejné touhy po klidu 
a pokoji. A že Dante byl ve diorovodn 
básDÍkd stďedovél^ch první, jenž kovovou 
stroDou STOU dovedl dáti v;^ celé této stup- 
nici lidského Života, jeho plesu a bolu, jebo 



strádání i naději, jeho hledání pravdy, i jeho 
vítěznéma jáeoto, Se nmSl dáti tomu Tšemn 
-rýna tak mocný, a£ vryla se bIots jeho 
blesky t mysle potomstva: v tom vidím vel- 
kost jeho básně a význam jeho jména. V t«m 
je on vskatku první moderní básník, nebo 
jeho poesie v základním jádm svém jest ryze 
lidská, a kdybychom vyloupli z obrovské stavby 
<»lka jednotlivá místa poetická, ať jií váSnivé 
apostrofy neb elegické kontemplace, ať kou- 
zelné popisy scenerií př&odních, ať symbolické 
rozhledy dějinami, teprve by zjevno bylo, jaký 
eminentně moderní duch byl zde stísněn pod 
olověnou kápí středověké scholastiky a my- 
thologického apparatu. A toto, co lidským 
nazývám, cojest vlastním jádrem kaídá pravé 
poesie, to jediné dodává té neúmomé svěžesti 
básni Danteově, že stejně čísti se dá t době 
Tomáše jako v době Darvinově, že sucho- 
' párem rozjímání scholastických čtenář neuna- 
ven spfie podrážděn spěchá k známým místům, 
zkad vytryskne náhle zdroj této lidské poesie 
nebeskou manou osvěcující a posilňující jesj 
na dalSf pouti. Tato „lidská' struna to jest, 
co vzbouzí tu nesmírnou lásku k básníkovi 

,Goo<ílc 



T Čtenářích všech národů a vyznání nábožen- 
ských, nebo člověk vždy a. ve vSem ílověbi 
opět jest nejbližší. 

S tímto tSsně sonvíBÍ druhá stránka bás- 
nické indiviuality Danteovy — ono opět ryze 
moderní akeentuování vlastního já". Yidfine 
vSady, že básníkovi velice záleželo na tom, 
by on, Dante Alighieri, pronikl v budoucnost 
na vlnách svého zpěvu. Keni to marnivá 
slávychtivost, tu sám nejlépe cbarakterisuje 
básník v jedenáctém zpěvu sOěistce", je to 
jakási zápas o život po smrti, o kter^ se jedná, 
příznak sm^Slení ryze moderního. Nikdo přeď 
Dantem nevyslovil s takou jistotou svůj spra- 
vedlivý požadavek na list vavřínu, (Báj XXV) 
nikdo s tak^ důrazem nehájil svou básnickou 
osobnost. Dante jest první, kterf uvádí ,básnfka' 
z tiché jeho pracovny v život veřejný a žádá 
pro něho stejná práva, ba žádá i více, žádá 
pro něho privileje v společnosti; Dante jest 
si vědom plně svého ákola básnického, a tím 
juž vyvrací se každá hypothesa chtéjící sní- 
žiti jeho dQo na pamflet politický neb na 
traktát theologický — je to dílo umělecké, 
báseň ve všem, stavbou jen dítě doby své, 

,Goo<ílc 



jádrem a obsahem vSak poklad a koraná 
poesie vSech vĚkŮT a národů. 

O iimSlecké stránce kouzelného tohoto 
TÍtvom příliš Sířiti se nehodlám. Jest v rukou 
obecenstva a jestli kde, pak zde platí ono 
biblické gKdo máS uSi k slySeuí, slyS!" Jen 
dovolím bí poukázati k oné zajímavé a, tulím, 
Schlosserem poprvé objevené pravdě, jak po- 
sloupnS a důmyslně celá báseň jest analogií 
veSkerého -oméní lidského: v Pekle plastika, 
v Očistci malba a v Kaji hudba převládají. 
A rovněž r Pekle momenty dramatické, 
v OÉistci epické a v Ráji lyrické více v po- 
předí vystupují. 

Jest tradicí literární kritiky, že nejvyáSí 
cena vůbec připisuje se Peklu a obecenstvo 
šii^í skutečně tím zmateno spokojí své svě- 
domí, když přečte dvě světoznámé episody 
Francesey i Bimini a TJgolina — ostatní odloíf 
co balast, co zbytečnost a neví, o kolik lyri- 
ckých skvostů se oloupí. O Dant«ovi platí 
totéi, co Viktor Hugo pravil vydavateli, jenž 
chtěl vytisknouti pouze výbor jeho spisů: 
„Pane, vy vezmete do hrstS trocha Stěrku a 
řeknete obecenstvu, ejhle, to jest Montblanc." 

i... ,.,Goo>ílc 



OeniOTé jako Dante nejsou pro anthologie, 
třeba bráti je celé, diceme-U je oceniti, celé 
i s ptekem a štěrkem, kter^ místy dle při- 
rozených lidských zákonů vběhne t proná 
ryzího kovu. Očistec jako Báj mají své délky, 
ale za to, co krásy, co kouda, co lyriky zde 
Tdelidské a uchvacující ! Oi^istec iýie ele- 
gickým kouzlem smíru a resignace, B^j pak 
povznáší nás, i když nevěříme v jeho jsouc- 
nost, nad vgednost a obyčejnost tím oslněním, 
tím mořem jasu a tonů, jež tady proudí, tou 
velkolepou elevací, jakou dostihl jediný pó 
Danteovi jeStě smrtelník — realistický Balzac 
v bí|je(!né své povídce Serafíta, Říká se, Se 
lidmi jsouce, nejvíce cítíme se zatracenci 
Pekla, jelikož poklesky, které pykají, nám 
nejbližší jsou — leč třeba opraviti tento starý 
blud, lidský duch vždy tíhne rád k nadsmy- 
slnému a vyšSímu, má tudíž Očistec í B^j své 
stejné právo. A pak stopujme v básni i člověka. 
Vyobcovaný, v hloubi du3e roztrpčený a hněvný 
básník psal mstící a trestající Peklo, časem 
se utišil hněv a ustoupil lítosti a touze — 
ejhle Očistec j vida však všecky své naděje 
jednu po druhé zmařené, uchýlil se v světy 

D,mi,;=db, Google 



jiné, toDsEe jediné po klidu. .Oridando páce, 
páce,* jak volal t shýDém naladění Fetrarca, 
a povstal — R^'. 

J^tS slovo. Dlouhém stadiem doapěl 
jsem k přesvědčení, 2e Dante byl Jedním 
z těch báaníkfl, kteří dle slov Gotheovíeh 
.komandovali poesii*. Ne kdy inspirace se 
dostavila, ale kd; vůle pflvodce se vzpřímila, 
tu tryskl zdroj poesie jeho. A v tom jest 
umSní, b^ básníkem vždy, kdy jest třeba, a 
ne toliko ve chvílícb rozechvění. Mnohý verš 
se poyede i laikovi r době takové, ale umění 
žádá více. Žádá dplné ovládli vSech pro- 
středků, žádá násilné sebezapření, žádá obě- 
tování sebe pro krásu a pravdu. A takováto 
neústupný, železným umělcem jest Dant«, 
sourodý geniem Michel-Angelovi a silou vůle 
své Balzacovi. T ohledu tom možno mnoho 
se uíiti od něho. Forma terdny — kam by 
byla zavlékla jiného, méně concisního ducba 
než byl Dante I U něho právě forma tato 
prospěla celku. NutOa jej ovlem místy k obrazfim 
násilným a k obratfim bizarmím, ale právě 
v técb nejlépe vystoupil jeho silný, plastický 
duch. Místy jakoby zbrdal hranicemi rozuma 

,Goo<ílc 



a Bmyslů, přesmýká v neurvalé geoialnosti 
pojmy z jedné řfíe pomyslfl do druhé, roven 
AiBcbylovi. U něho „světlo mlčí* a hvězdy 
,mění své peří". Tertáum comparationis 
inizf místy úplně. Je to někdy oi^e obrazů. 
Místy opět klesá k realismu, který suchostí 
svou dotýká se prosy, ale nicménS na místě, 
kde ho ožito, působí nesmírně dojemně. 
Konče ohromnou básefi svou nemá chvátaje 
k cíli jiného přirovnání, neř ,8 krejčím, 
který stříhá dle zásoby látku". Jinde stín 
T Pekle dívá se mu upřeně t tvář Jak starý 
krejčí na ucho své jehly". PozorovalC ziýisté 
bedlivě člověka v každém hnutí jeho, odkud 
ta realistická, častá porovnání, .jako ten,jení 
náhle ze sna zburcován" a podobná, pravdi- 
vostí a jednoduchostí aZ zarážející. 

Ano, Dant« zbouzí údiv, překvapení, 
Ú2as. ToE tajemství Jeho umění, které jest 
vždy dynamickým. 

Nemluvím o jeho spravedlnosti, mffe a 
zkušenosti životní — té je plita celá kniha ; 
ani o tom, jak vítězně vjela celá příroda 
v říS poesie v básni jeho. Co to krásných při- 
rovnání, která jen dlouhým a bedlivým pozo- 

,Goo<ílc 



Továnto života v přírodS mobla vzrnknoati. 
Otcc, yčely, mravenci, jindo květiny, vSe 
žije v jeho básni tou pravdivostí, která jest 
Život sama. A jak mile působí tyto remini- 
scence života zemského v říSi stínů a Sirého 
srčUa I Tu je Dante opět lidsky. — Ejhle 
řlověk! 

Mohl bych napsati kniha o tom, co zde 
jen zběžně načrtávám. Umění básnické pokroHlo 
Dantem obrovsky, od zjeva jeho knihy uká- 
zala se potjfeba nové poetiky, on zamíchal 
pojmy běžn^i tak, že podnes mnohá esťhe- 
tická hlava nad ním se krontí, nev@donc, kudy 
a kam. 

O svém překlade jen málo slov. Není-li 
ve vSem takový, jak bych si přál, omluví 
snadno přísná fonna, již zachovati úplné 
i s žensky r^em jsem se vynasnažil. Práci 
lehčí měli ovSem ti, co překládali bez i^u, 
(Longfellow, Fhilalothes, Witte, Eitner atd.) 
i ti, jenž bí formu dle libosti změnili (Batis- 
bonne) neb ti, jenž docela v prose překládali : 
(Fiorentino, Bivarol, Enk). Dle mého pře- 
svědčení jest forma vždy polovičkou výkonu 
uměleckého. Zachoval jsem jí tedy, ač jsem 



ee dopustiti masil místy násilných obrstfl a 
mnohé zdánlivé nejasnosti. Šlo mi především 
o to, by .poesie" Danteova zaleskla se vroude 
českém. Ostatně doufám pokračovati na 
díle tom jsa přesvědčen, že brzy v novém 
vydání qemním mnohé hrany a vytříbím dikci 
k touienéma stupni dokonalosti. 

JeC aboí^ká komedie* dílem celého ži- 
vota i zasluhuje tedy, by se jí věnoval Život 
celý. 

Na místě tomto dlužno se zmíniti a 
poznámkách. V báKni, by kniha nevzrostla 
příligně a se aezdražila, omezil jsem se na 
ta nejnutnější. Mnohý by si přál koment^e 
větního a sám dobře cítím, že by prospěl 
mnoho váSnému čtenáři, a v mnohém i pře- 
kládá mému. Leč to třeba odložiti, jestli se 
dočkáme vydání nádheméjSiho, kde by i kul- 
turní a scholastická stránka Danteovy poesie 
mohla stejného dojít povSímnutí, jako zde 
stránka poetická. 

Při hojném účastenství obecenstva dojde 
k tomu zajisté brzy. 

Tak juž skorém po osmileté práci, kterou 
nepovíuíuji za skončenou (překládaje daláí lyrika 

,.,Goo>ílc 



Dant^ovn i jeho některé trakUty) Uadu y ruce 
českého Ětenářstva velkou tu epopej středo- 
věkou. 

T8m, kteří přátelsky pokynem & milou 
sdílností stopovali celé dílo, vyslovuji dik 
nejsrdečnější, připistye překlad svůj v§em 
.lidem dobrá vůle". 

7 Praze dne 30. října 1882. 

J. Vrchlicky. 



i,mi,;=db, Google 



i,mi,;=db, Google 



pp^ 



ZPĚV PRVNÍ. 



i všehomírem hýbe, tolio sláva 
le proniká, vlc tady září svojf 
.uo méně zjevnějSf se Btává. ') 

Já T nebi, v Děmž se nejvfc světla roji, 
t^l, yb i Vt jsem, o nichž dáti zvésti, 
kdo od id se vrací, neobstojí. 

Neb n 3 své toaby, vSeho itěstl, 
dach člověka se v takon Moobka noří, 
že vzpomínka zpět nemAie se vznésti. 

Co z řlSe svaté v npomlnek moři 
jak poklad moje dnSe zachovala, 
af nyni i&tkn moji plsné tvořil 

Ó dobrý Apolle! kéž by ae stala 
tvé síly váson dnie v Bledni dflo, 
by stihla milý lam tvflj, po němž vzplála! 

Jho jedno Pamossii mi dostačilo 

až dosnd, dvon^) ted třeba mfti bado 

na zápasiíti, jef mi Jelté zbylo. 

^''■^- V,,,.,Gooylc 



v má ňadra sestap, dýchej zas t Jich půdu, 
jak niinils, Maraya *) ve K&pasn 
když vytáhl jsi z pochvy jeho ůdfi. 

ó sílo božská, takli métnn hlasn 

zde přispSjeS, ie stín blaieDé HSe, 

jak T hUvě zbyl mi, zjevím vSemn časa, 

E drahému stroma dej at kročim tile 

a lÍBtfm věnčím se, jak zaslahoje 

má látka i tvílj dech, jeni ve mně dýle! 

Tak zřídka, otče, dlaň svon natahuje 

hásulk neb císař tomto po lapení, 

(jen podlost lidských snah to osvědčuje) 

Že Delfickému bobu k potěšení 
by Fenejské to listí*) mohlo býti, 
jen v Jednom srdcí bndfc roztoužení. 

Žár veliký se z malé jiskry vznítí, 
snad leplfm zapěje kdos po mně hlasem, 
by Cirrlia') jemu v odvet mohla zníti! 

Ze rftzných ohnisk světa lampa jasem 

se jeví smrtelníkům, z toho ale, 

v tři kříže čtyři krahy ') kde zřím s Žasem 

Se pojiti, tam vzchází v záři stálé 

v hvězd lepifch dmiině, dle svého zvyku 

se v světa voek vtisknjlc dokonale. 

Ten slunce stav tam čelil k jitra vzniku 
a tady v noc, tam koale v světle byla 
a naSe ve tmě. V tomto okamžika 



Se T leTo Bestríce obrátila 

a T Blance přímo zřftelDÍci zřela. 

Tak orlí sotva kdy ae t jas ten vpila. 

A z pTTnfbo jak paprskn se dčlá 
zu droby vzcbázeje a k vfil spéje, 
jak poutník, který po návratn žel&: 

Tak jejím éinem též miy čin se déje, 
neb Irákem v mysl přeilo to a déle 
jsem 7 slunce patřil než dle obyčeje. 

Na místě, které darem Stvořitele 
jest čloTČkn, spis snesoa smysly věci, 
k nimž nelze tady obrátit se směle. 

Ne dlonbo tak jsem snes to, ale přeci 
tak dlouho, až kol jiskrami vSe lúálo 
jak železo, když vyjde žhavé z peci. 

Jak přibyl by den ke dni, mně se zdálo, 
neb jakby toho, jenž to m&že, vůlí 
na nebi Blance vedle slánce stálo. 

yjí zraky Beatrice výS se pnnly 
ka věěn^ kmhftm a mé oči na ni 
se odvrácené od Dícb pevné snnly. 

Tím pohledem jsem cítil uvnitř pláni, 

jež Glaokos') zažil, sondrnh mořských bohft 

kdyí po traviny stal se ochntnánf. 

Vyjádřit vytržení nemá vlohn 

zde lidské bIovo, příklad těm af stačí, 

jimž milost schovává to ve zálohn. 



,.,Goo>ílc 



Zda tfi Jsem byl') ji narozen kdys t plUi, 
ty l&eko ylS, jei na nebi mᎠvlidu, 
a kteroni t svéúe noha moje kriíil 

Vír sfér, jejŽ toDboa točil bei úpadn, ^) 
mue za seboa táh harmonií onoa, 
již rozdglnjeS, řfdfg do soalado : 

Tn celé nebe plálo olinS clonon, 

tož ohněm slánce, '") tak že kraje celé 

tak v povodni neb deSti sotva tonon. 

Ten nový zvnk i toto světlo skvělé 
Žár ve mně vziialy, pfivod jejich znáti, 
jejž necítil jsem nikdy plát tak vfele. 

Ta, jež mne znala jak já sebe, ptáti 
než mohl Jsem se, ústa otevřela, 
by ákoj mémn dncha mohla přáti. 

„Sám T klamný blad se vplltáS," ona děla, 
„a proto nezří S, co bys mohl zHti, 
by( zahnat hlad tvá dnSe síln měla. 

Ty nejsi na zemi, jak mnfi to býti, 
blesk nesjel tak se svoji mravné vlasti, 
jak nabora výS k ni tvůj let ae řití." 

Byt první pochybnost má přeSla z části 
tim krátkým slovem, jimž ae na mne smála, 
blod nový hfife začínal mne másti. 

I děl jsem: „OdpoČinont diUe zdála 
si od podivD, nový vSak mne mat«, 
jak lehká těla pont má prolétala?" 



,.,Goo>ílc 



Ta on« B vzdechem zhoiaým oČi svaté 
jak matka přímo na mne obrátila, 
jfi síiné děcko, jež zimnici jaté. 

„Slyfi, vSocky véci," — ihned hovořila — 
,řád majf mezi Eeboa, forma to je, 
jež veBmir bohu rovoým nčinila. 

y tom tvory vzneSeaé eřf sdy zdroje, 
jež věčoá jest a jediným jest cílem, 
kam gméřnje ten řád, vEech tvora roje 

8e k torna kloní ve snaienf milém, 

ai prapflvodn podle losu Bvého 

jEon bliiSf, Tětifm nebo meuSím dflem. 

Tož plnjí v moři velkém hytí vSeho, 
po rázných přístavech se shánSjíce, 
kam každého z nich pohinf pad jebo. 

Ten vzh&rn oheň nosí do měsíce, 
ten srdcem lidským hýbá a ten zemi 
do sebe pojí, Dpevíuije více. 

Ne na tvoiy, jenž k pozo&ní json némí, 
leč na rosmnué, schopné lásky stříli 
Ink tento taky, věř mi, šípy vSemi. 

A prozřetelnost, jíž vie v řád se chýlí, 
svým světlem nebe drží y klidu stále, ' ') 
kde toěí to se, které nejvíc pílí. ■') 

A k nréeoémn cíli dál a dále 

nás nese stmny sila, jež, co střelí, 

vždy k veselému konci vede v mále. 



,.,Goo>ílc 



Jet pravda, jako tvar se nepřivtělf 

tak často umělcové soaze ryzí 

neb y odvet látka hlnchi je, tak děU 

Se často tvor od dráby té, z ni mizl, 
neb hnaný pndem, moc má přece dáti 
se podle liboati své v dráhn cizí. 

Jak s mrakn vidlS oheň dopadati, 

kd^ž klamným spádem prvním po náraze 

jsa sveden kn zemi se masi hnáti : 

Že stonpáS nyní, zralé po úvaze, 
div neni vétli, než když voda v nivy 
se vrba b bory vysoké. Ba snáze 

V tom větSI mohl bysi vidět divy, 
prost závad kdybys dole atkvél zpátky, 
jak na zemi lpí tichý oheň živý.' 

Pak obrátila k nebi zrak svAj sladký! 




i,mi,;=db,Gooiílc 




ZPĚV DRUHÝ. 

Hj, kteří stedDjete t loďce malé 
a s roztonienfiQ pUoě uasloncháte 
mé lodi, kUri b pěním pluje d&le, 

K svým břebQm rychle nazpět at Be dáte, 
do moře nespouštějte se bez sleda, 
B mou Btopon snadno se vlc neshledáte. 

Tím proudem nikdo nejel, kterým jeda; 
mne vede Apollo, Minerva ') dýfie, 
a devět Mns mi kyus ku Medvčdn. ^) 

Vás, kterých málo, jenž jste žáby výSe 
po chlebn andělském gvon vzneali hlavo, 
jenž stravon jest, v&ak nesytí, vám spfSe 

Lze pnstiti svůj koráb v slanou vřavn, 
kdyi poplujete po mé brázdě Brněli, 
dHv než se vyrovná zas ve vln eplavn. 

Ti proslavení, v Eolcbidn jenž jeli, 
se nedivili, jak vy něinlte, 
když Jasona tam orat uviděli. *) 



,.,Goo>ílc 



Ta iíxeň vrozená a TéEná v bbité 

nás pODti k Hii boží onáSela 

tak rychle, jako nebe kronžit zříte. 

Jí k Beatrjci, ona výSe zřela, 

a řek bych jako iipka, t téže době 

jež raní, letí, co ze vrnba sjela. 

Jsem na mist4 byt a tu zázrak k sohé 

táh oii mé, leé ona, péSi moji 

jež každon znala, v gllíné řeči zdobě 

Tak Teselá a krásná c mne stoji 

a praví: .Uysl fc Bohu povznes dfkem, 

že Stastnd nás tak' s první hvézdon*) pojí." 

Sfné zdálo se tn, že nás pokryl vlkem 
mrak zářný, pevný, hustý, vybroofiený 
jak démant slnncem dotknutý a mžikem. 

Nás věčná perla vzala v svoje stěny, 
jak v sebe světla paprsk voda bere 
a při tom zflstává přec bez proměny. 

Když tělo byl jsem, pochyby když steré, 
jak v rozměr Jiný vejit lze, se niti — 
coi nntno, když se hmota v hmotn dere: 

Žár tonhy n&Sf měl by vétěfm býti, 
tn bytost poznat, ve které, jak splývá 
Bůh B nail přírodou, lze zjevně zříti. ') 

Tam nzří, co zde věří mysl snivá 

ne dflkazem, poznáním prostým ponze 

jak první pravdy, k nimž vidy Člověk kývá. *) 



Já na to k nf: „Ó pani, v zboiné tonie. 
Jak může, dnle ni ma díky vzdává, 
že vyrval mne ze smrtelnfkA Dooze. 

Leč rcete, co jsoa zDuaenl ta tmavá 
na tomto těle, KuDft o břemeDí') 
zvěst lidská že tam bájit oeiiBtávtL ?" 

I usmála se málo: „V pobloaděnl 
když lidská mysl vratká tam se skláni, 
kde nestačí kUf smydíl k otevřeni. 

Šíp úfasn tě vfce neporanf, 

neb zHB, kterak má roznm křidla krátká 

i v družině vSech smyslft. — Jaké zdánt 

Ty o tom máS, rci," řekla paní sladká. 
Já: „Rozdílným co v mSslci být zdá se, 
tím vinna huAá jest neb řídká látka." ') 

A ona : „Domněnky svě v krátkém čase 
ty poznáš blud, když badeS nasloncbati 
vét řadě, jimiž odpovím ti zase. 

Ve osmé sféře hvězdy*) zHte pláti, 

jichi tvar i velkost, kdo k nim zrak svůj chýlí. 

Že rozdílný jsou, musí znamenati. 

Byt řídkost s hou£tkon toho důvod byly, 
ta byla by v nich vSech Jen jedna Bila 
na větfií, menSÍ rozdělena díly. 

Kde řada různých sil se objevila, 
tam různé důvody json, "^ vBecky ale 
až na jeden řeč tvoje umrtvila. 

■... ,.,Goo>ílc 



Byt řfdkost Tinou skvrn těch byla, d&le 
Jf^ ptéS se, tn by vĚru měsíc celý 
mlt mnail látky mnoíství přllifi malé ; 

Neb B hnbenostl jako tuk se dSIÍ 
na lidském těle, tak by t knize jebo 
jak listy vrstvy ty se střídat měly. ") 

ByC pravdou byla ta čásf idánf tvého, 

pfl slunce zatměnf by slunce plálo 

skrz mésíG jak akrz řfdkost těla vSeho. '*) 

To neděje se, tož po drahé málo 
se ohledném, a zničlm-li ji zcela, 
pak mínění tvé celé v bludu stálo. 

Když řídkost mésicem se nerozstřela, 
mez musí býti, která světla bráni, '*) 
zář jeho dáie kdyby vnikat chtěla. 

Tou cizí paprsk odražen se sklání 
jak obraz odražený od skla stěny, 
na zadn svém jei olovem se chrání. 

Ty řekneS, když se jeví zatemněný 
víc paprsk tam než jinde, tím se děje, 
ze zadu vioe že byl odražený. 

Té námitky se zbavit když si přeje 
tviij duch, hleď nyní sobě zknSenosti, 
tot zdroj, zkad vlečka věda vafie spěje. 



Tři trcadla vem, t stejné Tzd&lenosti 
dví postav, třetí potom mezi nimi, 
D větSf dáli aecbf tvé oko hostí. 



E nim obrácen za zády postav svými 

BÍ svétlo, které v třech zrcadlech vzplane, 

zpět letfc k tobě odraženo jimi. 

Necbf v třetím obraz nejmenSf se stone 
co do rozsaha, nzřf& co do aíly, 
2e stejně silné světlo ze vlech kane. 

Jak teplé Blnnce dělá v jamí chvili, 
ie pod sněhem co bylo, nahé leží, 
a barva zimy a chladem dále pflf: 

Chci nyní, když jsi blndn bez pi^téii, 
tak OBvititi íivým světlem tebe, 
by ncltil zrak jeho jas tvAj STěif, 

Kde božského jest míru svaté nebe, 
se toči těleso, '*) zkad vSecko žití 
má vie, co ono nzavfrá v sebe. 

N«jbliiE£f nebe, kde se hvězdy třpytl, ") 
to bytostem pak rfizným rozdělaje, 
ač obsaženým v něm to svoje bytí. *^) 

Z těch drahých sfér zas každá obracnje 
k svým účelAm a svéma kn semeni 
ta zvIáStnf bytost, kterou obsáhaje. 



,.,Goo>ílc 



y organech srSta jioých BtnpílA není, 
co shora berou, v Btálém choroTodn 
zas dotA dávají. Tvé roztonžení 

Po pravdě, hled, jak Btihnn z toho bodu, 
jí kterak vstříc jda, pozor dávej dále, 
bys mohl sám pak n^it cesty k broda. 

Těch Bvatých knihA hyb a sila ale 

jak ninéní kladiva od kováře 

od svatých motorA ") jde Deiutále. 

A nebe, v kterém svitl hvězdná záře, 
tvar hlubokého dacha v sebe vnímá, 
jení hýbe jím, jsa otisk jeho tváře. 

A jako dnSe v prachn těla dřímá 

a rttznými se údy propletává, 

jenž k rAzDým Úiondin json, tak objímá 

VSe onen důvtip '") a víem hvězdám dává 
svoo dobrota, ji Siří, ač se točit 
kol vlastni jednoty své neostává. 

ZřfS rfiznoa sQa k různým tělům vkročit, 

by oživili je, a k nimž se pojí 

jak život s vámi. Proto mftžeS zoCit, 

Jak přírodon, z nfi kolébka má svoji, 
se v těle třpytí smíiená ta síla, 
jak radost z iívé zornice se roji. 



,.,Goo>ílc 



Ton srětel rozdílnost ") ee objeTils, 
ne honStkon uieb řidkostl, jet ona 
ten princip, jení, vSe pronikaje dfla, 

Dle dobroty'") bod Jas, buď temno koná. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TŘETÍ. 



Bo sluDCe, láskon jež moa hnu] prr břálo, ') 
to dfikazem a blada vyvrácenim 
tTář pravdy přesladfcon mi okázalo. 

Bycb vyznal, blada prost že přesTědJSenlm 
Jsem zaujat, j& zvedám hlavu svoji 
a myilenky své na odpověď měním. 

Lefi viděni tn před mým zrakem gtojl, 
a zirat na sebe jen tak mne natí, 
že zahání v ráz celou zpovíď moji. 

Jak z vody hladké, jei je bez pohnntf, 
ne hlnbé tak, by dno nám nSlo zcela, 
neb z průhledného skla jak v zamihnutí 

Se tahy tváj^ jeví mdle, ') jak z fela 
bílého bUá perla se odráží, 
div zNtehiice iň ji zadržela. 

Zj^m tváře v mrakn, k hovora se snaží ; 
mne opáiný blud, který láska vznítil, 
ka zdroji Narcissa,*) ve jho své sráii. 



.H")<ílc 



Ji obrátil se, jak je zor mftj chytil, 
a myBlil jsem, tof pouhé zrcadleni, 
Tiak pQvod jeho znftt jsem tonha cítil. 

Tiak nikde ničeho, tož bez prodleni 
zrak obracím t tvéi průvodkyně sladké, 
již T Bvatých očích pl&lo roztoužení. 

„Že DBmlTám se, nediv se, tak v kr&tké 
mi děla chvíli, zi^ tvé dětské sp&dy; 
Jit v stopě pravdy, nohy tvé jsoa vratké, 

A práznem jen té poh&nějl viady. 

Co vidlfi tady, hytosti json živé, 

na slibech svých se dopnstivfií zrady.*) 

Nnž 6 nimi mluv a slyS, a v mysli snivé 
věř, svitlo pravdy, jímž json všecky spjaté, 
je dmžl tady k sobi v tísni tklivé." 

Já k sUnn, který v míře vrchovaté 
cbtél kovofíti, obrátil se s řečí 
Jak člověk, příliSná jeji tonha mate. 

„O šfestný dnchn, jehož tmdy léčí 
zář žiti véČná kojíc tebe slasti, 
jež necíténá, cizí, vBecko předčí; 

BaČ vlídně mez mé zvědavosti klásti, 
rd jméno své mi a v&ě osad blahý <" 
9e smavým zrakem, vlídné ve účasti, 

„Yéř, naSe láska," odvětil mi záhy, 
jak ona, dvůr svůj dle sebe jež řídí, *) 
tě přenese hned přes tvých tnžeb prahy. 

H")<ílc 



Já jeptlSkoD kdys byla v středa lidí, 
mne tobě vyiii krása nezatají, 
když oko dncbft tvého dobře vidí, 

Že Piccarda ') jsem, poznáS, y tomto kraji 
že Bfdlfm blahá mezi blaženými 
ve sféře nejUnSjSf ; ') že zde plajl 

VSe naie taiby žáry zničenými, 
jen Dnchn svaténia se Ealibiti, 
v řád jeho oddány, jak vládne jimi. 

A tento los, jenž nlEkým zdá se býti, 
nám proto pŇdělen, že svoje sliby 
jsme z části nesplnili ve svém žití." 

„TáS pohled divoplný se mi Ifbf, 

on néifm božským mnS neznámým plane, 

éimž poznat první vaíi tvář zrak chybf. 

Tož v poznáni vás, daie milované, 
jsem zpozdil se, teď pomaháá mi zvčgti, 
že jasnějíl se mi tvůj obraz stane I 

Naž rci mi: Vy, jimž dostalo se itéstf, 
zda tonžfte po místě ješté vyížfm, 
kde dmhA říc a vídéni vfc jesti?" 

S druhými stíny s nemíváním tiiáim 

se ke mně obrátila, s veselostí 

jak v žám prmf lásky ji pak slyiím. 

flÓ bratře, síla lásky do sytosti 
nás okájf, že chceme jen co máme, 
po jiném netoužíce s ďycbtivosti. 

. Coo>ílc 



Kdfí vůli průchod výfi se vznéati d&me. 
tu bnde v nesODzvokD D&Be cbtěol 
■ Tlm, jehož vůli zde ae nalézáme. 

Což v těchto kmzfch ale možno není, 
když zákonem tu t lásce přebývati, 
a t; se chýlil k její pochopení. 

Bb, tady chceS-li blaženým se Btáti, 
ta třeba t soazvok jiti s vůli Boha, 
s nf nechat vůli naSi v jedna táti 

Od stDpně k Btnpni tak nás řada mnohá 

zde íije, vůle to jeat celé řlSe 

co král chce, za nim spěje naSe vloha. 

A jeho vůle mír nái jest, tou tiSe 
zde dlfme, ona moře, kam věe spěje, 
co tvoH příroda — i čím On dýSe." ') 

Že viady v nebi ráj, teď jasně skvěje 
se přede mnon, nechf milost boží vfiady 
v ta místa nestejnon se záři leje. 

Jak jedna krmě {íasto skají hlady, 

a po dmbé přec choutka v hrdlu vzplála. 

dík za ona a prosba za to — tady 

Se posQÚky i slovy dnSe ptala, 
bych zvěděl, jaké ono bylo tkáni, 
jež ilnnkem až ke konci nedotkala. 

„Ted záslnba a dokonalost paní °) 

na nebi blaží, dle jejíhož řádu 

de závoj skládá kolem dívčích skrání. 



Coo>ílc 



By T bděnf, v spaní láeky Těáné vnada 
s tím zakoQ&ely ženichem, jenž bere 
rád sliby, v nichž své lásky jeví vláda. 

Bych nepoznala strasti světa steré, 
já děTČe za nf prchla, žit Jsem chtěla 
dle j^f řehole ve říze áeré. 

Zlu zvyklá spiil neŽ dobm maifi smělá 

pěsf urvala mne, vtrhlíť v kláSter milý — "^ 

Búk vf sám, jaké žiti pak jsem měla! 

Lesk drahý, po mé pravici jenž chýlf 

se k tobě nfže a který se nití 

vSím světlem, v němž ta uaie sféra pfll. 

O sobě co já totéž praví, v žiti 
též byla jeptigka a též ji » hlavy 
stín svatých stnžek vzali maži liti. 

Leč ve svět a6 se navrátila Ihavý, 
přec věrna byla srdce svého iláři 
i proti vili Bvé i přes zlé mravy. 

Ve velké Konstancie patříš záři, 

jež z drahého Šváb vichra porodila 

ten třetí, ") s nímž se celá moc jich maří." 

Pak začla pět, když toto promluvila, 

a zmizela v „Ave Maria" pěni, 

jak těžkoQ věc by hloub vod pohltila. 

Mftj zrak, jenž patřil na ni v roztoažeoí 
jak dlouho mohl, jakmile ji ztratil, 
k vySšíma cíli obrátil své chtěni, 

■... ,.,Goo>ílc 



Ku Beatríci avé se opět vrátil ; 

lei tato bleskla tak svých očí pláDfm 

v mé oči, ai mne j^i pohled íchv&til, 

Že na přfStě jsem počkal se svým ptaDlm. 




<i„ Google 




ZPĚV ČTVRTÝ. 

VMfHv sTobodný by človék bladem zpráhnol 
j ^yjl v dvou rflznýcb krmi stejné vzdálenoEti, 
D^ž B jednou z nich by rnkn li ůatAm Tztáhnn]. 

Tak ber&nek by mezi hltavostf 

dvoQ vlkA stál ve rovné b&zni t dáli, 

pas mezi laněmi; já pochybností 

Když drojf st^né puzen, jež mne páU, 
jsem mlíSel; z nntnosti jen že to bylo, 
jsem bány nemob dát si ani cbvály. 

Já mléel, T tváii se mi zrcadlilo 
TŠe plánf toahy, které vic nei slovy 
a vřelej otázky mé vyjevilo. 

Jak Daniel Nebnkadnezarovi 

Vítek zkojil, jenž ho nfiil krntým býti. 

mně Beatríce dSlala řkoni}:'„Nový 

A dvojl osten přání hrnď tvá cítí 
a poutá snadno vlastni péči tvoji, 
že nemůiefi se volně vyslovili. 

■... ,.,Goo>ílc 



KAyi dobrá rAle, hádáj v mysli btqJI, 

vidy trrá, jak to možno síle jiné 

mých záslah mlrn atenčit? K pochyb roji 

Ti jeSté odtud jiná látka kyne, 

ie zdá Be s Platonem to ve sonzTiiko, 

ie dnSf let se k hTÍidám zpátky Une. 

Tot otázky dvě, které t stejném Bhinkn 
tron vfili tfsnf, tn proberu dříve, 
jež z oboQ tob£ vétii Btroji makn. 

Ten seraf, který nejvíc v Bobn live, 
ni UojžiS, Samnel a z obon Janů ') 
vem toho, jenž ae zachce myali chtivé, 

Ni Marje, neJBon v jiné sféry Btana 
nei tyto daie, jichž jsi vidél Ifce, 
ni vfc neb mlA let jedl nebes mana. 

Krab nebe první') zdobí tam se ekvice 

a rftzně sladké žití zakonšejf 

iák věčný dech jich tkne se mílí neb více. 

V té sféře Bjevily se, ne íe její 

JBon hosty snad, leč ponze na znamení 

že k nejvySSfmn mlú se povináSeji. '^) 

K vám jinak hovořiti možno nenf, 

od smyslů dach vái ponze to si brává, 

co za hodno ae idá mn k pochopeni. 

Tak písmo k vám se sklánét neustává, 
a2 jiný smysl v tom nad vlohy vale, 
když boha nohy, rnce lidí dává. 



,.,Goo>ílc 



A s tváří lidskou před zrak církev naie 
v&m Gabriela s Michaelem staví, 
i toho, jenž nzdravil Tobiide. *) 

O duilch lidských Timaeas*) co praví, 
8 tím, eo zřífi tady, věra váhy rtrici, 
dle jeho domnSiif Jbou jeho zprávy. 

On dí, ie doíe k bvézdě své se vrací, 
mníc, že z ní byla vzata, kdjž tvar tČU 
jí dáti příroda bí vzala práci. 

Snad jeho veta jiný smysl měla 
než doslovný, a tento výklad věci 
by nemnsil být kn výsměchu zcela. 

Když mní. Že v kmhy ty zpít musí téci 
vliv hany nebo chvály z jejich Žití, 
Ink jeho trefí trochn pravdy přeci. *) 

Ten princip nepochopen v bindn šiti, 
jal celý skoro svět, íe Merknr jemu, 
Uars B Jupiterem zaČli bohy býti. '} 

Ta drohá pochybnost, jeí srdci tvémn 
se vtírá, míň má jedn, zloba její 
tě nemftže víc nrvat bokn mému. 

Že T smrtelníků zdi se obličeji 
být naíe *) spravedlnost nepravostí, 
ne z kacířství, to z víry uvádějí. 

Že mflže vaSe schopnost vniknont dosti 
až k jádm teto pravdy, hodlám tedy 
dle přání tvoje skojit pochybnosti. 



,.,Goo>ílc 



To je-li násilí, kdo bd^ bědy, 

ie nechce povoliti násilníku, 

pak v duMch Uchto zbyly hffchft sledy. 

Ta T&le, jež ae nevzdá protivnfkn, 
je nezlomná, jak oheň, neprodlené 
jenž pJ^B násilí vSecko vzplane v míiku. 

A pakli podá se at tíg neb méné, 
pak násilí Be jako tyto *> vzdává, 
jimi volný návrat v klášter kynul ; změně 

Byt mohla odolat jich vůle pravá, 
jíž Mucina byl na svou mkn katem, 
jli Vavřinec snes roStě mnka žhavá, 

Tnť propuStěay zpět hy prchly chvatem 

ton cestou, kterou byly odvedeny; 

vfiak vzácná vflie v Brdci takto vzňatém ! 

A těmi řeěmi, pakli pochopeny 
jak měly teboa býti, rozpadá se, 
čfm oii tvé být mohly zaslepeny. 

Leč nový sontěsk zavírá ti zase 

před zrakem cesta, že bys nmdlel dřfve, 

než vyiel bysi z něho ve zápase. 

Ted pravdu řekla jsem tvé mysli snivé, 
že blažený duch není schopen Ihanf, 
jsa Q pramene stále pravdy živé. 

A Piccarda přec řekla, lásky pláni 

že Konstancii zbylo ku závoji, 

tož padá na mne tím odpom zd&nf. 



,.,Goo>ílc 



By člověk, bratře, nnik protiv roji, 
ač proti Bvoji vůli, věř, kn Him, 
jeai zakáz&D Jest, že se fasto stroji. 

Tak AlkmaeoD '") poslnien otce kynu, 
svoa vlastni matka zabil, ctným být chtéje, 
na bedra svoje téžkon svalil tídd. 

Zde pomýSleJ, jak často vůle spěje 
za n&silim a Jak působi spolu, 
že nelze omlnvit, co pak se déje. 

Zin sama vůle nevsdá se, led v Ikoln 
zla proto zbloudí, fe Ji b&zeň jime, 
svým odporem se v horfilm ocbioat bola. 

Když ona tak df, o nlŽ hovoNine, 

tn mysli sobe absolntui vůli, 

ji onu dmbon, obě pravdo dime." 

Tak vlny svatého se prondn dmuly, 
zkad pravda každá temeni, ") a moje 
též přini každé v mini přistav snnly. 

nÓ pralásky ty nevěsto. Jak tvoje 
mne slova teplem pravdy oblévají, 
tak hluboké já nemám citn idroje, 

Bych za víecko, čim milost tvá mne zkájl, 
dik vyslovit moh; Ten, Jenž zN a aljríi, 
at vSecko tobě splatí jednon v ráji. 

Teď jasné zřím, dnch nái, jenž k pravdy vý6i 
se snaži, mimo tn, v niž vSecko žije, 
se jinon pravdou vlče neutiil. 

■... ,.,Goo>ílc 



T ni jako zvíře v sluji své se kryje, 
k^ji dojds k ní; ji roasí dos&hnonti, 
neb jinak srdce darmo tonhoa bije. 

Ka pravdy kořenech tak pochyb prontí 

jak Tlíky hnjf, dále kn vrcholi 

nám dlnžno pudem přírody se pnoati. 

To dráždi mne, ie dnle moje voli 

po jiné pravdě v ácté vyptávání, 

že temná mí, mne v hlonbi srdce bolí. 

Zda jiných dohrýeh skntkíl radon, puil, 
Jež nejBon lehkými na vaif '*) váze, 
lze nahraditi slibn oklamáni?' 

I shlédla na mne oCima, v nichž blaze 
mi jiskra lásky božským hrála jasem, 
že klesla sila má v své smutné snaze. 

I sklopil zrak jaem pomatený lasem. 




i,mi,;=db,Gooylc 




ZPĚV PÁTÝ. 

lyž lásky žárem přflil plaaa tobě 
víc, Da zemi než obyčejem b^á, 
o^i tvoje nesiie§on to v mdlobé. 

Tož nediv se, neb dokonale ') dívá 
se dnie má, a za poznáním blaha, 
jak seznala je, cbvátá noha chtivá. 

Jdí vidim, jak v tvůj slabý rozom sahá 
zář vĚóna svétla, již, jak dnch ji chytl, 
se láska v dnSlcb víc a vlče vzmáhá. 

A jiné jestli lásky cit v nás niti, 
tnf vždycky stopa védoého to světla, 
jež nepoznáno ve vás přece svitl.*) 

S tím přáním ted tvá dnie ke mné létla: 

Lze zmařený slib jinak vyrovnati, 

by záslnboD nám dn&e stejně zkvetla?* 

Tak Beatríce začla rozmlouvati, 

ve zpěvá tomto dál gvaton při vedla 

Jak ten, kdo nechce řeči avé mez dáti. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



„Dar neJTČtfif, s nimi v Štědrosti své ahtedla 
k nám božf láska, číd dobroty její, 
j«jž ceni nejvíc, vflle jest, jež zvedla 

Se BTobodné*) v d&b, b jfž skntky dČjf 
se trorA rozamnýcb, že tito poose 
ton bD&oi, to dělaji, co jea cbtSjf. *) 

Tn( netřeba ti přemýšleti dlonte 

a zjeví se (i velki slibo ceoa, 

T němž přichází bftfa naproti tvě touze. 

Neb smlonva b bohem, jak Jest nzavřena. 
tn oním pokladem, jejŽ nejvýfi klada, 
jest skatkem bohn obět nóiněna. ') 

Co mfižefi za to dáti ve nábradn? 

Chceš dobře dělat s tím, co t obět dáno. 

nad cizim statkem osobfl si vláda. °) 

Ted T nejtěžším jnž svitlo tobě ráno; 

viak církev může dispens ndlleti, 

£imž zdá se bladem, mnoa co vykládáno. 

U štola mnsíS jeitě poseděti, 

neb těžký poknn, jejž jsi požil, íádá 

ka jeho stráveni též pfíhllžeti. 

Nai dacba otevř a hled, moje rada 
by zflstala v něm, neb věděním není. 
když mysl pochopené pnstl ráda. 

K dvojíma obrat při oběti zřeni, 
to první předmět sliba, co jej tvoři, 
a drobě pak jest sliba azavřeni. 



,.,Goo>ílc 



To druhé niCfin pak n neamoří 
leč Hlibu sploěnfin, a t tomto byla 
mi řeĚ joá dříve tobě pravdy loH. 

Toi nutností se obéf objevila 
n Hebrefl, jak zn&mo ti m& býti, 
a£ v dani obětním se zaměnila. 

To dnihé, látkou sliba co lze křtíti, 
m&ž' B jíDon látkoD býti zaměněno 
a netřeba se tímto prohřeiiti. 

Leč nepřendávej drahé na rameno 
BÍ proto břímě, než by zlatým dříve 
i bílým klíčem bylo otočeno. ') 

A každé zaměnění ti bnd křivé, 
když obsažen tak jako čtyři v Šesti 
Blib Btarí není v novém. Proto liivé 

A nemožno jest záměna tam svésti, 
kde Btále dolfi tabá miska váhy, 
co vlastní cenon přlliS téiké jesti. 

O smrtelnici, bndií slib vám drahý! 
jej držte, ne vlak Jako Jefte Činil, 
jenj při oběti své byl bei rozvahy I 

Lip Blnšelo, by sebe z hřícbn vinil, 
než držel slib a tím spáchal zlo vétfií; 
jej ^kA vitdce blupstvim neiasttnil, 

Když Ifigonii lkát nechal v křeči 

Vr<* její brisn mondré s blázny, v čase 

*ay o takovém sliba znějí řeči. 



,.,Goo>ílc 



ó IcřeBÍané, tÍc rozvahy k své spáse. 
Jak peff nebuďte ve vichrů sváry, 
což omyje vás každá voda zaae?^) 

Vždyf máte zákon nový, též i starý 
& církve pastýře, kteN vás Ndi, 
tim dosti mohou klíčit vale zdarj. 

Zlá váieň kdyi vás evádf, bnďte Udí, 
ne MoDpé ovce, jinak na vás čeká, 
ie poapola vám vysměji se iidi. 

Jak jehnč Debnďte, jež nechá mléka 
své matky, hloupé, vlastním po rozmám 
si pohrává a rozpnstile těká," — 

Tak Beatricfl jak zde pffii, v žám t 

pak tonhy k té se straně obrátila, 
kde život v pestřejSím se jeví tvani. *) 

Že mlčela, tvář jasem proměnila, 
to zastavilo otázky mé, k letn 
jež chtivá mysl má si připravila. 

A jako iip, jeni dřfve protkne metn, 
než do klidn se etmna Inku vrátí, 
tak letěli jsme kn drahému světn. '") 

Svon pani zřel jsem tak veselou státi, 

že v hvězdy jak se potopila jasn, 

tim hvězdo zřel jsem novým leskem pláti. 

A bvězda kdyí se smála, její krásu 
jak hostila, což ji pak, od přírody 
jenž podléhám hned kaídé zmSně Čaan! 



. Coo>ílc 



Jak y rybnfkD, kda jasný povrch vody, 
jdoa rybj za tím, co k nim dolfl kývá, 
v tom domněnf, íe pastva to a hody : 

Tak vfc oei tisic svétel zffm k n&in splývá 
a z každého zni hlas: „Hle vyvolený, 
Jfmž rozmnolf 8« naSe láska živá!" 

A každý stÍD byl jasem ozářený, 
jení proadil z něho a pln veselosti 
jak hliiil se. Jak byl bys roztonžený, 

Ó fitenáři, bych nyní fekl: „Dosti!" 

kn písni začaté, pln nepokoje 

vfc zvědět jak bys žádal s tonžeboostf ! 

Tož pochopiB, jaké jsem přestál boje, 

jich žití zde a stav poznati chtěje, 

když před mým zr&kem stannly jich roje. 

.,0 přeitastný, kterému milost přeje, 

než opostil iik válečníkfl, zříti 

řlS, která věěným triumfem se skvěje! 

My světlem, které celým nebem svití, 
jsme ZDÍceni, tož každou svoji tuchu 
dle libosti zde můžeS skonejliti." 

Tak pravil jeden ke mně ze ctných dnchů, 
a Beatrice: ^Mluv, jen mluv, co žádáS, 
jak bohům") dopřej viry jim a sluchu [" 

„Já zřím. Že v své se vlastní světlo vpřádáS, '*) 

je s očí vlastních sypeS, v usmíváni 

že vzplanou vždy. Jak tahy tváře skládáfi. 



VSak DeTÍm kdo jsi, pro6 tvé přeb^viof 
na stnpDi této sféry, dnie svatá, 
Jii spatřit lidem jiná záfe bránf." ") 

Tak děl jsem k svěUa, jehož Hel jata 

dřív byla duše má a jeho záře 

vfc nežli dříve před tím vzplála vzňata. 

Jak slQDce t lesk svůj vlastni half tváře, 
když svqjfm teplem zvolna pohltilo 
vie, co js v basté ukrývalo páře: 

Tak v světle vlastním se mi utajilo 
to svaté zjeveni v svém velkém plese, 
a celé zatuUené odvětilo 

Ton H6i, již má příStí píseň nese. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV ŠESTÝ. 



^^0 Eonstantín let orla Bvébo zTrátil, 
UMI Žq proti nebi Bpél, ') ža nimi od pílil,*) 
Jda za dědem, jenž Lavioií schvitil: 

Pták Zéva na kraj Evrop; se schýlil 

a Tf driel tam dvě stě let *) a déle, 

hor soused, z kterých nejprve v svět cílil. 

Pod stínem svatých křidel svojich bdéle 
svět řídil celý, z rnky v raka vlád]: 
eí Qzdn moje nika chytla směle. 

Jsem JnstinJan, císař byl jsem, rady 
Praláaky pamětliv z našeho práva 
jsem vyňal přililnosti a vSe vady. 

Než na to dílo pomýllela hlava, 

já věřil v jednn přirozenost Krista*) 

a vfra tato zdála ee mi pravá. 

Leč Agapetns, doSe víron íistá, 

a vrcbnl pastýř ved mne k pravdě zase, 

mne obrátila jeho slova jistá. 



,.,Goo>ílc 



Já vSNl mn, co sndlo t jeho hlase, 
teď Jasná Tidín, jak ty v kaidém aponi 
i Utm i prarda roieiD&T&i t jase. 

Když kráCel JBem tak podle církve TŽorn, 
BAh ráčil k Telkému mne nadchnont diln, 
já cetý vzdal se jemu beze vzdora. 

Já Beliaarn svěřil vojska din, 
a nebes rnka tak jej provázela, 
ie klidný být jsem nebyl na omyln. 

Na otásko tvon odpovSd má milá 
■de připojit se, ') ale obsah jejf 
mne nntl, aby dále řefi má znŠa, 

Bys věděl, jakým právem smďci chtějí 

se protiviti znakn posvátnémn, ') 

kdyi tmoc&iijf se ho, neb v boj s nim sp^f. '') 

8von ctností stal se vzácným světu viemi, 
to zřiS, od smrti Fallada *) ve mžikn, 
kdy nmír^je panství své dal jemv. 

Pak v Albě vfc nei tři ita let mEI v iv7ka 

se zahnízditi aŽ k onomn časn, 

kdyi proti třem viplál boj tři zápasníka. *) 

Těm, Sabinek co nlonpili kráan, 
ěím byl, ty vfi, ai k Lnkrecie boln 
zmoh sedmi králi kol vše ve zápaso. '*) 

Tli, jak B6 octnnl mocí na vrcholn, 

sbil Pyrrlia b Brennem ") a skn boje vřav; 

i proti králftm tahon proíel ikoln. 

DuMi Ráj. 3 

i... ,.,Goo>ílc 



To QniDctiiu, dle zanedbané hlavy 
jenž zván, b Fabii Torqnatns a smélí 
též Dědové, jež ctím, doSli slivy. '*) 

Pak Arab* '*) pych skrotil zdivočelý, 

jenž přibmnli se za Uanibalem 

přes Alpy, Pád kde zdroj mí rozkypélý. 

S nim Pompejns ve vitdzeni stálém 
i Scipio spěl mladý, až to hora, '*) 
kdes narozen ty, naplnilo žalem. 

T čas, v kterém nebe Bvéta po obzoru 

dle svého sp&sohn slasf šiti chtělo, 

vzal z vfíle Řfma César jej bez spora. ") 

Od Vara k Rýnu co se pod nim dělo, 

zřel Isar s Eroa, zřely vlny Seiny 

i každý dol, jimž vodstvo Rtaóny spélo. '*) 

Pak v divý let se pnatíl od Raveny, 
přes Rabikon se takým letem řitil, 
že řeě i péro json zde beze ceny. 

Do Španělska se potom t béb rozlítil, 
spěl k Dnrazzn, zvítězil n Farsaln, 
až horký Nil sám nad tím bolest cítil. 

Zřel Simois s Antandrem '')' v ponitě paln, 
zkad vzlet, i místo, Hektor kde spočívá 
a k Ptolomea Skodé vzlet a žaln. 

Ed Jobovi jej bleskem mysl chtivá 
dál bnala, p^ ee vrhnul ba západa, 
kde slyšel Pompea jak tnba zpivá. 



i,mi,;=db, Google 



Co iinil ten, Jenž převzal po ném vládo, ") 
Cuaias s Bmtem proto v pekle vyjí, 
a Modena a Peragii vede v&do. '*) 

A proto oiíkj Kleopatry nyjl, 
Jež před iifm prch^fci na ůtéka 
tak náhlou smrt bí ostrojila zmijí. 

K rndémti moři hnal se v boje vzteká, 
až avfitn mlr dal taký, že chrám Jana 
byl azavřený přec po boniH vélců. 

Co inameni, jfmž k ře£i daée hnána, 

pak poiději a dříve ndSlalo 

v tá řííi zemské, jež t něm zřela pána. 

To malé se a nepatrné zdálo, 

když jasným okem zříS a jasným citem, 

co ráme třetího'") je vládce jalo. 

Neb spravedlnost, jejíž dýin kmitem, 

ta v mce jeho dopřála mn glávn, 

v6e pomstit, co v ni vi^lo v hněvn litém. 

Ted podiv se, mon poslouchaje zpráva ! 
Neb znamení to Tita ve prfivoda*') 
ilo pomstit dávný hřích ve vojska davn. 

A drkev když pak svíjela se v hlodn, 
jejž Longobardský znb J( kroté zadal, *') 
tn Karel Yelký zahnal každon Škodn. 

Ted jeati éas, bys o téeh sond svůj spřádal, 
o jejicbž hříchu před tím jsem se zmínil, 
i o přivála zla, jenž z něho padal. 



1,., Gooylc 



Teo liliemi žlutými "*) křiž stínil, 
a tomn křli má Bymbolem xa» býti 
jen strany jeho. — Kdo zlo Titíf činil? 

Pro rejdy eroje hleďte vyvoliti 
si Ghibellini jiný znak, jet t zlobě 
kdo od práva Jej tonžl odděliti. 

A nový Karel'*) nedovolí sobS 

jej Bk&cet Onelfy, bát se bnde drápů, 

jenž vétSlm IvAm srst pocuchaly v mdlobě. 

Pro otc& hřích jni často na útrapa 

vydány děti; a Bflh za lilie 

fe změnil by Bv4j znak, věf, těice chápn. 

Na mal6 této hvězdi") v jasn ilje 
tlum dobrých dnchfi, pro dobro co žili, 
cti věnec se slávon i smrt jim vije. 

Edyi v pobloodění jejich anaha chýli 
se jinam, poznáě, kterak mnohem méné 
zář lásky pravé v erdce jejich cllf. 

A záslohn zde srovnat kn odměně, 
to samo éásf radosti naíi dělá,**) 
kdyi zříme v pravě jak je známá ceně. 

A Bpravedností živoa naie smělá 
je touha míměna v té míře, v mnky 
ie hřichn nemfll klesnont rozechvělá. 

Zpěv dadce ivněí, když je mnohozvnký, 

tak rovněž pojí 3ití ztnpně r&zně 

se v těchto knufch sladké na somráky. 

Dic I z=<i„ Google 



Boméa*^) BVdtio pl& v ťé perlí luzné, 
kterého 6io tak veliký a ekvélý 
na BvSté doíel odměny tak hrázné. 

TSak Froren^ům, věř, se toho zželi, 
t£m BOkfim.Jeho; Spatně jednň, který 
čin dobrý Jiných bere t Skoda smělý. 

HSl Ridmimd Berlinghier ČtjTy dcery, 

a TÍecky krAlomy, zai Romeovi 

měl děkovat, Jenl nezn&m, poutník Šerý 

To zpftsobil; on hleSnýini slovy 
jat titj chtěl, a ctný moh nk&zati 
na deset, pét a sedm tyranovi. 

A chndý v st&řf dál se mnail biiti. 

Byt v srdce zřel mn svět, jei nevděk pálil, 

když po knse chleb mnsil vyiebrati, 

A6 cbváU Jej, věř, vfce by J^ chválil. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV SEDMÝ. 



nnv sauna, sanctna Dens Sabaoth, 
m^l supeni InBtraDS tna claritate 
felices ignes boram mslahoth!" 

Tak Tracejfc se k písni svoji svaté 

ta bytost ') d&le započala péti, 

své skr&ně majfc dvojím svétlem^) spjaté. 

Já zřel, jak s drahní zas vírem letí, 
jak nejrychlejší jíslňy rázem zrakn 
se skryly, dálka ila jim ve zápětí. 

Já k Bobě: gŘekni, i^kni,** bez rozpaka 
jeo „Řekni," pravil, „sladké svojí paní, 
aC rosoa v ífzni, slnncem je ti v mraku." 

Leč ona úcta, která vždy mne sklání, 
když slyfilm ponze B znit nebo ICE, *) 
mne nchvátíla jak človéfea spaní. 

Hned usmála se na mne Beatrice, 
i v obni pohled ten moh oblaiiti ! 
jsouc ochotna mé vyplniti chtíče. 



io<ílc 



„Jkk myBllm teď, co Demftž' klamem býti, 

jak spravedlivě pomsta apravedlivá 

se trestá, *) v tobé plamen pochyb niti. 

Tiak osvobodím tobě dncba, živá 

slyS slova moje, nebo jimi tobě 

T dar velký nyní velká pravda Bplývá. 

Své vůle nzdDt ač ku blahu sobě, 
přM nechtěl Člověk snésti nezrozený, *) 
tím sebe i Bvfij rod vzdat pekel zlobě. 

čími j^don věků blndem poražený 
rod lidský ležel chorý, božím Synem, 
jenž sestonp na z«mi, až odcizený 

Pak StvoJHteli vesmír jedním kynem 
byl spojen s onon prabytostl zase 
jen jedním jeho věčné lásky ěinem. ^) 

E mým slovům obraf zrakl Ye plné kráse 
ta pl^oda, ve svazku a Bohem byla 
tak dobrá, čistá, jak v stvořeni Čase. 

Leč z ráje sama sebe vyhostila 
od cesty pravdy a od žití svého 
se sama přilil záhy odvrátila. 

Trest mSřlme-li ki^že posvátného 
dle těla podstaty, '') pak podle práva 
to( věrn trest byl na očlstn zlého. 

Tiak žádná ki^vda nebyla tak Žhavá, 

na osoba, ') jež trest ten vytrpěla, 

v níž taká bytost, když se pozor dává. 



.,Goo>ílc 



Tftk jediná vdo r&tnf i&n mfiU, 
ta smrt se ŽidAm Ubila i Boha, 
a nebe rottrhlo ee, zem se chvěla. ') 

Teď neamf tí ve přikrém zdát ae Blohn 
ře£, kter& df, Že apraredlivě msténa 
Ede spravedlivá pomsta. Le£ tron vloha 

Zřím, kterak mTÍlenkami lapletena 
jest v niel, na kterého roslDltdnl 
tTá mysl JSeká snažná roztoDJená. 

DfS: „Co jzem slySel, to je k pochopeni, 
pro£ ale Bůh ten spAsob volil právfi, 
bj vykoupil nás, to mi zřejmé neaf." 

To bratře o£lm viech vždj bnde tmavě 
se míhat v taji věem, jimi nedozrála 
ve ohni lásky daSe plápolavě. 

Le£ toto že jest cesta všecbních stálá 
a ařídka poznaná, chci tobě řfci, 
pro! byla n^jlepif. '") Yěř, neskonalá 

Dobrota boží, záítě neznající, 

plá bez netáni v jisker ta^ch roji 

nám věčná krásy jevic éaroskvící. 

Co bezprostředné dolů z ní se roji, 
jest bez kohoe, ' ') kde ona pečef vtiská, 
tam otisk véčně trvá v kráse svojí. 

Co bezprostředně z nf jen dolA tryská, 
je volné viecko, nemfli podléhati 
vEech Těcf moci, kterým změna blízká. 



Ji dražíf, £im Ji blii&f vidíi státi, 

neb BVatý plKmen, jejž véc kftždá Iioati, 

iřlS v néjpiodobnéjSlch ji nejvíc plttl. 

Z viecb téchto věcí brtost lidská dosti 
d výhod '*) bere, paUi Jedo« ecbizf, 
tn klesá s výie svojí dAstojnosti. 

Hflcb ponze v ponta, v okovy ji bázi, 
ji nepodobnon tomn dobrn £iňé, 
neb z Jeho BvíStl* málo do ní vchází. 

A neoctne le dřív milosti v kUué, 
kdfi trestem nenahndí choatky smélé, 
kterými padla v lap a kořist vině. 

Edyi hřeSili jste, základem svým '*) cele 
jste vzdálili se v lidstva celém roda 
svá důstojnosti, ráje fíie skvélé. 

A dobře pozor dái-li, nsjdeS shodn, 
ie návrat oebjl moíaý Jinon drahou, 
nei projit Jedním z téchto dvojfch brcdA. 

Bnd masil Báb se spravednoati váhon 
nstonpit z lásky, nebo ze své síly 
tvor ntinit mn zadost vlastni sn^on ' 

Te propasf věčné rady kéi se Rchýli 

a npře oko tvé a v roztoužení 

at za mcn řečí krok za krokem pflfl 

■... ,.,Goo>ílc 



Tiz, Člověk nikdy ye svém omezeDl, 
by zadost níinit inoh, Deměl vlohu, 
n«b Demoh sestoupit v svém pokoiFenl, 

Jak povznesl se vzdorem proti Bobu. 
Tot příčina, že vlc pomoci sobě 
on nemobl. Jak vyloiit ti rnobn. 

Tak zbyly Bohu nyní cesty obé, 

by iivot vrátil vám, jenž nepi^st&vá, 

a tou či dvěma '*) k první ved jej zdobě. 

Leč dobrý akntek že se draillm stává, 
člm o dobrotě srdce, jež ho koná, 
zkad vychází, svédectvi větif dává; 

Tn vSemn vtisknutá dobrota ona 
viecb ažila cest, aby v první krásn 
dAstoJnost lidská vefila bezúhonná. 

E poslední noci od zlatého jasn, 

jímž první den vzplál, z žádné nikdy strany 

čin taký nestal se a v žádném ěasn. 

Sám dal se, StědřejBí byl Svrchovaný 
když sílu dal vám pozvednout se k zdarn, 
nei odpniténim zhojit va£e rány. 

TSe jiné cesty vedly pouze k zmaru 
a nestačily, kdyby ve pokoře 
Syn božf nesnížil se k teta tvaru. 



,.,Goo>ílc 



Bjcb bafdé troje ukojila boře, 

teď vysvétllm, co nejuDé ti bylo, '*) 

bys Jako já zřel Tíady pravdy 2oře. 

DiS: ,Tzdiioh, zem, oheň, yidfm vfie, co slilo 
se opět z nich a zřím, jsk k zmaru t krátce 
se cbýli, málo trvá toto dflo. 



A věci ty JBOO přece boíí práce, 

čími je-li pravdon, co dřív Ů3ts děls, **) 

toi neměly by zhynont." — Kde difi sudce, 



Ta čistá Ni '') i andělů dniž skvělá 
JBon stvořeny, o těchto právem platf 
dle bytostí jicb, jak se jeví celá. 

YSak Živly, jež jsi zaěal jmenovati, . 
a ony věci, které z nich se tk^f, 
ty ze stvořených vidiš iitím pláti. 

Jet látka stvořená, Již v sobě msjf, 

jet stvořená ta tvomá Jejich sfla 

v těch hvězdách, které kol nich obletajf. 



A z sméBÍce, Jež k tomu zpilsobilá 
hvězd svatých paprslek a pohyb bndi, 
viech zvířat a vSech rostlin daěi. Hilá 

Ta dobrota též vzbouzí v naěí hmdi 
proDd života, jejž plni láskon k sobě, 
že po ní zpět se život stále tmdí. ") 



oo<ílc 



A tím téi může jaaným býti tobS 
m Tzkřtíenl, když váži myst gmďá, 
Jak lidské tělo t oné vzniklo doM, 

Kdy prarodičA Udaki vznikla těla." ") 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV OSVÝ. 

VKVost dlouho ca to měl srSt ku své ikáxe, 

|[Q| ie Venaie kol lAakn pt^tílon 
rozsívá T kinhn třetím na své dr&ze. 

A proto ctlrali ji se tH bUoii 
i obétml i sliby, ipÍTj chvály 
dřiv atsH 8 mysli bludem xotro£iloa. 

Pro Bíomi, ') Cnpids rovněi pláli, 
v ni mstka viděli ft v něm pak syna, 
Jenž na Didony klín*) sed hoifk malý. 

Té jménem, b kteroa zpiv ten zapoSfná, 
téi hvězdo sváli, jei le slnnci dvoří, 
před ním i za ním k tanci ntjsooc líná. 

Ji necftíl, jak spěl jsem k jcji zoN, 
viak v nf ie jsem, má dosvědčila paní, 
jak pj'ed mým zrakem větií kráson hoH. 

A jako jiskry vidiB v ohne pláni, 
a jako v zpěvn rozeznáváš hU^, 
t«n začíná, co drahý v doznlvfail: 

D,mi,;=db, Google 



Já T tomto Bvětle viděl jiné Jasy 
prolétat T krnhn, ty míň a ty vfce, 
dle toho T Boha tvář jak patři vá. 

Z cliladného mraku větry foakajfce 
a( zjevný*) neb ne, zdály by te Ifné 
těm, jichi by postilmnly zřítelnice 

Jak řada božských světel k nám se iine, 
irflj zastsvitjíc plesný rej, ze zdroje 
jenž velkých Serafft se dolA řine. 

A jenž nám nejblíi stáli, z těchto roje 
jsem „Hosanna* tak hlasně slyBel zníti, 
ia zas je slyíet věčná touha moje. 

A jednoho zřím bllie přistODpiti, 

jenž takto mlnvil: ,Co chcefi, řeknem rádi, 

by dofie tvá se mobla zveseliti.* 

Nái rej a let i s naii žízní pádí 

v těch kmbn, nebes knížaty jež zvete, 

a o sichi pěls jnž na světě v svém mládí: 

„Voi, ohe intendendo il terzo Giel movete," *) 
chcem k vflli tobě odpoěinont chvfli, 
tak v srdcích naiick láska k tobě kvete." 

Co oči mé se plny úcty chýlí 
kn paní mě, která mne ujistila 
a dodala mi poklidn i síly, 

Há tvář se ihned k světln obrátila, 

jež tolik slibovalo, ve pohnntí 

,RcÍ kdo ty jsi?* má ásU promlnnla. 

D,mi,;=db, Google 



A T sQn^Sím to stoji t zaplanntf 

zde přede mnoa, neb radost z mojí řeii 

ples Jeho množí a je k řeii natí. 

I začlo Ukto : ') „Kdyby svét mne větll 
byl doba choval, nei se vskatlin stalo, 
moh mnofaémn se nhnont nebezpefil. 

Mi roikoš, kteron moje svétlo vzplálo, 

mne tají tobS a tak příliS halí 

jak zTÍře, jei se do hedvábí vtkalo. 

DoBt a vifm právem ci^ tvé mné přály, 
a by( bych déle žil, já lásky svojí 
bych vfc ti dal než list. Kde Rodan valí 

Se kol levého břehu, kde s ním pojí 
se po svém bdbn ůstlc Sorga řeka, 
zem ta bndoacl byla řiSl mojí. 

I Anacnie roh (jak vzácná vdéka), 

kde Oaeta íní, Crotona a Bari, 

kde Tronto b Verdem v Siré moře vtéká: 

Na skráni zřel Jsem vínek země starý, 
již Donaj na svém břehn ohetkává 
jda z Némec; étéatí kynnly mi zdary 

Na Trinacrii, v dýmn jení je smavá, 
v střed Pachinn a Pelora °) se noři 
nad zálivem, jenž s větry v boj se dává. 

Ne Typhonem, ') le£ síroa, jež v ní hoří; 
jf z Rndotfa a Karla") did bych krále, 
byC Spatná vláda, která Tidy<^ tvoří 



,.,Goo>ílc 



ZÍH y národech, jii podnuuSni stále, 
ryk Tipouy Palermem nerozpoatala, 
jenž: .Umřil Umři!" toIbI nenadále.*) 

Byt doSe bratra '") toho pFedzvIdkla, 
on EJktaloiuké chndé hrabiyosti 
byl bj se střežil, by jej neidoUU. 

Neb potřeba je míti pozornosti, 

by on neb jiný na loď rlády jebo 

Tic břemen nekladli, neb dost Jich hosti. 

Syn otcA Btidrých, dncha spořivého, 
mfil T živote STém takých míti slnhd, 
jenž nedbali jen blaha mě&ce svého." 

„Můj vládce, řeč tvá sladce jde mi k dnhn, 
íe věřím, radost, kteroo ve mné niti, 
to dobro, jež je celé y tomto kmhn, 

Ty mnslí, pane, jak já stejně zřiti, 
tím sladil je mi a tfm vlče drahá, 
že ye patřeni na Boha ti svftí. 

Tys sveselil mne, slovo tvé viak sahá 

v tinm pochyb mých, 6 prosfm, vysvitli mi, 

proíi slaidké slmfi y hořký plod se vzmáhá?' 

On: „Pravdn>li svii o tom ústy mými, 
pak otázkám ty obrátíi se tváři, 
jak nyní k nim'8 obrácen sády svými. 



i,mi,;=db, Google 



To dobro, které spokojením daH 

a pohybem řfi, kterooa projel málem, 

zde T těchto těleflfch co síla z&fí. 

Ne bytosti jen v dncbn dokonalém 

jsoD pi^dnrčeuy, ale ve soazvoku 

B jich bytím jde, že t blahn žijí stálém. 

Tím vfieckit, z toho co odlétá Inku, 
zde k nrčitémo konci přimo apéje 
jak ifp jde k cíli. ŘeSi mojí zvnkn 

Ted naslouchej! Neb nebes velké děje 
by y toho opaka jen trosky byly, 
ne díla, krása jichž ae TČíná skvěje; 

Což nemoino neb Tloby, Jimiž píli 
T rej okrnh hvězd, ty nemýlí se tady 
a jejich prazdroj sotva též se mflí. 

ZřiS v pravdy této výkladn snad vady?" 
Já na to: „Čeho potřebí, zFlm zjevné, 
v tom pNroda že nemftž pozbýt vlády." 

On: „Hrál by osnd a člověkem vlc bněvné, 
by nebyl občanem na této zemi?" 
Dím: ,Bes dňkazA, ano, to TÍm pevně." 

rA. můŽ jim být i kdyby s lidmi v&emi 
tam nebyl živ dle stavů rozmanitých? 
Ne, pravdu dSI-li mistr ' ') slovy těmi." 

■... ,.,Goo>ílc 



Od dospěl až sem t důsledcích svých hbitých 
A zaviral : „Tím roemanttost v kvStn 
vlech Činů vaSich i jich zdrojů skrytých. 

Tak Solon ten, ten Xerxes dán jest světn, 

ten Melcbisedek, s ten jiný zase, 

jeni svého syoa ztratil v hojném léta '*). 

Sfér přirozenost v dokonalé kráse 
na smrtelný vosk vtiská peSef svoji, 
váak rozdíl v domech lhostejný ji zdá se. 

Tím Esan v matk}* lůné se jož dvojí 
od Jaknba, QQirln '^) je nízký v rodn, 
že pověst s Martem jej co otcem pojí. 

Co zplozeno by vždycky hrálo v shoda, 
věř, s ploditeli, kdyby nevynibla 
zde prozřetelnost bož( nad piírodu. 

Ted pravda, jií měls v zadn, v před ti vnikla, 
vSak přídavkem nechí tobě řei má dařf, 
bys zvěděl, jak má dnSe tobě zvykla. 

Edyí 8 přírodou se lidské Štěstí sváří, 
ta, jako slmé vniklé v cizí pfidn 
se sama zvrhne a své dílo zmaři. 



A kdyby svět dbal na tn sila pudů, 
jak příroda je dává, věř mi oele 
by plodil dobré lidi bez jha blndo. 



i,mi,;=db, Google 



Ty v kněžství toho natite, jenž amSle 
se mefiem pásat cbce dle půda svého, 
a krále odél&te z kazatele; 

Cfmž krok vál d& scestf je blada zlého." 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DEVÁTÝ. 

HOjdrž sličná Clemenzo ') tffij Karel vlídný 
^2^ mne osvitil, jal se mi Y^pr&véti, 
ký jeho rod klam očekává bídný, 

A pravil: „BUe, nech £as at dále letí, 
víc iflci nemohu, než: Skodé vaii 
pláč spravedlivý přijde ve zapěti." 

Jdi svaté světlo toto nazpét snáSi 
ae do Slánce, které je plni celé, 
jak v dobro, které kaidon tonhn plaSi. 

Ó dále podvedené, zdivočelé, 
to dobro necháváte a své Selo 
jen kn marnostem obracíte směle! 

V tom ejhle, světlo Jiné hhítě spělo 
mně naproti a v jeho zářném pláni 
jsem £etl, ie mné žali bit se chtělo. 

A jako dřivé oéi moji paní, 

ie íkvélj na mně, zjistily mi zase 

ivým soohlasem, bych pronesl svá přáni. 



i,mi,;=db,Gooiílc 



„Eéi tOQbn moa bys v krátkém splnil íaie 
6 duchu Stastný, důkaz dej mi z&by, 
m& myilenka že t tvém se zhlíží jase I" 

A Bvétlo nezD&mé, v němí zřel jsem tahy 

z dna hloubky, v které zpívalo, bned ke mné 

to délo jak ten, kdo jest dobrem blabý. 

„Te oné éásti Italské zlé země, 
již Bialto a Brenta bránicemi 
a zdroje Plave, tam zvedá jemuě 

Se malý vrSek, s nShoi znána vSemi 
se yyřltila pochodeň kdys Žhavá'), 
Škod nadělala mnobo celé zemi. 

Týž kořen zrodil ji i mne, df smavá, 
Gnnizza slnla jsem, zde planu v zdobě, 
neb této bvězdy přemohla mne sláva. 

Svfij osod vlče nevyčftám sobě, 

jej odpoaltfm si, nezffS bol v mé tváři, 

což těžko chápe váS lid ve své mdlobě. 

Ten drahokam/) který tak luzně září 
na naáem nebi a mně nejblfí svítí, 
má velkoo slávn, která, než ae zmaH, 

Věk pětkráte se mnaf obnoviti; 

viz, jak má člověk tonžit vynlknoati, 

by po prvním mn drnbé vzeilo žití. 

To necítí vSak lid ten na své ponti, 
jejž Togliamento s Adiži objímá, 
jenž, byt i kárán, pramálo se rmonU. 

■... ,.,Goo>ílc 



Víak Padova že zbarvi zdroj, '*) jenž hřímá 
kol Vicenzy, ta jjatá přijde chvíle, 
neb vSecken Dárod tvrdošíjně dřímá. 

A kde 86 draží Cagnano a Sile, 

tam hlavD, vládna v pýfie, jeden zvedá, ') 

Že chytit Jej, sít tká Jnž lidská pile. 

A věrolomnoat kněze svého, běda, 
opláiíe Feltro, tak po břicha bažil, 
ie Malta borílmn vlc místa nedá. ') 

A vana věm bych se najít snažil, 

kam Ferrarských krev stekla by jak splavem, 

a zmdlel by, po nncích jenž by ji vážil. 

Tu krev, již dobrý kněz ten rozdá právem, 

že věrným zdstává své straně kleté 

a dar ten p&jde v sooblas s vaSfm mravem. 

Jsoa zrcadla tam, které tr&ny zvete, 

zkad kyne vstříc nám bflh, jenž vBecb je sndf, 

6im správnost řeěl těchto nahlédnete I 

Tn zmlkla a domněnka ve mně badl 
tím vířením, v něž vrátila se zpátky, 
že jiné myilenky jí vzplály v hradí. 

Mně drahý, známý jnž ples ráje sladký'} 
vzplál v jaané záři náhle přede zrakem, 
jak slánce zář kdyi raní rabín hladký. 

liOsk nahoře zde radosti Jest znakem 

Jak úsměv na zemi, leC dole stíny 

se zatemňnjí, dnch když pokryt mrakem. 



nBdh vidí vSe, ty jeho do hlabiny 
86 Dořii dncha blahý, j& k ní pravím, 
že jasné Jsou ti vfiecky jeho kyay. 

ProS hlaa tvAj, který sontvakem zdí smavým 
a tou plsnf zbožných světel, které Šesti ') 
se halí křidly jako kuklí, žhavým 

Cil tonhám nestavf mně svoji zvěsti? 
Já ae£ekal bych na otázka tvoji, 
bych pronik tě, jak tobě dáno jesti." 

bDoI největší*), v kterém se voda rojí, 
— on zsíal hovor, — vyjma ono moře, 
jež celon zem objímá páží svoji. 

Ve sporných březích také na prostoře 
se rozkládá vstříc stanci, poledníkem 
že místo jest, jež zřel jsi na obzore; 

V tom údoll jsem iil byv smrtelníkem 
tož mezi Ebrem a Macron, jež děli 
Toscana od Janovy oka mžikem. 

Týž východ a týž západ nachem skvělý 
má Bnggéa, i rodiltě mé, v kterém 
kdys přistav zbarvil přival krve vřelý. '") 

Zván Folko byl jsem ve zástupa sterém, 

jenž znal mne kdys, a nebe toho cltl, 

teď mAj vliv, jak já jeho dřív timž směrem. 

Dceř Bela ' ') nevzplála tak láskoa v žití, 
což Sichen i Krense látkon atonn, 
než vlas mi ostřihán, ni v klamu šiti 



Kdys Ffllis ") nepadla tak Semofonn, 
ni Alcid, '') pro Joln když cftil plání, 
tak nemiloval pradce jak ji onu. 

Zde není lítost, zde jest asmfv&nl, 
ne nad vinou, b níž nemáme vfc práci 
leč nad silon, jež v dobrý cfl yie sklání. 

Zde T nměnf zrak adiven se ztrácí, 
jež vSecko takon láskoa vyzdobilo, 
čímž dolejSl Bvét k vyíšlmn se vrací. 

By ale přání tvé se vyplnilo, 

jež vzniklo v tobé pontí v této sféi^, 

přej mlavit dál by dopřáno mi bylo. 

Ty rád byB véděl, kdo asi se béi^ 

v tom Bvětlc, které na blízku mi kmitá, 

jak slunce svit se čistou vodou dere. 

Věz, mir a jitro líahabě '*) zde svítá, 
jeC v spolek náš zde vřadéná, ji z ného 
na stupni nejvyšSfm plá pečef vrytá. 

Do nebe tobo, světa pozemského 

kde stín se hrotem konči, '^) hýla vzata 

dřiv chorovodem Krista vítězného. 

Neb slaSno jesti, aby záře zlatá 

ji vénčila kdes v nebi, pro lesk slávy, 

jež získala nám dvojf ruka svatá '") 

Neb v avaté zemi dbala, kolem hlavy 

by Jo SUB nes vavřín, žena ona 

v té zemi, k níž jest papež aevSlmavý. 



H1<ílc 



Tvé m$8to ") vystavené od démoDa, 
jeni k tvfirci Bvémo obrátil ee z&dy, 
pro Jehož závisC t slz&ch duSe stOD&, 

Efít kletý ") rodí a rozpíná viady, 
jenž ovce 8 jebúaty v blnd vede větSi, 
neb vlkem stal ee pastýř plný zrady. 

Tak Nový zákon, Otcit svaté řečí, 

vle opnStdno, penze dekretály 

se Btndnji, jak jejich kraje svědff. '*) 

Tfm zabývá se papež s kardinály, 
jich my&lenf Nazaret málo jfmá, 
kam Gabriela pernté se vzpjaly. 

Le£ Tatikan a jiné části Řfma, 

jež hřbitovem se staly, tam kde mnoistvf, 

jež Petra sledovalo, nyní dřfmá. 

Ty sbaveny jnž bsáon cizoložství. •") 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DESÁTÝ. 

i^^ toD láskoD, v nit mu od věCnoBti rovna 
BMI kn Bvéma v toozB pozfrajlc synu, 
ta první Sila svatá, nevýslovná, 

Yle strořlla, co v ducha tvého klinu, 
co před zrakem se točí a takým ladem, 
le niti ples v náe při každém avém činn. 

Čtenáři, k vfSSlm krahilm, které řadem 
mně kynon, aC se tam tvé oko ztrácí, 
kam protluánf obon krnfa& kladem ')■ 

Tam začni v mistra nahlédati práci, 
jeni takou láskou k sféře té se sklání, 
že od nf ani zrakn neodvracl. 

Tiz, odtamtud jak íikmý kruh ') v svém pláni 

se odděluje, planet; v němž svitl, 

by pomohl viem, kdož ee po něm shání. 

Viz jejich dráha jak se' Šikmá Ntf; 

tak nebýt, sila mnohá zahálela 

a schopnost mnohá mnsila by mříti. 

H1<ílc 



Od cesty přímé b; ae nkl&néla 
mlA nebo vfce, nahoře neb dole, 
by Bvéta Bonstava chyb dosti měla. 

Teď, itenáři, jnž iSstaji při svém stole, 
přemýilej o tom, co zde dáno tobě, 
ples cbceS-li mít nei amdllS ve zápole. 

Já ěaetoTal tě, sám jez; t této době 
moa péči vBecka látka vyžadoje, 
jež za plaaře zvolila mne sobS. 

Největil alníka *) přírody, jež snuje 

vesmfni iíti mocí nebes sily, 

a j^íž světlo čas nám rozméřnje, 

Se toéila s toa Částí, *) o níž byly 

dřív řeči mé, a spěla ve spirále, 

v níž zjevDJe se dřív nám v každé chvíli. 

Já B dÍ jsem byl, ie stopige vSak stále 
jsem nevěděl, tak Člověk, že v něm klíči 
mySlenka první, neví, nenadále. 

Dík za to dlnžen byl jsem Beatrici, 
že v čase krátkém, jemni míry není, 
mne z dobra jeStě kn leplímn cvičí. 

ó v jakém samo Čomém ozáření 

vie plálo v slnnci, kam jsem vstonpil právč, 

ne barvon, ponze v světla rozprondéoí. 

Cvik, rozam, aménl bych namáhavé 
zde spojil, k pojmotl to nedostačf, 
leč lze to věřit a si přáti žhavě. 

■... ,.,Goo>ílc 



A přiliS nízko obraznost m& kráíf, 

div neni věra, pomnfS-li té výše; 

nad slunce nevnik, kdo se v prachu vláčf. 

Zde ítvrté Blniebnictvo nebes HSe, 
jeí velký otec sytí od věčnosti, 
mn ukazuje jak plodí a dýiSe. ') 

A Beatrice: „Dik, dik v uctivosti 
vzdej slunci andSlil, jež k sniyBlnéma 
t^ zvedlo Blnnci Bvoji ve milostil" 

Hrnď lidská sotva čita pobožnémn 

tak otevřela se a e takým chvatem, 

s vfilm dikem vzdát se chtěla bohu svému, 

Jak pi4 těch slovech v srdci mocně vzřiatém 
se v bnha vnořila má láska celá 
i Biěi zapomněvíi v čita svatém ! 

V£ak právě v tom své zalíbení měla 
a její vlídnost, jak ji dnSe íočí, 
mon mysl k různým věcem obracela. 

Já živá světla viděl, jak se toéí, 
my střed, koranoa ona byla v jasa, 
zpěv sladšl měla neíli zái^ oČl. 

Dceř Latony ') tak v mlh a v páry ěasa 
na nebi vídáváme opásanon, 
že mlha držf stnžky toho pasu. 

Ve dvoře nebes četné skvosty planon 
(jdn odtamtnd) tak vzácně lesky vSemi, 
že odnášet je věci zakázanoa. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Zpěv těchto světel skvoat bjl mezi těmi, 
kdo nemáS ale ki^dla bD povzletn, 
ty íéíej, B.t zvěsf podá tobě němý. 

Tak pějfce ta slnnce i žhavém vznSta, 
jak hvězdy, jež json blízké pevných polS, 
kol nás ve trojím zakroužila leto. 

Tňni zdily se jak tanečnice v kolo, 
jež nepnatl se, ale obvili v stoje 
se pídi nové hndby po hlaholn. 

A jedno světlo dělo z jejich roje: 
„Když milosti svit, na němí láska pravá 
se vzněcDJe, zkad čerpá síly svoje. 

Tak v tobě zrcadlit se neostává, 
že vede tebe na ty schody výSe, 
po kterých návrat nemožným se stává; 

Kdo vína ze své nepřál by ti člSe, 
pro žfzeíi tvon ten byl by bez volnosti, 
jak tok, jenž spád by neměl v mořské řlSe. 

Chcel květy znát, jež tento věnec hostí, 
jenž B láskou na krásnon se pani dívá, 
jež k povzletn ti vdechla síly dosti? 

Ji z beránkA byl stáda, kterým kývá 
kn pravé cestě Dominik, kde v blaha 
lze dlít, fcdjž cesta nesláká tě křivá. 



,.,Goo>ílc 



Ten po pravici, bych tvoa skojil snaho, 
můj nCitel a bratr Albert svatý, ') 
já TomáS AkvÍDský jsem. Toto dr&bn 

Dál sledoj, druhé poznat jsi-li Jatý, 

nechC oíi tvé dle slov mých v krnhn hraji, 

Jeni tvoři tento věnec blabovzúatý. 

Ty drnbé lesky z Graciana *) plaji, 
jenž nsmlvá se; povznes oba sondy 
tak, radost ie to gpfisobilo t ráji. 

Jeni zdobi dále tobo knibn ondy, 
jet onen Petr, *) jenž podoben vdoví, 
dal církvi poklad svůj, vSak svétla prondy 

Zde páté světlo plá a stále nově 
tak láskou dýie, že lačni svět celý 
tam dole po nijakém o něm slově. 

V něm vzácoé světlo mondrosti, v něm skvělý 

byl složen poklad, k jehož naziránf 

se nevznes žádný, pravda pravdon je-li. '") 

A dále vidíS oné svíce ") pláni, 
jež v těla pontech vnikla nejbloaběji 
v andělA bytost a jich povoláni. 

Dál v malé hvězdičce se tahy směji 
obhájce křesfanstvf, '") a z jeho dila 
pak čerpal Angnstin; když dále spČjl 

D,mi,;=db, Google 



Tvé oči ducha za STětly, (jei ctila 
má ústa chválon) zastaví se záhjr, 
po osmém '*) ífzeň jnž tě achvátila. 

Tam, zříc vie dobro, pije rajské vláhy 
zdroj daSe, světa klam a světa bind; 
Jenž íjevf, jdoo-li Ic torno cfli snahy. 

Ve Ciel ď oro '*) leží těla údy, 

z nichž vyhnána, a z vyhnanství a bědy 

sem pfiSla mírem atcojit světské tmdy. 

Dál plamenný dech Isidora, Bědy, '') 
dále Bicharda též, který v kontemplaci 
hlonb nežli Člověk pohroužil avé hledy. 

Ten, od něhož .tvflj zrak se ke mn$ vrací, 
je světlo dacha, jemož, smrt Že váhá, 
se zdálo v těžké myšlenkové práci. 

T»t S^iera '*} hvězda věěně blahá, 
on nEU ve „nlící slaměně" a mnohá 
jím pravda těžká zjevila se nahá." 

Jak orloj v chvíli volá nás, kdy boha 
se vzboDzf nevěsta, k ženicha pěje, 
by miloval ji, spěchá jeji noha ; 

Část jednn táhna, drahoa poháněje, 
a him bam takon sladkon notou buši, 
že srdcem v mlr zladěným láska chvěje: 



,.,Goo>ílc 



Tftk viděl jsem to slavné kolo dnSf 

se toóit; v sborn tnf jich hymna snuvá, 

jich hlasA sladkost sotva srdce tuSf, 

Tam zoáraa jest, kde radost nepřestává. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV JEDENÁCTÝ. 



nKf péče Sílená smrtelných lidí, 

pipUt jak bludné json tvé váecby sylogismy, 

jenž křidel tvojicb poTzlet dolQ řfáf! 

Ten loví práva a ten aforismy, ') 
n& kněžství oneo vieckn skládá péíi, 
ten na vládu násilím i sofismy; 

Ten snahou po loupení jiné předči, 
ten úřadů, ten zabálky se chytá, 
ten omdlévá zas v smyslnosti lééi : 

Co, toho všeho zbavenému, svitá 

po bokn Beatrice blaho ráje, 

jenž přeslavně mne sa mé poati vitá; 

Co každý plamen kolem poletaje 

se na bod kmha, odknd vySel, vrátit, 

tam tkvěl, jak na svlonn když svíce plaje ; 

Ze středa svitla hlas mé Qcho schválil, 
ze světla, jež mluvilo se mnou dříve 
ve úsměvu, jejž vzácnějil jas zlatil: 



Goo>ílc 



„Jak zažlbám své světlo lásky živé 
Um, T svétlo věCné íe zřfm bez natánf, 
znám každé hnuti tvojí mygli snivé. 

Ty pocbybojeS a tj chov&S přáof, 
bycb vyslovil se obSíroě a zcela, 
by jaBDěj^í tvé bylo pojímání. 

„Kde v blaha dlft lze," ') když mi ústa děla, 
i tam kde pravila ,8e nevznes žádný;*") 
Zde rozdfln by dnie dbáti měla. 

Ta prozřetelnost, která v aonzvnk ladný 
svět s radon řfdf, kterou pochopiti 
jest kaídý rozam v lásce přfliS chladný, 

By k miláika nevěsta mohla jiti, 
jenž snoubil se jí křiče'') krví svojí, 
tak ráčila to moudře opraviti. 

By věrna jemu byla, co stráž dvojí 

dva k ochraně jí bohatýry dala, 

jenž vedon ji a po stranách ^) ji stojí. 

Jak v serafu tak v jednom ^) láska plála, 
a moudrost druhého ') na vaSl zemi 
se odlesk jasu cherabinů zdála. 

O jednom povím, neb oběma těmi 

zní chvály zvěsf, když o jednom řeě zvoní, 

cil jeden měli svými skutky vSemi. 

Kde Tupino '), a potok ') vlny roní 
z té hory, Ubaldo již zvolil sobě, 
svah úrodný se s vrchn dolA kloni, 

■... ,.,Goo>ílc 



Zksd z PortSBole "O cítí y každé době 
Peragia chlad i vedro, za nfž kvllf 
Nocera b Gnaldo ' ') ve jha těiké mdlobě. 

A z toho Evaba, kde ae nejmiň chýU, 
tam slunce vzeilo evětn uiaslému, 
jak častěj nad Gangem se vznéBti pfll. 

Čí řeč Myi přyde k tomn místa etnéma, 
Askesi '"') neřikej, to děl bys m&lo, 
spfS Východ říkati se slaSl jemn. 

Nad východem svým málo je&tě stálo 
a jni začala země cítit rskatkn, 
co z jeho sfiy útěcb? ji plálo. 

Mlid, 8 otcem vlastním on se pustil v p&tka, 
toi k vůli Ženě, '") kteréž kaidý dveře 
jak samé smrti uzavírá v gmntkn. 

Před soudním dvorem, hle, ji za avon bere 
et coram patře di: „Hle moje žena!" 
ji stále chová větEí ve důvěře. 

Ta jedenáct set roků zavržená 

tak žila po prvního chotě '*) ztrátě, 

bez nápadníků, sirá, opuštěná. 

Co pomohlo, íe n Amykla ") v chatě 
ji viděl klidnou nehnouti se z místa 
ten, před nímž svět se třas? Rci, ku oplatě 

Zda věčnost pomohla jí, láska čistá, 
ie Mar'je, když zůstala dole státi, 
se ona vznesla ua křiž vedle Krista? 



,.,Goo>ílc 



Bych juněji mob tobé zpr&va dáti, 
iVantifiek s Chndobon Jbod milující 
T mé dlouhé řeči. Takoa láskou jatí 

Tak svorně žili a usměvaTon lící, 

B tak jasným zrakem, že myilénka svatá 

tlm vzbudila se v mnobé mysli safcí, 

Že Bernard ") ctihodný jnž první chvátá, 
se zouvá za tlm velkým mfrem v bČhn, 
a mini, Že se zpozdí. Nepojatá 

Ty dobra studno, velká beze břehů! 
Hle se Sylvestrem £gid spěji bosi 
za ženichem pro nevěsty té něhu. 

A mistr onen jde a otec prosí, 

by B ženou vzali jej i se sondmhy, 
jenž vSichni provaz pokory juž nosí. 

V své zbabělost je neschválila kruhy, 
že Petra Bemardona '') on byl synem, 
ni zhrdánf že útok zknsit tuby. 

Před Inocencem ve svém nehostinném 
on trval úmyslu, až ráda svému 
on první pečeí vymoh jeho kynem. 

Když cfandičký lid vzrost, jda v stopách je 

kterého život divnplný pěti 

by slulelo víc sborn nebeskému, 

Tu svaté jeho tnžbé ve zápětí 

duch věčný druhou korunu mn klade 

na skráně a jej Honoriem svétí 



,.,Goo>ílc 



Fo maíednictTf v tonze tčídS mladé 
před inltanem ") kd; kázal vira Kríeta 
i spoStolů, jeoi &U za ním rSade; - 

A Btéii tvrdý lid tea že se chystá 
ka pravé vfře, práce ie tn maroá, 
itslBké setby žeň Jej liki jiitá. 

Na tvrdé skále '*) meii bfehy Ama 
a Tib«T'y vzal slední speSetéal, 
dva roky dssI znamení ta lámá. 

Kd^ tomu ale pN&lo zalíbení, 
Jenž ETolíl Jej kn odměné ho zváti, 
Již zasloaíilo Jeho pokojení: 

Svým bratr&m spécbal co dídictvf dáti 
SVOD ženn neJdražSl, jim přikazoje, 
ji B věrností vždy st(|jnon milovati. 

Z Jejího klína výSe vystapnje 

cbtěl dnii vzneioDoa v řlh svoji vznésti, 

mař jiných zdobn sobě zakaiaje. 

Teď pomysli, kdo ten byl,*") Jenž mél itdstf 
být jeho drnhem a £ltin Petra boží 
na Sirém moři pravým směrem vésti, 

To( patriarcha náS byl, zřiS, kdo složí 
svou víru v něho jda za Jeho slovy, 
jist bndfl, ie nakládá dobré zboží. 

Leč stádo jeho týrá teď cbtíě nový 
po nové stravé a tak rozptýliti 
se mnsilo, za Jinými spět lovy. 

■... ,.,L.oo>ílc 



A člm ae Tfc« v blndné dráhy řiti 
a od pastýře vzdaluje se pnidce, 
Těř, mléka mfú he z néfao nadojiti. 

Json jedni, miatra jenž chytají race, 
Škod bojí se, leS téch jest véro m&lo, 
jim málo snkna staff na kapnce. 

To třejmé dosti když se tobé zdálo, 

a pozorné tvé bylo nasloncbánf, 

by, co jsem pravil, před teboo vfie stálo, 

Tn z části nzřl aplnéné své přání, 
strom pozháfi, jejž roztřffitf zloba divá, 
též poznU pravdn toho pokáráni í 

Blah žije, cesta jejž nezláká ki^Tá." 




i,mi,;=db, Google 




ZPÉV DVANÁCTÝ. 



Hak dopověděl poslední svá sIotr, 
ten plamen poiebnaný, t rozhonpánf 
to mlýnaké fcolo zaďo rej stOj znova. 

A celon drihn neopsalo ani 

a jiné TO stAÍ krnb je n&hle vpletio, 

a obon rocb i zpěvy v proplltáni. 

A pěnf sladkých fléten v slnch nim slétlo, 
zpěv Uos i Střen naSich před ním bledne, 
jak světlem prvním odražené světlo. 

Jak nad prfthledný oblak stejně zvedne 
ae oblouků dvé v stejných barev kráse, 
na slniebnici svoo ') když Jnno vzhledne. 

Že vnitřní krnh z vnějSiho pozvedá se 
jak hovor krásky té'), ve lásky iára, 
jei mřela, jako páry v stnnka jase, 

I říká lid, když zří tn zářnon pára, 
tn smlonvn boha s Noem v mysli maje, 
Se potopon svět nepropadne zmam: 



,.,Goo>ílc 



Tak ronéž b téchto věčných rAif rAje 
dva věnce kolem nás tn t krnbn spěly, 
ft vnitřní s vnéjSfm v jeden sonzvnk hraje. 

Jak tento tanec a ples jiný celý 
a sladký zpěv a záře náhlý příval, 
rej světel dnižný, veselý a skvělý 

T r&z vňll volnou stál a odpočíval 
jak oči, které dle libosti svoji 
hned otevřem i zavřeme. Hlas zpival 

Ve nových světel čamplném roji 

a rychle v sobě, jako k hvězdě *) jehla 

mne k místn obrátil, kde právě stoji. 

Děl: Láska krásu ve mně rozežehla, 

o jiném'*) bovofit mi rozkaz dává, 

jimž chvála mého vAdce v šlach mi lehla. 

Kde o jednom, znf o dmhém též zpráva, 
neb jako stáli boje ve plameni, 
plá obon stejně nebem spola sláva. 

Voj Krista, jehoi nově vyzbrojeni 

tak mnoho stálo, kráčel za praporem *) 

jen v skrovném počta, Ifně, v stracha chvěni, 

Když král, jenž věčně vládne každým tvorem, 

Jen z milosti, ne jeho pro záslahn, 

se T tísni tě smiloval nad svým sborem. 

Své nevěstě, jak známo, přispěl drahfl 
dvoit °) pomocí, jich činy vzňal i slova, 
lid zbiondilý se vrátil; v onom lahn. 



C.oo>ílc 



Kde zefír Bladký rodí ae vždy snová 

a po En-opi listi otevírá, 

jimž vEplane ji zaa zeleň BinaragdoTÍl, 

Nedaleko, vln přiboj břeh kde svírá, 
za kterým slunce nnavené pouti 
ae taji kaídémn, že tma je čirá: 

Tam blahou Calarogo zfjš se pnouti, 

jež pod ochraoon velkého je Stitn, 

T němž vttézit lva zřii i podlebnonti. ') 

Zde vtry milenec tak jemný v citn, 

zde narodil se athleta ten svatý, 

k Bvým dobrotiv, teč k vrahAm bez soucitu. 

A sotva stvořen, jeho dncb b;l jatý 

a naplněný takou živon cnosti, 

že matky jeho klin byl věStbou vzňatý. *) 

U zřidla svatého když s pobožnosti 
byl svazek jeho s vírou uzavřený, 
jenž obonm stejné velké blaho hosti. 

Tu kmotra, jfŽ byl v nárnč položený, 
plod divuhodný ve svém sučaf zřela, 
jim s řádem jeho na svět přinesený. ') 

A jeho cena aby ve viem zněla, 
duch s nebe pohnul se, jej kázal zváti 
jen toho jménem, jemni patřil zcela. 



,.,Goo>ílc 



A Dominik jej ta^li jmenovati : 

jak o rolníku mlnvfm, jehož Kristns , 

v sad avAj na pomoc t&ííI povolati. 

Oot pravý posel, sondroh, jejž měl Kristus, 
neb liskon prvnf, co v něm ^evně vzplálo, 
dal první radě v oběf, jíž dal Kristus. '") 

A jeho cbftvé to se íasto stalo, 
jej náměho na zemi ařeln bdíti, 
jak „Proto přilel jsem," mn v oko plálo. 

Slul Felix právem ten, jenž dal mn ittft 

a matka Johanna téi právem slnla, 

když s překladem lze běžným sonblasiti. ' ') 

Ne jako nyní mysl jebo snnla 

se v Taddea a Oatijského v dráte, '') 

leč láskou k pravé maně zaplanula. 

Tak záhy níenosU strhal hráze, 
obcbázeti hned zaj!al po vinici, 
jež hyne, nmdlévá-li vinař v snaze. 

A potom vymob sobě na stolici, 
jež s ctnými dflv si vedla fietměji, 
(ne v křivdě ona — leě ji apravqjfd), 

Ne dispens dvou a tří, za iest jeni nějf, 

ne první tučné místo upráaněně, 

non decimaa, qne suut panpemm Dei, 



Leč dovoleni d&VDO vytoniené 

v boj B hladným STétem jíti pro to almé, 

ikad dvacet čtyrj kvétů kol se klene. ") 

Pak B doTolenim, které získal v Řlmg, 
v svět htud Be s nčenosti svoa a TEDětem, 
jak rnčej z bloabky jenž via čerpá břfmě. 

A na tom mlstS utkal avojim letem 
honit keM kacířských, kde ze vfif sily 
ma vzdoroval]-, a d&l spěchal svétěm. 

A mnoho potoků se z n6ho chýlí, 
jenž zavlainji teď křesťanství sady, 
i3fm keře jejich ted se osvéiily. 

Y něm první kolo zřfg-Ii yoza tady, 
z kterého církev svatá sebe bráni, 
zřic vítězně v občanských sporfl svády; 

Tož výtečnost árnhébo bez váháni 
sám uznat mnslS, o némi chvály píseň 
zde TomáSovo pělo rozmlonvánl. 

Leč kol^ opniténa, v prachu tíseň 

jež obvodem hořej^ kola jela, 

kde vinný kámen dřív byl, t&m Je pliseíi. 

A čeled jeho, jež chvátala smělá 
za stopon mistra, zvrátila se z dráhy 
a misto napřed nazpět kroky dělá, 



A na žntcli véro pomate to záhy, 
až bnde konkol stýskati si vSude, 
že před nim stodol zavřeny json prábf. 

Dfm ovgem, listy naSi knihy chudé 

kdo převrscf, přec najde sem tam strany, 

kde njsem, jak býval jsem", napa&no bode. 

Ne z Casale ni z Aquasparty '*) brány 
vSak badon, neb ti v^daliijf se řádn, 
a těmi řád jest přísně vykládaný. 

Bonsveatnry z Bagnoregio '*) hradn 
jsem dnBe, který vždycky v daSi svojí 
klad úřad napřed, světské péěe vzadn. 

Zde Illaminat s Augustinem '*) stoji, 
jenž prvnf s provaEem, o noze holé 
se Boba stali dmby v jeho voji. 

A s nimi Hago, '*) Hangfador v tom kole, '^) 
A Petr Ipaneiský, ") jenž slavně kmitá 
svých dvanácti knih soačinností dole. 

A Nathan prorok a metropolita 
ChrysostomnB i Anselm Donat,'") který 
psal gramatiku, jim v té vědě svftá. 

Zde Rhabau") u mne, v oblonkn té sféry 
zHS Joachima'*) z Catabrie pláti, 
jenž věStboo trbal badonona háv ierý. 



A bohatýra tobo opératí 

jBem pohnut byl Tomáie láskou vřelou, 

a tnoodroa řečf chTáln jeina Tzd&ti 

Jsem pnzea byl i a drDíinoa btod celou. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TŘINÁCTÝ. 

H'Sed představ bí, kdo tonžiS pochopiti, 
H.M co Tiděl jsem tn, a při i^j mojí 
jak pevná skála hleď to t mysli mití. 

Hvězd patn&ct, Jež se různS nebem pojf, 

jim dodávají nový lesk a avÉíí, 

až hnstý vzdoch pronikDon záři svojí; 

Váz pi^dstav si, jenž v klínu nebes leží, 
af den af noc tam svoji záři leje, 
a nezmizí, af voji kam chce běží; 

Nechf rohn ústí před tebon ae skvěje, 

jež začíná, kde osa končt t koln, 

kol které pnml sféra v rej svůj spěje ; 

V dvě koruny si všecky představ spoltt, 

as jaké Uiaosa dceř ačinilB, 

když smrti dech jnž ucítila v bolu; ') 

Zář obon v sobě aby zasvítila, 

a obě tak se kolem otáčely, 

v před jedna, druhá t sled by zabočila : 

,.,Goo>ílc 



Pak bndeS stín «s mtti ponte ztmíl^, 

pravého zhvězděnf drahého vira, 

jimi kol bodu, kde itál jsem, nyní spěly. 

Ta rychlost naiich předstBT pfedii míro, 

jak nejprudšího nebe otáčení 

sp&d Chiany, která BO pUžI T .mfrn. 

Na místo Baccha neb Apt^a pěni 
tří osob hoíBká bytost tady zněla, 
jež s lidskon bytosti se v jednn mění. 

Jnž míra tance, zpěvá doUa zcela 
a k nám se svatá obrátila světla, 
od péče k péči íCastná ponf jich spěla. 

Jich mlčení, 0^ svorná zář v rej pletla), 

to světlo přernEilo, jehož zvěsti 

báj o cbndákn božím ke mně slétla: 

„SlyS, jeden snop když vymlácený jesti 
a zmf ěisté v sýpce, láska svatá 
hned jiný mlátit nutí v moje Štěstí. 

Mníě, v prsa, z kterých kosf ta byla vzata, 
jež záznďiem se stala krásnou ienon, 
pro jejíž chnt svět stihla taká ztráta, 

A rovněž v hrud tak kopím probodenoa, 
ie hřfchfl víech je miska vyrovnána 
před tím i potom vinon nsmlřenon, 

Že světla byla taká spousta hnána, 
co přírodě je lidské dovoleno, 
ton silon oběma jei k iit! dána : 



,.,Goo>ílc 



Toi diTíS se, co Týi mnon povědéDO, 
kdfi děl jsem, novélio že nemi sobd 
to dobro v pitém*) SYÍtle nzavřeno. 

Ted oJ!i otevři, co pravím tobé, 

a nzřfi jako krah se k středu hodí, 

m& řeč H tvou viroa že jsoa t aboáé obě. 

Co mře i co se nesmrtelné rodí, 

jaJc odlesk mySleaky té zřfS se cbvéti, 

již pouze z lásky nebeský p&n ptodf. *) 

Neb živé světlo, ze světla jet letf, 
se od nebo, věř, oddělí tak málo 
jak láska, která v svazkn tom je třetí. 

Víe paprsky své z dobroty jen spj&lo, 
jak ve zrcadlech v nebi devaterém, 
afi věčně v sobě jedno pozůstalo. 

A klesá takto zvolna k stupni, v kterém 
až kn posledním schopnostem se žene, 
a nabodilé tvoři tímto směrem ; 

Zvu takto vfiecky věci narozené, 
jež nebe kronžfc volá kn životu 
a( semenem jaf nebo bez semene. 

Vosk jich a kdo jej taví na hodnoto 

se stejnon neváži, tož pozatkvivá 

se víc neb míň docb tviLrěf skrze hmotn. 

Na stromu tébož drnhu rovnéŽ bývá 
žeň různá tepělch a hned boršfph plodů, 
z vás různé vlohy proto každý mívá. 

i... ,.,Goo>ílc 



Byt Tosb TŽdf kn praTémn dospdl bodn 
» nebe působilo t plné sfle : 
lesk pečetě bj vynik. Na přírodo 

TSob pohleď, pozada jest ve Bvém díle 
jak nnifilec, Jodí nměDÍ jest malý, 
Tiak chvěDlm rnkou mařena jest pfle. 

Jen tam, kde pečetil fár láskj atálý, 
kde jasní zřela sila sTrchovan&, 
jen tam povstati mflsE tvor dokonalý. 

Tak Eemi kdysi hodnost byla dána, 
fSech oi^anismů živých vrchol*) nésti, 
tak tShotDon se rovněsE stala Panna, 

Že muzfm přisvědčiti tvojí zvěsti: 

ie nedospěla, nikdy nedospěje 

jak ? těchto dvon příroda v taká Stéstf. 

Dík torno, řefi má dál ie tobě přeje, 
oNeb kterak onen neměl rovna sobě?" 
jnž Blyifm, ot&zkon tvfij ret se chvěje. 

Co temné abys poznal v této době, 
tož pomni, kdo byl, co jej hnalo chtíti, 
kdyS řeklo se mn: „Pros a bnde tofaěl" *) 

Tak nemluvil jsein, abys nemoh zříti, 

ie králem byl, jenž ponze mondrost fádal, 

by lidn mohl dobrým králem býti; 

Ne kolik motorft je v nebi, bádal, 

ne „necesse" zda bnde, fcdyi gnecesse" 

se s nahodilým spojí, zvědět bádal. 

D»nt«: B4j. 6 ,_, , 

■... ,.,L.oo>ílc 



nKon si Mt dare prímnm lúotam ease," 
neb, trojúfaelDfk zdali v polokrnhn 
a bez praTého úhln opISe ae. 

To nv&žfS-li, co mn na zásluhu 

já kladn, poznán, jaká moadrost krále 

v n£m byla, na tuto já mířim, dmhn. 

„Se nevzDes", nvai jasným okem dále, 
pak pocbopfi, Jie králům to jen platí, 
jichž Telký pofiet, ale dobrých v mále. 

S tím rozdílem chtS] moje slova bráti, 
v tom mfižel potom celou vlron svoji 
o Adama i Eristn vytrvati. 

To olovem af noha tfži tvoji, 
at jako QDavená zvolna kráCi, 
mdlá k gano" i k „ne," než to jasno stoji. 

Neh nejhloabéji blázen ten se vláčí, 
jenž „ne" i „ano" bez rozdlln Ffki, 
at spor se o to neb o jiné stáčf. 

Neb mfnénf, jež nkvapeně vzniká, 
Ee velmi často k chybné straně kloní, 
a váieň rozvahn pak sebon smyká. 

Víc neJIi s práznem, nebo blnd jej cloní, 

ni jak byl vyfiel, nevrací se, smělý 
kdo bez nméni po pravdě se honí. 

Svět zi^jmý pHklad dává tobé skvělý: 
tak Farmenides, Brissns, Meliss, ^ mnozí, 
jenž vylli, kam vSak, dobře nevěděli. 



Tak Sabell, ArínH') a přenbozf, 
jenž jako mete oBtré písmu byli, 
je skroatiU, {tmi n^ní jich brosf. 

Eéi aond srfij lidé vidy bj rozmysUli 
a neBondili jak ten, ieii co měří 
dHv, neili klsaj k nzráoi ae chýK. 

Ji iipek viděl ve zimních dnfl ieH, 
stál plný hloži, nevlídný, pln sněbn, 
a z Jara přec mil riSži na svém keři; 

A kor&b zřel jsem lebky v rychlém béhn, 
jak mořem letěl Bměrem svoji dráhy 
a zhynul, než vjel v přistav blfže břeba. 

Strýc Uatěj B kmotřen Lfzon bez rozvaby, 
když vidi krást neb na modleni dáti, 
a( nemní, ie zři v sondfi božích váhy, 

ten miiže pádnost, a ten mfiie vstáti." 




i,mi,;=db, Google 




ZPÉV ČTEMÁCTÝ. 

Vjmid středu t íni, od kraje t střed se voda ') 
^j^ ve oblé T&ee vždycky roevlňaje, 
když ZTenfil se neb z nitra n&raz podi. 

To D&ble v mysl moji sestupuje, 
co pravím, TomáSovo slavné žití 
co latím zprávu svoji zakončuje. 

Tož k vůli podobnosti, jež ta evltl 
T tom, co děl OQ, co děla Beatríce, 
jež po něm takto začla hovořiti. 

,0n neřekne, jaké jsou jeho chUěe 
ni mySlenkou, aČ potřebou mn jesti 
se Qchopiti jiné pravdy klfěe. 

Rci jemu, světlo, ve kterém zří kvésti 
zde bytost vaii, zda potrvá 9 vámi 
a bude ae tak do vĚínosti nésti; 

A z&stane-li, časA proměnami 
co bnde, až vy stanete se těly? 
zda neoslní zrak vám?') Jako sami 

i... ,.,Goo>ílc 



y ráz pudem plesn TyiSfho t rej Binglý 

se roshir&ni pnstf tBoeČnfci 

a ve Bmichu zpěv zaSoon pj'eTeBelý: 

Tak smté krnby, noTon radost v líci, 
po zboiné řeči nová zafily řady, 
rej veselý a píseň jás^jfď. 

Edo naflk& si, Že zmÍFáne tady, 
tam bycbom lili, věrn nepozDávi 
té féčné rosy osTéživé chlady. 

TeD Jeden, Dva, Tři, jeboi vííni sl&va 
a věčné iitf v Jednom, Dvoii, Třecb stále 
neobjatý aí vegmír obetkává, 

Byl třikrát chválen duchů ve chorále 
a 8 takým vděkem, takon melodii, 
jež kaidé cnosti stačila by k chvále. 

Z těch, v nejzářnSjilm svitle co tn žgf, 
hlas skromný z menBfbo jsem slySel krahn 
jak Anděl asi mlnvil kn Harií. 

nJak dlonho bode trvat v rajském Inhn 
ples Sarovný, tak láska nale iivá 
se bode v takon Satát zářnou duhu; 

Lesk jejf z lásky záře slin mívá 
a láska z patření, to rozmáhá se 
co milosti nad záslnhu v né splývá. 

AS slavní v svatém octneme se mase, 
pak naie bytost, jak je na se vloží, 
se zastkvf dokonalá v celé kráse. 



,.,Goo>ílc 



Dar nejTětliho dobra se t dÍ8 imnoži, 
afi bez zJLslnby máme je, molm srčtlo ; 
jím schopni jsme pak patřit t svétlo boží. 

Tím naie patření do hlonbi zkvetlo, 
tfm TzrAstá Žár, který se na nSm nftf, 
tim vzrostlo STétlo, které a něho slétlo. 

A Jako ohel, plamenem jenž Bvitl 
svým Živým leskem plamen převyloje, 
že v plamenech lze zřetelnS jej zNti: 

Neméně paprsk, zde jenž yytrysknje, 
též převýSený bnde těla leskem, 
jež nyní země stále zahalnje. 



A nebndeme znaveni tfm 1 

neb eilnf bndon ústroj ové těla, 

co Bneson vSecko, nebade nim steskem.' 

A v obon sborech evorná pfseň děla 
jak na kyn jeden takým hlasem „Amen", 
po mrtvém těle tonha Že v něm zněla. 

Ne pro sebe trysk tento něhy pramen, 
leě otcflm, matkám a viem drahým dříve, 
než byli změněni v ten věěný plamen. 

A dokola hle v záři stejně itvé 

lesk nový povstal nad leskem, jenž plannl, 

jak obzor, kdyŽ se jaanl v tiii snivé. 

Když soumrak Teěeml kn zemi skanul. 
Jak nově hvězdy náhle vystapitji, 
zrak nevi, zda Jej pfelnd neovannl : 



. Coo>ílc 



Tak nové bytosti ae vynořiiji 
K kol dvou krahů jako do třetice 
ve nory kruh se tóíf a v nSm ploji. 

Svatého ducha pravá blýskavice 

jak n&ble před můj zrak jsi předatoapila 

tak zářná, flnésti nemoh jsem té více! 

Led Beatrice se mi objevila 

tak smavá, krásná, ie jak jiným tady 

má pamět rovněž tomn nestaiila. 

JI o£i moje nabyly zas vlády 

se pozvednoot a ku vySSfmn blahn ') 

jsem vzneien byl a v jiných dnchfl řady. 

Já cltll, na vyfiif íe stoup jsem dráhn, 

neb jasněj hvězda ta se usmívala 

a rndSim svétlem nei na zemském prahu. 

A 8 celým srdcem, pfsnf, která jala 
do sebe vSecko, bohu dik jsem vzdával 
la noron milost, jei se na mně stala. 

Z mých ňader jeitě plamenA těch nával 

ae nevyrojil a já v daSi cftil, 

kým blahem dar ten hraď mon obetkával. 

Neb velký lesk a rady požár svítil 

a plála sTČtla a paprsky dvojí: 

gjak Helie je zdobfS", žas mne chytil. 

Jak v menSfch, větSIch světel vířném roji 
se mléiná dráha pne od poln k poln 
a modrcfirn tak velkou staroBÍ stroji — 



,.,Goo>ílc 



Tak T Uonbi Marta Tie ty svity spoln 

se pojily to sraté na znamení, 

jež tToŇ kvadranty ve jednom koln. 

Tb pamět má se vzpíná nad nmfinl, 
neb na tom křlii tak plál světlý KristuB, 
Že obraz lepfif moino najít není. 

Lefi kdo sv^ vezme kříž a jde kam Eristiis, 
ten omlnví rád, co zamlčím právi, 
ai v oné záři zjeví se mn Kristus. 

Od niky k ruce, od paty až k blavS 
se světla míhala, jak přecházela 
a srážela se, vytryskla vždy žhavě. 

Tak KTolna, rychle, Sůsteěně a zcela 
vždy v změně tvarn krátce aneb dlonze 
ae prachn čára nad tvým zrakem chvěla 

Se pohybujíc v světla zlaté pronze, 
již prondf stín, jejž kn úkrytu bt^o 
si chytře ílověk zřidil, A jak ponze 

Jen sladký hlahol slochn zdlvenémo, 

jenž jednotlivé tony nerozllSf, 

zni ve BOnzvakn harf a honslí: T soémn 

Těch světel, která plála v této řlSi, 
jsem slyiel hymnn, křižem slavně zněla, 
můj dnch byl špit aS bez teztn ji slyif. 

Za předmět jistě velkou chválu měla, 
neb*) „Tstaň a vítěz" rozeznal jeem chvOi 
jak ten, kdo slySi, nechápe viak zcela. 



I byl jsem tady Úkon láskou zpilý, 
ie neoa&el JBem vécf, t poota sladčí 
Jež byly by mna takto avěznily! 

Hé slovo přflifi daleko anad kráčí, 
když kladu siže ples těch svatých očí, 
Jiclut pohled jedon vil mé toaze stači. 

Edo ale chipe, čím výB noha kroČí, 

tím gfly vlc pečetě kr&ay ') mají 

a zrak můj pozděj kn oněm se stáčí; 

Ten omluví mne, proč se tady kaji, 

neb uvidí, má slova byla pravá, 

neb radost oemasf zde mlknont v ti^i; 

neb Čím výfi stoupá, tim se Čistií stává. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV PATNÁCTÝ. 



WSh dobrotivá vůle, v které svitl 

lP.pi vidy láska, pravým jestli směrem áýie, 

jak íádoBtivost v zlé vůli jest skrytá. 

Té sladké lýře káže doznět ti9e 
a svatým stranám velf spoóínoDti, 
jei ladíc spoaštl raka s nebes řlJie. 

Ctné prosby jak by mobly přeslecbaoati 
ty bytosti, jež, by mi daly sily, 
ka prosbě rázem chtěly nmlknoati! 

A slaSf, aby odsouzeni bylí, 

kdož I lásky k věci, jež trvá čaa malý, 

se věčně oně láaky oloupili. 

Jak noci tichoo, jasnoa aáhle z dáli , 
svit rozlévá se jako ve plameni, 
že dráždi oči, které klidně stály; 

Jak htězda by to, která místo mění, 
aC na místě, kde světlo ono zkvetla, 
nic neschází; a na dlouho to není: 

D,mi,;=db, Google 



Tak 8 pntyé raky hvéidné Bjelo světlo 
a tfm zhvfizdénfm křlie z&řným t skvélém 
ae hnalo letn, až mn do noh slétlo. 



Od peotle drahokam ten v léta smělém 
se oerozloačil, křížem běžel dolA, 
jak plamen hy se mibal za úbělem. 

Stín Anchisa tak staool ve plápolu, 
když nelhala ta vzácni naíe Masa, ') 
kdji v Elisia syna objal v bola. 

nO Bangnis mens o saper iofasa 

Óratia Dei sicat tibi eni 

bis onqnam coeli janoa reclasa?"') 

Tak ono světlo, které pozoruji, 
pak obrátil jsem obličej k své paní, 
íeě tma vSady, kam se zraky snnjf. 



Neb v jejich očích také aamfváiii, 

fe mnil jsem milosti i ráje cíle 

že dosah zrak můj, v její kdyi se eklinf. 

Dál, šlachu jako zraku zvěsti milé, 
duch kn počátku jal se dumy bájit, 
jež pochopiti nebylo v mé síle. 

Ne, sám ie něco chtěl by mi snad tajit, 
leč masil lak, neb jen za mezí lidí 
myilénka jeho směr si mohla najit. 



,.,Goo>ílc 



Leé láskj' boroDct Ink, Jejž on ffdf, 
íáyí omdlel, tak 2e mohlo slovo jeho 
být pochopeno dnchem, jenž to vidi. 

To první, co se dotklo slnchu mého: 
sBnď poíehnán ty jeden ve trojici, 
žes milostiv tak k rodn slnhy svého I" 

A dále: „Touhn dlonhon, birající, 

jež vznikla ve mně JStenim knihy valné, 

jež neméol se, v této blýskavici, 

V niž k tobé hovoflm, po dobé žalné, 
teď nkájiS, mfij synn, té buď dfka, 
jež křídla tobé dala k ponti dálné. 

Ty myslifi, myilénka tvá smrtelníka 

Že- z pramySlénky *) ke mně cestn hledá, 

jak z jedné známé pét nebo fiest vzniká. 

Tož zeptat se, kdo já jsem, ti to nedá, 
ni proé se veselejSím jevím tobé, 
než jiný z davQ, jenž se tady zvedá. 

A pravdo máS, nsb stejné v každé době 

zde patj^ do zrcadla velcí, malí, 

kde myšlénka zříS, než jí myslíí Bobé. 

he6 svaté lásce, v níž jsem y bdění stálý, 
jež ve mně nití sladké tonhy Žízeň, 
by lépe myžlénky mé v souzvuk hrály, 

D,mi,;=db, Google 



lot jaanč, směle, jisté zjev btob trýiefi, 
své Tiecko přáni a svon viecbn vůli, 
neb odpověď jni chystá ti má pifizefi." 

Hé zraky se hned k Beatrici snnly, 
než mlDTil jsem, a rázem mojí snaze 
ty smavé její oči ki^dla vzduly. 

A pak jsem zaěal: „Prmi rovnost blaze 
co zjevila se vám, viem se tn děje, 
1 cit máte v rovnováze. 



Neb v Slnnei, jež vás osvěcnje, hřeje, 
jsoD cit i roznm v také harmonii, 
že nelze Ne, jak jedno dmhé kreje. 

Leč cit a pi^í n těch, kteří Žijf, 
ton příčinou, která vám není skryta, 
vždy křídly s péry rozličnými bijí. 

Mné smrtelníku rovněí v bmdi zkvftá 
táž nesrovnalost, tož jen mlčky, díkem 
mé srdce tento otcovský ples vitá. 

Leč tebe prosím, asedavě, s křikem, 
ty Sivý topase, jímž iperk ten plane, 
rci jméno, jež jsi měl jsa smrtelníkem!'' 

gHá ratolesti, z které slast mi vane 

jnž v čekání, já byl jsem tvojím kmenem!" 

to první z jeho řeči ke mně kane. 



,.,Goo>ílc 



Pak d&le: „Ten, jehoi se idobfi jménem, 

literémo sto let a vfc prodlévati 

na první řimsB bylo smutným věnem, '*) 

To byl mfij syn, jej dědem tobě zv^, 
a dobře děláS, dlonbon jeho mdlobu 
že tvQj mn Život skntby ctnými krátf. 

V zdech starých Florencie v dávnoa dobu, 
v nichž terca s nonon jeStě počítá se, *) 
ctná, sti4dm& v mim byla, za ozdoba 

Bez felizkft, bez koran v onom čase 
bez sand&lů, bez pasa žena byla, 
jenž ve větSl než ona plál by kráse. 

A dcera sotva že se narodila, 
trnd nestrojila otci, ta věk mladý, 
tam věna aby se mez nezroMla. 

A domil nebylo bez lidf tady, 
jím Sardanapal neřek, vyzdobeny 
jak mají siní být, v nich jaké vnady. 

A Montemalo ') nebyl přemožený 
Ucellatojem, první ve stonp^i 
jenž byl a bnde prvnf pokoi^ný. 

líellincion Berti') naiel opásání, 
jenž kožené a z kosti, od zrcadla 
chof jeho Ela bez tváří malování. 



<i„ Google 



Těm z Tecchia a Kerli*) Denapadla 
chnf nosit hávy b potaženou hoži, 
jich ženy doma hleděly gt prádla. 

Ti ifaetnf vědČli, kam kosti sloif 
a pro Francii žena tenkrát žádná 
neosiřela ve manželském loži.^} 



Ta nad kolébkou bděla žena řádná, 
ton staroQ mlnvon konejSi své dltč, 
Jež blažila jnž dědy TČíně vnaduá. 

Ta při tom sQDla se vřetena nitě 
a rodné ,BToje báje vyprávěla 
o Fiesole, Římn, Tróji hbitě. 

A Saltorello nebo Cianghella ■") 
by divem byli, jako teď by divem 
zvěst Cornelie s Cincimiatem zněla. 



A v tomto klidném, krásném žiti snivém 
ctných měStanil, jež cnost a věrnost hlfdá, 
v tom sladkém hnízdě, v asyln tom tklivém, 

Od Marje svolala mne matky bída, ") 
a v staré křtitelníci křest pak svatý 
mne posvětil, já stal se Cacciagnida. 

AToronta s Eliséem mél jsem braty 
a žena vzal jsem ze ůdoli Páda, '*) 
tvé přijmi odtnd; nadSenfm pak jatý 



,.,Goo>ílc 



Já přidružil ae záhy ke Konráda; '*) 
ten pasoval mne svého za rytíře, 
tak jeho přízně získal jaem si vládn. 

Já táhnul b ním v boj protí oné víře, '*y 
lid j«jíž raie práva znenžJvá, 
a toho Tina padá na pastýře. 

Tam zmocnila se mne ta laza divá 
a zbavila mne toho svSta vtrn, 
jímž dráha mnohé dnie bývá křivá. 

Já muííenictvím přiiel k tomn míra. 




i,mi,;=db,Gooylc 




ZPÉV ŠESTNÁCTÝ. 

Jkrve nalf ilechtictvl ty malé I 
že můieS lidi k pýSe Tyiývati, 
labOHt n&mí zmitA neDsUIe, 

TJc podivno mně nebude hb zdáti; 
neb tady, kde pnd cestoa pravou kr&£(, 
i já Be zs£al tebou vychloubati. 

Tys oviem pláSf, jenž záhy nepostačí, 
Jejž poiděj, kdyi se nedosadf denné, 
fias pfíBtiHhne, jenž a nlžkami kol kráif. 

S nvy", které zaved Řlm,') jež t času zm$nS 

viak opět Tymizelo z ažlvl^f, 

svon noTon řeě jaein za£a) neprodleně. 

Dál Beatrice stila t nsmífánf 

té podobna, jež při Ginevry pádn ^) 

jf varovala ve svém zakailánf. 

Já začal: .Vy jaté děd mflj, vSecku vláda 
jste vrátil jazyko, bych mluvil sméle, 
mae zvěd jste, aebe nad sebe Že kladu; 

Duta: KiJ. T 

■... ,.,Goo>ílc 



Sterými zdroji plesa rozechvSlé 
ni srdce přetéká a tlm ples cftl, 
že pojmonc rozkoB zůstav & vidy celé. 

O drabý kmene, za Taíeho žiti 

o předcích mlavte, ký rok pssl se asi, 

když dStatri vaJeho vám rostlo kvitil 

Byl Svatý Jan') tak velký jní v ty íaay? 

a rcete, jaké rody hodný byly 

ku nejvyiSfni úřadům sbírat hlasy?* 

Jak uhel vxplane zae, když vítr kvflf 

a oživne, tak při mém lichoceoi 

on svitem jasnéjfifm hned zaplit pílí. 

A krisnijSf se stával mémn zřenf 
a v řefii sladké, milé, osmivavé, 
jei dneBnf řeči podobna vSak nent,'*) 

On děl: „Ode dne, kdy doznělo Ave,*) 
až k torno, matka (teď je v obci svaté) 
kdy v Bvét mne sl^a ve bolesti dravé, 

E Ivn přiila pět set osmdesátkráte '■y 
ta hvězda zpátky, aby iárem vzplála, 
se vloilc znova pod spáry mu zlaté. 

Má kolébka i předků mých ta stála 
v té fitvrti města, kterou o závody 
se nejdřív jízda každoročně hnala.') 

To ata£i, tfm odbyti jejich rody; 
kdo byli, odkad přiili, než to řfci, 
spii zamlčet má více v sobě shody. 

i... ,.,Goo>ílc 



A mesi BUrteni ptk & křtitelnici *) 
co žilo mni3, pětiut to byla 
TÍech ujaéjUch, to byli bojovnici. 

Krev měMaaski, jei ted bb proml«l» 
6 Certaldo, Campi a Figghine, čistá') 
se v řemesnfka žilách tenkrát kryla. 

By sonaedf vám byla tato míata, 

Ifp bylo by, OaUozzo s Treepianem '") 

by byly panství valeho mez jistá 

Než panství, v kterém le Signy jest pánem 
a z AgDglia ") sedlák, který smradne 
jsa mistr ve podvodu chytře stkaném. 

By k Caesarové moci světovládné 

ten nejvíc zlotřilý dav '*) lásku choval, 

jak syDOvi když matka v náraS padne; 

Tu Florenčan, jenž rád si zaSacbroval, 
by obrátil se přímo k Simifonti, '^) 
kde jako knp£fk děd se potuloval. 

A Montemnrlo '*) to by měli Conti, 
a Cercbi Akonskon by měli fam 
a Valdigríeve Baondelmonti. 

Neb osob mícháni vždy bylo k zmam 
a prvním obcf zlem, jak v tíle strava 
když bromadf se, neslonží mn k zdaru. 

SpfS slepý býk se poraziti dává 
než slepé jebně, jeden meč Ifp bije, 
než pětf) meíí když se itato mává. 



. Coo>ílc 



Til pouze Lani & Urbisaglie 

Jak zaSly a jak ony, v krátké době 

téi Chinsi zajde i Sinigaglie. '") 

To novým dÍTem nebnde as tobě, 

že rody bynon, OTážiS-li, mésta 

ie {iasem roviiéi vymírají v mdlobé. 

Co lidské jest, v6e smrt Da konci trestá, 
leS T oéčem, co dél trvá, dél se taji, 
neb krátiti žití vaSebo jest cesta. 

Jak lony pobybem se pi^krýTBJi'") 
a odhaluji břehy neostále, 
tak s Florencii oandy si hraji. 

tim divnon nesmlS nalézati dále 
o florentÍDSké Šlechtě moji iprávn, 
čas nkryl je a jejich nepifál chvále. 

A6 T úpadku, já viděl jejich slávu, 
Filippi, Gred, Ugbi, Alberichi, 
Ormanni, Catellini, v jejich davu 

Jsem viděl staré, slavné váledníky, 
dům della Area, dům della Sannella, 
Soldanieri, Ardinghi, Boatichi. 

U brány,") která obtížená celá 
jest noTon iradon také velké váhy, 
íe loď co nejdřív rozkotá se, skvělá 

Dnií Ravigoanil"^ měla svoje prahy, 

z nich hrabě Qnido, každý téí, kdo jména 

pak Belinciona nžívali záhy, 

■... ,.,Goo>ílc 



Jak vládnout, v tom jit byla vycTÍCena 
mlaď della Freasa, Galigajo míval 
8 knoflíkem dýka, která pozlacena.*") 

Sloup ") těch del Vajo tenkrát ctěn jní býral, 
Saccbetti, Giaocbi, Fifanti, Barncci, 
rod těch, jenž k vAli měřici se rdfval. 

Kmeu, z něhož Ttnikli (ralli a Calfucci, 
byl velký juž a na kurulaké židli '*) 
JQž Sizi sedali i Arrigncci. 

Jak oči mé je, Florencie, zhlldly 

ted pýchoQ zřícená!'') jak sUvon pláty 

vždy zlaté koule, nad tvojimi sidlyl 

Tak oněch pi'edci'*) rovněž dělávali, 

jenž, hiBknpatvl když prátné, vnikSe v sruby 

se tučně v konsiatoři krmívali. 

Za prchajícím syčící rod hrubý 

se Tzmáhal, který beránkem je tomu, 

kdo ukáže mu váček aneb zoby, 

A z nízkého jnž povznáSel se domn,'') 
Že hněvem vzplanul Ubertin Donato, 
když sĎatkem stal se větví toho etromu. 

A CaponsBcco **) z Fiosole na to 
jnž přifiel sem a bydlel na náměstí, 
byl dobrý méSfan Giuda, Infangttto. 

Beč moje pravdu ač podivnou věSti, 
tož vcházelo se branon v obvod malý, 
jíž podle della Pera jméno jesti.'*) 

■... ,.,Goo>ílc 



Jeni barona ae znakem vychlonbali,*') 

kterého jméno, Slechtictri a sláva 

T den TomáSe rtdy novým leskem vepUUy, 

Od ného erb svůj doiUll i pr&va, 

ai onen, lUton prnhn jenž má v znakn,**) 

dnes nfzké cbátry sondrnbem ae stává. 

Importům', Gnalterotti v tom Inbn'") 
jni byli, věř, že Borga bez aongedfl 
byt zajisté Sel pokoj lépe k dnha. 

DAm, jenž zavinil vaSi vSeckn bédn ") 
tfm hněvem spravedlivým, jení vás zničil 
a do vafieho plean nalil jedn. 

Byl ctěn a avými ílenj bojně klíčil. 
Bnondelmonte gpatné'a jednal věrn, 
když v sňatek vejíti a nim jai se pHiil. 

Co veselých, jenž teď dlí v smntkn Sem, 
by bylo, kdyby bflh ti dopfál Emn,") 
když poprv v místa ty jsi vstoapil sféro. 

Viak mnsilo kamenn zřícenéma,'*) 

jenl blldá most, dát obSt měato tvoje, 

v dnech mím sledních vzdát le Iwn svémn. 

A B témi rody atrávil jaem dny svoje 
a 8 jinými a ve takovém Stěatl, , 

že náfkfi vSech ncpány byly zdroje. 

H1<ílc 



Lid sUvný zřel jsem spravedlivý kv ésti, 
ie nevidél jsem ani obrácenoa 
na oitipn liliji domfi nésti, 

Ni SV&17 domácími tkrTicenoa." 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV SEDMNÁCTÝ. 

ífRIa Climeně jak nedofkitTý pHiel, 
l-KBI jenž otce neůatnpné k synům dSlá,^) 
by prBTdD pomlov proti sobí slySel: 

Tak já jsem finil, cítila to bdSlá 

má Beatríce i ta lampa svat&, 

jeí k TŮU mně dNT a místa sTébo ajelt. 

I řekla: „Přáni tvého zoře vzňatá 
kéž v;Jde z tebOi s neck( daSe tvojí 
má peíet na edbé, co vyjít chvátá. 

Ne včdomosti naSe řečf svojí 
bys rozSířil, leč abys žizně plání 
se nfiil blásiti ee k vláhy zdroji." 

M6j drahý kmeni velký ve poznáni! 
Jak élověk tři, že jednom ve trojhranu 
dvonm tupým úhlAm nelze míti súlnf. 

Své oéi v ona obraceje strann, 

kde bod, kterému vle jest přítomností: 

tak nahledtí ty v badoncnosti bránn. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Když B Ttrgilem jsem kráéel t ipaleSnosti 
ku oné hoře, která da&e léčí, 
i T hlubina, jež zatracence hosti, 

O přlHlm žiti syém já těžké řeči 
tam nglySel, ač dosnd okovaný*) 
se bonře nelekám i sebe věcí. 

Mé ílsni by ae dostalo té many, 

bych znal stůj osud pi^iti, nebo zdá se, 

že néné poraní Sfp předvídaný. 

Tak děl jsem k světla, které v krátkém Čase 
dřív se mnou mlntilo, jak chtěla Biče, 
své přání n svém zjevil jsem ma hlase. 

Ne T hádankách, k nimi nebývalo kUče, 

jež dříve bláznům byly hřfSnou sftí, 

než beránek sůal smrtí svoa zlé chtíče.*) 

Leě krátce, strnčně a t latině zníti*) 
Jsem slyiel řeč otcovské lásky tady 
jak zahalena ve svflj úsměv svítí : 

,ŘI5 nahodilých věcí,*) Jejichž řady 

nad kniha látky vail nesf^ajl, 

jest v oka věiaém celá a bez vady. 

Ty natnými vSak tlm se nestávají, 
bjt málo Jako okem, v němž se zhlíží, 
po řece jede čino, s nimž vlny hrají.*) 

Jak varhan sladký soazvnk v šlach se pliží, 
tvůj přlStf osad před tebou zřím státi, 
když oko mé se v božský zrak ten hŇžf. 



Jak Hippoljt') 86 mngil z Athén bráti 
pro macechy zlé podlé nemiení, 
ty moBíS Florencii b bohem dáti. 

To pjfiprantíe se, tam clil chténi, 

ten provede to, Jenž to t mysli chová") 

tam, Kristem ^piit kde JeBt y6cI denni. 

A vinným trpícího lidská slova 

vidy shledají, vSak boil pomsty chvíle, 

by pravdo sjevila, své tresty schová. 

Ty opnstfS avé v&echny věci milé 
i neJdražSí, to první rána smutná, 
jíi vyhnanstvt lak nechybí se cíle. 

Ty zkosfi, cizi chléb jak slaně chntná, 
a cizí schody nahoru a dolů 
jak Šlapati je věm cesta rmstná. 

A co tvé páíe nejvíc ztfžl v boln, 

zlá bade společnost a poSetili,*) 

s kteron se octneá v nižině té spoln, 

Jež nevdéčoá a cele zhovadilá 

se proti tobě vzboařl, v krátké době 

by jejich, ne tvá skráil se skrvavila. 

Jich jednání dá áiku a jich ilobě 

tak brzy, že tvá sláva v tom Jen di^má, 

SVOD stranu stvořiti samn sobě. 

Co první skryt a hospoda tě jímá, 
dOm velkého T.«mbarda, na iebřfkú "'} 
jenž v znakn svém svatého ptáka třímá. 



H")<ílc 



Stou lukuTOStí pohne tebe k dfkn, 

ie mezi proienlm a poTolenfm 

to pozdni prTDl n Táa bode v zvyká. 

S nim toho ") poznái, jeni svým nKTOsenlm 

tHt této hvězdy zkosil v také sfle, 

DB skutky jeho ie svét zhledne b chvénfm. 

Jej nerifmlo li lidstvo této chvíle, 
je( přflii mlád, neb teprv devét rokA 
kol ného spěla těchto krnhfl píle. 

MeŽ Gaskonský '*) Jindřicha do úskokfi 
svých saplete, jni v peněz pohrdáni 
a T snaze jeho velkost kmitne oku. 

A jeho velké srdce v takém viplinf 

se nk&ie, i jeho nepfitelé 

2e v jeho chvála promění své láni. 

A jemn, skntkfim jeho vzdej se směle, 
jím mnoho v národě se brsy změní, 
stav cbndý s bohatým se změní cele. 

To o něm v paměti nes, ve mlfení 
Tlak zachovej" — A véci děl pak jiné 
i těm, kdo nyní žijí, k nevěřeni. 

Pak pravil: „Syna, oné řeěí stinné 
to výklad jeet, tot léíky, do zajetí 
Jež v několika letech tobě kyne. 

Svým sonsedům vjak nemái zividěti, 
neb děl potrvá pHítí žití tvoje, 
než zrady své trest mohoo vytrpéti." 

■... ,.,Goo>ílc 



Bvfm mlfiesfin kiyí enif plamen t stcge 
dal -véáit, itók ž« ukončil t plátnS, 
jež k zosDOTáni dala mn řeé moje; 

Jak T pochfbS kdo, já Jsem zaíol cbTatnS, 
JeDi rady lád& od tobo, kdo pravý 
in& náhled t6cí, jfí bq chápe statně: 

„Zřím dobře, otie aAj, kterak čas dravý 
ae řití QB mne, aby dal mi rány 
nejkratif toms, kdo jest nevSímavý. 

Toi mondroatí vzdát sebe do ochrany 

jest dobře, bych vie neztratil svým zpévem, 

když z nejdražšího místa bnda Štvaný. 

Tam v Bvgtě neJhořSejSím bořkým bnévem 
a na vrchn též, jehož ku vrcholí 
jsem povzneBen byl paní evojl zjevem, 

A T nebi táž na každém bvézduém poli 
jsem ívádSl Téci, které povídati 
moobéma viniU hlod a pal a boly. 

A, přítel pravdy, mám-li prodlévati, 
tc^ bojím se, že těm nebadn Žíti, ' 
jenž tyto Časy bndoa dávné zváti." 

Jaa, ve kterém se mAj drahokam třpytí, 
moon objeven se nsmál v takém leska, 
jak elaté zrcadlo když v alanci svití. 

Pak začal: „Svědomí, ve viny etesko 
at nad svon hanbou se neb ciif krbl, 
v tvé řeči kruté najde dosti blesku. 



TrAj zpiv aC tScí okrýv&alm Bkrbl, 
co viděl jsi, to odbat bez v&hinl, 
necIuLt se Sfaribe dále, koho svrbl. 

Necht trpkým bode v prvním oebatnáni 
tvůj hlas; vdř chlebem iivoU se aUne, 
kdyi ttr&vf jej. kdo zprvu se mu brinf. 

Tvá píseň bnde vichr, který vaae 
co nejbnjnéji n nejvySSích Stítd, 
a z toho velká sláva tobfi skane. 

Toi viddl jsi zde ve sfér těchto kmitá 
na oné hoře, a v íalostné atrii 
jen daie známé, od Etenářil čita, 

Yéř, pi^klftd taký víry neohdrií 
ni nkojenl nedá, jeui se kryje 
a neznámý svůj kořen v taji drží. 

Ti cbtéjl důvod, který v oÍi bije. 




i,mi,;=db, Google 




ZPÉV OSMNÁCTÝ. 

BH Bvých Tlastnícb slovech zakotvil ae v slasti 
Q^ ten blažený dnch, já okonSel Hvoje, 
trnd hořký sladkosti jich mlmě z Části. 

A pani, yýfi jei vedla krok^ moje, 
„Změň, děla, mfilenky, jsem tomu blízká, 
jenž může ucpat ^ecbněcb žalfl zdroje." 

Já obrátil se po řeči, z nfí blýská 
mi nová těcba, jakon láskn t zraku 
jsem jejím zfel, mé písni ústa stiská. 

Ne, slory že bych snad byl na rozpaka, 

leč proto, dnch že zpamatovat záhy 

se nemfii, když je bei průvodce v mraka. 

Jen, tak mi jasným zůstal mžik ten blahý, 
že ardce moje vSech pozbylo pj%il, 
co opřeně jsem patřil v jejf tahy. 

A věčná rozkoS, která přímo sklání 

se k Beatrici a ji s obličeje,' 

svým odleskem mé vfie ztiiila plání. 



i,mi,;=db, Google 



Mne BTÍtlem zmoUa, ve kterém se smije: 
,ó kéi tvfij zrak i slnch se trocha achýlf, 
ne poose y oďcb mcgich ae r^ skrijel" 

Jtk v iiti mnohon BhledáTáme chTfIi 
plit liskn v očicb, tAki její vláda, 
že plinfm J^ím duch je celý Bpilý. 

T BTBtého ohnfi vzpluiotf hned rád& 

má ds&e pochopila vAli jeho, 

2e jeSté Be mnon dál hovořit žádá. 

„Na pátém atnpni Btromn poTěénébo," *) 
on isčal, „který žije od vrchola, 
vžd; plody má, sestrácf liati svého, 

Zde dnSe drahé obývqjf spoln, 

jei v žitf Blavny, Bnadno mohly vznítit 

by každon Uobu pfeně ka zápoln. 

Viz uynf kiUe ramena tu svítit, 

ten, jehož jméno jak b mojich úst sválo, 

to ndélá, élm blesk se vidii řítit. 

A podél kříže ihned světlo plálo, 
jak Josna jaem siyiel a to jméno 
jsem aeslyiel dřív, nežli se to stalo. 

Jak Uakkabea jméno prosloveno, 
hned jiné krooiiti jsem viděl světlo, 
jež slastí v rej ten bylo roztočeno. 

To Rolauda, velkého Karla zkveUo 
mi před okem, jež pozorné kol zřelo, 
jak za sdíolem pří honu by létlo. 



,.,Goo>ílc 



Renoaarda s Tilémem a potom ^elo 
Grottfrieda světlo před mij srak, t tom Itfili 
pak Roberta Oniscarda Bvětlo spílo. *) 

Pak y drahých tborj se ttí stíUo bllži, 
jež mlavilo, bych poznal, t nebes bráně 
kf zpěvák nmělý je ; zrak mi^ tdii 

Se k Beatrici po mé pravé straně, 
by af jii slovy nebo rnky sledy 
mi řekla, co bych dělal odhod^ě. 

A takým leskem plály její hledy, 
tak radostně, ie přemohly svým jasem 
iim plály dřfye a ělm naposledy. 

A jako élOTěk, který cltf ěasem 

vidy více plesu z dobra, které dělá, 

ví, jeho cnost že vzrůstá : tak já s iaaem. 

Co B nebem dráha má se otáčela, 
jsem pozoroval, jak výi oblouk vfřl, 
čím ona v kráse vlc se pozaskvěla. 

Jak v tváři ženské, jež se stádem pýřl, 
se brzy opět v krátkém po přechodu, 
když mine stud, zas ůběl sněhu Šiří: 

Tak byla mi v bílého svétla brodu, 
jež v Šesté hvězdě néhou snivou hrálo, 
jak octnul jsem se v zářném jejím svodu. 

V té JoviSově pochodni tu plálo 
tak lásky velké jiskřeni, v tom žehn 
pak před mým zrakem jako hovor stálo- 

i... ,.,Goo>ílc 



A jako pt&ci, kteH Tzletli s břehu, 
jak svojf pastvy nové ku pozdrava, 
hned T chumáči, hned v dlouhém píli běhu : 

Tak BvaU tady poletali t davn 

v téch plamenech a tkali y sladkém pěni 

hned D hned I pak L do svétla h&Tn. 

Ted podle avého rznáieli se zněni, 

pak na jednom z téch kdy ntkrěli tvarn, 

se zaatavili chrilkn n mléenf. 

d svatá Fegaseio, ^) ve svém žára 
jež dnchflm slávn, dlouhé dáváS íitl 
a jimi města, í^e vedei k zdara, 

Hne osvět nyní, abych zobraziti 
mob vSe, co viděly mě tady oči, 
tvé nměni necht v krátkých vei^fch svitli 

Tn pětkrát sedm zřel jsem, jak se točí 
soahláaek, samohlásek ; jejich díly, 
jak skládají se, dobře oko zoSf. 

y Diligite jQBtitiam se slily, 

já sloveso zřel i podstatné jměno, 

qni jadicatis tArram slední byly. *) 

Y M slova pátého pak seřaděno, 
jich světlo plálo, tak Že v Jopitera, 
jenž Etříbrný, vSe bylo pozlaceno. 

A Jiná světla létla 'v tato sféni, 
na hrota U pak dlela, dobro pěla, 
jei za sebon je láká v tomto eměrn. 



.,Goo>ílc 



Jak žhoncf polena by t sebe vjela, 
Himi nepoSetDýcb jisker k nebi vzlétá, 
v Čem bl&ZDŮ mysl Často véStbn zřela: ^) 

Vlc nežli tisíc světel se tu splétá, 
a BtODpi vfc a ménS, jakse liji 
ze slnnce, kterým sila jejicb zkvetá. 

A na své místo co se každá svijí 

a v klidn dli, já v rdzDýcb světel moři 

jsem viděl plát z nich orla blava b fiijl. 

Ten, bez vůdce jenž maluje v té zoři, 
sám vftdcem jest, vždyť z aého proudí síla, 
jež vhodnon formn pro vle bnlzda tvofí. ') 

Draž blahá, jež se zatím spokojila 
v M do lilijí fiatiti se dříve, 
teď k obrazu se orla připojila. 

(I sladká hvězdo 1 drabokamA v snivé, 

co záři jevíS mi, jenž okazují, 

co zmohon aaSe skutky spravedlivé t 

Tož prosím ducha, z jehož nitra pliijl 
tvá síla sletem, by zřel, odknd dýmy 
se noří, jei tvou záři zahalují: 

By jednoa přece zaplál hněvy zlými 
nad kapíenim ve chrámn, který stojí 
jnž mukami a divft znameními. ') 

O nebes vojsko, zde před tváří mojí, 
o za vSecky se modli, kteří v sborn 
zlým příkladem v blad řídí cestu svoji! 

. Coo>ílc 



DNt bojováno meii v bitev apora, 
t«ď to i tam chléb lidem zamýká se, 
jejž dobrý otec přeje viemn tvoru. ^) 

Jenž piSefi dnes, bya zítra smazal zase, 
véz Petr a Pavlem íivi jsou, jenž mi'eli 
pro vinici, jež pastne ve tvém íase. '^ 

Ty řeknei: Pro toho mám zápal vřelý, 
jeji uéinilo svatým tancování, 
jeni stráviti chtél život osamělý, 

Že neznám Rybáře ba Pavla ani. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DEVATENÁCTÝ. 

IBPji|ak 8 křídly přede mnon sUU roEpjatými 
P.BI ten krásný obraz, který v sladkém plese 
ty BTomé doSe činil blaíenými. 

Eaidá jak mbln, který zaiehne se, 

z&ř slánce obiiém tak mocné v nich plála, 

ai odleskem Be v mojím oku třese. 

Co třeba nyní ab; rnka psala, 

hlas neřek, inkoust k torna nedostačU. 

ba obraznost to nikdy nepojala. 

Neb svatý tobák ptáka mlavlt ráčil 
a y blase Já a Můj jsem slySel zníti, 
kde smysl My a NáS by řfci zna6il. ') 

A pravil: „Ctné Že bylo moje žiti 
a spravedlivé, přiiel jsem v tn slávn, 
jíž pouhým přáním nelze vydobyti. 

A upomínku zanecbal jsem v davu, 
že lidé vfile zlé mne přece cbváli, 
a£ neslednjí při tom mého mraTn."') 

■... ,.,Goo>ílc 



Tak X mnoha áhift, jef se ohném pálf, 
z&ř jedna B&I&, jak mi z toho světla 
těch dnil láskj jeden zvnk se valf. 

Dfm: „Květy vé^né, v kterých stále kvetla 
a kvete radost, z ni<diž jen jedna vfině 
na místě vůní věech v&s be mně leda, 

ó vyplňte mi, po Sem srdce stflně, 
to piizno, jež mne dlouho trápí hlady, 
proě nenaíel jsem chleba v světa Ifloě! 

Vfm dobře, božská Spravedlnost tady 

že jiné řfže zrcadly si dělá, 

přec vás nevidí ilářem, kdyi zří vSady. ') 

Vy víte, kterak mysl má jest bdělá 
ku nasloncbáni, máte pochybnosti, 
kterými záhy sestár' tak jeem zcela." 

Jak sokol když se čepičky své zhostí, 
hne hlavon, křídly v potlesk sobě tinfie 
chtě ukázat se v svojí spanilosti : 

Tak onen obraz zřel jsem, dělat roce, 
jenž z chvaliěA hyl věčné lásky spjatý, 
se míhat zpivy oslavencfl zvnČe. 

A začal: „Tm na mezi světa svatý 
jenž točil krDŽidlem, tam rozeinával 
rncb Žití zjevný vSam i nepojatý. 

Tak vyslovit své sily nemoh nával 

ve vesmíra, by nezďstala déle 

ve nadbytku zvěst tvfirCí, kterou dával. 



A důkaz toho, první t pýše smélé 

jenž oejvySii byl tenkrát ze vSech tvorft, 

že nechtěl Bvětlo, klesl zničen cele. ') 

Tak každá menSf bytoef beze aporft 
zde vidlS, jesti vaaa dobra mali, 
jeř, sobi mlron, nemá jinde Tzorfl. 

Toi naSe patřeni, jeiE tady sálá, 
mAž toho dncha jeden výprysk býti, 
kt«rého ploit vie jest péče stálá. 

Dle naif bytosti pi^c tak nesviti, 
by skutečnosti dálnou ta hranici 
svůj vzdálenější vznik nemohlo zříti. 

Tak BTČta vaieho zrak pátrajíc! 

jen tak se v božskon spravedlnost nořf, 

jak lidské oko v moře tůň se tmlct; 

Dno n břehn to stihne, ne vSak v moři 
kde není břehů, přec dno tam se skrývá 
a hlonbka nad nim ponze závoj tvoři. 

A není světla nad to, které splývá 
k nám > jasB, jeoi se nikdy netakall, 
tof tma, stín těla, splěe to jed bývá. 

Tle závoj tobě dál se neodhalí, 
jeni nkrýval ti spravedlnost iivon, 
po němí v otázkách byl jsi nenstálý. 

Ty řeknei: lod kde vhion teče divon, 
se zrodil člověk, nikdo neřeb jemn 
o Kristo, aniž psal, a cestou křivon 



i,mi,;=db, Google 



On T iití nejde a zákonn vlemn 
Tždy Tyhovf, kam rozum najde cestu, 
on Y iitl, v FeSi nedá mfsta zlémo; 

A bez TiDf, když zemře beze křestn, 

kde, nevěŇ*li, jeati jeho vina, 

kde spravedlnosf, jež ho vydá trestu? 

EdoB ty, ie roznm kn sondu se vzptná 

na véci, jež jaou tisíce mil dále 

svým kr&tkým zrakem, pfd jenž obepíná? 

Edo cbtŽl by odstíny ty pcjmont malé, 

byt nad vámi nestálo písmo svaté, 

ten pochybností aŽ strach měl by stále. 

ó zemské daBe, mysle bladem jaté, 
vídyf vflie první, jei jest dobrá y sobě, 
JBODC dobro nejvyúf, se nepomate. 

Jet spráToé, co b nim v ehodé, pravím tobě, 
je k Bobé bytost stvořená nestáhne, 
le£ vzniká ono jím v paprskft zdobě. 

Jak nad svým hnízdem vířným letem táhne 
též Čápice, když mlaď svou nakrmila 
a tato za ní patHc po nf práhne: 

Já dělal, touha má zrak obrátila 
yýh k bUbémn obrazu, jehož křídla 
se duchy pohaněná zakroužila. 



,.,Goo>ílc 



Ten kronie zpfval : „Pravé jabo ihUdla 

tvé, daSe pouze mlhu zvSsti mojí, 

jsou lidem taJna vífných soudů iřídla." 

Pak Ž&17 dncbem Bvatým vzňaté roji 
se v zpévn, v znttmenf se sfalnlmoii bliie, 
pro které Říma svět ee t úctě bojf. 

To lačto: ,T toto říši bez obtiže 
ten nevstonpi, kdo nevěM v té Kriste, 
af di^v, éi pak, kdyi ntrpéls smrt křfie. 

SI7Í, mnozi křief t sborn; ErÍBta! Kriste I 
a budou od tebo dál stát t den sondo 
neí mDOzi, jeož té nepoznali Kriste! 

I pohon zaplati pak técbto bloadů, 
kdjí jedni k radosti a dmzl k žalo 
se rozdělí pro věčnost v dvojím pronda. 

Co řekne Ferian onosti vaiicb kr&ld, 

aS nzfl ona kolha otevřenoti, 

kde psáno jest jak brodili se v kaln ? 

Zvěst Albertova skntka zlořečenou 
tam bnde zřít, jež brzy pemt vznese. 
Jimi Pražskou flli nzřli spastaSenon. *) 

Tam v bldn nad Sekvanon nahlédne se, 

již spfisobil ten, mince padělaje, 

jeni kance kly na honbé sejde v lese. *) 



Tun p^oha Anglická I Skotské l&je 

ae ijevi aeuasytDá k Šílenosti, * 

jež iioni je přes hranic jejich kraje. ') 

Tam ^evný bnde přepych zženštilosti, 
T Dli ápanélský kr&l s Českým trávi žiU, 
jenž nesnaíil se poznat ceno cnosti. ') 

U chromce Jernsalemského zřfti 

lze dobrd skutky s I jak znamen&Dy, 

M a protivy jich se bnde stkvíti.^) 

Tam lakota a zbabdlost Jbou psiny 
a krále, ohnivý jení ostrov hlidá, 
kde AnchiseB mřel atiřfia dlouhým Štvaný. '") 

A k oznadenl co v n£m nebe vídá 

tam v skráceninách nad nim bnde psána 

na malém mlátě velká jeho bída. 

Tam podlých skntkfl bnde zjevná strana, 
jež spáchal ojec e bratrem, čímž lid smdlj 
« komn dvoD jest sláva promrhána.") 

Tam Norreg s Portagalcem zdivočelý, 
má z Rascie pán v této knize zvěsti 
Benátských mincí padělatel smělý.'') 

Že nedáte ae týfat mějte ítisti, 
o Uhry, rovněž Havarro, již kryje 
vrch X každé strany a ji ítítem jesti. 



.,Goo>ílc 



Tgř každý a FanagoBton Nicosie, 
Jab toho sávdeifkem že trpce kvíU 
a k vůli bestii até vztekle yjje, 

jež z dmhé strao]' vic se neuchýlí." ") 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ. 

nHjdyi ono, celý erět Jež BvStlem zlatf, 
ft^BI tak z polokoole na&l sestapoje, 
Že na viech Btranách tifie den se trati. 

Tu nebe, jež dřív slánce osvécige, 
Tzpli opět záffcf ve Bfětel kráse, 
v jichi davech jedno nejvíc t leako pluje. 

Ta změna nebes připadla mi t íase, 
kdy prapor avSta s Jeho vAdci svatý 
ve požehnaném zob^u zmlk zase. 

Neb rej t£ch světel novým ohněm vzňatý 
zas pěti pořal v sborn písně, vratká 
Jež pamět moje ztratila. Jež v iaty 

Se halíS ůsmčvn ó lásko sladká, 

Jak mohutně jsi v oněch jiskrách plála, 

z nichf každá svatých mj^lének Je matka! 

Těch drahokamů zdoba dokonalá, 
jež vroobl íestě hvěidy Jasné plání, 
aDdělským tonftm zmlknout rozkázala: 



,.,Goo>ílc 



JA mněl, Se řeky slySím Snmné Ikánf, 
jež zručné od skály kn skále padá 
tak idroje ukasujíc požehDánl. 

A jako citery zvak v tÓD ae skládá 

ji n hrdla, a jako n ialmaje 

Da konci jejím, kam se dech jf vkrádá : 

Tak ba5«iii to bez přestávky vlaje 
ve orla t$Ie, stoape k hrdlu jeho 
« boofi kypí jeho přes okraje; 

Teď hlasem jest a ze zobákn ctného 
vychází ve slov tvam, která pfli, 
jak dávno bylo tníbon srdce mého. 

qK té části na mne, orli vzdnSných Ťi&í 
jfí Bneson bIudcs patříce mn v žáry, 
hleď, abys oči svoje povznes k výii! 

Neb z plameofl, z nichi aložil jsem avé tvary, 
ti kteři okem na hlavě mi planoa, 
viecb stnpňfl vrchol json a vděk a éáry. 

Ten jehož avity z mé zornice kanoa, 
byl pěvec Bncha Svatého, jenž státe 
po městech archu nosil, b písni manon. ') 

Svoa cenn poznává teď dokonale 
i pianě své, neb dle zásluhy ^vojí 
má odménn zde; z oněch péti dále. 

Jenž jako v oka obrví se pojí, 
ten který nejblíž leží n zobáku, 
pro syna těfiil matku jeda v zbroji ; 

H1<ílc 



JiLk txpce nyní a jtk blondi v mraku, 
kdo Krista nezni, zdejSf zkaienostl 
teď patmě se jeví jeho erafen. *) 

Ten jehož obvod, o némž mlnvlni, hosti 
na krohn hořejMm, ten smrti snění 
od sebe ridilil pravon zkroolenoBtí.') 

Že boha ^éinf sond ee nepromění, 
teď dobře ví, byt prosb; bohem hnaly, 
a svolila ee Ihflta jednodenní. 

Ten, jehož úmysly se b dobrn sňaly, 
zlo sp&chal se mnon, když i se z&kony 
se Řekem stal jen papežovi k vftli.') 

Teď vi, že zlo jest jema bez úhony 
tA z jeho upřímné jen snahy zkveúo, 
svět T zkázu vrhlo nefitěatf a stony. 

Kde obloak skláni se tam ono světlo, 
tot Yilém, smrt jehož zem oplakává, 
již Karla žitf s Fridrichovým bnStlo. *) 

Zří, jakou láskon nyní obsypává 
ráj krále dobrého, on svoji září 
svou blaženost vSem na jevo tak dává. 

Kdo uvěřil by v sTétě, jenž se sváří, 

Trojanský Rlfens Že v tomto sborn 

jest pátým Bvétlem? Knobé se mu zdaří*) 



. Coo>ílc 



Teď proniknouti, rozum lidských tvorfl 

co nechápe miloati boží, oku 

byt aniklo dna těchto věčných vzorfi. . 

Jak ski^róoek se ztráci ve vysokn 

a zprvu pěje, ate mlkne záhy 

sft vlastol sladkon písní: ve hloboku 

Svá dnSe cítil jsem plea rajské vláhy 
v tom otiBka, když tonhy mojí síla 
vSc každou ve své aoifstila prahy. 

Necbt pochybnost i ve mně vystoupila 
jak barva za sklem, jeí jt zevSad halí, 
bych mliky ^ekal, přece nesvolila. 

Leč z mojich úst se velkou silou valJ : 
„Co za véci to JBon," se chvátá ptáti; 
a plesem svétla vSe se rozehrály. 

Tn svatý obraz v zraku zřel jsem pláti, 
a v tom jnž odpovídal mému přání, 
mne v úžasn tak nechtěl zanechati. 



„Zřim, vira tvá se k těmto věcem sklání, 
tím že tak dím, však nevíS jak ae tkají, 
ač nechápeS, ty věříS bez váháni. 

Jsi jako ti, JBDŽ podle jména znají 
tak mnohé, aviak bytost vieho pravou 
bez rady cizí těsEko pronikají. 



,.,Goo>ílc 



Regnnm coelornm tady láskon Žhavon 

a ii70ti nad^i se zmoci d&vi, 

ty Tflii boha zmohon pfltkoa dravou.') 

Ne ílovfik Človékn jak podlebává 
leč TÍtézl, cbtfc býti přemoiena 
tvou láskou zbita Tftězem se stává. 



Nad brT;r prvnlm, pátým podivena 
je mjsl tvoje, udiven jsi celý, 
i^i andělská 2e jimi ozdobena. 

Co ki^staaé, ne co pobané mřeli, 
jak domnfváS se, v pevné víře v noby, 
jež trpěly anebo trpět měly! 

Ten z pekla, kde se sotva lidské vlohy 
za dobrem pldf, navrátil se v kosti, 
čímž vykvetl ma naděje kvét mnobý, 

Té naděje, jež v svojí boroacnosti 
vifi kladla v modlitba, by oiil zase, 
ai vflte nová jeho vzplála coostf. 

Ctná dnie ta se opět oetla v mase, 
o které mlavim, aby vinon svoji 
vSe napraviti mobla v krátkém éase. 

A víra s láskou tak se na nf pojí, 
ie podruhé kdyi smrti podlebnnla, 
jnž mohla dospět k zdejilch plesů zdroji. 



Ten drahý milosti, jež ryhrnnla 
se z hloubi takové, že dnie není, 
jež k první vlně jen by dosáhnnia. 

Jen přivil zaBTétil své lišky vi^ní 
a, proto bAfa milosti po stopnici 
irak pro pi^fiti mn zostřil vykonpení. 

On věřil T ně a proto s věfitce lící 
on mlíet nemoh kn pohanstva smradu 
zvěd proti blndiliu svftj hlas k&rajlci. 

Tři pani pokřtily Jej, než na Fadn 
křest při&et za tiaic let, v zrak jim zřiti 
tys mohl n pravého kola vzadn. 

ó přednríienf, kterak málo svití 
na kořeny tvé světla, co tn dnSi, 
jež prmf nproS" nemohou pochopiti! 

ó smrtelnici, k sonddm světa hluSi, 

dál blaďte jen, zrak ná&, Jenž boha zříme, 

přec vyvolence viecky sotva tnSl! 

Ten nedostatek v radosti vSak ctíme, 
nál ples Jen zcela zraje v tomto plesu, 
že 8 tím, co bůh chce, rovněž sonhlasime." 

Tak ze svatého obrazu z těcb hlesů 
bych zostřil krátký zrak evAj rozjasněním, 
lék osvěžvjfcí ji sobě nestt. 



<i„Goo>ílc 



Dobrého zpSvákt BtniD rozechT£iiÍm 

jah citerista Čaeto doprovází, 

což bývá zpSva vzácDým okráílenlm : 

Tak vzpomfa&m, 2e dnchové ti blazf 

co pot^ie mi orla itii zněly, 

jak pohled z oči najednou vychází, 

Plamínku obvěnlm řeE bvoq provázeli. 




i,mi,;=db, Google 



y-^y 



ZPĚV DVACÁTÝ první. 

[a tváři pani mé zas dlely poaze 
mé oči a má celá daie a Dimi 
chvíli věra cizí jiné tonze. 

A nesmála se řkooc: „Teď kdyby mými 
spěl taky úsméT, pepel byl by z tebe 
jak z Semely kdys žáry zDfcenými. 

Há krása ílm vfc vystnpiijem v nebe 
od stnpně k stupni véčném tc paláci, 
Jak viděls, roste pj^TySnjfc sebe; 

iSoa TŮlf Jeji silný lesk se ztrácí, 
neb jinak byla by tvá zemská sila 
jak Inpenf, jež s větvi bonře kácí. 

K sedmémn jasn nyní vystonpila 
ponf naie, Užf pod lva hrndí žkoDcl; 
v lesk ten se Jeho síla přimísila.') 

Za dnchem obrať oko svoje vroaci 
a ircadlem Jej učiň pro zjevení. 
Jež objeví ti zrcadlo to skvond. 



i,mi,;=db, Google 



Kdo poTf, Jakoo pastvu t pohledénl 
m4j ni^l zrak v bt&ienéni obličeji 
ka jiné páSi obraceje zřenf. 

Ten pocbopl hned, jaké plesy lejl 

ae T brntt mon k vAdkyni mé pOBlnSaostf, 

kdyi jedno a drnbým bt&ÍÍ bedlivěji 

Ve křiifálu, jenž ve své apaniloati 
má jméno vůdce avého kolem světa 
jak obifaá, kde není žádných zlostí.*) 

Já zlaté barvy, v níi se paprsk vplétá, 
jsem iebi^k vidél, vztýíen, trčel k výSi, 
ie atéif k jeho konci oko vzlétá. 

A po atapnfcti lla avStla z nebes řiSi, 
! myslil jaom. Se vlečky hvizdy ladné, 
co v noci plá jich, aem avoo záři áflí. 

A jako vrány dělávají za dne, 
při ÚBvitD se začnou býbat polem, 
by trochu zahřály své peH chladné. 

Ty bez návrata odlétají, kolem 
ty fcronži, aniž by se zastavily, 
ty octnon záhy na lánn se holém : 

Tak mnS zde v jiskření ty avity byly, 
jež bleskly v jedoom mžiko v ponti svoji 
jak na stejném se stupni pozdravily. 

Tu jeden daob, který nám nejblIŽ stoji, 
tak zapl&l, že jsem náhle pravil b sobe: 
„Zřím, kterou pro mne hofíŠ, láakn tvoji ; 



Leč ona, od nlí jak a v fct^ dobé 

kyn Díekáv&m mlčení neb feči, 

ta mlčí, čími mi tonha hyne t mdlobě." 

Když zřela, mlíenl íe chvím se v lé6i 
ve toho zřeni, jenž ee na vie dívá, 
ta řekla: sTedy zjev btoh vroucí péSi." 

„Ne zásluha má, slovo mé tak splývá, 

mne bodným tvoji odpovídi ddlá, 

lei k víLli té, jež k mým otázkám kývá, 

Ty Slastné žití, které halí skvélá 

zde clona plesa, zjev proč bili a blfie 

se zářící tvflj oděv d mne bSláP 

A pověz v této sféře, jei té víže, 
proč mlkne sladká symfonie ráje, 
jež zbožně zní tak v drahých sférách níie?" 

„Zrak smrtelný i šlach mág, tof jsou taje, 
zde Beatrice nemohla se smáti, 
též rovnéí T mléení zpév tady taje. 

line touha hnala dolů stapovnti 
po svatém žebříku na svoji těchn 
svým hovorem i světlem, jež mne iatí. 

Žár lásky větSí ten moe nehnal k spEchn, 
neb stejná, TÍtSÍ láska tady boří, 
jak na plamenech vidli, naSem dechu. 

Neb láska nejvyfiSí, která nás tvoří 

co sluhy rddy oné, jež svět řídí, 

nám dává práci. Jak se v irak tvAj noří." 

,Goo<ílc 



„ó avBtá pochodni, svýiti zrakem lidí 
j& zřfm, jak volaá láska na tom dvoni 
Jít T Hooiink a proiřetelnoBtf u pldf ; 

LeS pouze jedno vpřidá mDe t sH Eporu, 
pro6 pouze ty Jsi byla přednréena 
pro úřad teoto z celého tam sboro?" 

K& řeč nebyU jeité domlnreDa, 
když centrum ndělal ze středa Bvého 
se jako mlýnské kolo n vir žena. 

Pak L&ska takto hovořila z nebo: 

„Svit božský ve mne vzpřímen pozvedá se 

a ronikn trhá n v ízenl svého ; 

Mé zřeni s jeho silon ve sonhlase 
mne vyvyiaje tak, že mohn zříti 
zdroj jeho, věčnou bytost v plném jase. 

To plesn nP^oč" jest, který ve mné avltl, 

neb moje zřeni dle čistoty svoji 

téí s jasem záře masi v sonzvnk jiti. 

LeJÍ nejzářnSjii v dnchů božských roji 
ten Seraf, jeni zři přimo v lice Bohu, 
zde nestačil by, vfiř, otázce tvoji. 

Neb za člm nyui obracfS svon vlohn, 
jest skryto ve propasti věčné rady. 
Že smrtelný zrak neřekne zde „mohn*. 

A T Bvětflké jestli navritiá se lady, 
zjev každémn to, by nechali tonby, 
za cílem takým llČit svoje spády. 



,.,Goo>ílc 



Dacb BTétlo zde, jest na lemi d^ ponhý, 

toi aTažnj, co imflže t svSta poutí 

jsa chabý zd«, aČ oděn t světla pronhj." 

Tak masila mne jeho slova ttnonti, 

že pouze .kdo jest* Sdál jsem ve pokoře 

vfifl jiné odhodlaný poSinonti. 

„Skal tinm se z Itálie středu noře 
nedaleko od vlasti tvojf anoje, 
(hrom hlonhěji zni Jejich ve prostoře,) 

Jeí hrbn podobný Catria sluje; 
pod llmto tichá ponstevna je skrytá, 
jak slnžba Boba zvl&Sf ji vyžadoje.* ') 

Tok po třetí mne jeho řeě zas vitá! 
,Zde v slnžbě Bohft, jeho hlas mi pnivf, 
má mysl byla přímá, oatraiitá. 

Že krmě jídal jsem jen z oliv Stavy 

a necftil iár ani mrazo hlody, 

v mjBlénky svaté vnořen bez únavy. 

Ten kláiter hojné nosi ráji plody, 
viak nyni spnst, a óas je odhaliti, 
jak veliké zla v kláSteřlch jsoo brody. 

Já Petr Damian *) slnl v onom Žiti 
a Petr HHinlk v chrámo naši pani, 
jeji na Adiíe břebn vidlS fnlti. 

Háj íiTOt blížil se jn2 dokonáni, 
bdyi toho klobouka mně dali slám, 
jenž ze zla k horilmn se nyni skláni.'^ 

H")<ílc 



Kdys přii«l KepbftB, vyvolený z dává, 
ptk Yasa dncha, oba ihabli, bosf, 
a každé krčmy pojídali strava ; ') 

NoTáho pastýře ze vSech stran kdosi 
na cesti podporuje, ten jej vede, 
tak tižký jest, že ze zadn jej nosí. 

A koné pláštěm kiyji mn, kdyi jede. 
Se mrcby dvé pod jednou kiií spdjí. 
Jak zvolna shovivaTost bií svAj zved&l" 

Při tomto hlase zřel jsem t novém reji 
jak nové plameny jdou po iebifíkn, 
a kaidým virem krisnSjíf ae skvějí. 

Eol onohb se sestavily v fiikn 

a vykřikly tak velkým, silným zvnkem. 

Že mizl každý světský zvuk; r tom míiba 

jsem nechápal jej, přemožen jsa blnkem. 




i,mi,;=db, Google 




ZPÉV DVACÁTÝ DRUHÝ. 

Ksa ddsem schT&cen k svoji průvodkyni 
Jsem obrátil se, jak to dfté k tomu, 
jeni dflvéi? ma nejvíc vlívá, íídí 

^ tato, mil jak děcka na pohromu, 
jei bledé bei decbo ji volá, hlasem 
svým vimninjic Je, lycble chvátá z doma, 

Hi dila: „Coi pak nevíi, nebe jasem 
2e procbážii a že je svatS zcela 
jBonc pravé horlivosti spjato pasem? 

Jak píseň — nvasi to tvá mysl smělá — 
a AsmfiT můj by tebe proměnily, 
když vřava hlasfl tak tě rozechvěla ; 

Jich prosby kdyby tobé zřejmý byly, 
pak pomsta teprr byla by ti známa, 
JU nvidiS, nei smrt se k tobě schýlí. ') 

Jtfeě nebes v ráně své se neoklame, 
ne záhy, pozdě ne, Jak tomu zdá se, 
jejž trýzní naděj nebo bázeň sama. 

. Coo>ílc 



TSak jinam obrat aíi avoje zase, 
neb ozffi slavných dnchů jinon řadu, 
bdyž poslechneš mon rada v hrském Sase." 

Jak chtěla, jinam cíl svým oífm kladu 
a malých sfér sto zitm, Jei 26M STOJÍ 
na Tz&jem Tlastnf zvyfiovaly Tnada. 

I stál Jsem tadr Jako onen stoji, 

kdo osten zvédavosti potlačuje 

a pro pi^dmětA mnohost ptát se bojf. 

A největší, j«i nejTic papnkuje, 

z těch perel, vidím, jak se ke nmé bUŽi 

moa tkojit zvědavost se obětnje. 

Z ni slfSel jsem; „Bjia mohl bez obtíži 
jak ji zfit láska, která ve nás plane, 
rron m^Slénkn bys vyřk' i do tě tfif. 

Leě v ponti k nebes výfii tehon idaně 

bý i!ekáoi té nezdrielo záhj, 

má odpověď na myilěnkn tvon skane. 

Ten vrch, Caasino hosti jeho svahy, 
byl narttivoTán na vrcholí svojlm 
čeládkon sklamanoD a ilými vrahy.-) 

Já první vynesl Um, jení tn stojím, 
zvěst Onoho, jenž pravda snesl k lemi, 
již jasem tady porsneBen se kojím. 

A milost rozlila se raěejemi 

na hlava mou, že z jařma modloslužby 

jsem vytáh kraj ten chode vesnicemi. 



,.,Goo>ílc 



A drahá světla nebeské té kružby 
též T přemítání žila, sTaté plody 
a květy nealy plamenné jích tníby. 

Zde Bomnald i Makarias,*) rody 

zde bratHi vidli mojich v monaatýrn, 

jenž hrud i krok před světa střehli svody." 

Já na to: „Láska, jejli plnon míra 
mi jevíS v řeěi sví a ve svém írakii, 
jež kyne mi v ohoiTém vaSem víni, 

Hne jímá dilvěron, že bez rozpakn, 

jak před slnncem ee růže otevírá 

když rozvijí se, jak jen může; z mraku 

Mýcb pochyb, otče, ved mne, dej a( zírá, 

ač jestíi hodná toho, duze moje 

T tvář tvoji, kteron balf jasnost čirá I"*) 

On: .Bratře, vzneSené to přáni tvoje 
to vyplní se až v posledním kmhn, 
kde každé, i mé, v své se vrací zdroje. 

Tam nzrá tonha každičkého kmha 
jgonc úplná, neb viecky částky spolu 
dlí od věku kde byly jnž, mftj druhn. 

A nemá prostoril a nemá pelů, 

a žebřík náS ten pHmo až k ní čeli, 

čími pohled tvůj zří vzdálenou ji v bolu. 

Tam patriarcha Jaknb viděl skvělý 
Že ústí konec jeho, v oné chvíli, 
kdy Andělově po něm v leskn spěli. 



Leč nyní, iby po ním vystonpili, 
kdo nohou hne? h vety mého řádu 
jsoa dobré, aby b pergameny shnily.') 

Zdi, opatstri JeS byly, skr^ie hadi 
a Inpičů json, katny vfiak jsou ioky, 
z mcb£ skaženi Čpi moaka plna smradu. 

LichT&řstTÍ proU bobn břliné kroky 
tak neobracf, jak ty plody, jimi 
hraď mnícbfl ifU jni po mnohé roky. 

Co církev m&, těm patif, prosebnými 
Jenž hlasy ,pro Bůh" Itúýl, nemá vzato 
být přátely a parasity zlými. 

Jest lidské t£lo hlodem tiíce spjato, 
ie od dnbénky Čas aŽ ka íaladn 
dobrémn začitka je malý. Zlato 

Ni Btřibro neměl Petr a j& v trada 
jeem zaSal modlením a dloahým postem, 
FrantiSek pokoroa ř&d proti blndn. 

A Betrr&i-li při poč&tkn prostém, 
a uiřf£<li, kam doilo to r jich pýSe, 
zřfS bílé éernéma jak bylo mostem. 

Že Jordán obr&tU se, mořská říle 
Ie eooTla nazpět podle Boba přáni, 
nei pomoc tady, větil div je spfSe." 

Děl, mezi dmhy Tstoopil z nenadáni, 
sbor svatý sevřel se a pak se vzchopil 
a povzlet vzhflm jak vichřice váni. 



,.,Goo>ílc 



Jak sladké paní b]D bych nepockopil, 
jimž kTonIa rai Týle kn iobřlkn, 
STOH vAli T její sfln kned jsem stopil. 

Zde, stonpati a scháiet kde je r zvyku, 
tak rychlý vimach ae nestal přirození, 
jak ji se bfihem vznesl t tomto miikn. 

Kéž Čtenáři se Tr&tím osIaTeně 

Y ten slavný pochod, k tůIí němni ^q 

Bvon pykám v hnid se bije rozhorleni, 

Prst z ohnS nevytáh bys t takém kyna, 
jak znameni jsem vidél, jef za býkem, 
a rázem v jeho octnul jaem te fclfnn. 

,ó slavné hvSzdy, světla, volám miikem, 

vy silon nadané, jen vaMm darem 

jest celý duch mflj, vyznávám to s díkem. 

Pod vámi zrozen byl i stížeu zmarem 

tea otec vieho smrtelného Jtitf, 

když poprv rodný vzdach mne blaiil čarem ; *) 

Kdyi vstonpiti v kmh vtí mně milost svití, 
v ten vznešený kmh, Jfmi ae otá£lte, 
zas souzeno mi v Inh váE seatonpiti. 

K~ vám letí dnie mojí ndechy skryté, 

a v ůcté prosím dodejte m) sily 

kn čili, jenž mne táhne k poati hbité." 

.Tvá pont se k poslednimn blabn chýlf, 
zas Beatrice saéla, potřeba Je, 
by oSi tvé co nejjasnéjít byly. 

■... ,.,Goo>ílc 



A než ee dále vblonbfí v tfto kr^Je, 
hleď jeití jednou dolA, tíe co svétK 
pod nobania ve blnbin&ch ti taje. 

A( rozkol neJTj-ěSf v tvé dnii ikvétá, 
bys k Tltěznému přidraiil se davu, 
jeni TCBel tfm ethere krokem létá." 

Sfér sedmi rěncem naklonil jsem hlavu 
a iřel Jaem v hlonbi konli malon plonti, 
le namái jsem se, jak je v bídném stava.') 

A ten úsndek nejlepiim můž slouti, 
kdo pohrdá ji, výtečným ten Bliye, 
kdo po vfiiim Jen aatil dncba pnonti. 

Já dcero Latóay zřel, v záři plige 
bez stfna, který dokladem mi býval, 
íe řidSi tu, tam bostif poletuje. *) 

A pohled tvého syna zde mi kýval 
Hyperione, já jej snes, jak s Hajf 
Diony kolem něho vir tn splývat.") 

Pak ztlomené mi svity ve zrak hrají, 
to JoviB, mezi otcem, mezi synem 
jak ménf mfsta, cEi poznávají. '") 

Vfiech sedm vidél jsera tn Jedním kynem 

v jich velkosti a ve rychlosti stálé, 

na rflsných drahách nepokrytých stínem. 



,.,Goo>ílc 



A místo, B nimž se pTiniv&me, malé 
jsem vidél s vrchy, b doly jak se točí, 
ve krabu blfiencfl tak t letn dále: 

I obrátil jsem k sliEným'o(!lm o5i. 




i,mi,;=db, Google 



ZPĚV DVACÁTÝ TĚETI. 



Dskrytn jak milých snětí odpoJtivi 
pták na hnf zda svých sladkých mláďat dlonhon 
a celou noc, jež víci vSe nim skrýrá. 

Že Dzřl je, se tSil milou touhon, 
a slldf kolen jejich po potravé 
B trudná péée je mn «Iastf ponhoa, 

Na hrotu vétve eedf nedočkavé 
68 s předbíhá, po slanci ohledá se 
a zrakem tíbI jitra na záplavě : 

Tak vzpřímena má paní v celé kráse 

své stála, dívajíc se v onn strana, 

kde slnnce menSfm spSchem kroaitit zdá sr. ') 

Mně, v ávaha když zřím ji lahlonbánn, 

jtk torno b;lo, který sice kojí 

se nadějí, aě jiné měl v svém piána, 

A dlouho netrvalo ono dvojí, 
já myslím <!ekánf a myslím ířeni, 
an nebe zvolna celé v jasu stoji. 



,.,Goo>ílc 



A Biče děla: ,V tomto oltíunienl 

viz triomf Eríata, viz tento plod zžatý 

z té sféry vířeni, v tom ahroméždéni.' ') 

A její obličej pl&l celý vzňatý 

a oči plné veselosti méla, 

že nepopfie doch je iasem jatý. 

Jak v nocich úplňku Trivia skv&Ii 
se v krahn véčných nymf z&řfcl smíje 
hlonb nebes Jimiž ozdobena celá.*) 

Na tiBÍci lanp slánce Jak se skvěje, 
Jež zažfhá je, zřel Jsem stejně, v žiti 
Jak se slDccem a hvězdami se děje. 

A živým světlem prokmitá a evfti 
tak mocným Jasem blýskí^lci látka, 
že nesnesa ji mnsil jsem tvář skrýti. 

Ó Biče, průvodkyně drahá, sladká I 
A ona ke mně: „'^^^i <^° ^^^ zmáhá. 
Jest sila, proti niž vSe sila vratká. 

Zde moudrost je a moc a z nich to sahá 

most, který spojil nebesa a zemi, 

po ěemž tAk dlonhá r lídstvn byla snaha." 

Jak oheň, který roste mčejemi 
mrak prolomí a že má mista málo 
ditf na zem proti zvykn svěmn, němý, 

Zpít žárem dnch m^ cítil, kterak vzplálo 
v něm nové sily vření, při tom kvasn 
se nemoh vzpamatovat co se stalo. 



i,mi,;=db, Google 



Ted oM otevři a viz mon krásu, 
neb azřelg věci Ukové, že saésti 
tvflj mílie zrak můj úsmév plný jasu. 

Jak torna, kdo aen zaporasoe, jesti, 
kdyi Tzbndl se, a nadarmo se snažf 
ann obraz nazpčt t pamčt si avésti : 

Tak T ucbo mé to povzbuzení vráží, 
tak vážné, diků bodné, dloahým vékem 
je časy z dějin kniby nevymaží. 

By nejkrasSfm jazyky znély vděkem, 

jež Polybymnie a sestry její 

svým nejsladším kdys krmívaly mlékem. 

Mně k pomoci, když onen úsmév péji, 

díl tisíci by pravdy nedosáhli 

jas vylíčit, jenž v tom plál obličeji. 

Tak vylíčiti ten Ráj neobsáblý 
má svatá píseň dĚlat masi skoky, 
jak ten, kdo vidí ceaty koneo náblý. 

Edo avážl vlak cil můj převysoký 

a břemene tíž, ten nebude láti, 

že pod nim smrtelné se chvěji boky. 

To není řeka, kterou mohon bráti 
se lehké články, již hrot lodě délf, 
ni plavci, jenž chtl sebe zachovati. 

„MAj obličej proč nnáSf té Bkvělý, 
že nespčjeS dál kn rajskéma sadu, 
jení v Krista papraclch rozkvétá celí? 

Dinte : Rij. 10 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



Tam nzřiS růže přespanilon vnado, 
v níž slovo Ttéleno, tam lilje bilé, 
jichž TftnS slouží spis; kn příklado." *) 

Tak Beatríce, já pak celý chýle 

se k jeji rad§, jeSté jednou y svétlý 

ten jas jsem kázal pohlédnout «Té efle. 

Jak oíi moje, které stfny zhnětlf, 
ve slnnci, které kmitlo řasoD mraků, 
před seboD zřely velký loh a zkvítlý : 

Tak dav7 světel bleskly ménm zrakn 
a stohy paprsků se z výie lily, 
jich zdroj mi zůstal ukryt ve ohlaka. 

Ó ného vSe pronikající sily, 
tys pozvedla se, aby moje oJii, 
mdlé jeSté, v proatorn ae uvolnily! 

A jméno květu, za nímž stále toii 
se prosby mé, pohnulo ducha mého, 
že k největiímn ohni ze vSech kročl. 

A mňj zrak Bvétla toho fiarovného 
když velikost a záťnoa jakost chytnul, 
jei zde jak na zemi je vítěz vSeho, 

V tom náhle plamen nebes zářný slftnnl 
v krnh složen, koruny jak ve způsobe 
je otoiil a kol se virem kmitnul. 

NeJBladif nápěv, který znět by tobě, 
jenž k sobě ducha láká z žiti víru 
Jak hromn hlas by doněl v bouře době, 

D,mi,;=db,Goo>ílc 



Tu m^je svatou dostihnonti lýrn, 
jfž kornnoTiD onen saflr krisiiý, 
jimi jaanéJBf modř svftf t Debes Sfro. 

„Jsem l&Bfca andílak&, jež ples ten Stastný 
oblétAm, který z tobo Ifina dýSe, 
jež naif tooby hostilo cil spasný;') 

A bndn oblétat Jej, nebea řfSe 

ty paní doknd syna sledující 

svým vstupem blažii onn sférn výfie." 

Tak melodie ona jásající 

se akončila, „Marie* v tom kane 

z tčch sv£tel jeden výkřik holdajlcf. 

Sfér královský pláU, který vlče plane 

a oiivnje se, člm boba vlivy 

dech bozi k nSmn žehnající vane,*J 

Svých vnitřních břebfi udržoval nivy 

tak nade mnou, že jeho plápoláni 

jsem nepostibnol tam, kde stál Jeem snivý. 

Mé oSi neměly té sily ani 

na plamen ten se dívat ovénSený, 

jenž vedle syna vztýčil svoje plání, 

A jako déčko ntiif své steny 

a k matce ručky vztahoje, když pilo, 

tak duchem, na venek jenž rozohněný. 

Zde každé toto svaté světlo bylo, 
svým hrotem rostouc, a tím láska svoji 
ku Marii mi zřejmě objevilo. 



...Gooyřc 



Pak před mým trakem ^ecka svitla Rojf 

a sladce zpfvajf (Regina coeli', 

ie rozkoi ta jest věčn& v mysli moji. 

Ó jakon hojnosti tn překjpilj 
ty sýpky nejbohatší, které t seti 
jak dobři rolníci se v íitl skvěly I 

Zde 9 poklady, jeŽ drabdy ve zajeti 

se pláčem získati ve Babylóně, 

kde zlato Dechali, led svátek svétl.') 

Pod synem vzneieným na slávy trúné 
a pod Marii tady v blaha tri,\l 
jak starém tak i novém po zákonS 

Ten, který třímá kliie této slávy. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ ČTVRTÝ. 



flgU drnii ko hostioé vyvoleoi 
tSJM beránka, který gtále tebe sytí, 
ie tonha tvoje vidy je vyplněna: 

Edyi z boha milosti smi teDto vzíti 
dli toho, a tvého co ta štola pad&, 
dflT b dli smrt než dovolí mn jiti; 

Ó pomnete, jak vroncně o to žádá, 
ó poroste jej trochn, vy jenž v zdroji 
tom pijete, po némž on stále strádá. " 

Tak Beatríce zb£1b ta řefi svoji: 
a daSe ty kol pevných pólů v Jase 
se jaly kroažit co komety v roji. 

Jak koleSka ve hodinách v témž čase, 
kdy jedno toma, jenž se na nS divá, 
být T klidn, drahé pospíchati zdá ae : 

Tak vlniý tanec tichlo tady splývá 
ve různých pohyhech ted míň teď vlče, 
dle radosti, která je rozechvivá. 



,.,Goo>ílc 



A 2 nejkrásnějšího z nich blýskavice 
jak oheň plála, zřel jsem poiár blahý, 
jeni předčil Tfiecky jak vál v moje Ilee. 

Kol Beatrice tři v kruh opsal dráhy 

a boiským při tom zpěvem plesal ďadce, 

že obraznosti efia mlkne žáby. 

Mé péro tedy přaekočí to krátce, 

neb nejen slovo, též i fantasie 

ten přejemný rys nevystihne bladee. 

„Ó svatá sestro má, vzdech jejfž nyje 
tak vroucné, prostě, tvoje l^a vroucí 
mne táhne výi z té sféry, je2 mne kryje." 

Edyi zastavil se ctný ten oheň skvonci, 
decb obrátil pak zcela k mojf paní 
to pravé, co má ústa řekla mroucí. 

A osa: .Velikého jnnie plání, 
kterému pán kdys klíče dal, by v hoře 
je B řlie plesu snes a v zemské lkáni, 

V té víře, kterous druhdy přeSel moře, 
jej zkonéej, je-li dobrým iákem Pána, 
Jej v lehké nebo téžkě spory noře. 

Zda dobře doufá, miluje, zda psána 
jeet víra v srdci mu, vlí, oéi tvoje 
zři tam, kde kaidá véc je malována. 

Leě víron pravou jen že duSf roje 

se staly občany té avaté řiSe, 

af k slávi Jí on otevře rty srcje!" 

,.,Goo>ílc 



Jak bakal&ř se zbrojí, stoje tiie 
než mÍBtr otázka aolm celoo sddll, 
již nemá vyměřit, dok&iat apíSe: 

Tak viemi dfivody já rovněž smělý 
se vyzbrojil, by odvet řeči dalo 
mé slovo zpovědi i tazateli. 

,Nuí, dobrý křestane, světlo s« ptalo, 
rci vira co jest?" A j& pozved ěelo 
kn Bvětln, B néhoí toto na mne válo. 

K mé panf potom oko moje spělo, 

ta kynnla, abych já vylévati 

ae pramen jal, jimi nitro moje vi'elo. 

,Ta milost, jíž se moha zpovídati, 
já započal, takému bohatým, 
kéž myilénce má ráěí výraz dáti ! 

Jak pravá pero, jež nčflo viru, 

oám, otěe, psalo rnkoa tvého brata, 

jenž B tebon Řím na pravOn aved míro. ') 

Je{ látkou nadějí vSech víra svatá, 
a toho ddkazem co nezři zraky, 
tak pojímá Ji moje du3e vzňatá." 

On odvětil: gTvflj zor jest bezemraký, 
jen pochopíě-li, proě on mezi látky, 
ji počítal, a do dákazů Uky?' 

„Pro věci hluboké, jichi odlesk sladký 
zde spatřit dopřáno mi nyní bylo, 
jest na zemi zrak smrtelnfkfl krátký, 



,.,Goo>ílc 



Ve víře pouze 2e se zakotvilo 

jich bytí, z které vzácná naděj vscházf, 

což látky jméno vfře přisoadilo ; 

A z viry této mdíem dáte blazí 
BTé činit závěry i bet viděni, 
čímž víra spoln důkaz doprovází." 

On: „Také kdyby bylo pochopeni 
víech vécl, svět jež nčenoEti získá, 
fikleb sofistů by dospěl k zahanbeni." 

Tak z lásky Žáru toho na mne tryská 
a dál to praví: „Ve zkonSco té tíha 
i kovn Bměs tě mince dobře blýská. 

Leč tdali též se ve tvém měěci mfbá?* 
Ji: .Ano, holatoD a lesklou plane 
a jasně její rytbn oko stihá." 

Dál z lesku toho světla ke mně kane: 
„A zářlcl ten skvostný klenot drahý, 
jenž základem se každé cDOsti stane, 

Bci, odknd máS?" Já: „PHval rajské vláhy 
Svatého Dncha, jenž se rozlil prondem ') 
na staré, nové pergameny, záhy 

Mně objevil se ostrým býti sondem, 
že každý d&kaz s tlmlo v porovnáni 
mi tnpým zdá se být a pouhým troudem." 

On: „Starý zákon s novým tvémn zdáni 
když dostačí, kdo řek ti, prachu syna, 
že boha vůle z nich se k lidem skláni?" 



Já: ,Dúku, s kterého se k pravdě Sinu, 
jsou díla, k nimi přfroda netavila 
kdy iíelezo, netloukla kovadlina." 

On: ,Co li dokazuje, že ta dfla 
se stala v akntkn, to dokázat právě 
věř, přisahám ti, potřeba by byla." 

,Bez divD 8vět že obrátil se hravě 
ku křesCanstvl, ten zázrak poaze stačí, 
že jiné stý dil jen jsoa v jeho alávě: ') 

Neb hladový a chndý vstonpils v pláíi 

na pole, abya zasel dobré sfmě, 

jež réva dřív, teď skleslo na bodláSf." 

Jak skončil to jsem, koruny té témě, 
„Uy bože chválíme tě", zaělo pěti, 
tož nápěvem, j^ž rajská zpivá plémě. 

A onen baron, jenž od snSti k sněti 
mne táhl b sebon zkoušeje mne dráhou, 
se přiblížil jož k sledních listů změti, 

A začal: „Milost, které jesti drahou 

tvá dnie, tobě ústa otevřela 

až sem, jak pravou sluíelo to Buahou, 

Že chválit musím co tu pověděla, 
leč vSe co věřli vyznat mnsíě nyní 
i udat zdroj, zkad tato zvěst ti zněla.* 

„Ó svatý duchu, otče, v oebe sini, 
jenž viďíě, co jsi věřil, takže k hrobu 
tvůj spěch i nohy mnohem mladší atínf.'') 



.H")<ílc 



Tj žádáS nynf, bych přemoha mdlobu 
zde vyznal jádro přesvĚdčeDÍ svého 
i důvod víry své, glyi t tnto doba 

Co pravfm: Věřfm v boba jediného 
a Tečného, jenž sám jsa bez pohnuti 
Je láskán, touhou, pohyb «véta všeho. 

Ne fysika s metafysikon nntf 

tu vfrn vyznávat, lei pravda vroucí 

jest svědkem ji, tak v mocném zaplanuU, 

Již Mojžfi hlásal a proroci vroucí 

a žalmy, v evangelinm již psali, 

jste vy, když pronik svat;^ dnch vás žhoaci. 



V tři véřim věóné osoby, jež spjaly 
se v jednu bytost, jedinou a troji, 
že „jest" a „jsou" na sebe právem vzaly. 

A božství skrytá bytost, o niž moji 
zvěst BlySel's, mému dnchn pe6e{ dává, 
že písmo pravdivé Jest t řeči avojf, 

ToC princip Jest, tot prrnf jiskra žhavá, 

která se v plamen sálající niti 

a hvézdon ve mně jiskřit nenstává." 

Jak pán když slyif, ČimŽ ples v duál c(d, 

a slahn ihned po veselé zprávě 

jak domluvil s pozdravem v náruč chytl : 



,.,Goo>ílc 



Tak Žehnaje mi b pfsnf, nedoSkaTé, 
jak Dmlkl jsem, ti^ mne k srdci svému 
ten apoitolský plamen, který pravé 

Jsem poalech; řeč má Ifbila se jemu. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ PÁTÝ. 

Bo 8tane-li se, íe ty svaté slok}-, 
na kterých Zem i Nebe precoTalj', 
a při nichi dloohé zhubeněl jsem loky, 

ZáSf přetnohoa, kteri mne Žene t d&li 
od stáje krásné, kde beránek já jsem ' 
Bpal, vlků sok, jenž na stáj v útok hnali; 

Pak B jiným závojem a jiným hlasem 

se vrátím básník a n křtitelnice, 

kde b}'t jsem křtěn, lanr proplétá svým vlasem : 

Neb v onn vlm, kteroa bllžf vfce 

se k bohn daSe, tam jsem vBtonpil, dfté, 

pro kteroa Petr objal teď mé líce. 

A z oné sféry jiný obeň svitě 

se pohnnl k nám, zkad vystonp onen svatý, 

jenž první Krista náméstek byi. Hbité 

Há paní v srdci plesu plamen vzíiatý 
mi déla: „Šlechtice viz, v světa Inha 
v pont k némnž přemnohý je toaboa jatý.' ') 



A jako holubi, dnih sedá k drofan, 
a vrkAJfce lásko svou bí adilf, 
a T lásce své bo oblétajf t krohn, 

Dva tito knfiata se k sobe chý]I, 
se zdraví, chlebu vzdávajíce chTály. 
jejž skytá ráj a za kterým dnch pflf. 

Kdyí pozdravy jnž svoje dokonaly, 

ta ke mné přistoapili a mliSeDf, 

máj nemohl snést pohled, kterak pláli. 

A Beatrice ásmSv svůj v řefi mění; 

,Ó velký dnchn, haailiky naií 

jenž hlásars hojnost, které rovno není,^) 

Dej, naději kéž ie6 tvá k nám se snáSi; 
když tři vldéli proměndni Krista, 
tys mezi nimi značil naděj blažil.') 

Skráň pozvedni, a( dnSe tvá jest jista, 
ie viema co přichází z tůné světa, 
se teprv zralost v nalí záři chystá." 

Ta útěcha mi z drnhé bvSzdy slétá, 
tož obrátil jsem k bórám zraky svoje, 
jichž tíže postrach v dnii moji metá.'*) 

,Edyž cfsař náS milosti svoje zdroje 
ti otevřel, bys před svon smrti zíral 
až v jeho dvůr a v jeho knížat roje, 

Bys s pravdou, kteron jasný dvůr ten svíral, 

též naděj na zemi, jež láska nití, 

ne pro sebe, leě pro dmhó též sbíral : 

i... ,.,Goo>ílc 



Rci, čím Jest odr. Jak mili zdobou býti 
tvé dnBe, pověz, kterak pfilla k tobS?" 
Tak dmhé Bvétlo Bljifm hOTOřiti. 

A ona svatá, jei m& kfídla obé 
tak k vysokému letn mocné vzpíná, 
moD odpověď tak předešla v té dobé: 

nVéř, bojující církev nemá syna, 
jenž větfif naděj choval by, jak psáno 
jest v Blnnci, jeí vás vSecky obepíná. 

Toi z Egypta by vySel, je ma přáno 
a Jerosalém viděl v žiti dráze, 
než skoněiti boj jemn přikázáno. 'J 

Ty dvé otázky, po védSnl v snaze 

jež neěinil jsi, ale proto poaze, 

by OD zvěstoval, jak sám cenlS draze 

Cnost tnto, jeho přenechávám toaze, 

OD rozlnStl je a nezpy£nf jimi; 

af milost boha vyprosti jej z aonze!" 

Jak žák za mistrem kroky ochotnými 
ic nblrá, v tom co pochopil bdělý, 
by vlohami se mohl zaskvét avými: 

„Jest naděj čekání, mé rety děly, 
na přísti sláva a ji milost boil 
a zásloha si v srdci vystavěly. 

Ten jas se z mnohých světel ve mně množí, 

vSak největšího v2dce pěvec svatý *) 

mi v Brdce vdechl jej ; Svou naděj složf, 



(On zpívá ve svém ialmn bohem yifiatý,) 
Dft tebe vMcbni kdo tvé enajl jméno, 
kdo nezná je, zda vírou mou jest jatý?') 

Tvým listem pak mé Brdce poroseno. 
Že nyní plný jBem a jiným zase 
tvon nadej moha v pevné dáti ySno." 

Co mlavit jsem, blesk zachvSl se tn v jase 
ve pocbodně té chvějném nitrn živém 
v ráz, pronikavě, v bleskn zářné kráse. 

I děla: „Láska, která v svétle sDívém 
mnoD vřela pro cnost, Jež se mnon Sla stále 
až k palmě, již jsem získal v boji divém. 

Hne natí, abych mlnvil k tobé dále 
k tvé potěie, tož rci mi, nadej slovy 
co slibuje ti? Promlav k její chvále!" 

Já pravím: „Starý zákon téi i nový 
cíl mail mi." On; „Hled to v)světliti!' 
,Téch dnSí, boha přátel,- o nichž poví 

Ti Isaias: Lze je snadno zHti, 
neb dvoj! mají Eat ve zemi Bvojf, 
a jejich zemí je to sladké íitf.^} 

A zjevení to patmějSf stoji 

před námi bratra tvého řeSmi těmi, 

o bílých hávech kde svilj hovor stroji. " ") 

A dříve nei jsem skonči), nebea lemy 
nad námi slyším: „Sperent in te" zněti, '") 
a odvet tomn zavzněl krnby Tíemi. 

D,mi,;=db,Goo>ílc 



A mezi nimi n&hle Bvétlo vzletí 

tak jasné, krystal ten kdyb; byl t raka, 

dnem jedním zimof měsíc moh se skvěti. ") 

A paDna jak se zvedá, radost v zraku, 

a v kolo vstopnje, ne z marnÍTOSti 

leS k poctě nevěsty, tak v světlém mrakn 

Se blížilo to světlo, jas jež hostí, 

k těm dvonm, která se v krabu otáěela, 

jak slnielo ve jejich boroncnosti. 

A v pianě nápěv padlo, sladce zněla, 
a paní moje pevně zřela na ně 
jak nevěsta, ni sebon nezachvěla. 

hToC onen, který položil své skráně 

os prsa ctná aaSeho Pelikána, 

jej s kříže k velkým činiSm zval hlas Páně."'*) 

Tak řekla paní má, leč zadumaná, 
tvář před tím ani potom nepohnala, 
zrak její pODtala tak ona strana. 

Jak mžourá zřítelnice nstrnnlá 
chtíc postibnoDti slánce zatmívání, 
až zřením sřenf moc ji pominnla : 

Mně délo se v sledního ohně pláni, 
y tom zazněl hlas: „Nač osli^ajeě sebe, 
chceš viděti snad, co zde není ani?'^) 

Zem v zemi jsem, tak njiBíoji tebe 
a zfistann tam s jiných dnihA davem, 
až počet náě vyplní číslo nebe. 



,.,Goo>ílc 



Y tom kláSUře jBon t hávn dvojím, žhavém 
jen dva, jenž t nebe a tělem vyatoapili, 
ó jdi s zTěstaj rtem to v světe tmavém ! **) 

A TÍificf 86 při tom zastavili 

a s nimi smSs ta sladkých melodii, 

již trojim dechem atkali v Blaatně chvíli; 

Jak obtíže neb nebezpeě kiyi mijl, 
se vesla sotva v proady ponořena 
na hvfsdnatí imed zastaví. Jak svfjl 

Se daSe moje v hloubi rozechvi na, 
když odvrátiv se nezřím paní svojí, 
ač Btála blízko mne ta vyvolená 

& k blaha sám já přiblížil se zdroji. 




,.,Goo>ílc 




ZPĚV DVACÁTÝ ŠESTÝ. 

■t^njjad oslepnatliD svým co strach jsem cítil, 
^^ tu z plamene, jejž nemohl zrab snésti, 
dech TySel, který pozornost moa vznítil, 

Řka : „Než nabndeS zrakn na mne jesti, 
když ztrávil jsem j«g, abj za náhrada 
mflj hovor mnohou potěiil té zvěstí. 

Nnž odhal dnSi svou mi do základu, 
kam sméřoje; dej torna výhost zdinf, 
íes ztratil zrak, tys zmdlel jen jeho vládn. 

Neb, jež té vede rájem, ona puf 

má y pohledu svép sily plamen žhavý, 

již dmhdy Ananias mél v své dlani." ') 

Já praril: „Dřív neb pozdéj TÍdy t íaa pravý 
mé oii Qzdravi, jež byly biiny, 
kterými veSla ohněm, jenž mne trávf. 

To dobro, jfmi dvAr tento požehnaný, 
jest A i O vSech písem, láska čitá 
mi hlasité i tiSe z každé sUrany." *) 

D,mi,;=db, Google 



A tentýž hlas, Jimi úléehu mi vlitá, 
pro náhlé zdánlivé mé oslepeni, 
zas dále k řeči mySlénky mé splltá. 

„Na bnstSfm títi třeba protřeBenJ, 
on pravil; lak tvůj k takovému čili 
kdo napjal, třeba dát mi vysvětlení." 

Ji: „Filosofické důvody sily 

dost maji s antoritoa, jež ztad splývá, 

že láska taká v dnSi mou se cbýti. 

Neb dobro, Jak dalece dobrem bývá, 
tak vzníti láikn a vždy stále véči, 
čím výtečnosti více v sobe skrývá. 

Toi k bytosti, jež ostatní tak předči. 
Že dobro každičké mimo ni jsoucí 
Jest paprsk světla jejlbo, vidy s péčí 

Se mnsí obraceti dnie vroucí 

všech v lásce, kteří pravdu poznávají, 

na níž spočívá tento důkaz skvoncf. 

A s pravdy této hlubokými taji, 
mne seznamaje ten, jenž nči znáti 
mne láska, věčné bytosti Již plajf;^) 

Hlas mistra pravého Já slyifm vláti, 
jenž o sobe tak pravil kn Mojžlgi : 
Svon dobrota chci tobě ukázati. *) 

I tvojí rtové konečně ji dýfif 

hned na počátka zvěsti tvé, nad jiné 

když nebes taj oznámils svéta řlSi. ') 



,.,Goo>ílc 



Po roznmn a slova božím (plyne 
btsB ke mně), jei se spola prováiejf, 
zřím l&ska tvoje k boha že bo tíbo. 

Zda ale, mlav, se jiné struny cbvějl 
v tvém srdci, zjev mi zoby lásky tvojí, 
kterými útroby tvé krvácejí. " 

MnS neostalo skryto ve závoji, 

co orel Krista cbtél a v jaké svody, 

já poznal, obrátit chce zpověď moji, *) 

I pravím : ,VĚecky tyto krnté hlody, 
' jež moboa srdce k bohn obrátiti, 
y mé lásce vronct nabývají shody. 

Neb světa jsoucnost, pak i moje žiti, 
smrt, kterou trpěl on, bych živ byl dále, 
a naděj, kterou jak já každý čiti, 

A živé poznáni to neustálé, 

ty odtrhly mne klamné lásky moři, 

břeh lásky zjevily mi dokonalé. 

A pro liety, jimiž sad stkví se v zoři 
věi^ého zahradníka, též jsem vzíiatý 
dle dobra, které z něho jim ee noH." ') 

Co mlčel jsem jak ustmutím jatý, 
zpěv sladký nebem zněl, a moje pani 
též pěla a nimi: Svatý, Svatý, Svatý 1 

Jak ostré světlo probouzí ze spaní, 
toS zrakem ducha, jenž se vrací zpátky, 
jej láká ke kflži od kůže plání, ») 



A vzbuzený ge Iek& na <Saa krátký, 
tok nezvyldé mn n&falé procitnnti, 
ai rozom posilni sond Jeho vníkf: 

Tak světlem oGl svých, jichí zaplanuti 
ae leskne dál než na tiaíc mil, vzala 
mým zrakům Biče vSecko ochrndti. 

Má zřitelnice vic než Jindy vzplála 

a. tázal jsem se jako podivený, 

co za hvězdu to, jei tn čtvrtá plála. 

Uá pani: „V těchto svitech zakotvený 
dnch prvni a tam nad svým tvůrcem plesá, 
on první silon kdys byl vytvořený." •) 

A jako kpen zprvn ipiěkon klesá, 

jak vítr zavane, a pak se zdvihá 

svou vlastni silon k povzletn se vznesa : 

Já Einil, ůiaan mne Jala tíha 

co mluvila, pak zmnžil Jsem se ale, 

bych touhy sprostil se, která mne zílhá. 

A začal jsem: ,ó Jablko, jei sralé 
jsi stvořeno, ach otče, jemnř bývá 
i každá Žena dceř i snacha stále. 

Seč jsem v neJhlnbSI úctě řeč má splývá, 
ó promluv ke mně, ty znái vůli moji. 
Již, abych JnŽ tě slyěel, slovo skrývá." 

Jak zvěř se pohne pod pokrývkon svojí, 
že pohyb Jeji vnttřiii pody zradí, 
neb roucha záhyb dle aSbo se stroji: 



,.,Goo>ílc 



Tak prVDÍ dnSe pokrývkon svon vnadf 
mne na odpověď, tak Be potachvěla, 
jak ociiotDé mi odvet dáti p&di. 

„Než bya mi v&li sroji řekl, díla, 
jnž Enájn tyé přánf a to Ifp než jiné 
Bnad říci, jinak zřejmé tobé zcela; 

Neb zrcadlo mi pravé, éisté kjne, 
T kterém se rSe odr&žf Čistě v ladn, 
viak ono v ničem. Jaký čas jní plyne, 

Gbcei zvěděti, co do BJičného sada 
bfth postavil mne tam, kde k vystoupeni 
jsi této slySd připravn a rada? '") 

Jak dlonbo byl mým o(fm k potěSenf 
a jaký hněvo dfivod byl as pravý, 
ký jazyk stvořil jsem si k hovoření, 

ó synu, věz, že jedl jsem, on praví, 
se stroma, samo nebylo tak hříchem, 
spis neposlninost a vzdor pohrdavý. 

Kde Virgil zavolán tvon paní v tichém 

žil dola, dvakrát dva tisfce rak& 

a tři sta dva jsem trávil toahon, vzdychem. 

A slnnce zřel jsem dráhou jeho kroku 
let děvet set a třicet v hvězdách pláti 
co na semi jsem žil po Evy bokn. 

Má řeč vymřela zcela nežli hnáti 
se zafli k dílo, bez konce jež byle, 
ti Nimrodovi národové klatí. 



i,mi,;=db, Google 



Neb z roznmn co jen kdy pieobilo, 
vidy, jelikož se mění vůle lidi 
dle vfile boif, též SQ proměnilo. ' ') 

Ře^ Iidsk& vždy dle přírody se řfdl, 
lei zdali tak (i Jinak přeDechává 
vám přfroda, jak rám se to lip vidi. 

Než pojala mne pekel tůně tmavá 
El "} dobro nejvySSi se nazývalo, 
zkad plane radost, jeí mne obetkivá. 

Pak slulo Eli, což ae právem stalo, 
neb lidské zvnky jsou jak listf snétt, 
jeS vadne, mizí, aby jiné vzpl&lo. 

Na hoře, z vln jii nejvýi vidéls čněti, 
jsem v iitl čistém, tak i poskvrněném 
jen ponze hodin sedm mobt dleti 

co slánce hasne v blbu vyměřeném. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ SEDJIÝ. 

Hed Otci, Synu i STatémn Duchu 
pět začla slávu rajská obec Sirá, 
ftž zpitý bjl jsem t přesladkém tom rachn. 

Go iřel jsem, zdálo se mi vlehomfra 
být úsměvem, neb zpitost moje sklání 
se v šlach můj a. se zrakem do mne vtírá. 

ó nevýslovný plese, slasti, plání, 

ó iitf, v němž se s mírem láska skvěje, 

6 jisté bobatství a beze přáni t 

Pl'ede mnon čtyři zářně obličeje 
se zaatavily; jenž se první kmitnnl, 
zřfm věcí světlo TJlkol kterak leje. ') 

A jeho pohled takým bleskem svitnul, 
jak s Hartem Jovifi kdyby ptáci byli 
a jeden a peřím druhého by slítnul.*} 

Ta proEřetelnost, kteron v sbor ten chýlí 
se řád a ářadů viech rozdélent, 
kol ticho kázala a v táto chvíli 

■... ,.,Goo>ílc 



Jsem slySel: . Jestli barya mi se mění, 
toi nediv se, jak zainn, ihned chystá 
se tdchto T&ech kol n&hlé zabarrenf. 

Jenž na zemi se chopil mého místa, 
dfm mého místa, mého, ten je ztraceo, 
neb pr&zdné jest před obličejem Krista.^) 

Tn T stoka neCiston mfij hrob jest zvráces, 

tak plný krve a tak plný smradu, 

že plesá nad tím ten, jenž odsod shicea." 

A barron, když jest slánce na západn 

neb východn a proti mraku stoji 

lem nebes zaplál t Červánkovém stádu. 

Jak žena cndná, která v téžkém boji 
zdstáTŮ pevná, když o pádn jiné 
zvěst slyil, přece chvěje se a boji: 

Tvář Bíce změnila a ihned stinné 

se stalo nebe kol jak v onom íase 

když umřel boží syn. TSak s hvězdy plyne 

Řeč přisni nyní v proměněném hlase; 
duch opět hovořil, jak honře hromu, 
viak obličej svůj neproměnil zase: 

„Slyg, Krista nevěsta nebyla k tomu 
mou, Lina, Eleta krví vychována, 
by zlato svému vyzískala domu, *) 

By nebes ji se otevřela brána, 
tož Pia, Sixta i CalixU v Ik&nf 
i Urbanova krev je prolévána. 



,.,Goo>ílc 



A nebyl úmjsl n&S ani př&nf, 
by křesfanfi dtl jeden po pravici 
st&l papeiům a drabý k levé dlani,') 

Ni klíče siéteaé mi vévodici 

by snamenfm se proti kiHéným ataly, 

v boj tably na vále<!né koroobvici. 

Ni na pefeté by můj obraz dali, 

na privileje prodané a lživé, 

fitmž stud a hoéva jiskry ve mní viplály. 

V pastýřů roDcba stádo vlkd chtivé 
tam vidět můíei, bloadl vSemi lady. 
Usto boifl Nebe, proí jsi milostivé! 

Bask 8 Caorsinem cbyst& ee jnž hlady 
pít oafii krev : 6 jak poiátkn kr^ný 
v zlý konec HtfŠ se a v jaké ap&dy ! ') 

Leč prozřetelnost, již Scipio Sfastný 
zachránil slávn světa Řlmn záhy, 
jnž tnifm obrat přivede sem spasný. 

Ty, který nzřfi opět zemské pr&hy 

pro tlii těla svého, co neskrývá 

má před tebou řeč, zjev jim synn drahý!" 

Jak ze zmrzlých par v naiem vzdnchn mžfvá, 

kdyi rob nebeské kozy na své pouti 

ae dotkne slánce a s nim na čas splývá:') 

Tak ether zřel jsem do výfie se pnonti 

a snéiit vzbfini vltézfcl páry, 

jež 8 námi dlely. Moje oko bnonti 

C.oo>ílc 



Se musilo za blýskavými tvary 
vždy dále, dále, ai vzdálenost čirá 
mým offin vzala ptameané ty žáry, 

Že nedívám se výl, jakmile zfrá 
má paní, df tni: „Obraf dolů o6i 
jaks obr&til se." Oknih, který svírá 

Střed 8 konoem pásn prvního zrak zočl, 
že docela jsem proiel od té cbvUe, 
co poprv oko moje výS se toíií, ') 

Že z jedné atrany ae ka G^des chýle 
zrak vidí Ulyssa brod, z dmhé lemy, 
zkad Evropu Itdya býk nes na svém týJe. ') 

Hlonb jeíté byl bych pronik v tato zemi, 
viak slonce pod nohami mými spělo 
a prošlo znaky od berana viemi. '") 

Hé vrond srdce, které stále tkvělo 
na pani mé ted víc než jindy v mládí, 
Tíc 8 novým přáním k ní se povznáielo. 

A umění a příroda když vnadí, 
že tvarem těla neb obrazy jeho 
dnch zrakem jatý v podmanění pádí, 

YSo mizí vedle ptesn nebeského, 
j^jž stále na mne rosí tahy její, 
když úsměvem se dotkne zraku mého. 



A aňt, jii čtu y jejfm obličeji, 
mne z tobo boteda Ledy vyprostOA 
8 TrblA T ráj, jeoi letí Dejrychleji. ") 

A části jebo, jimiž roiprondila 

se 8 Žitím veleba, jsou st^ny vSady, 

ie Térn nevim kam moe postavila. 

LeC ona znajfc mé po pravdě hladf, 

tak namlváDÍm otevřela rety, 

ie plesal bflh jf v tvíii plné vnady. 

,Jež držf v klida střed, vie druhé v lety 
kol pohýbi, ta bytost započíná 
na tomto místě jak od svoji mety. 

Pro toto nebe není země jiná 

než T daohn boha, láskn kteron vlH 

a silu, kterou dSti, on v světle spíná. '*) 

Kruh světla, lásky kol něho se fiíi^, 

jak ostatní on jímá, obvod krnhn 

vlak zná, kdo spjal jej pouze, kam as mlN 

Svým letem nerozeináS, milý drnhn, 
jak pAI a pětka v desití se skrývá, 
on drahé měj^ v tomto rajském Inbu. 

A v jedné váse Čas Že listí mívá 
a v druhém kořeny, to nyul tobě 
co zjevná pravda nad pochybnost kývá. 

. Coo>ílc 



Ó hrabÍTOsti, smrtelníky v sobě 
jak potopujeS, že nerofiie Háný 
zrak pozTednoot, sa vyrvat vln tvých zlobě! 

Nechf viUe květ vyrilstá v srdci ladný, 
yiak pravé slivy zmSnf na boachoře 
áéit, který splývá neustále chladný. 

U dStl jeStě nevinnoBti zoře 

a vln json, vSak prchnou s horlivostí, 

jakmile tvÚe pokrývá vong spoře. 

A dokud ivatlá člověk, tak se poatt, 
viak pozdSj kaidé krmě každým ěasem 
požírá jazyk s divon bltavostí. 

A doknd žvatlá matky svojí hlasem, 
dá vésti se, když mluví, tak si přeje, 
by mrtva stala se jož červil kvasem. 

Tak EÍemá kflie, ač se jak sníh skvěje, 
na dceři oné, jež nám jitro dává 
a veěer nechá; v moři bez naděje '*) 

Bys netonnl, vlak uvaž, země tmavá 
bez nejvyBBího vládce ted se zroftá, 
a proto lidstvo v bladecb postonává. 

Však v lednu lima než nstane lítá 
(neb setina se přehlíží tam), zníti 
tam začnou hlasně sféry nehes, hbitá ''') 



že Štéstěna k nám kásEe otoiiiti 

své lodé předkem a že pNmým letem 

pak bDdon plout a pak budete zříti 

I^od pravý na stromě, jenž plannl květem." 




i,mi,;=db, Google 






ZPÉV DVACÁTÝ OSMÝ. 



nRdyž o nyníjMm iitt bfdných lidi 
IJM mi kárajic je pravda pofČděla 
ta, již má mysl re vlem nebe vidí. 

Jak ve zrcadle pochodeň by stkvěla 

se roEBTitila za clo veka záda, 

než myslil na ni, že by vzplanont měla, 

I obrátí se a zvědéti iádá, 

zda sklo di pravdn a zří do sonhlasn 

ie obé jest, jak text i nota skládá: 

Má pamět níinila v tomto Sašu, 

zrak npjav k očím, z kterých láska eltě 

mi nastrojila v úsměvn a jasa. 

Když obrátil jsem ae tam okamžitě, 
mé oči tknuty byly tím, v té knize 
co zH, kdo dívá se, jak vfřt hbitě. 

Bod viděl jsem, plál v iistém světle ryze, 
íe oko bylo oslněno v jase 
a zavřelo se ostrosti té cize. 



,.,Goo>ílc 



A hvézda sama nejmeDif jež zdi se, 

ta mésfcem by byla vedle něho, 

když hvézda s hvízdoa y nebi poroTná se. 

T té vzdálenosti jak od kola svébo 
je Bvětlo, které kolo apůsobnje ') 
kdyi nejhoBtfí jest p&ra Štítem jeho. 

Krnh ofanivý kol bodn pohybuje 
Be piudce, takže pohyb, nejrychleji 
jenž Hvét obíhá, před tím nstnpiye ; 

Kol toho jiný vfři, za nfm spějf 
pak druhý, ti^tí, čtvrtý, a kruh pátý 
a iestý v sebe tak ae otáčej! ; 

Pak sedmý sledoval tak rozepjatý, 
že Heiy služka i v kmhn svém celém 
by neobjals tento oblouk zlatý. *) 

Tak osmý, devátý v rozpjetl smčlém 

a kaídý volnéji se v kole točil, 

člm od jedničky dál byl jasným čelem. 

A v tom jsem plamen nejčistéjSf 20ČÍI, 
jeni ncjmiň od čisté ae jiskry dáli, 
proud Teči pravdy z ní do ného vkročil. 

Uá p«nf třela, že rmnt péče káli 
mou duSi, a tu fekh,: gNa tom bodu 
tká pJ4roda i vesmír neskonalý. 

Na kruh ten pohled, jenž a nfm držf shodo, 
a viz, že žhoncf láskou, jež ho žene, 
on vfři v takém bystrém chorovodn.* 



Já: ,Bji pořádkem tfmto BeeUvesi 

vie bylo v svété, její zHm v kracích tad;, 

rád Dzotl b^ch, co pfede mnon se klene. 

Lefi jiný řád zemakými vládne lady, 
Um TzdálenSjSf od toho jsou středa, 
tim vice boŽBké jaon těch krnhfl spády. 

Nni tady aspofi ztií mé tonhy bědu 
v tom j^miploém i andělském tejně, 
jenž světlo B láskoa věady skytá hledá, 

A poaí mne, b obrazem otisk stejně 
proi! neahodaji se, já v tomto spora 
se zmítám, ojTěC tmy mé ttarodějněl" 

„Tvé prety, děla y klidném rozhovoni, 

že nestačí na nzel ten, tof jasné, 

Btvrd tím, ie neviím si ho žádný z tvorů. 

Pak řekla dál: „At tvoje žízeň zhasne, 

tlm nasytíi se, co dí ústa moje, 

naž namáhsj si docha v práci spasné. 

Těl sféry rozUěné jsou podle zdroje 
bad věčího neb menáího té síly, 
jež fiástémi jich žene proudy svoje. 

Tak věci dobrota v zdar věěí píli 
a véfl zdar ve věčím bnjl tile, 
když stejně dokonalé má vie díly. 

Tak ten krab, vesmir v roisáhlosti celé 
její rve ta seboa, odpovídá kraba, 
jenž nejvíc patři a milnje vřele. 



,.,Goo>ílc 



Tifij duch bdjž síla bere za záslnfan, 
ne ale ponhý ^er látek, Jež tobě 
se ve kalatém objevnjf prnhn, 

Tu poznáž Jiárný poměr, t jakém obě, 
tož málo k mfň a mnoho kvfce stpjf, 
dle Bily ? každém nebi jemu k zdobě." 

Jak jaB a světlo hned se vzdnchem roji, 
když BoreaS z té btojí tváře dýBe, 
kde aejmfrnějll svoje větry stroji ; 

Čimž hustá mlha rozplývi se tlBe, 
až zkalené dřív nebe se nsmfvá 
i se vil kráson svoji hvězdné řlSe: 

Tak bylo mi, když pani dobrotivá 

mne jaanon odpovědi nakrmila, 

již pravda vzplála mi co hvězda živá. 

&eě její v ticho když ae zkonejitla, 
ta křahy zaély Jiskřit blesků žehy 
jak tyč, která se v ohni roztavila. 

Za vlastním žárem Sly ty mdé Ilehy 
a rostly jako když se dvojí Šachy ') 
do tisíců a sfér tSch zněly břehy 

Kol křikem Hosanah a výSe v nachy 
od sborn k sborn, aí tam k tomu bodu, 
jenž drží a ndržl let jich plachý. 

By v myšlénky mé zas nvedla shodu, 
dí pani moje; „Serafy zříS tady 
a Chembíny v prvním chorovoda. 

D,mi,;=db, Google 



Ti následuji rychle tak své i^dy, 

bj bodá tomu jea se vyrovnali, 

a mebon neb zři do bloabky a vlády. 

Ty dmhé, lásky těchto vénec stálý. 

se trftny zvon boiského obličeje, 

seb co bráz první trojice zde vtplály. 

A zvSdét mii, ia rozkoi v nS se leje 

dle sily, které mflfe proniknonti 

do pravdy, která zkojent vSem pfeje. 

(Uvai ^CTDO blaba že lze dosáhnoati 
jen patřením, ne láakon, tato bývá 
jen toho následkem n^ světské pouti. 

A patřeni za mim svoji mívá 

pak láslnhn, z té s dobrou vfiU vzchází 

pak milost, toC Json stupně, z nichž ráj kývá. 

A T drahé trojici,*) jeí v svěžím mlází 
véěného jara pro vSe ěasy klff^f, 
květ jeboi a listím beran nerozhází. 

Tam blaieai Hosanab stále křičf, 

tři sbory pějí v trojí melodii 

a ples, v němž trojnásobí Bebe, ll£i. 

Tři sbory pak json v té hierarchii, 
ty první panstva, drahé sloji síly 
a třetí moci, které tam se kryji. 

Tak T předposledních krozích v reji pílí 
tam knfíata a svati archandělé, 
hry andělské se v sledním zakotvily. 



Coo>ílc 



A Tthflni TSichni zfí. Jas uk avém čele, 
a dolů t&k pftsobf> že jak k boha 
jsou taženi, též vSichni táhnou smčle. 

Svon Dionys, *} obrátil k torna vloha 

Je pozorovat, rfluit, jmenovati, 

a po ném dělám já t« Jak Jen mohn, 

Le2 Řehoř ") nechtdl xa pravda mi dáti, 
vSak jakmile zde otevřel své zraky, 
sám nad seboa se masil aamlvati. 

A takového taje zdali mraky 

se smrtelníka roztrhly, nech Žasn, 

kdo sdělil B nfra je, viděl je zde taky 

a jiné pravdy jeitě z toko jaso. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV DVACÁTÝ DEVÁTÝ. 

UWab dloalio, co Latony d<Sti obě, 
B.BI to ve váze, a to v beranu dfím&, 
pás obzoni si tvofi v jedoé dobé, ') 

JsoD T roTDOváze, v níž je zenit ti^má, 
b2 k cbTÍli, obé kdyi sfér proměnéni 
je shOBtl pisn toho, jenS je jímá; 

Tak e tráifl, a nU br&l úsměv, t lamlěeDf 
má Beatrice stála k torna bodu, 
jenž přemoh mne, své obraceje ifeni. 

I zaěla; „Pochyb tvojich já chci brodu 

se dotýkat, jak cbcei, já dáyuo zřela 

tam nbi s qnando kde vidy splývá v shodn. 

Ne, sama ie by zbobatnonti chtéla, 

což nemožno, leč aby záře její 

T svém odlesku ,já trvám" i^ci směla 

Bez mezi vSech a fiaaů nad peřejí 
se Těěná láska podle vlastní chuti 
ve nových lásek objevila reji. 

■... ,.,Goo>ílc 



A neležela dříve ve stmntl, 

neb iádné BP^d" a „po* nemělo vláni, 

jfmi nad vodami vzplálo tvoríí hnotí. 

Tvar 8 látkou celý, Čistý v objimánf, 
tak vySIy k etvořenf, jež beze vady 
jafc třfatroný lak trojím fifpem raní. 

Jak jantarem, křiitálem a sklem vSady 
se mibne paprsk, tak že není cbvíle 
od blesknatf až k mžiku, když je tady: 

Tak z Pána trysklo světlo v trojf Bíle 
a stejné vjelo ve viech tvorů sbory 
při výcbodn svém stejné, bez rozdíle. 

Se sabstancemi i^d pronik' vle tvory 
co úděl jich; jimi cílem činnost čisté, 
ty vréky ataly se a viechněch vzory. *) 

Mát čirá potence nejniíSl místa, 

potence a činem ta ve středu stojí 

ve avaskn, jehož pevnost vždy jest jistá. 

Že proély veky, Jeroným ve svojí 
vám v knite psal, a kde andélé byli 
dřív neilí svět váS stvořen v avétla roji. 

Víak onou pravdoa mnohé stránky kryli 

svatého ducha vyznavači praví, 

ty poznái je, když zrak tvůj tam se schýlí. 

A Částečné jnž roinm ti to praví, 

jenž nedopásti, by raotoři světa 

být mohli, než on proměněn v stav pravý. 



VIS, ktenk kde a kdy ta dachů íeta 
sa trodila, tak ve Itép přáni tvého 
jol trojím krétem TfiTétlenf zkvetá. 

A nepřijdeš do HíbU dTac&tého, ') 
hjte rychtě poiltal, andélft řada 
co poboařila živly světa vSeho. 

Část t&stala a umĚnl to ráda 

pak započla, Jež vidfí, blahem vzňata, 

že kroDžiti tak nikdy aeodkládá. 

A pftvod pádn pýoha byla klatá, 
již břeiil onen, jehož drtí tfha, 
jak Tíddls, Tieho svéta vrcboTatá. 

Ti skromní byli, jicbž řád se ta mibá, 
ti cítili, ie dobroty Jsou dílo, 
Jíž otevřena mondrosti jim kniha. 

Toí nebe zraky jejich poTýSilo 
BTon milostí a zásliihon jich spoln 
a plnoa, pevnou vůli do nich tIQo. 

Hái jistý být, ne t pochybnosti bola, 

že záslnhOD jest milost obdržeti 

Jen láskft ochotná když pN tom stoIa. 

O svatém tomto sborn přemýileti 
dost mfižeí nyní, pakli moje svěati 
Jak slnSÍ se, ti bndoa v myali tkvíti. 



,.,Goo>ílc 



LeH sa zemi Že t ikotách Evykem Jestí 

váa DČit, andélé že vflli majf, 

ie ch&pon, vzpomfn^jf, s pravdy treati 

Chci seznimif té, jií tam vykládají, 
a při tom matou, takie v bind se fitf, 
když faleině ty věci pojímají. 

Ti tvorové, jení z boha radoBt cítí, 

ti nikdy neodvr&tili avých tváří 

od Qiho, před nimi nemflí se nic skrýti. 

A proto stále boba tvář jim září, 
nic nemate Je, proto vzpomínáDÍ, 
Jim netřeba, v němž myélénky se sváN. 

Tak lidé na zemi, vy bdíte v spaní, 
ted věříte, teď ne, ^ pravdn dite, 
vSak v tom jest viny víc a stnda plání. 

Vy jednon stezkon více nekráílte 
v svém bádáni, tak zdáni vás naáii 
a láska k němn. Jemuž otročíte. 

Leč 8 menil nevoli tn cbybn vaBi 
zde sn&Sejf, než plamo v zlobě svojí 
když lidé sondi, neřest na něm pááf. 

To nikdo neví, co to krve stojí. 
Je šiti světem. Jak jest milý bohn, 
kdo pokorně s nfm sblíží se a spoji. 



Po zdinf kaidý obraci sron vlohn, 

a po vyDáletech, jei vaSi koěžl 

pak místo viry bití v zdobném slohn. 

Žq měsíc cpátkjr Sel, tea b tím fc Tám béží, 
pfi smrti &iBla, ie ae nfie Binnl, 
čímž slunce k zemi proniklo jen stěif. 

Ten, jebo jas 2e le sebe sám zhynu), 

čím Španěljr Jak Židy tak i Indy 

tmy jedné plišl do t&hybA aijch vinni. 

Wi ve Florencii jest Lapi b Bindi, '*> 
co za rok takýcli pohádek se stk&vá 
a 8 kazateleo bl&sá víc než jindy ; 

Že ovČifiek dav pravdu nepoznává 
a větrem krmen navrací se v stáje, 
že slepl jaon, omluva není pravá. 

A Kristoa neřek: Jděte, kaite báje 

a fraáfcy, dmhdy sbora nCedniků, 

apfi dal jim základ, s něhož pravda plaje. 

A tato zněla z jeho úst, fe v mžikn 
by vim vznltjli ve kmté aeěi 
meč ndělali z písma si a plkn. 

Teď káži se jen žerty, prázdná řeči, 
jen k vůli smíchá kapuc nadýmá se, 
to dostačí a viem to k dnhn svědčí. *) 



C.oo>ílc 



Lefi taký pt&k tam hnízdi t jeji řase, 
ie kdyby lid jej sřel, by pozn&l záhy 
ty odpQstky, jicki nyní domib& se. 

Tim bloapOBt viecky překročila prahy, 
tak betě Bvědkft a bez zkoniky Dynl 
vifl kaídý vdří, ve své Tffe blahý. 

Tlm Antonfii Bvé prase krmi, jint 
pak Těra, jenž jsou borif nad prasata, 
jenž mincí faleŠnoa vlem Škodu ilnl. 

Leé naie řeiS jest přilil rozepjats; 
tož obrat oči Dyol k cestě přimé, 
by (asQ, cesty uebyla nám Etráta. 

Ten andělský sbor, který tady zříme, 
ten roste poítem, tak že řeči uenl 
ni rozomn, Jež taký počet jíme. ^) 

A v Danieli pakli na ijeTenf 

zrak obrátíi, pak poznáš počet stálý 

se kryje v tidcA tčch rozvlnění. *} 

Žár prasvétla, jímž všecky t jasu vzplály, 

tak jimi pojímán jest tolikráte 

co lesklých tvarů s nimiž tam se valí. 

A příchjloost že, přijímání svaté, 

se síle přispflBObí, lásky Štěstí 

v nich rflzné ptá, -zde víc, zde vlažněj vifiaté. 



Před tebon vineiesost a rozsah jeati 
té sflj, ircadel Jež tolik aobě 
Bi stvořila, b7 byla jeji ivěstf, 

Viak T sobě zfistáTi jak v první době." 




i,mi,;=db,Gooylc 



-Mí 



ía«?í»«, 



ZPÉV TŘICÁTÝ. 

|[iiBd iest tisíc mil od nás v rAioém plání 
; z&iíjik Beatá hodina ') a Btíny 
BT^ tento svět jai v rovnou plocbn Bkl&ol. *) 

Střed nebes když se ztricf do hlobiny, 
a taký jest, že mnohoa hvézda schv&tl, >) 
svit kteréi k n&m si neproiiik& siný : 

A slunce nejjasnějSf slaika *) pláti 
kdy zaíiiie, nebe tak se nzavirá, 
že hvězdy se až na jitřenkn tratí : 

Tak onen triomf nebes zvolna zmírá 
kol bodn toho, jenž mne zratcn zbafil, 
jenž tím se zdá být nzavřen, co svírá. *) 

Ten triomf ve vlastním se iárn strávil ; 

a BtQJně láskou Jako oslněním 

jsem n své paní zrakem svým se stavil. 

Cki o ul povědil jsem jnž svým pinfm, 
bych v jednn mohl chválu zahrnouti, 
by málo bylo, jak ji nyní cením, 

■... ,.,Goo>ílc 



Neb brftsa, k uH jHem mohl oko piionti, 
vSe meae přesahá, ba řek bych kr&tce, 
ji celou lie jen t Tvůrci obB&hnoati. 

V tom TyzD&vám jsem přemožeo^ sladce, 
víc Dežli komik aneb tragéd cítí 
se přemoženým t úloh; své látce. 

Neb jako papnk Blance v zrako vzníti 
mohntué chvěni, tak vzpomínka mil& 
na úsměv ten mon dníi v zmatek řití. 

Od prvního dne, když mně objevila 
se v žití jeji tvář, aŽ k chvíli této 
mi báseň vždycky za d1 posplSila. 

Tiak nyní její krásy zářné léto 
mne přemohlo, je piaeň nevypraví, 
jak to, co umélci je v dnSi seto. °) 

A tepfil o uém podati vám zprávy, 
to rád jnž pj^enechávám tronbé jiné, 
má končí jnž svůj úkol namáhavý. 

A vůdce hlasem, posoiSkem mi kyne : 
oHy vyili jsme jnž z nejvěfiího těla, ') 
náS krok se v nebes <Sisté světlo line 

Ku svStln dncha, které rozechvěla 
jen láska plesná k dobra pravdivému 
v slasf, která v slasti sotva rovné měla. 

Tu ráje obě vojska zraka tvému 
se objeví a jedno v takém tvaru, 
v němiE dostaví se jednou k soudu zlému," 



i,mi,;=db, Google 



Jak zraka docbOTé při silném iira 
B6 rozprchiion, íe oko afla ztratf, 
i mohutné zNt předměty, tftk t čára 

Zřím kolem sebe živé arStlo pláti, 
to T planoacf avflj z&voj vBe mi taji, 
že kolem nic jsem nemoh rozeznati. 

„Vždy láska, která toto nebe skiiU 
tak poSlná zde vždycky k svémn blabn, 
fe svícny avétldm upraví, v nicbž plajf." 

A sotva krátkých slov tgch slyKrn vlábn, 
JQŽ cftfm, kterak nad svoo sfln z místa 
jsem povzneSen a k posledníma prabn. 

A zraku bystřina ml náhle JSistá 
ae otevřela, tak že každé svétlo 
má zornice jnž pojmoati se chystá. 

Jak řeka svStlo před mým zrakem létlo 
a plálo leskem ve dvoa břehů loabí, 
na kterých jaro divnplně kvetlo. 

A z řeky vidfm Jiskry plát, jak snoubí 
se s květy v jejich padajíce kalich, 
jak rabíny, jež zlato živé vroubí. 

Ve viíních jakby zpiti neustálých 
zpět klesaly v to zřídlo, jedny výfie 
a druhé dolú ve hrách neskonalých. 

gXa tonha, jež té pálíc vede v říie 
neznámé, abys o nich nabyl zvěsti, 
ěím roste výi, tím libí se mi splie. 

i... ,.,Goo>ílc 



Le£ nrasii donSek této vody vzoésti 

k svým rtům, než taková se ifzeň akojf." 

(Df slánce o6l mých k moje Stistl 

A dále): .Řekft t tdch topasi roji, 

jež jdoa a míti, a ten smích kol t tráví 

jaon stinné předminvy jen pravdy svoji. 

Ne T Bobé že hy jevily se tmavě, 
leč chyba tady je na tvojí straně, 
Že nevzn&Si se zrak tvAj k také slávé." 

Tak dítě pndce nepovzneae skráné 
a k prán netoCl se v probnzenf, 
když T spánkn zpozdilo se, odhodlané 

Bych z očí zrcadla ai dělal v okamienl 
jak obrati! jsem hlava k vlné svaté, 
Jež prondf k dngí lidských posvěceni. 

Jak dotklo se jen moje víčko vzňaté 

té vody, zdála se mi délka její, 

že v okronhlost se mSnl; *) častokráte 

Jak lidé, v larvách jenž se procházejí 
se jiní zdají, když háv cizí složí, 
jenž knklí jejích di^v byl obličeji : 

Tak plameny a květiny se množí 
kn kvasQ věčfmn, ie náhle kýval 
mi v celé slávě obojí dviir Boží.' 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



o jase Boha, kterým jsem ae áívtí 
Da řfSe pravé trinmf aitmif, krásný, 
dej sUn, abych co jsem viděl, zpíval I 

Tam téfaf srit ae stkvi, kterým Jest jasný 
i tvůrce tvora, který ponie v mírn, 
když patřiti smf na něho, je Mastný. 

A T krnba roztáčí ee v pmdkém vím, 
že v objemn svém mohlo volným pasem 
by slunci být, jeni vl&dne vjehomlra. 

Jest bytost jeho c^ tkaná jasem, 
od primům mobile jeni odrážený 
tam Čerpá sUn, jeí mne plni iasem. 

Jak vrSek patou v rybník potopený 

se zhlíží v ním, jak chtél by vidfit květy 

a stromy hojně jak jest vyzdobeDý : 

Tak vSechDěch, jichž se vzaesli k nebi lety, 
víc nežli na tisíci stupních úle 
nad světlem v kole tísnily se čety. 

KejnižSl stopen když pojmonti může 
jnž také světlo, jaká plnost jeho 
plá na nejzaziích listech této růže?! 

Já v dálfcn nepustil let zraku svého 
ni do výiky, mé oko vSecko zírá, 
i jakost, mnohost plesa nesmírného. 

D,mi,;=db, Google 



Nic blízkost nedá, d&lks nenbfrí, 

neb tamo bde BAh bezprostředoi vládne, 

tam přirozený zákon kaidý smiri. '") 

V střed žlntý táto vifiné růže ladné 
jež Siří, Btnpfioje se, vonf v slávn 
věčnému Slnnci, ") které stále mládne. 

Jak toho, který mlfif a přec zpráva 
by čerpal rád, mne Bestríce tabla'') 
řkonc: „Jaký tady zástup bílých bávAI' 

Tiz obec naSi, jak jest neobsáhlá, 
viz naSe trftny, jak jsou plny kolem ! 
Těch málo, po nichž naSe chnt by práhla. 

Na velký trůn, na kterém posud holém 

jest komna, kam patřiS neustále, 

dřiv neíli s tímto spřátelfS se stolem, ") 

Edys dníe sedne velikého krále, 
tož Jindřicha, '*) jenž přijde, Itálii 
by ku ochraně povstal nenadále. 

Víak slepá hamižnost vás přilii zpfjf, 
že jako děti jste, jež mrou juž hlady 
a přece chAvn zahánějí, bijí. 

Na božím soudě '') domOŽe se vlády 
pak élovék, který zřejmě ani v tt^i 
B ním nepůjde touž ceston; jeho spády 



.,Goo>ílc 



Bůh zriifif, takifl krátce'^) potrT«jf ; 
Bflh B úřada jej svrhne t dole dfiané, 
kde Šimon se a STktoknpci kaji, 

čimf I Álagaj ten ") mnohem hlonběj klesne. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TÉIOÁTÝ PRVNI. 

Sak tedy v tT&m bílé, zářaé růže 
" mně zjevilk se armáda ts 8vat&, 
již krvi Kristna BDODbil sobí úže. 

Le2 tlapa, kter& t letu blahem vzňatá 

zffc pěje slávu toho, který nít( 

T uf láskn & dobrotou, Jež vrchOTatá, 

Jak bnělcf roj včel pospíchá t kvltf, 
ten pelem obtíiit se hledá práci, 
a ten ae opět v sladké dílo řiti, 

Tak T obrovské té kvétioé se ztrict, 
jit tolik lÍBtfi zdobi a pak spěje 
zpět lásky BTojf věčné ku paláci. 

Na tváři víem se živý oheĎ chvěje, 
pár křidel zlatých, vle pak jiné bílé, 
íe v kráSe také Bnih se nezaakvSje. 

Od Btnpně k stnpni v kvétině tn čile 
jak nesli se, mlr s žárem roznáSeli, 
je nabyli n nejvySIlho cíle. 

13?.., „.Gooylc 



Leč tíseň peratí, jež kol se chvély, 
tož nieii bvétem, meti nebee výší 
ta zřenf Detlnmila ni lesk skrSlý. 

Neb svaté světlo vSehomfra řlSf 
vSe proniká, jak zástaba kde kyne, 
ie v odpor jemn pranic nepřispfSi. 

Ta obec t tiái jisté, pobostinné 

tak plna starýcb jako nových tvorQ . 

BT&] zrak i lásku v jediný bod iine. ') 

Ó troji svétlo! planoDc v jejich zotn, 
jeí v jediné jen hvězdě vĚecky zkájl, 
ó pohleď na náS Život plný spora! 

Když barbaři, jeni doma json v tom kraji, 

jejž Elice svou záři denně jfmá 

ve vlni za synem, jejž kochá v taji, *) 

Se žasem třásli, hrdé stavby Řima, 
hdyi spatřili a Lateran, jeni ěnival 
nad viecba díla lidí ; což já mdlýma 

. Jenž oětma se nynf v božství díval, 
zde lidskými jenž z ěasa do věSnosti 
a z Florencie v obec ctnon jsem splýval, 

Ký úžas teprv dále moje hosti I 
Ba, v tomto plesn, víru neviděti 
a neslylet mi bylo líbeznosti! 

A jako poatntk jme se rozhlížeti 

po chrámu, k němnž za svým slibem krátSel, 

a donfá, jak víe bode vyprávěti : 

■... ,.,Goo>ílc 



Tak BTitlem bloudí, Jehoí lesk mne amáíel, 
já nechal po Btapnich své tékat iraky, 
jichž let se k v^Si, dol3, kolem stáčel. 

Já Tidél tváře a t nich lásky soaky, 
T nich cizí Jas a vlastní usmívání 
a poBuňky, jež plné ctnoty taky. 

Tvar celý r^e se jai znenadání 
v mém okn objevil, jeí těkajíc! 
se v Žádnou í&atkn pevně neukláol; 

A proto B tni boa nově hárající 
jsem obrátil se rychle k pani svoji, 
by srovnala mé spory zápasící. 

Kdos jiný odvetou mon tonhn kojí ; 

já tnšil Beatrici a zřel kmeta, 

jenž stái ta v těchto oslavených kroji. 

Po tváři jeho, v jeho íraka zkvétá 
plea dobrotivý, posuň ky měl vlídně 
jak něžný otec. Hned s rtfi mojiob slétá: 

„Kde jest má paní?" v mysli málo klidné. 
On: „Přáni tvoje bych přivedl k cíli, 
na jejim stojím místě, tviVj zrak zhlldne. 

Když v krohu třetím tvAj zrak dál ee schýlí, 
na stapni nejvyiěím ji ozřiž zase 
na trůně, její jf cnosti nstrojily." 

Bez odvety JoŽ můj zrak pozvedá se; 
ji zřel jsem, kornnn kol sebe měla, 
z nfi věčné paprsky se lily v jase. 

■... ,.,Goo>ílc 



Od končin, kde hřmi nejvíc, Iidyby sroéla 

se pohronžiti t moře zřítelnice, 

až T bezduo, neni vzd&lenost ta celá; 

Jak pani svon jsem v dáli zřel, ba vice. 

Tlak nevadilo to, by obraz jejf 

pUU v neskaleném leekn v moje Ifce. 

„O pani, kterou věčně svěil akvéjí 
se nadějo mé květy k mémn blaha, 
jež nechalas své stopy v pekel reji. 

Na vBem, co vidél jsem na svtyfm tahu, 
tvon dobroton a mocí tvoji cností 
a milosti tvé cítím božskoa vlábn. 

Já otrok tebon vzneSen kn volnosti 
vSemoiným spůsobem a každou tratí, 
jež k cíli tomu síly měly dosti. 

ó nech mi dále Štědrost svoji pliti, 
by moje dnSe, která tebou zdráva, 
k tvá zálibě se mohla těla vzdáti!" 

Tak modlil jsem se, ona shovívavá 
se na mne z dálky nsmf váti zdála ; 
k věěnémn zdroji v tom Jai v let se dává. 

gBy cesta tvá se cele dokonala, 
děl svatý stařec, k tomn láska svatá 
a prosba Jejf mne sem povolala. 

Po zahradě té at tvůj pohled chvátá, 
neb pohledem tím v dalSf po vzlétnuti 
kn bohu bude zornice tvá vzňatá. 



ogle 



A nebes krilona, k níž t zaplanuti 
já hoflm zcela, milost d& aám svoji, 
jsemC Bernard vérný *) t kaidičkém ji bnutf. 

Jak z CborvitBka kdo přiSel a teď stojí 
a divá se na YeronikD naii*) 
přeslamoa a ž&r svflj přec nenkojf, 

Leč íeptá, před nim dokavad se vználf, 
„Ó paoe Jezn Kriste, bože pravý, 
tak tedy patřím v pravoa tváři vaSi ?" 

Tak bylo mnd, kdjž lásky obeň ibavý 
jsem toho viděl, který v tomto žití 
jvž patřením mír nebe cbotoal smavý. 

„Ó synn milosti, hlas slyším zníti, 
ten zdejil ples ti zfistane přec tajem, 
kdyi v básni bndeS ofii dolA krýti. 

Le£ rozhlédni se v nejzažSí kmb rájem, 

až ozříi bráloTDQ na trfino, tato 

jii flie poaloacká a tím celým krajem." 

Já oSi zvěd, jak ráno jako zlato 
JSáaf nebes, která ku východu leží, 
plá nad onn, kde hasne slunce, jato 

Mé oko světlem, (jak z údoll běží 
se k vrcholn) bod na pokraji zřelo, 
s nimi jiné řady zápasily stěží. 

Jak tam, kde kolo vyjeti by mělo 
toi voza, který Faeton Spatně vedl, 
vsplA nebe více, co se kolem ztmělo: 



VAj zrak tn mfra oríďamn zhledl, 

tíc plála T Btředn, ale kaidým aměrem 

lesk >Jejf mfmil se a sniví bledl. *) 

A k Btředa torna, t křidel vzmachn Bterém 

já slavnostní zřel archandělů tlsnS, 

z nich kaidý jiný íárem, křidel perem. 

A skrze jejich hry a jejich pisní 
jsem viděl krásu, jak se nsmfvala 
v ples svatým viem. Ó kdybych zvážil přísné 

Svá slova vBecka, by se vyrovnala 

mé ohrazDOSti, nemohl bych říci 

ni nejmenSi část vdéků, v kterých plála. 

Když Bernard zřel, mé oči pátrajici 
jak T plamen patři, ihned v tnžbé vroucí 
k ní obrátil též svoje plesající, 

Čímž v patření mé více byly iboncf. 




i,mi,;=db, Google 




ZPĚV TÍICÁTÝ DRUHÝ. 

aeTém plean stopen patHoí kmet na 8) 
Tz&l dobrovolná úřad sditela, 
a toto znělo t svatém jebo blase : 

„Tn r&nn, jii nám zahojila scela 
Marie, ta, jeí n nohon ji sedl *) 
n&m dala kdysi a ji otevřela. 

A T Hii třetích trOnft zrak tvdj bledl 
na Rahel, pod £von jest misto jeJl 
n Beatrice," děl v své odpovSdi. 

„Tam Jndita, Sara, Rebeka péjí 
i ona, kter& toho byla matkon, 
jenž z břicha zpival Miserere mei. ') 

Od stopne k stupni mAiei ceston kr&tboa 
vis zřítí, jména, jež m& ústa sdéll, 
lÍBt po listu ton rflži bloudě sladkoa. 

Od stopne eedmého až do16 celý 

ten pnih ai k němá zpět Židovky mají, 

a vSécky vlasy květiny té diU. 



,.,Goo>ílc 



Neb podle srska t zeď se eroTH&vAji, 
jimi zřelf drahd^ ke ačeni Krista 
a svaté stnpné ty tak rozUnajI. 

Kde srala Je ta rňfe ploolistá 

ve částech vSeoh, tam zasedli pak sobě, 

jichž vira t pHStf Krista byta jista. 

Na dnihá iásti kde se jeví tobě 
dost místa prázdného, tam šedi v zoři, 
jeni v Krista nrjfíli v pozdní dobé. 

Jak z této strany v pohled tvftj se nořf 
ten TzneSený tHtn, jejž m& Bvatá Panna, 
a Btapoě pod Dfm rozhraní zde tvoi^ : 

Tak T drahé í&ati trfin Bvatébo Jana, 
jeni svatý snáiel poait a amaiíenf, 
dvé léta pekel hostila jej br&na.*) 

A pod ním zvláSté sedí vyvolení: 
tož FraotiSek, Benedikt a Augustinem 
a jinf v kruzích nižSfch rozhosténf. 

Ted Prozřetelnosti se opoj kynem, 
neb jednou oba víry obličeje 
spoiSinou stejné v tomto sadu stinnén. 

Véz, směrem stnpně, který dolfl spěje 
a v středu děli tyto obě stěny, 
tlum dnSí cizi zásluhou se kreje, 

Ne vlastní ; jsou tu viecky podmfnény ; 
dj'<v neili viecky mely volba pravou, 
ty bohem k tomn byly vyvoleny. *) 



Ty njíStJQ hjt inůieS t tom moa zprávou; 
Til triře jicb, slfi dětské jejich písoé, 
kdyř sklonii se k mm 8 mysli Dedočkaron. 

Ted pochybajeS, mlCky stcglé přisné, 

j& ale rozy&in ti mel tnhý 

a z myfilének tě vysvobodim tísně. 

Kam řlle této jen se táhnoa luhy, 

sde náhoda nemfiže mista miti, 

hlad, smutek, ilzeú nepřijdou t ty krnby. 

Neb jétofm lákonem, co mfižeS zříti, 
je nr£eno, zde vie se v celek poji, 
tak jako prsten, na prsta jeni sTitf. 

A proto sem k véCného blaha zdroji 
ten nepřiiel lid jen tak bez dfivodd 
dle větil nebo meněf cnosti srojf. 

Král, jimi ta NSe trvá v lásky bodn 
a T taká rozkoěi, že vAle jiná 
si TěSi přáti nemůíe t tom shoda. 

Ten dníím veseloa svoa tváři kyna 
rozlévá milost, Jak se Ubl jemn, 
iár náfi kéi ^sledkem tím uhasíná 1 

A pfsmo jasně di to světu vfiemn, 
kdyi o dvojSatech v klfnn matky praví, 
íe propadla joi tenkrát bněvn zlémn. ') 

Tož slnino, aby, jab ae vlasy hlavy 
rozličně barvi, téi i kolem skráni 
svit nejvySif svůj jas vil plápolavý. *) 



. Coo>ílc 



Tak k rflcDým stapňům Jsou zde povo]&QÍ. 
ne záalnb srojt cenou, tato byla 
jen první popnd jejich rozezn&nf. 

Neb T dobách dávných k spáse dostačila 
jen vira poahá otce lak i matky, 
kdfž nevinnost se k nf jen pi^ipojila. 

A splněný když první čas byl krátký, 
obřízka bochům potřebou se stala, 
by síId niéla křidla jicb v let vratký. 

A doba milosti kdyŽ lidstva vzplála, 
tn beze úplného křestn Krista ') 
i neviSDOSt jni stinná brána jala. 

Hleď v obliCej, jeni nejvíc tváři Krista 

se podobá, neb v jeho poaze lesku 

ty posilníš se, bys moh' spatřit Krista " 

Já viděl toUk átěstí, tolik bleskfl 
dStit na ni, andělské již nesly davy, 
jicbi úděl zářnoa tato projít stezkn, 

Že viechno, co zřel zrak mfij nedodkavý, 
mne nezajalo takým mocným iasem, 
mi boha nedalo lak obraz pravý. 

A první anděl zapčl sladkým hlasem 

řka: Ave Haria gratis plena, 

svá křídla rozpjal před ni tkaná jasem. 

Té boíské pfani odvet roatonžená 
se ozvala z vSech dílit tobo dvora, 
ěími kaidá tviř hned plála ro^asněná. 

C.oogle 



„Ó BTatý otie, k vflli mně jenž sbora 
jsi seíel sladké mfato aanechaje, 
kde trůnlS vSČBým loBem, moje chorá 

Se duSe ptá, kdo je ten aodél ráje, 

jení a takým plesem t zrak zřf naSf pani, 

jenž lásky pln, že zdá se ohném plaje?" 

Tak jeStě jednou skonejSit svá přáni, 
jsem tobo ptal se, Marjf jenž byl krásný, 
jak hvfizda jitřní krásní v slánce plání. 

On pravil : „Veselost, ples Stéstí jasný, 

jenž v andélu a do$i mfiíe býti, 

T něm plá, jak sonhlaslme, v BOaivnk Sfastný. *) 

On nesl pahnn Marii, když vzíti 

z» na£e bJ4cby křebkon schránkn téla 

Syn boží na se cbtSI a lidská žití. 

Lei hleď, by za mnoa zornice tvá spéla, 
kam pfijdn já, a vis tn ve hovorn 
ty reky, jimiž skví se říi ta celá. 

Dva nejiCastnějSi, jenž tam sedí v sborn, 

by nejblíže vzneiené Pani byli, 

té rAži takřka kořen jsoa v tom dvoni. 

Jenž kn jejf se straně levé cbýlí, 
jest Adam, jebož cbontka přilil žhoncl 
pro lidstvo v hořké tak vyrostla býlí. 



,.,Goo>ílc 



Na právo avaté církve otec skvoucí, 
kterémn fclfče ctného toho kveta 
kdys ku ochraně svěřil VSemohoncf. 

A onen stařec, jenž zřel v strasti hnětn 
svou vyvolenon dmíkn v kraté době, 
tn hřeby, kopfm vykoopenon světn, *) 

Jest vedle ného, d&le hoví sobě 

ten vAdce, kterým spadla s nebe mana 

pro nevděčný lid satvraelý v zlobě. '") 

A ^roti Petra sedí tamo Anna, 
tak spokojená patřit na svon dcera, 
ie nehne brvon, když tní kol 



A proti Adamovi v rovném směra 

jest Lncie, již slala pani sladká, 

když k p&dn oíi tvé se zamkly v iera. "; 

Leě doba, v aii to vidli, prchá krátká; 
tož dosti, jak i mondrý krejčí bývá. 
Jenž střihá na iat, poknd staíi l&tka. 



Sni k prvni Láace zřítelnice chtivá 
aC obrátí se, patři, tam bys vniknol. 
Jak bleskná její dovoli zář živá. 

Ne ponze snad, lefi Jistě by se smyknnl 
vzmach křidel zpět: kdy myelií k předa spěti, 
tot třeba modlit se, bys Jasn tvyknnl. 



Bjs niloBt mohl od té obdržeti, 

jež mfti ji d&ti; proto a mysli vzňatoa 

a( ■rdce tvé mým BloTflm v námč leti." 

A sačal ihned modlitba tu svatou. 




i,mi,;=db, Google 




ZPÉV TŘICÁTÝ TfiETÍ. 



^1^1 Panno, matko, dcero sjnh svého 
iHJ nejpokornějif, nejvySii vSech trorA, 
arčený cfle i&měrn Těiného, 

TfB lidakoa bytost k dfistojnoati tzotu 
t^ povznesla, že tvůrce její déle 
neváhal íítl ve stvořených sborn. 

7 tvém lůnfi láska ona vzplála vřele, 
na jejími ohni v mfra véíném, v kráse 
ten nebes kvét se rozvinol tak skvéle. 

Zde pochodni poledni namivá se 

tvá láska na nás, lidem v zemské rmnti, 

jsi věčné nadSje zdroj živý zase, 

Tys velká, vle tvé zmflže pokynutí, 
že, milost kdo bez tebe v světě žádá, 
si přeje litati viak bez pemtl. 

Leč dobrota tvá nepomáhá ráda 

jen toroa, kdo tě prosí ; často rojí 

se sama, dlaň než k modlitbě se skládá. 



Se soncitem se milosnU pojí 

a TOlkomrslnoat, Šlechetnost čirá ; 

a dobrota vSeuh tvord zoTeS btojI. 

Teď prod tento, který z vSehomfra 
vzlet nejdolejSl alaje a zřel žití 
vSech dnchA poslonpně, a k tobě zít&; 

O miloatf BTon rač Jej poBilniti, 
by jeitS výše k poBlednlmn blaha 
moh smrtelným se zrakem odvážiti 1 

Pro zřeni své já neaapjal tak snaho 
jak pro něho tu činfm t oddanosti, 
mýro prosbám malon nepřikládej váhn. 

Ó rozptyl každý mrak mn smrtelnosti 
svoB prosbon, aby se mn rozevřela 
nejvyfiSi rozkoS v celé líbeznosti. 

Dál prosí královno má mysl smělá, 

— co cbceB, to mftíeS — r takém popatřeni 

bys zdravé smysly zachovat mn chtěla. 

Tvá stráž kěi zmůže lidských pádů vřeni, 
viz Beatriol a viz viecky svaté, 
jak modli se za moje vyslySení!" 

Na modlícího s pozornosti vzpjaté 

ty o^i, jež Bfib ctí, mné svídkem byly, 

jak vdéCl se jim prosby blahovzňaté. 

D»nt« : E^'. 14 

■... ,.,C.oo>ílc 



K TÍSnémn StSUh pak s« obrátil;, 
vSř fcaidý, oči tvora nižádného 
se T také svétlo nikdy nestopily. 

Já, který k pOElednfma dli přáni vieho 
jsem blížil ee ve slniné Tsdáletiosti, 
jaem tiíil bonřoý plamen Žára avého. 

A Bernard, jeho pohled úsměT hoetf, 

mi kjne jnž, bych oéi nedl výie, 

leE délal jsem co chtěl sám s ochotností. 

USj OBtřeJil zrak vnikal spffi a spfíe 
do paprskd tak TineBeného světla, 
jel, pravda v sobě, pravdo kolem dýie. 

A sila mého vidénf tak ikvětla, 

že slovo zrakn nepOBtaď ani, 

že bohatost moa pamit icela zhnétJa. 

A jako tea, jenž vidí něco v spaní 
a dojem toho po snn trvá dále 
a jiného se v mysl mn nesklání, 

Hné délo se, neb aS zmizelo v mále 
mé vidění, pi^c onn cítím něha, 
jež zrodila se v moji hradí, stále. 

Pod sněhem takto tají spousty sněhu, 
tak věitby psané lehké na lupení 
ve větm poletaty v hravém béhn. ') 

. Coo>ílc 



ó ivStlo nejvyiU, nad poeliopenf 
se lidi pnoDcf, moji duli TToncf 
dej Hat jen malon Bvého objereDÍ ! 

Hflj jazyk nSiň silný viemofaonci, 
by pouze jiskrn této slávy tvojí 
moll zanechati vSky pro badoncí. 

Když naTTátl se n£co v pamét moji 
a něco bnde v téchto verílcb znfti, 
tré vftfizBtrl viem srdcfm zjtrné stoji. 

I myslím, &yf paprsk jak se řiti 

* mé oko, blesky byl by stih mne zcela, 

bych od nebo měl zrak svfij odvrátiti ; 

Leč pamatuji, ie jim Tlce smělá 
se ataia doie v patřeni, ai sila 
ta věiná 8 okem sloaJiiti se spěla. 

Ó milosti, kterás mi slin vlila, 

ie v světlo věčné zrak jsem npřel v jase, 

až patřeni moc v něm se roitavila; 

Ve hlonbi jeho zHm, jak proplitá se 
do jedné kniby láskon spjato, světem 
co rozptýleno v prostoru a Čase; 

A podstat, pfislngnost, zvyk jejich letem 

zde spojeno vSe v takon harmonii, 

že slabé světlo jest, co dim svým retem 



Coo>ílc 



Tvar Tieobecný, JenJE Be t nsel svljf, 
mním, že Jsem riděl, neb píi této zvSsti 
mnd srdce vln; v plesa boařnSj bijí. 

Já mííkem v skpomninf vic se plaTfm 
než věkt pítadvaceti pont, t které 
se Neptán ťifil Arga stínům tmavým. 

Tak v patření t hloalf dnfie mí ae bere 
a zíri pevná, klidná, pozorlivá, 
ai vybnchla pak celá v žár; steré. 

Tfm sviUem do ní taká síla splývá, 
Je nelze jí se hnontí v jiném smém, 
byt toho sebe více byla chtivá. 

Neb ono blaho, cH viech tnžeb vén, 
v tom světle ústi, a byC dokonalé, 
vie vadné jeat, co v jlnoa spadá sféra. 

Teď já i o tom, v paměti mé stále 
co zbylo, bodá žvatlat jako dítě, 
jež na prsa si vlhEí rtiky malé. 

Ne, 2e by vzplálo v tomto živém svitě 

víc nežli prostý obraz, jak byl dffve, 

jenž zůstane vždy, Jak jsem zřel jej hbité ; ' 



LeC zřením víc 2e rostlo oko snivé, 

to jedno světlo náhle se mi mění, 

neb sám jsem změnil se, ve hmotě Živé. 



A T Uoabi toho srétla t překrspenf 
tři krnlty sHm, jel jeden obiod máji, 
lefi při tom ale troje labarreni, 

Jak dnha v duze, prnif a drahým hrají 
ve světla odrazn, třetího lářně 
na obS strany z oboa Žehy plajl. 

114 drsné slovo nevylíčí zdársS 
co viděl jsem a myšlénka, v{c říci 
jež chtěla by, jak namáhá se marné! 

O vé£né světlo, ponze v sobě dlící, 
vie ch&pající, seboa pochopeno 
a láskn s úsměvem mné věnnjícf, 

To vířeni, jež v tobě shromážděno, 
když pozoroval jsem je malou chvili, 
jak plálo světlem, které odráženo, 

To v sobě, v barvě své se ke mnS chýlí, 

tak jako lidská tvář je zabarvena, 

ěímjE zcela vnořit se v ně zrak můj píli. 

Jak měřič, jehož mysl zahlonbena 
je v kmho výmér a jenž nemá Štěstí 
nalézti klič, jimi práce podmíněna:') 

Uné dělo se při této zraku zvěsti, 
já zříti chtěl, jak obraz ten ku krnhu 
se mi a zdali lze jej ve krub vplésti. 



H")<ílc 



Leč slaboo k tomn křídel mdl jsem vipralm, 

jen dnii moji afU blesku jala, 

T němí tonliu btoo jaem splnil nad zialnha. 

Tu BÍla zkvétlé obraznosti splala, 
aeb jako kolo v stejném rnchn vesdy 
mon vflli a mé chtěni láska knala, 

Jež n vir lene slnnce a rie kvézdy.'') 




i,mi,;=db, Google 



POZNÁMKY. 



') 8atutaT& rtje DuiteoTa Bpoifvá na Bjst^mn 



ysBíM: Héafc, Herknr, Venníe, Slánce. Uort, JnpiUr 
a Satorn. Oim^m nebem jest nebe rUlic, deTdHm 
nebe tíiitíloié tét ivané „pňmnm mobile", ntd 
tfnito jeet desáté DeÍYjiSf nebe ivané empjieDiD, řfáe 
sTétlft, kde trůní bůh. Jest pevné, &1a veůken hyb 
jde 1 něho. Ůfm vídilenijíl json jednotlÍTÍ kmhy od 
empjrea, tfm inenífho mtgi podila na boiské elávé, 
kten je TÍeckj v itznjch atapnlch n&plňnje. 

*) t. j. obÁ Trclioly PamasBn, i^ Mnej i Apollo, 
které je obírají. Básofk opěTil poind via potenuké 
i dostajila mn pomoc Mna, k opeviDl boiekrcb Ti^á 
také Apollft. Dle jiu^cb znamenajf dva vrcnoljr ^to 
filosofii a theologii. 

*) HanjBs TTZTal Apolla t lápae, přemoien ale 
b;l jak známo od boba z kflte ataíen. 

*) LaTfln, podle Danae, dcery Penea » lanr pro- 
tnénéné. 

') Město na úpatí Paraasan, laavěcené Apollinn. 

') Ekliptika, rovník, iTérokruli a íái» rovnodenní 
protínají se ph Tjcboda elnnce t jarním TOTnodennl 
a troH T prAfezQ tti ktíie. Dle některých je ta na- 
rážka na ttyii mravní a tii theologické enoati. 

I) Rybák Glankns oknail trávu, i které chjcené 
nhy las do mofe skákaly, a stal ae, vrhnar n rOTníí 
do mofe, bohem. 



,.,Goo>ílc 



•) Vií Parel Korinfc (II. 12. 2.) 

•) Princip tSo n yít pfivodici jest touha po boliu. 
'*) Básník octnnl se t nebi ohnfi. 
'•) Empyrenni. 
") Nebe tílŘtáloré. 

Zpiv druhý. 

1) Minerra, bohj^é Téd. Zde jednati se bode 

rédí bolská. proto ji básnfk Tzfyl, 

') Médfíd, sonhvéidi plavcům la vůdce slonífci. 

») .Tason iiiusil lem v Kolchidé bjkv oheři soptí- 
cími zorat, a, jak mámo, lasfti tam dna zabj'. 

*) S mésfcem. 

») Srovnej Očistec 31, 122. 

') Srovnej Oíistec 18, 56. 

') Srovnej Peklo 20, 124. 

*) Náhled, jakobf akvrny na mísfci mSfy původ 
v různé batnosti jeho, dokáial Dante v Convito, které 
dříve než Ráj bylo sepsáno. Zde BeaWce vyvrací 
tento náhled. 

•) Nebe stáUc. 

">) Stálice máji dje stíedovéké astroloňe Ttttný 
vliv, kterj patrnS na rfizných silách spofívá. 

") Kdyby skvrny na měsíci měly původ v řídkosti 
jeho, mnsil by mřaic na néktei^ch místech cely býti 

1 látky ndkí, nebo by la fídSfmi vrstvami leieti 
mnsil^ bastšl, jako v těle stHdá se tnk s masem, 
nebo jako listy v knize json rozUíné tlonHky. 

>') Slánce by pak nemohlo být míslcem, který 
vstoupl mezi zemi a né, docela zatemněno. 

'•) Kdyby i vrohnl fidká vretva proponštíla pa- 
prsky, musila by zadníjší hnatřjii vrstva je odráleti. 

'*) V cmpyreu se nalézá „primnm mobile", zkad 
vych^ pohyb nitSfch nebes. 

•») Nebo stálic. 

") Nebe stálic rozdélnjA vlivy, jel má i .primnin 
mobile" ostatním planetám. 

") Andélé, srov. Peklo 7, T4, Ráj 8, 34. 

'■) Celá mÍBto jest ohlasem idef Platónových. 
Sirii jeho rozbor a výklad podal Filatethea Dkánv 
zároveb pfíbnznost jeho a náhledy Faoethia. 



><) Různá láf hTÍzd Tvkládá ae ide rimoatf, 
jakon pfisobl ze stálic íjtirakujlci sfla. 

*^ Totii dle atnpné túj, která do jedDOtUv^ch 
hvězd Tvikd, 

^iv IřeH. 

') Boatrice. 

•) Průhledné aklo a, mSlká voda neodráíejl pH- 
loiené tak iaané obraz jako hlaboká voda, neb 
zrcadlo neprůbledné. 

'j Dante mjelf, íe Bknteíné bjl^osti blaienj'ch 
ítnhfm zrcadlenim, tedy piávě opak toho co 
I, jeni poTnioTal obraz ye rode za skatečnOBt. 



JBOU pOD 

Narcise, 



láskou prodcbnuto. 

*) Sestra Forese a Coiaa Donati, srov. Ofistec 

xxnr, 48. 

'] Uéafc, zemi nejbliláf, má nejmenší dráhu. 

■j YSe, co stvoíeno, není bezprostíednlm dileui 
boha, T rostlinstvu a íivoíiigtvi] působí tél pHroda. 
Srovn. Ráj VH, 139. 

*} St. Clara, zaklBdat«lkB Clarissek. 

'^) Piccarda bvla zaslíbena Bosellinina dellaToea. 
bratr její Coreo Donati vzal ji i lliít«ta HonticelU 
a vrátil jejímu íenichn. 

>') Konstancie dcera Baeera II. zasnoubena r. 1185 
s JindKcbeiD VI. ;„bi)iiř'' zde míněna jest Fridrich II. 

^pťti čtvrtý. 

■■) Křtitel a evaneeliata. 

>) Empjreum, bjdlištč viech blažených. 

■J DuSe tf jen pro niiší atupeh svého poznání 
boha lakonéejí menSí blaženosti, nejson viak proto 
k nilii sféfe odkázány. 

') Baffwl. Tob. 5, 18. 

*) Timaios, dialog Platonův, proti némui Te 
zpívn tomto se polemisnje. 

') Pakli Ilmsios stotoíůnje pficházení dn&í 
e hvSzd B vlivem, jaký mají na dn&i, jest níco pravdy 
v jeho vjrokn. 



,.,Goo>ílc 



)) Sfly ve hvíidách aídUd zOBObnéné atal; ee 
bohj. 

■) Spravedlnoit nebes. 
■) Piccftrda & EoDBtuicú. 
>•) Srovn. ; OSistec, XII, 50. 
>■) Beatňce. 
'») t. j. nebeiká. 

Zpiv pátý. 

>) Čím Beatrice bliie k boha, tlm jaaníjifm plá 
gvétlem. 

>) I kd;l líalM lidská bloudi, jest odleskem 
liUky boUké. 

•) SroTu. Očistec XVIII, 73. 

*) Platf jen o lidech a andělích. 
' ■) Slibem obétaje ílověk bohn nejyySif avĎj 
nu^etek — sTobodnoa tAIí. 

■) Tato není rlce po slibn jeho majetkem, ne- 
mtUe s ni tedy jinak disponovati, odpovM na otázku 
Daateovn je tady lípomá. 

') Srovn. r Oastec IX, 118. 

<) Dispens dána proti boiskéma právn neni roi- 
vázná pro nedodrieni slibn. 

•) K vjchodn. 

") Do Herkora. 

I') Srovn. : Baj DI, 21. 

") Dnie sfér; t^to vnahyf vlastní stíUo, vyni- 
kají nad duie v mísfd, kterd se jen míhaly na te- 
mném poiadi. 

") Uerkor, nejbliíil planeta slnnci, bjvá od nebo 
přetáfen, a jest iHdka jen viditelný. 

Zpév iatý. 

>) Konstantin Velkj přelolU sídlo Kíe Hmské 
do Byzance, na vzchod, tedy proti dnlie, jil, slunce 
apíje. 

*) Orel řimsk^ výlet z Troje e Aeneáíem a spíl 
k západn. 

•) Od r. 326—527 ti. od přeloieai sfdia daaíA 
Hmakjch do Byzance ni do Jnstiniana. 



*) Byl p&vodnC mono^aiU TlÍTem avé choti 
TheodoiT. 

») VU V, 127. 

*) Otln, jakoito ivraboln HSe římské. 

^ Onelfové i QhibeUini. 

*) Pallas, syn kiile Evandra, padl t boji s Tur- 
nem pro Aeueáie. 

') Známý boj Horfttia a £ariaUfi. 

'*} Od Ifomolft aí k TarquinoTÍ ZpapDému. 

») Boje B Oallj a Pjnhem Epirekjm. 

'*) NaňUkj D& inámé osobnoeti z prmfch' déjin 
Hroiktch. 

'*) Anbj naz^á Dante Karthaeince. 

") Fesolae, na ůpatfjeji Itli Horende. 

>■) V {ase uaroiení Kristova. 

>*) Boje Caesara t Gallii. 

!>) Hítto pHítavni. 

>^Af íem jsou hlaTnS dle Lnkana Iffeny skvělé 
tinj CaesBTOT;. NtqI jest zmÍDka o Angastovi. 

>■) Tam porazil Aagtiitna Antonia a bntra jeho. 

'^ Tibenns. 

'*) Zbofeni Jenualema r. 70. 

ii^ Karel Velk^ osvobodil r. 773 pakete Hadriana 
od nuilnictri lonjfobardského krile Desideria. 

**) Francie, jejf pomoci nilvali Gaelfové. 

<*) Earel n. i Anjon. 

'■) Na Merktrni. 

'•) Srov. ni, 70. 

'^ Bomeo vracel se z Compoatelly, kdjt ma hrabá 
Baimund IV. svéHI aprivn svých statJtA. On vedl ji 
Týteíné, tak ie čtjrj dcery hrabete protdal la krále, 
Lndvlka sv., Karla z Anjon, JindHcha in anglického 
a ieho bratra Richarda ComvalIiBe. Závietnici obžalo- 
vali Bomeo, který *iak m ekvéle ospraTedlnil, dále 
viak nechté sloiiiiti hraběti co chndý pontafk zase 
odeSet. 



^iv sedmý. 

') Jaatinian. 

') Světlem tákonodárce a slavného panovnika. 
■) Beatrice, oznaíená prvními a poslednimi plsme- 
naiui svého jména, 

H")<ílc 



') TiUadem k VI. 90. 

>) Adam, jení byl jen stvořený, ne rš&k Daroieuf. 
*) VliTem daclift STatébo, jenž nuývá se ide 
„yíínon lískou". 



viska ov&em bfl trest křfte apraTedlivy. 

*) Bozninlj „boistri" Kristovo; ae 8t4noTÍska 
tohoto byla smrt kfiíe opét nejvéčí krivdon a nej- 
véíf nráikou prira. 

■j Zem ae chvěla na znameni, le smrt Ježiíe 
(co boha) bohn se nelíbila, nebe se otevřelo, jelikot 
vina lidaká bjla xhlazena. 

'°J I Tomiá AqninBkj pokládá tento spAsob aini- 
fenf s bohem ae za jediný, ale za nejpHmířenéjíí. 

'■) AndéM & Uaě jsou beiproatrednĚ od boha 
stvořeni, Tostlinj a zvifata pak prosttednictvfni pH- 
rody. 

") Výhod; tjito jsou: Nesmrtelnost, svoboda vůle 
a podobnost s bohem; ztrátou jediné t tichto klesá 
cena Človéka. 

'■) Adamem, jenž byl takřka základem lidstva. 

») Ces^ tyto jsou dle íalmn 25, 10. dobrota a 
pravda, buď prosté odpnitjnf ílovékn, neb smír za- 
Elouíenřpokitoa. 

") Vrací se k zpěvu VI, 67. 

") Ve verši 67. 

") Nebo. 

") Bezprostředné stvořeni lidské doie bobem 
prop&jíuje ji též tonhn po ném, kteron nemají zvířata 
a rosuiny. 

'*) BeiproBtředným stvořením Adama. 

Zpiv osmý. 

'] Diona, dcera Okeana a Thetidy, matka Venu- 

*) V po dob S Ascania, Virg, Aeneida IV. 

'] Zjevné, viditelné větry jsou zde blesky. 

') Zafátek 1. Canzony Danteova Convita. 

') UlavlcíjestKarelUartell.nejitaréf syn Karla II. 



dictri Karla Martella jniflnnjf, jgon ProTence, Uhry, 
Neapol a Sicílie. 

•) DtS předhořf na Sicilii. 
*) Vnltanickí obr, jehoí hrob staří pod Aetnn 
kladli. 

*) Badolfem Hababurak^m i matčiny strany, 
jelikož dcem jeho Clemenra mél Karel za ienit, 
Karlem 11. pak ze strany otcovy. 

°) Naniika na mamá „neSpory BicilBké*. 
") Robert, jenž zdédil trůn Deapolakj, byl sedmi- 
letý poslán co rakojml za otce do Eatalonie, kdei 
azarřel pfátelatrí a mnehfmi achadl^mi a bamižnýrai 
^lediláci, jež pozdíji ke dTom eváma přivolal, 
") Aristoteles. 
") Daidalos a Ikaros. 
") Bomnlos, poEdéji ctén co bfih Qnirinaa. 



Zpiv devátý. 

') Cleme □ za, manželka Karla Martella, dcera 
Kndolfa Habsbnrskébo. 

■) Ezzelino da Romano. UIdtí nyní sestra jeho 
Cnnizza. 

■) Folco Harseilský, sré doby proslavený troQ- 
bftdonr. 

') Bachigliúne, kteiý tvoří n Viceniy bahno, 
v orig. palnde. 

^ Richard z Cammino, pdn v Trevisu, byl zabít 
pro eié výtržnosti. 

*) Biakap z Feltro zradil tlnm ferrarských nte- 
íenců papežsEémn misto držiteli, který jo dal odpra- 
TJti; r mésteEku Malta neb Marta byla věž, cde 
věznili dDchovnf iločiQce. 

») Polco. 

^ Serafim. 

*) Středozemní moře. 

") Když BnitQs Marseilli obUbal. 
'») Dido. 

") Pyllia Rhodopejská, jež ee utrápila nad ne- 
vémostf Demofona, syna Theaeova. 

■*) Eerakles zamiloval bí Joln, dcern krále Enryla 
I .Utolie, již v boji vykořistil. 



,.,Goo>ílc 



'*) Rahkb, D«Tíitka t Jerichn, jít Jonie ntetHI, 
□eb akrvla jeho Tfivfidače. 

") Stin lemé p^dfi dla Ptolomaea STjm hrotem 
na Venafii, 

") Ruce Krista vbité na křií. 

"I Florencie, Man je Btotoinéo se Satanem. 

'*) Lilie na mincicli íUt/ch ve Florencii, 

'•) Opatřené hojnými poináiakanii. 

>•) SroYnei Peklo XIX v 106, Očiatec XXSV 
« 149. 

Zpiv daálý. 

') Romfk a zrfřetník ee protín^f t jarním a 
podomním rovnodenoí. 

') Zvfíetnfk i toto místo má Titah na utrologický 
tIít hTízd na zem. 

') Slunce. 

*) S protfnacfm oním bodem. 

'■) Narážka na plodénf Sjna a vycházeni Dacha 
od TíínoBti. 

>) HéBíc, 

') Albertos Ub^ob. 

") Oracian. mnich t kláitefe bv. Feliia t BdIo- 
gni, Bepaal Decretmn (h^tiani (I. dli katolického 
príTa církevního). 

*) Fetrai LombardnB*, arcibiakap pařltikf, spiso- 
vatel knih; „Liber senteDtiaram" v dedisací díla svého 
pfiiOvnávÉL je groÉi vdovy. 

«) Šalamoun král. 

*■) DionysioB Areopagita, jeni napsal knihn o hierar' 
chti andilské. 

'*) Paulns Orosiua. 

'*) BoetbÍQB, spÍRovatel knihj ,De consolatione 
philOBophiae". 

") Ciel ďoro, chrám ev. Petra v Pádové. 

") Běda Venerabilis i VUI. věkn spisovatel díjín 
církovnfch. iBidor, biskap Sevillaký ze Til. století; 
liichard, mjstik, převor íláitera bv. Viktora v Pařiti. 

")SugerÍns, opat benediktinského klášteran svatého 
Diviše, slavný nfitel logik; na nniversití PaJíteké. 



i,mi,;=db,Gooylc 



Zpév jedenáctý. 

I) líozoiníj EippokratOTj. 
») Ve ipéTU 10, 96. 
•) Tamtéí veri 114. 

•) Narážka na TolAni KríatoTo e kffle. Hat. 27. 
^ V moudrosti a t Uece. 
•) Sv. František. 
Ť St. Dominik. 

*} Tupino, tííka u Aamsi, rodilté st. Franlálka. 
*) ChiaBÍ, jei prameni t hory, kde iTatý Uliald 
poQsteTnifil. 

'•) Brána v Perugři, která rede do Aasiii. 
") Dtí osady t ůzemi Lemagíe, ůpélj jednak 
neĎradoa, jednak t tyranatrl PemgiQského vladaře. 
") StarSf forma pro Aesisi. 
") Chudoba. 
") Ježíš. 

") SroTn. Lnkána PharB. V. S2-7. Oaesar naSel 
chudého lodníka Amjkla spáti klidné t chatrti, co 
zatím rojsko jeho TflkoU plenilo. 

'•) Bernard, Egiditu a SUTestr byli prTnf násled- 
níci BT. Františka. 

") Otec ST. Franti&ka, prosty kapec nízkého rodu. 

Wj V Egypta. 

'*] AlTema n Chiasi, kde František dostal stig- 

"■) St. Dominik. 

Zpiv dvanáctý. 

') Iris. 

'J Echo, jejií lilskoa Narciss poTrhnnl. 

') Polární hrézda. 

*} O 8T. DoimniltoTÍ. 

*) Roznméj za kfížem. 

*) 'František a Dominik. 

*) Narážka na mak KaBtilie a Leonn. 

^) Ifatka BT. Dominika snila, íe porodí femobflébo 
psa. jenž a pochodni t ústech cel^ STét zapálí. 

') Kmotra jeho viděla ve snn hvézdu na fele n 
na Říji jeho ozařující Tíchod i západ. 

'") Math. 19, 21. 



i,mi,;=db, Google 



'>) Felix ^ Síutny, Johanna := miloitiplná. 

") Jindiicli Ke Snaj, biaknp t Ostij, Dapsal ko- 
mentáf k dekretatiim, Taddena s Bologní bjl mame- 
nitý Idkaf. 

!■) Vénec avétel, t němí Dante atál b Bentrid. 

"i MatonS zAqnasparty, kardinál, vykládal regále 
ST. Dominika ph'fiB Tolní, jeneral ráda Tlbertán 
z Caaale pfílií doaloTně. 

'<} Jan Fidanzfl, sváa BoDaventnra, lemřel co 
kardinil 1274. 

") Illnminat a Aagastin, íáci bt. FraotiSka. 

") Hngo ze bt. Viktora, slavný mvatik. 

'■) Man^dor (Petnis Comestor), kancléř muver- 
sit; PafliBké f 1164. 

>*) Petr Spanélak^, poidéji p^iei Jan XXI., na- 
psal lodkn ve XII biihách. 

">) Nstban, piorok staro zákonní, ClirjaostomiiB 
Konslšntinopols^. Ansebn, arcibisknp Canterbnraký, 
Aelma Donatos, alavDý jTraminatik t Řfmé ve 4. eto- 
letl. 

*i) Babanns Manrua, niený opat to FnIdS, arci- 
biekup Mohníftkí (t 856). 

") Joachim z Calabrie, cisteiciacký opat v Carazio, 
íjhladaÉ pfama, líin prorokem. 



*) Patnáct liTězd první TelikoBti, sedm hvězd 
voiD neb velkáho medvěda a dvě bvéid? malého 
medvěda, nejbliíĚi půlu, představuji vedvakmb^ř kon- 
centrické rozdélenj ítvtiadvacet blaien^ch, jenž se 
pohjbnjí v opáínfcD smérecb. 

>) Šalamoun (X. zpév. 109). 

*) .Slovo" — ErÍBtaB. 

•) Clovéka. 

») Kniha kráifl 2. 1. 7. 

*) ftečtf fllowfavé. 

») BIndaK. 



i,mi,;=db, Google 



Zpiv čtnwictý. 

*) Tertiani compantionií dlaíno hledati ve sméra 
pohybu mloTÍclbo bt. Tomáie. Dante s Beatrid b;!! 
T aÚedv, a kdjž on&zaíala mloriti, b;I amér opáíný. 

■) Dante má ob&vj, zda tělesná oko snese záfí 
lutdzemskoQ. 

') T pitá nebe, v planeta Marta. 

*) .YstaĎ a Titěz!" Tztahiqe lek zrartrýchTstání 
a oslaTenl Kruta — snad laíátek nijaké staré hymny 
kfestanské. 

■) Oíi BeatricejasnéjiliinTidyplajl leskem, bdaník 
v Dé nijdedne tepir pozdíji v ipéfn XV. 



Zpiv patitáctý. 

■) Vergil Aeneis YI. 

'l ó krvi moje! d vyliti na ni milosti Boha! 

Koma jako tobé otevfela se dvakidt brána nebeská ? 

') Z Boba, jeni jest prmi viech myilének; pět 

a ieat, neb kaídá ííslo vznikajld z jedničky násobené 

*) Na první fimse v oiistci trestána jest pfcha. 
(Viz XIU. 186. Očistec.) 

'] V staré Floiencii vyvolávaly ae hodiny s réte 
Badia ivané. 

■) Ilontemalo neb Mons Maríns, odkud je nej- 
lepší vyhlídka na celf Řím, jako z Ucceltotoja vyhlídka 
na Florencii. 

') Z rodiny Šlechtické de' BavigoBni. 

') Staré rody FloTentinsté. 

*) E tGU obcbodn, neb vyhnanstvlm. 

") Ciangbella delia Tosa vedla po smrti tvdho 
maniela tivot velice pohoršlivý. — Lapo Sorterello 
byl dobrodmžnj křiklonu. 

'') Ženf v bolestech porodních volaly jméno 
Ifarie; tak i snad matka Danteova, 

Duta ; BJJ. 15 

■... ,.,Goo>ílc 



") Val di Pado. BjU i rodinj Alighietft. 
>*) Na T^praré kfíiOTé Eoniáda m. 
■') .iBlun. 



Tak Beatřice nad xdvohloeti DanteoTon se hbidítí. 

^] Florencie, jejll ochráncem byl n. Jan Křtitel. 

*) Latiu aky. 

') Od Ttéteni Eneta. 

*) Mart, jehot ob£h roční Utí, 686 dnů, S3 hodin 
e. 29 minnt, coi násobeno 580 dá rok 1094, t némf 
se narodil Cacciagnida, ktei^ zemřel 1152. 

^ Při roínícb dostiiích pHSIi láTodicf naposled 
v ítm, kde stál rodný dům DantŮT. 

«) Socha Marta (tíi Peklo XIII) a kostel st. 
Jana, nejvzdáleníj^i bodj Florencie. 

*) Campi, Certaldo, Fi^hine, sonaednl mfsta 
v okolí Florencie. 

■) GalazEoa Trespiano nejbliíM osad; Florencie. 

*>) Agnglione a Signa, osadjblii Florencie; Dante 
naráíí na sondce Balda z A^glione, svého osobního 
nepřitele, jent zmocnil se po jeho vyhnání st&tkft 
jeho a napsal stranické, dějiny GnelfB a Ghibelline, a 
na Bonifáce ze Signy, který znenlíval moci úfedni 
proďajnoatí. 

") Papcí a římská dnchoTenstvojakottoODelfoTá. 

•'} Simifonti, kastell t Toskánsku. 

'*) Montemurlo, kastell a Pistoje. 

'») Vzhledem Ic TcrSi 46. 

'*) Luni, dmhdjr kretoncf mésto, Urbisaglia. teď 
mal^ kastell blííe Tolentina, Chiusi (Clnaium) u Sieny, 
Sinigaglia (Sena Gallica) přístav. 



,.,Goo>ílc 



") Héifc, jakotto píiCina pHliTn a odlim. 

'>) U hriay Petonké stál důra Bellindoiu) Bertd. 
jenf prodajem dostal le Cerchim, hlftTé Černých. LocC 
alegoT.: repnblikft Florent. 

■•) IUTÍenani = rodina Bsrti. Qnido byl z Mhoí 
rodu a pKju jméDo BertL 

") Pri7a rytířů a ilechly. 

■>} Znamení heraldické. 

**j Staré rody italské; rod, jeni le rdíl k vůli 
mětid, kteron předkové blioralf, bjl bnd! rod To- 
sinrhi neb ChianunoDtesi. — Ennil. iidli t J. k nej- 
vySsím UadŮm v republice. 

•*) UbertL — Zlaté koule měli v erba Lamberti. 

") Bodinv Biadomini, Toainglii a Čertí giani 
jakoíto zakladatelé biskapttn floreatinského. 

*») Bodiny Gavicdnli a Adimarl. Ubertia Donato, 
w( Bertího tnKl, kdvi tento provdal dniboD dcero 
avon jednomu ■ rodiny Adimari. 

**) Rodina původně faesnlaneká; patfili ke Qbibel- 

") Porta Pemiia dla rodiny Pera nazýváni. 

**) Hugo, markrabě Toekánaký. 

») Gian della Bella. 

") Slecbtícké rody usazené v fiorgo 8. Apoatolo. 
OuelfoTé. 

■>) Amidei a Giralami. 

") Ema, přítok Grevy. její musel přebrodit Bnon- 
<teImonte — smysl jest: kdybys se byl stopil vřeceté. 

*•) Zmíněná joí socba Hartova. (Peklo Xm.) 

Zpiv sedmnáctý. 

\ ApoUina. Viz Ovid. 

') Peklo X 79 a XV 61. Oartec VIII. 133. 
^ Naráíi na dvojsmyslnoet orakali. 
*) Určití, bei možné pochyby. 
>) Nahodilá véci (contingenie) enstovatí mohon 
jen na svété, před bobem není nic nahodilého. 
15* 



*) Dante hf^jl arobodn lidské T41a. 
') Hippolyt a Fhaed ra. 
■) Fapei, TÚ Peklo XIX, 52. 
*í Nartlíl oa ueBTornoat TjhBanýcIi Obíbeninfl, 
od nicht se Dante bizj odvrátil a r. 1S04 se nesů- 
íastnil T poknae zbniii a nágilím dobjti si ceatn 
k návratu. 

**) Sartolomeo della Scala; lod ten mčl oiU na 
žebříkn t snakn. 

>') Can Grande. btatrBartoloinea;TÍiPokIoI. 100. 
I*] Clemens V., jení podporovií Francii proti 
Jindřichovi VII. 

Zpiv oannáctý. 

>) V Marto. 

*) Tilem a Renooard hidinavd t I. vfpravj' 
kHŽové. GottMed a QniBcard json známi bohatý 
prynl dob;l Jemsalema i. 1099, dinhj Apnlie * 
Sicílie na Saracenech. 

*) Pegasea^Hasa. 

*) Slova I knihj Salám oanoTy. 

'I Naráíka na povérčivé hádáni při rojí jisker 
ze íára létajících. 

') BAh. Smjsl temného místa jest am : Lidiké 
umíni fídi se pffrodon; od nmélce n^Tyiifho, od 
Boha, řízena paK jest ptíroda, která jest pak trareiD' 
tvůríím pro váecka hnízda (rody). 

T) Církev křesfanskd. 

"j Narátka na znenífvání exkomunikací. 

•I Clemens V. 

'*] St. Jan Křtitel bvl raten na penézlch floren- 
tinakích. Rjbář=:Petr. 

Zípév dtvattnáeiý. 

'] Alegoríckv: Idea aluníenl viech blatenýcb 
doehfl v jedinon njtost. 

*) Spravedlnost se více chválí, než vfkonávi. 

*) Éfá vaie, jakoíto mnohem dokonalejší, lépe 
chápe boiakon Spravedlnost. 

*) Lncifer. 

') Čech;, které Albert I. r. 1S04 apnatoiiL 



.H")<ílc 



•) ElUp Keimi. 

'I Bobert Brace a Ednitrd I. 

•J FerdinMd IV. a Václav m. CeBkJ. Vii 
Oiiatec Vn. 84. 

*) Karel n., chiomÝ Brn Karla I. Neapolakého. 
laM = l:1000. . 

•'J Fridrich Sicilslý, syn Petra Arragoníltébo, Na 
Slcilii lemfel ADchiBBB. Veig. Aeneida UI 109. 

") Jakah, kril Salcar a Jakab Arrag^nakf, njec 
a bratr Fridricha Sicilekého. 

^*) Dion^diis A^iboU a Halo YI. Boscía jeat 
titt Ďalmatie. 

'•) Dtí méBta na Cypru. 

Zpiv AxteAtý. 

>) Erát DBTid. 

») Yiz Oiiatec S. 73. 

•) Eíechiií. 

*) EouBtaDtán Velký, jenž pfelotil sfdlo tásM do 
Bjiande. 

») Vilém n. SicilskJ — Karel a Fridrich, tíí 
pom. 9 a 10 ipéra XIX. 

*) Bhipens, tíc Vergil Aeneida U. 426., kde XTán 
jest jDetůaimna Huni''. 

^j Uatoní XL 12. 

Zpiv dvacátý pnni. 

>) K Satamovi, kt«iý stoji re ihvízdSnf Ira. 

'I Za Tládr Saturna byl šlatf věk lidstva. 

•i Catría, nora v Drbino, kd* byl druhdy slavnj 
kláiter. 

*) Petr hHJDÍk, mnich kláítera Bavenngkábo. 

■) Hodnost kardinálBká. 

*) Kepbas — PetniB t. j. skála. Velká vása jest 
apoitol Pavel. 

Zpiv dvacátý druhý. 



i,mi,;=db,Goo>ílc 



*) EUiter Honte Cuaino, kde ar. B«nedikt nej- 
dfÍTs eTUffelinm blisal. 

*) Uskarias, ponitemík i Tfaebiidj, Bomoftld, 
ukladRtel Hdn C&maldnlskélio. 

*) V Bmpjren. 

*i Smrsl: Véra ikod& pupfni, na kteiý Jaem 
praTÍdk Mdo ivébo napsal. 

*) Slunce. 

*) Země. 

■) Hídc — dceni Latenj, tíí Bij II. 

■) H;perioD, bfih alanee. Hajá, matka Herkuia, 
Dione, matka VenníÍDa. 

••i Jupiter co do rycUoíti pohjlm a tepla jest 
meii Satninem a Hartem. 

>'J Země. 

Zpée dvacátý iřeH. 

*) T poledne je stín krátil i cdá ae, Že alnnee 
tn mAiě poapfcbá re btí pouti. 

*) Nesmrtelné duie nejsoa váiané na proator, 
Dante je roidélil ponze na planet;, abj jicn ijevy 
Diinil pHstnpnéjěl a moíDěiiít 

'f Triria = Hskata ěi PioBerpina, Diana íi Lnna ; 
Teční imnfj json hTěady. 

*) Éůle:= Maria, liue mávati. - 

•) Gabriel. 

*) Empyrenm. 

'} Sr. Petr, lajetí Babjlonaké obramě, na avítí. 

Zpiv átacátý itvrtý. 

>) Sr. PaTel. Tii téhot list k Židftin XI. I. 

*) Not; a starý lákon. 

*) 8t. Augustin. De civitate Det lib. nit. c. 5. 

*) 8t. JanEvang. Yiztébot erangelinm XX.8— 6. 

Zpév dvacátý pátý. 

') Sy. Jakab i Compostellj. 
■j Smyel: Velkost naii baailikj Titahem k mlatu 
vepiltole BT. Jtknba: ,0d dá TiemTieho píeb^tek". 



*) Patr Jakub a Jan Byniliolia^jj Tfro, nadéji a 
láakn. 

*) S obíma apoštolům. 

'j Sjmbolicky: Ze svita do lije. 

•j David. 

'I Žalm IX. 11. 

") Isaiaa LXI, 7. 

•) ZjeTenl ít. Jaša VII. 9. 

'•) Žalm K, 11. 

>') Kdvž je v dmi Blnnce v loameni kozoTotce, 
jest rak celý mésfc v noci na nebi viditel&f a tn by 
promínil ddc t den, kd;b; tak zAtú jako toto tfetí 

") Kristas. 

'") Dante cbtíl se přesvédčit, zda Jan Er, má 
tčlo zemská, jak o nčm se bájilo. 

'*) S télem jsoa v nebi poaie Kristus a Mana. 

Zpi9 dvacátý Ststý. 

') Vií déjiny ApoStoUké XX, 17. 
<) Bfib, kterf jest pAvod a cíl kaiié lí»íj, at 
jni Tjiifbo neb niíiibo atnpné. 

») Plato. 

') Eiodns XXXm, 19. 

•) Evang. Jana I. 

*) Jan EvBDg., jehoí sjmbol jest orel. 

'I Tvorové. 

■j Jednn membránu oka po drubé. 

") Eden. 

") Eftinéfnn vlim planet. 

"j El, jméno boba dle svatého Jeron^a. 

") Na hoře oíÍHtcové, kde byl poietnský rij. 
Dante déli den dle starofímského zpAsobn od ^cbodn 
do západu slnnce. Od B bod. ráno do 12 vyBtapnie 
slnnce 90* v pmifm qnadrantu, pak klesá aí do 

6 hodiny večerní téí o 90*. Adam bjl v ráji pouze 

7 hodin, tak se alespoĎ domníval Petras Comestor 
ve své Historii sehoUstické C. 24. 



i,mi,;=db, Google 



Zpiv ávaeáíý ledmý. 
') 8t. Petr. 



*) Jnpiter má bflé. Han rudé Bv£tta. Dftnt« říká 
taforickj peří. 
•) Bonilic VIIL 



'j Linoa, CletDi první papelové. 

•) Nartíka n& GhíbellinT. 

*) Jan XXm. b;l t Cahona a Clemens T. i Ga- 
>koné. 

^ Kdfí stoji slunce t inamenl kozoioice. 

■) Vii zpĚT XXn, 127. 

*) Fénicie, zkad byla Enropa nnéienn. 

'») Viz XXn, 151. 

»') Castor a PoUni. 

'*) Primnm mobile. 

1*} Lidská poTaba jako dcera alirnce, které má 
na ní neJTštší tIít, 

■*) Za velmi dlonhj čas. Proroctví toto táhne se 
k nadějím, které vzboazel Jindficli VII., totii na 
pohidek v Itálii a povoláni spét viech Ghibellinfi. 
Proroctví to se nesplnilo. 

Zpiv dvacátý osmý. 

>) Kolo jest tím men$í, ífm páry jsoa haatéjif. 

*) Iris, duha, jen fáat kmhu. 

') Eaidá jiskrB délila se opét v jtak^, tak le 
poiet jich překonal pofet zrn obilních, jel si vj- 
iádal vynálezce íacha za odmínu. 

•) JCHefi. 

') Dion;8ÍDB Áreopagita lib. de Hiemrchia coe- 

■J Sehof Teli^ klade moci místo trůnů. 

Zpiv dvacátý devátý. 
') Apollo a Diana. 
■) Naráii na atvofenl andélŮ. 
■) Zemi, kam padla táet utraceních andélfi, 
čími peklo povstalo. 
•) Lani "■ " 
•) Dibe- 
•) Řlé andélfl. 
'J Daniel VII, 10. Prosté naznaíení nekonečnosti. 



Zpév tfieálý. ■ 

') Seatá hodina jeet poledne, t Itálii jestí tOQ 
chTÍlI jitro a yjchod slnace, Set tieic mil troH asi 
{trrtÍDQ obTodn zemí. 

■) Pfi atonce T^cbodn leil atfn ceiné horizon- 
tálně. 

*) Před vzchodem slnnce miiI hvizd; nejprve 
T hlonU Dobeš, t atředo. 

•J Červánek. 

^ Dívet HAÍ andélakfch jej obUopiqe, ačkoliv 
akateíní ou cel^ vevmlr objímá. 

') TJmílec vid; jen zdáli pHbltíf ae sv^ma ideálu. 

*) Z nebe kiiiCálového a vcházíme do empjrea. 

•j Andélé a avatí; avatl přijdou k soudu t tele 



napil táto vod;, jevila ae mn v tvaru řek;, jakoito 
íaá, ajaí apl^vá v kroh, kde není mezi ČaaovÝch. 
Srovnej Apolůljfpau 22. 1. lét^fci jiskr; jaoa andělé, 
kvetín; pak hlaíeni duchové. 

>') Zde nevládne pojem prostoru. 

") Bohu. 

»') Dle Apokal^wj 3, 6, 6, 11, 7, 9. 

'*) Před emrtf iron. 

'*) Jindřicha TO. 

i'j Stolice papeiaká dom&ie se Clement T. 

'•( Zemřel bnv po JindHchn VH. r. 1S14. 

"J Bonifác VII.MOTiiej Peklo XK, 79. 

Zpiv třicátý pnmt. 

>) Andélé JBon staral obyvatelé nebes. 

') Helice, velkí Madvéd. 

*) Bernard z Clairvauz íil kolem r. 1115. B;l 
ivláítnim ctitelem panny Uarie a repreaentuje my- 
stiku co čáaf theoloeie. 

*] Potní íátek, kam vatikl Eriatua BvQj obliiej 
(vera — ikon). 

•) Na vjchodě. Oriflama = ilatj plamen, prapor 
původně dle povésti od andělů přineseny Xonstanti- 
novu s3'novi, jeot stal ae pozdéji řiiskfm praporem 
firancoQisk^; zde vitízn^ prapor a zástava míro, sym- 
bol Harie. 



i,mi,;=db, Google 



Zpiv tfieátý dnAý. 



>) Enth. 

■) Ju Křtitel byl A.H léta t pfedpeklf ai do 
amrti EriitoTj. 

*) Neviňátka. 

>) Jakob a Eraa. Gmtxis XXV, 22. 

■) SmjBl temnélio místa tohoto jest: Odměna 
T nebi ffdí ae dle stupni propfljíená miloBti boiL 

') V limbo. 

■I Ttle svatých souhlasí a tUí boil. 

*) Jan Efang. 

>•) Hojíffi. 

") Yii Peklo n, 100. 

Zpiv tfieáiý tfeti. 

>) Tergil AeDeiáa III, 445, 

>) Srovnej Otístec XXI. 121 a B^ XI, 22. 

•) Nartíí na nevjíp/tnost tajematvl vtílenl «jj* 
boifho. 

*) Básník chce naznačiti, í« tonha jeho pronik' 
nonti taj, a vUe spojití se a jeho neproniknntehiostí 
bjl; T sonzTukn s voli boíi, kteiá torna tak chtila. 



i,mi,;=db, Google 



OBSAH. 



mftže. Beatríce mn rjilMi sféra ohně, 
která dli i jali proiel sem ohném a Tidnchem 



Zpiv třOÍ. 

Obl]e«ie Tivfitle. Dnie tich, jenž t íítoU 
■libá nedoaiieli. Hotot aPiecinloDDonBti, jež 
TTpravDJe iré oandj t, poa£tije básníka o Btavu 
dntf T této sféfe. Dále mloTÍ o EonBtandi a 
zmiil T jun 

Zpée itvrtý. 

Pochybnosti DanteoTj, je-li arobodná rUe 
náaOliD píerniena vinon, pak. Trad-li ge daie dle 
naokr FlatůDské k hTízdl. odkad pfiíia. Seatrice 



nahíáíen, zfiatáTá bez odpovédi 



.,Coo<ílc 



OdpoTíď na otátka předeSIon. VýkUd o 
slibu a BTobodné rftli. Napomenuti křesfuiflin. 
Let do Merknm. Tisíce ífůtel je uvitá. Napo- 
kjn Beatrice dá se Dante do hoToni sjedMm. 



Cťsat Jtutiiiian Typravujo díjin;? fímakaio 
dtařstri a vykládá, le t Herkám jsoa dnie, 
která po cti a bUtÍ baíilj. Hed nimi jeBt 
Boméo, jekoí pHbSb se Typraviye 



ChvalozpÍT JnBtiniaiia. Nové pochybnosti 
DanteoTj o ceBté, j{i Bflh lidatro TjkonpiL 
Beatrice mu vie yjUáAÍ jakot i loidfl stroření 
andélft a lidi od znfat a rostlin 



Dante a Beatrice vstoupili do TennSe. 
SvStla zplrajíd. Karel HarteU. Horor s ním, 
jak dobi^ otec mhle mid nezdárného sjna . . 



Cnniiia a j^l TypraTOTánf a proroctrí. 
Folco E UaneiUe, noTor s nfm, trpkánanapH- 



Zpiv daiAý. 
Dante a Beatrice přijdou do slnnce. Tan- 
cující a zplvajld BTÍtla, Tomdí Aqoinskf a 






jich anab;. Úpadek DominikánAv 65 

,Goo<ílc 



Syttf BonaTentnra a jeho chraloipiT 
o BT. Dominiku, jehoí íivot Typrári. Úpadek 
FrantiákáDa. V;ýčet oatatnich blaíencA . . . 

Zpiv třináctý. 

Bej a xpér svétel. Výklad o ŠalamoiioTi. 
Chvála opatřnOBti píi poansoráni jiných ■ . . 



Salamon TjkUdá nn v^bldnDti Beatrice o 
orgaaiHiDQ Bva^ch. Dante a Beatdce Tstonpi 
do Marta. Věnec ayitel v podobě křiže a zper 
k chvále EríBta 



Jedno BTétlo anese se dolA a oslovi básníka. 
Je to praděd jeho Cacciaqnida. Chvála ttaié 
Floreneie 



Výklad o stam FloTencie za dobj Caccia- 
qnid;. £árání pfjtomnoati 97 



Froioctrl Cacciaqnidj o vvhnanEtvf Dante- 
OTÍ a o Can^iande della Seala. Vjzváni, bj 
básník T plam ivé plooa pravdo pnvSdál . . . 



Světci, jeni bjli druhdy elavDí váleinfci. 
Vstoupení do Jupitera, kde jaon dnše knllat 
spravedUvých. Eárajici feě nesprovedlnoBti 
Bvítaké a řimaké kurie xvláiC 



,.,Goo>ílc 



Zpéo dmatettáetý. 

TýUftd o moiností (puraf. TnBtaJfcf ítí 
< neapnTedlirfch Tliddch, ktetf n Tjpo- 



^^e ávaeáiý. 

Sboi blaíenfch. Orel vjkUdá o Jinoch 
HTétcfch trořfcicn jeho oko a oboíf. Trojan, 
Biphens. Výklad, íeoba rnebijioa. Roijlniiiii 
o milosti 



Zfio dvacátý pmtí, 

Vatap do Saturna. Poostenilk Petr Damla- 
niu; káiiaí tnemraTnělého knélatra. Hla^ . . 

Zpiv dvacátý dnihý. 

SfaH Benedikt a hoTor > nim. Úpadek 
fiáů nmiSskjďu Nebo atiUc. PoilednI poUed 



Zpiv dvacátý třeU. 

Triumfální pochod Krista. Oíi Beatridnj. 
Maria Panita. Archandíl Gabriel Zpír: Begina 
CoeU 



^iv dvacátý itvriý. 

8t. Petr tkoaji bámika ts ríře. Tedemn 
BTatfch. VjíaáDÍ tírj básnfkoTo 149 

Zpiv dvacátý pátý. 

Apoitol BT. Jaknb, kterf Ekoníf naděj 
bianfka. H^nurna avB^eh. ApoStol BT. Jan. 
Báanik jest oahién pohledem juio 15S 



i,mi,;=db(Goo>ílc 



^iv dvatáiý Uit^. 

Jan ikoojl bárafkovn látka. Vytími o 
roinmuaijeTeiii. ,8TatJ, sratj, BYUkf!" Dante 
prohledne a vidí Adama. Hovor s nim . . . 



Zpév áwteátý itdwtý. 

ChTaloipéT na Trojicí. Peti íiri úpadek 
drkre. Denti nebe ktiátáloré. Treat^fd feí 
bisnikoTa o ikáie sTíta 



Zpiv dvacátý osmý. 

Devět knihů toíí se kol iTětldho bodu. 
Zjereni boha t krahn aaďélů. Beatrice vjUádá 



Zpiv dvacátý devátý. 

Úíel Btvofeni a rfklad o něm arozliínjch 
přigln&nych blndsch. Káráni ípatn;fch kazatelů 
a knéíi. O poítn andélů 181 



Zpiv ificátý. 

Beatrice BTÍtf t láfi nebes. EmpTienm. 
Ěeka BVátU a jaan, z které le iTedaií kvéty. 
Dante pije i ni. Řeka ee etuíí t kran, jiskr; 
a kfétf JSOU andélé a sráti tvoflci rflti, v jeii); 
středu je Beatrice. Koraná pro Jindřicha Vil. 



Zpiv třicátý první, 

Dante přehliíí celek. Beatrice anaisí a 
misto ni sv. Bernard, jení ma nkaioje její 
míato v růii 



i,mi,;=db, Google 



Zpiv třicátý dm&ý. 

TýUkd BT. Bernard* o rAti této i 
zvánf, bf lidsnfk pohledl na Muii a na 



Uodlil^a k byěM FaUnS. Dante spatří Trojid, 
schvátf jej TÍr a on dtf nejrylif blaíeaoat. . 



i,mi,;=db, Google 



i,mi,;=db, Google 









■'L 












This book should be returned to 
the Library on oř before the last dáte 
stamped below. 

A fine is incurred by retatning it 
beyond the spectfied time. 

Please return promptly. 










i,mi,;=db, Google